close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Velbloudi, Vikuňa, Guanako, Lamy

7. února 2011 v 14:02 |  Obratlovci

Velbloud jednohrbý

Velbloud jednohrbý, označovaný často jako Dromedár nebo Dromedář (Camelus dromedarius) je velký savec z čeledi velbloudovití, který je v přírodě už vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů, nebo jako dopravní prostředek.

Rozšíření

Před zdomácňováním, které začalo už asi 4000 let př.n.l, žil Dromedár zřejmě v severní Africe a Arábii. Dnes je Dromedár významné hospodářské zvíře a chová se na původním území výskytu, v Přední a Malé Asii až po Indii.
Jeho přirozeným biotopem byly polopouště a suché stepi, pouště a planiny.

Popis

Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450-550 kg. Má krémově hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutí písku do očí.
Typickým znakem Dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda.

Ekologie

K životu v horkém, suchém podnebí je velbloud vybaven různými adaptacemi. Nejnápadnější z nich je přečkat dlouhé období bez pití, která souvisí se schopností vázat v organismu vodu. Velbloud ovšem nezadržuje vodu v hrbu (jak si dříve lidé mysleli), ale ve vystýlce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Další vlhkost je absolvována z trusu. Kromě toho klesá velbloudům v noci tělesná teplota a během dne zvolna stoupá, takže se zvířata nemusí potit, aby se ochladila.
Během dlouhého období bez vody může velbloud jednohrbý ztratit až 27 % tělesné hmotnosti bez vážných následků. Tuto ztrátu dokáže rychle vyrovnat během asi 10 minut tím, že vypije velké množství vody.
Velbloudi jednohrbí se živí trávou a dalšími dostupnými rostlinami (dokonce i trnitými), nebo ožírají kosti a vyschlé zdechliny. Dokáží žít v oblastech s řídkým, tuhým porostem. Žijí v malých stádech tvořený z několikasamic, mláďat a jednoho samce, který stádo ochraňuje pliváním a kousáním.

Rozmnožování

Samice s mládětem
Rozmnožování dromedárů se odehrává jen jednou ročně - v období kdy je dost potravy. Jelikož jsou ale samci dosti agresivní, není velkou výjimkou úmrtí protivníka na četné pokousání. Velbloudovití se páří vleže. Jeden samec vystačí obvykle na 8 až 10 samic a páření může trvat 10 až 20minut. Přitom vydává samec strašný řev.
Po 365 až 440 dnech březosti se samice oddělí od stáda a rodí vstoje jediné mládě. Jakmile je schopné pohybu, což je asi za den, připojí se i s matkou ke stádu. Ačkoli mládě saje téměř rok, záhy po narození oždibuje rostlinya ve 2 měsících se jimi pravidelně přikrmuje. Samice je s mládětem v kontaktu pomocí hlasových projevů a ztracené mládě se ozývá naříkavým voláním. Samci dospívají ve věku 4 až 5 let, samice již ve 3 až 4 letech.
Dromedár

Velbloud dvouhrbý

Velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus též Camelus ferus; známý také jako drabař) je velký savec, kriticky ohrožen v přírodě a spolu s velbloudem jednohrbým (Camelus dromedarius) jediným zástupcem rodu Velbloud (Camelus); řadíme ho do čeledi velbloudovitých (Carnelidae).

