Velryba grónská
Velryba grónská (Balaena mysticetus) je kytovec žijící ve studených mořích severní polokoule a dosahující délky až 20 m a hmotnosti 50 tun, má silnou vrstvu podkožního tuku. Obývá studené vody, ale nikoliv místa, kde už se vyskytují kry. Vyznačuje se velkou hlavou a dále také ocasní ploutví, která představuje až 40% délky těla, plave pomalu a nepotápí se do velkých hloubek. Žije v malých skupinách, zatímco ostatní kosticovci spíše žijí samotářsky, na rozdíl od ostatních také nemigruje za potravou ani k páření. Rohovitými kostnicemi v ústní dutině cedí drobný plankton.
areál rozšíření velryby grónské
Velryba černá
Velryba černá (Eubalaena glacialis) je kytovec dorůstající délky do 15 metrů, z čehož hlava je 1/4-1/3, stejně tak rozpětí ocasní ploutve je asi 1/3 délky těla. Pohlavní dimorfismus není tolik výrazný jako u jiných kytovců, přesto je samice trochu větší. Váží okolo 40 tun. Má proti jiným kytovcům dlouhé a široké hrudní ploutve, zatímco hřbetní ploutev vůbec nemá. Má hodně parazitujících korýšů. Více než u jiných kytovců se vyskytují rozdíly, avšak zřídka jsou řazeny jako samostatné druhy.
areál rozšíření velryby černé
Velryba jižní
Velryba jižní (Eubalaena australis) je kytovec dorůstající 15 metrů a vážící okolo 100 tun. Nemá hřbetní ploutev. Po smrti vydrží jeho tělo určitou dobu nad hladinou. Jeho hlava je porostlá parazitujícími korýši podle kterých jsou vědci schopni rozlišit jednotlivé jedince.
areál rozšíření velryby jižní
Keporkak
Keporkak (Megaptera novaeangliae; dalšími názvy velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý[1]) je kosticový kytovec.
Anatomie
Na horní straně těla je keporkak temně modročerný, na spodní straně má světlejší nebo bílé skvrny. Migruje z chladných letních základen poblíž pólů, bohatých na potravu, do teplejších pobřežních mělčin v nižších zeměpisných šířkách, aby se tam pářil a rodil mláďata. Březí samice setrvávají v potravních základnách nejdéle.
Keporkak má zavalité tělo a tukový polštářek u báze hřbetní ploutve, jež má různý tvar, od skoro ploché vyvýšeniny k vysoké a trojúhelníkovité formě. Rozpětí ocasní ploutve odpovídá asi třetině délky těla s hlavou.
Za použití silné ocasní ploutve je keporkak schopen se i přes svých 20 tun hmotnosti vynořit téměř celý z vody. Pak se otáčí ve vzduchu a padá po hřbetě zpět. Jeho pád je doprovázen obrovským vodním gejzírem. Není jasné, proč kytovci tyto skoky nad hladinu provádějí. Je možné, že se snaží vyvolat silné zvukové vlny nebo tlumí podráždění kožními parazity.
Rozmnožování
Keporkaci jsou savci. Proto se páří a rodí živá mláďata. Velrybí mládě má při narození váhu jedné tuny a je dlouhé 3-4 metry. Plavání se musí teprve naučít a tak se rodí ocasem napřed, aby se neutopilo. Matka s ním vypluje nad hladinu a s další velrybou, takzvanou tetičkou, ho učí plavat. Mládě vypije za den až 200 litrů mléka (s obsahem tukuaž 50%), denní přírůstek je asi 50 kilogramů.
K rozmnožovacímu cyklu připlouvají velryby každoročně v únoru z bohatých chladných vod Atlantiku do teplých vod Karibiku.
Velrybí zpěv
Keporkak bývá přezdíván jako zpívající velryba, protože v období námluv či páření zpívá písně trvající až 30 min (každá). Písně jsou slyšitelné lidským uchem na značnou vzdálenost. Pod hladinou jsou slyšet na vzdálenost více jak 40 km. (voda lépe vede zvuk). Velrybí zpěv má své melodie, jež se mění v různých situacich. O příčinách velrybího zpěvu se vědci jen dohadují. Převládá hypotéza o dorozumívání.
Rozšíření a ohrožení
Od roku 1965 je považován za obecně ohrožený druh a jeho komerční lov je mezinárodně zakázán.
Od listopadu 2007 Japonsko plánuje lovit v Jižní oceánské velrybí rezevaci (?, volně přeloženo) (anglicky: Southern Ocean Whale Sanctuary) 50 keporkaků ročně podle výzkumného programu JARPA-II. Toto oznámení vyvolalo globální protesty
areál rozšíření keporkaka
Plejtvákovec šedý
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) je velryba z podřádu kosticovců. Dosahuje délky až 16 metrů a žije 50-70 let.
Žije v Tichém oceánu ve dvou oddělených populacích, jedna u břehů Severní Ameriky, druhá u břehu severozápadní Asie. Populace u severozápadní Asie je ovšem kriticky ohrožena a je pravděpodobné, že vyhyne. V posledních letech je pro ni novým ohrožením narušení životního prostoru těžbou ropy a zemního plynu projektem Sachalin-1.
V Atlantském oceánu byl plejtvákovec šedý loven už před naším letopočtem a od začátku 18. století se zde vyskytuje pouze ojediněle.
areál rozšíření plejtvákovce
Plejtvák myšok
Plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) známý též jako plejtvák tmavý je velký mořský savec, zástupce čelediplejtvákovitých (Balaenopteridae). Je druhým největším a jedním z nejrychlejších kytovců, po plejtvákovi obrovskému(B. musculus) druhý největší žijící tvor na světě. Dosahuje délky téměř 27 m a hmotnosti 45 až 75 tun.
