Velryba grónská
Velryba grónská (Balaena mysticetus) je kytovec žijící ve studených mořích severní polokoule a dosahující délky až 20 m a hmotnosti 50 tun, má silnou vrstvu podkožního tuku. Obývá studené vody, ale nikoliv místa, kde už se vyskytují kry. Vyznačuje se velkou hlavou a dále také ocasní ploutví, která představuje až 40% délky těla, plave pomalu a nepotápí se do velkých hloubek. Žije v malých skupinách, zatímco ostatní kosticovci spíše žijí samotářsky, na rozdíl od ostatních také nemigruje za potravou ani k páření. Rohovitými kostnicemi v ústní dutině cedí drobný plankton.
areál rozšíření velryby grónské
Velryba černá
Velryba černá (Eubalaena glacialis) je kytovec dorůstající délky do 15 metrů, z čehož hlava je 1/4-1/3, stejně tak rozpětí ocasní ploutve je asi 1/3 délky těla. Pohlavní dimorfismus není tolik výrazný jako u jiných kytovců, přesto je samice trochu větší. Váží okolo 40 tun. Má proti jiným kytovcům dlouhé a široké hrudní ploutve, zatímco hřbetní ploutev vůbec nemá. Má hodně parazitujících korýšů. Více než u jiných kytovců se vyskytují rozdíly, avšak zřídka jsou řazeny jako samostatné druhy.
areál rozšíření velryby černé
Velryba jižní
Velryba jižní (Eubalaena australis) je kytovec dorůstající 15 metrů a vážící okolo 100 tun. Nemá hřbetní ploutev. Po smrti vydrží jeho tělo určitou dobu nad hladinou. Jeho hlava je porostlá parazitujícími korýši podle kterých jsou vědci schopni rozlišit jednotlivé jedince.
areál rozšíření velryby jižní
Keporkak
Keporkak (Megaptera novaeangliae; dalšími názvy velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý[1]) je kosticový kytovec.
Anatomie
Na horní straně těla je keporkak temně modročerný, na spodní straně má světlejší nebo bílé skvrny. Migruje z chladných letních základen poblíž pólů, bohatých na potravu, do teplejších pobřežních mělčin v nižších zeměpisných šířkách, aby se tam pářil a rodil mláďata. Březí samice setrvávají v potravních základnách nejdéle.
Keporkak má zavalité tělo a tukový polštářek u báze hřbetní ploutve, jež má různý tvar, od skoro ploché vyvýšeniny k vysoké a trojúhelníkovité formě. Rozpětí ocasní ploutve odpovídá asi třetině délky těla s hlavou.
Za použití silné ocasní ploutve je keporkak schopen se i přes svých 20 tun hmotnosti vynořit téměř celý z vody. Pak se otáčí ve vzduchu a padá po hřbetě zpět. Jeho pád je doprovázen obrovským vodním gejzírem. Není jasné, proč kytovci tyto skoky nad hladinu provádějí. Je možné, že se snaží vyvolat silné zvukové vlny nebo tlumí podráždění kožními parazity.
Rozmnožování
Keporkaci jsou savci. Proto se páří a rodí živá mláďata. Velrybí mládě má při narození váhu jedné tuny a je dlouhé 3-4 metry. Plavání se musí teprve naučít a tak se rodí ocasem napřed, aby se neutopilo. Matka s ním vypluje nad hladinu a s další velrybou, takzvanou tetičkou, ho učí plavat. Mládě vypije za den až 200 litrů mléka (s obsahem tukuaž 50%), denní přírůstek je asi 50 kilogramů.
K rozmnožovacímu cyklu připlouvají velryby každoročně v únoru z bohatých chladných vod Atlantiku do teplých vod Karibiku.
Velrybí zpěv
Keporkak bývá přezdíván jako zpívající velryba, protože v období námluv či páření zpívá písně trvající až 30 min (každá). Písně jsou slyšitelné lidským uchem na značnou vzdálenost. Pod hladinou jsou slyšet na vzdálenost více jak 40 km. (voda lépe vede zvuk). Velrybí zpěv má své melodie, jež se mění v různých situacich. O příčinách velrybího zpěvu se vědci jen dohadují. Převládá hypotéza o dorozumívání.
Rozšíření a ohrožení
Od roku 1965 je považován za obecně ohrožený druh a jeho komerční lov je mezinárodně zakázán.
Od listopadu 2007 Japonsko plánuje lovit v Jižní oceánské velrybí rezevaci (?, volně přeloženo) (anglicky: Southern Ocean Whale Sanctuary) 50 keporkaků ročně podle výzkumného programu JARPA-II. Toto oznámení vyvolalo globální protesty
areál rozšíření keporkaka
Plejtvákovec šedý
Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) je velryba z podřádu kosticovců. Dosahuje délky až 16 metrů a žije 50-70 let.
Žije v Tichém oceánu ve dvou oddělených populacích, jedna u břehů Severní Ameriky, druhá u břehu severozápadní Asie. Populace u severozápadní Asie je ovšem kriticky ohrožena a je pravděpodobné, že vyhyne. V posledních letech je pro ni novým ohrožením narušení životního prostoru těžbou ropy a zemního plynu projektem Sachalin-1.
V Atlantském oceánu byl plejtvákovec šedý loven už před naším letopočtem a od začátku 18. století se zde vyskytuje pouze ojediněle.