Základní informace

Popis

Velbloudi určení k jízdě, Čína
Velbloud dvouhrbý je celkově mohutnější než jeho příbuzný velbloud jednohrbý. Stejně jako všichni velbloudovití má i drabař vyvinuté pouze dva prsty, jejichž kosti směřují do stran a vytvářejí oporu pro široké a ploché nášlapné monzoly. Každý prst nese na horním okraji plochý paznecht. To umožňuje velbloudovi mimo jiné i chůzi po sypké píščité půdě, do které by se klasicky utvářená kopyta hluboko bořila.
Velbloud dvouhrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama, delším krkem, které měří na délku 220 - 350 cm a na výšku v kohoutku 190 - 230 cm. Jeho hmotnost se pohybuje nejčastěji od 450 do 650 kg, ale může přesáhnout i 670 kg. Má poměrně malou hlavu s prodlouženými nozdrami, který přečnívají nad horní mohutný, krátce osrstěný a rozštěpený pysk. Rostliny trhají pomocí dlouhých spodních řezáků, které směřují dopředu a pohybují se proti bezzubé horní části. Jeho největší charakteristikou jsou dva hrby. Před vniknutím rozvýřeného písku do očí ho chrání silné řasy a podobný účel mají i jeho štěrbinové, uzavíratelné a směrem nahoru posunuté nozdry, které také zabraňují většímu úniku vodních par z těla. Jeho další charakteristikou je jeho pohyb, jelikož zvedá jak při chůzi nebo běhu obě pravé nebo levé nohy najednou, což se projevuje kolébavou chůzí.
Jedním z důvodů pro chov tohoto savce je také jeho velice kvalitní jemná a v zimě hustá srst, která je na některých místech dlouhá až 25 cm (například na krku). Když po zimě velbloud líná, jeho srst mu vypadává ve velkých chuchvalcích.

Rozšíření a způsob života

Velbloud dvouhrbý se vyskytuje ve Střední Asii a to konkrétně v Číně a Mongolsku. Obývá nehostinné stepi a polopouště v nadmořské výšce 1500 až 2000 m. n.m., kde teploty vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na - 25 °C. Na tyto drsné podmínky je velbloud dvouhrbý vybaven několika nápadnými adaptacemi. Dokáže přečkat dlouhé období bez pití, která souvisí se schopností vázat v organismu vodu. Drabaři však nezadržují vodu v hrbech (jak se někdy mylně uvádí), ale ve vystýlce žaludku. Ledviny jsou schopné koncentrovat moč a snižovat tak ztrátu vody. Další vlhkost je absolvována z trusu. Kromě toho klesá velbloudům v noci tělesná teplota a během dne zvolna stoupá, takže se zvířata nemusí potit, aby se ochladila. Jejich metabolismus překoná až 20% úbytek vody v těle (člověka při 12% čeká smrt). Velbloud dvouhrbý neboli drabař byl sice zdomácněn, ale nerozšířil se hodně mimo svůj původní areál, jako je tomu u velblouda jednohrbého (dromedára). Divoce žije jen malý počet velbloudů v poušti Gobi, a ani v jejich případě není vyloučeno křížení s domácími zvířaty.
Velbloudice s mládětem v Zoologické zahradě v Praze
Drabaři žijí ve stádech čítajících až třicet kusů a vedenými pokaždé jedním starým samcem. V období říje spolu samci často svádějí o samice urputné souboje, které málokdy končí smrtí.
Velbloudí jídelníček tvoří doslova jakékoliv rostliny včetně trávy, listy stromů a keřů a drobných bylin i trnitými keři rostoucí v suchých oblastech. Také jako jediný savec dokáže pít slanou vodu.
Po 370 až 440 dnech (zhruba po 13ti měsíční) březosti rodí samice jediné mládě, které je aktivnější do 24 hodin, ale občas musí být i po několika dní matkou podpíráno. Saje asi zhruba rok a samice pohlavně dospívají za 3 - 4 roky, samci za 5 - 6 let.
Dosahují rychlosti 20 km/h.

Ochrana

Velbloud dvouhrbý je na tom co do počtu o něco lépe, než jeho příbuzný dromedár, který je ve volné přírodě prakticky vyhuben. Předpokládá se, že v poušti Gobi žije jen několik málo stovek divokých velbloudů dvouhrbých (odhad je 500 - 1000 kusů). Proto byl tento druh zařazen do seznamu zvířat ohrožených vyhubením. V domácích chovech je zhruba 1,5 miliónu velbloudů dvouhrbých a zde se chovají především pro srst, jako dopravní prostředek nebo k převážení těžkých nákladů.
Bactrain Camel.jpg