Plejtvák myšok je štíhlý kytovec s šedomodrým zbarvením na zádech a s bílým břichem. Šedé má i ploutve hřbetní, ocasní i prsní. Hřbetní ploutev leží na začátku poslední třetiny těla a má vydutý zadní okraj. Na břiše má také 55-100 hrdelních záhybů. Rozeznáváme přinejmenším dva recentnípoddruhy: plejtváka myšoka severoatlantického a plejtváka jihoatlantského. Obývá všechny světové oceány, od polárních až po tropické oceány. Chybí pouze ve Středozemním, Baltském a Rudém mořia v Perském zálivu. Největší část plejtváků obývá chladné severní vody.
Kromě bručivých, hučivých a skřípavých zvuků vydává plejtvák myšok i nesmírně hlasité hluboké sténání, které jde slyšet na vzdálenost několika kilometrů. Stejně jako ostatní plejtváci podniká i plejtvák myšok dlouhé migrace z vysokých zeměpisných šířek v létě do chudších tropických regionů přezimovat a rozmnožovat se. Živí se většinoukrilem, korýši a rybami, např. huňáčky severními nebo sledi, které loví velmi rychlými vpády do jejich pospolných hejn. Do tlamy nabírá ohromné množství vody, zavřou tlamu, vodu vypustí a ryby, které se zachytají na kosticích poté spolkne. Jeho kořistí se mohou stát i různé druhy menších chobotnic.
Samice rodí po 11 měsících jediné mládě, které po narození měří až 6,4 m. Osamostatňuje se ve věku 9-10 měsíců, což znamená, že má jediného potomka každý druhý rok, takže slabá populace vyžaduje k zotavení několik desítek let.
Stejně jako ostatní plejtváci byl i tento druh v průběhu dvacátého století těžce pronásledován a zabíjen a dnes patří mezi ohrožené druhy. V roce 1986 Mezinárodní velrybářská komise (IWC) vydala moratorium zakazující komerční lov tohoto kytovce, ačkoli několik zemí jako Island nebo Japonsko zákaz nerespektují a plejtváky myšoky loví stále. Znečišťování vod (zvláště ropou) a hluk způsobovaný lidskou aktivitou v posledních letech populace plejtváků myšoků žijící v přírodě výrazně oslabily.

Plejtvák sejval
Plejtvák sejval (Balaenoptera borealis) je kytovec z podřádu kosticovci. Je to třetí největší plejtvák, hned po plejtváku obrovském a plejtváku myšoku.
Název
Název "sejval" pochází z norského slova "seihval" (hval je velryba, sei je treska) podle tresky, která se u norského pobřeží vyskytuje ve stejnou roční dobu jako sejval.
Popis
Plejtvák sejval dorůstá až 20 metrů délky a 45 tun váhy. Denně sní v průměru 900 kilogramů, kterou tvoří klanonožci, korýši a ostatní složky zooplanktonu (viz též kril). Patří mezi nejrychlejší kosticovce, na krátké vzdálenosti je schopen vyvinout rychlost až 50 kilometrů za hodinu.
Rozšíření a ochrana
Žije v mořích a oceánech téměř celého světa. Nejraději se zdržuje při hlubokých pobřežích, zároveň se vyhýbá ohraničeným prostorům jako jsou zátoky. Nepluje do vod arktických či naopak tropických. Plejtvák sejval migruje každý rok na zimu z chladných vod do vod mírného až subtropického pásu. Jejich přesné trasy však povětšinou nejsou dosud známy.
Kvůli rozsáhlému lovu, který probíhal přibližně od konce devatenáctého do konce dvacátého století, kdy bylo uloveno přes 238 000 kusů, je dnes plejtvák sejval mezinárodně chráněn. Přesto však je stále v omezené míře loven v rámci kontroverzního programu vedeného Islandem a Japonskem. K roku 2006 činila populace plejtváka sejvala okolo 54 000, z čehož pětina je určena k lovu.
Areál rozšíření plejtváka sejvala
Plejtvák obrovský
Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) je mořský savec z řádu kytovců. Je to největší současný žijící živočich a podle dosavadních informací i největší živočich vůbec, alespoň z hlediska hmotnosti. Délkou jej však předčilo několik rodů sauropodních dinosaurů.
Popis
Délka těla dosahuje až kolem 30 metrů (rekordní jedinec měřil 33,59 m) a hmotnost asi 181 tun. Je tedy nejtěžším živočichem všech dob. Spolehlivě nejdelší doložený dnes známý dinosaurus rodu Supersaurus měřil na délku zhruba 32-35 metrů, byl tedy mírně delší (ovšem podstatně lehčí, hmotnost činila asi 40 tun). Odhady velikosti možná ještě větších dinosaurů rodu Bruhathkayosaurus (45 m, ?139 tun) a především druhu Amphicoelias fragillimus (asi 56-62 m, ?122 tun) nejsou dostatečně ověřené.
Hmotnost jazyka: až 2,9 tuny.
Plejtvák má proudnicový tvar těla. Umí plout rychlostí až 20 uzlů (cca 36 km/h) a řadí se tak mezi nejrychlejší mořské živočichy.
Ekologie
Živí se krilem.
Jeden plejtvák obrovský pozře každý den odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů, což odpovídá přibližně 4 tunám krilu.
sry ale neni tohle cele z wikipedie?