Vikuňa

Vikuňa, nebo lama vikuňa (Vicugna vicugna) je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. Většina zvířat je chráněna a chová se i v rozsáhlých přírodních rezervacích a v oplocených oborách, jako je např. Kala-Kala v Peru. Určitý počet zvířat se chová na výzkumných stanicích v polodomestikovaném stavu. Byly popsány dva geografické poddruhy, Lama vicugna vicugna Molina 1782, vyskytující se jižně od 180 j. č., je větší a světlejší barvy než L. v. mensalis Thomas 1917. Je považována za předka alpaky. Postrádá na rozdíl od L. v. vicugna chomáč chlupů na hrudi.
Vikuňa patří svým vzrůstem mezi nejmenší lamy, dosahuje výšky 96 cm a hmotnosti 45 - 55 kg. Je to půvabné, velmi čilé zvíře. Má malou hlavu s velkýma očima, dlouhý a tenký krk. Končetiny jsou dlouhé, hrudník je hluboký, břicho vtažené a záď menší. Srst je velmi krátká, 2 až 3 cm dlouhá, zlatohnědé barvy. L. v. mensalis má chomáč delších bílých chlupů na hrudi.
Vikuňa je velmi prudce reagující zvíře a může na krátkou vzdálenost běžet rychlostí až 60 km/h. Výtěžnost srsti je asi 150 g ročně. Rouno se považuje za nejkvalitnější na světě. Je dvojího druhu, podobně jako u lamy divoké. Jemná podsada je hnědožluté barvy a hrubší pesíky mají cihlově červený odstín. V období vlády Inků se každé čtyři roky pořádal obrovský hon na vikuně a divoké lamy. Zvířata se ostříhala a znovu se vypustila. Hrubší srst z lamy divoké se rozdělila mezi lid a jemná srst z vikuní patřila Inkovi. Maso ze zvířat, která byla zabita při honu, bylo rozdáno lidu. Ze srsti se vyrábějí jemné látky, v dřívějších dobách byly vyhrazeny pouze pro šlechtu. Maso vikuní má charakter zvěřiny, svalstvo obsahuje vysoké procento myoglobinu, a proto má tmavší barvu než u domestikovaných druhů. Kůže je velmi ceněna a užívá se k výrobě luxusního koženého zboží, jako jsou kabelky, peněženky aj. Zajímavostí je takřka konstantní pH mléka vikuní, tedy 7.
Dávají přednost oblastem bohatým na pastvu a se zdroji vody. Živí se bylinami a některými sukulentními rostlinami.
Vikuňa (Vicugna vicugna) v zajetí, v popředí nandu

Guanako

Lama guanako, resp. guanako (Lama guanicoe) je sudokopytník z čeledi velbloudovitých.

Popis

Výška se pohybuje od 100 do 115 cm, hmotnost od 80 do 120 kg. Je tedy největší ze všech divokých lamoidů. Vyskytuje se pouze jeden barevný odstín srsti, a to světlehnědý na horní části těla a bělavý na břiše. Celé tělo je pokryto srstí dvojího typu. A to jemnou světlehnědou podsadou a delšími hrubými pesíky skořicově hnědé barvy. Hlava je porostlá krátkou šedou až černou srstí. Okolí pysků je bělavé, stejně jako uši, a vnitřní strana končetin. Uši jsou menší než u lamy. Nos je rovný s malými nozdrami. Mají malé úzké oči. Dospělá zvířata se loví pro maso a kůže, z nichž se vyrábějí pláště, boty, vaky a jiné kožené výrobky. V některých oblastech jsou a byly loveny mláďata pro cenné kožky. Jejich kožešina je více ceněna než alpaky.
Mají dobrý sluch a zrak, ale čich horší. Jsou březí 10 až 11 měsíců a rodí osrstěné mládě. Březost se pohybuje v rozmezí 342 - 368 dnů.
Tyto lamy migrují za potravou. Jsou také chovány v zajetí. Zajímavostí je, že pijí mořskou vodu.
Guanako (Lama guanicoe)

Lama krotká

Lama glama, neboli lama krotká patří mezi domestikované druhy. Jde pravděpodobně o domestikovanou formu guanako, protože je morfologicky podobná Guanaco cacsilensis. Podobně jako alpaka obývá oblasti Altiplána v Bolívii a v Peru. Malé populace jsou také v severním Chile, Argentině a Ekvádoru. Pase se na horských svazích a spásá střední až dlouhé trávy.
Lama je vysoké robustní zvíře, dosahující výšky 110 až 150 cm a hmotnosti 130 až 155 kg. Uši jsou dlouhé, obličej je ze srsti, nosní část je dlouhá, rovná, špička nosu je okrouhlá. Hřbet je plochý od plece až po záď, ocas se stáčí nahoru a na hřbet. Lamy se poněkud liší podle místa rozšíření hustoty srsti a podle její barvy.
Rozlišují se dva typy: Chaku a Qara. Většina (70 - 80 %) andských lam patří k typu Qara (zvaná také bezvlnná lama), který je charakterizován holým obličejem a nízkou srstí. Méně obvyklý je typ Chaku (vlnatá lama), který jak název naznačuje, produkuje víc vlákna a má čelo a uši porostlé srstí. Vyskytují se však také kříženci mezi těmito typy.
Lama je cenným zdrojem masa a vlákna. Maso je libové, červené barvy, nemramorované, jateční výtěžnost je 60 %. Kůže se hodí k výrobě sandálů, bot a vaků. Poskytuje asi 2 kg srsti ročně. Vlákno, které se vyskytuje ve škále od bílé po černou, je dlouhé a hrubé.
Používá se k výrobě provazů, vaků, pytlů, pokrývek i látek k výrobě oděvů, avšak vzhledem k robustní stavbě těla se lama vždy chovala především k účelům soumarským pro transport různého materiálu. Pohybuje se většinou v karavanách. Vyznačuje se vysokou odolností vůči drsným podmínkám prostředí a velkou vytrvalostí v přenášení nákladů o hmotnosti až 40 kg. K tomuto přenášení se většinou používají kastrovaní samci. Lama je symbolem živočišné výroby Bolívie.
Lama (Lama glama)

Lama alpaka

Lama pacos, neboli alpaka je domestikovaná lama (nebo také Lama guanicoe f. pacos). Chová se především kvůli produkci velmi kvalitní vlny (kvalitou se podobá prachovému peří). Tento druh nikdy nebyl používán k práci.
Alpaka dosahuje výšky kolem 100 cm a hmotnosti 55 - 65 kg. Uši jsou krátké, obličej je porostlý srstí. Má zakulacenou záď a rovný ocas. Rozeznávají se dva chovné typy alpaky, lišící se charakterem srsti - Suri a Huacaya. Udává se, že již před objevením člověka v Jižní Americe existovala tato dvě odlišná plemena alpaky. Rozdíl mezi oběma fenotypy je v rozdílném uspořádání srsti.
Huacaya je robustnější a silnější. Srst je kompaktnější s kratšími vlákny a připomíná rouno ovcí plemene Corriedalle. Snadněji se barví a je více ceněno než vlákno plemene Suri.
Suri má vlákno až 15 cm dlouhé, tvoří prstence, které spadají podél těla a na hřbetě se vytváří dělící brázda. Vlákno je lesklé a hladké a hůře se barví, proto při textilním zpracování se mísí s jinými vlákny. Rouno je podobno vláknu ovcí plemene Lincoln.
Při páření zvířat typu Huacaya se rodí 2 % zvířat typu Suri a při páření zvířat typu Suri 17 % zvířat typu Huacaya.

Využití

Alpaka se chová především pro produkci srsti, i když ani produkce masa není zanedbatelná. Jak již bylo zmíněno, typ Suri produkuje dlouhé vlákno bez tvorby obloučků, zatímco vlákno Huacaya je kratší, avšak více obloučkovité. Produkce srsti je do značné míry ovlivňována věkem matky. Hmotnost srsti potomstva stoupá až do stáří matky 7 roků, kdy začne klesat. Po této době klesá produkce srsti matky samotné a dále má negativní vliv na produkci srsti jejího potomstva. Roční produkce srsti je kolem 2 kg. Zvířata se selektivně šlechtí na jednotné zbarvení - bílé, černé, světle hnědé, hnědé, béžové nebo šedé. Výtěžnost masa je vysoká, dosahuje 55 - 59 %. Maso má mnohem nižší obsah tuku než maso jiných zvířat a pohybuje se kolem 1,33 % a obsah proteinu je kolem 20,3 %.
V posledních 50 letech se výzkum orientuje na zkvalitnění výživy, aby měly lepší vlnu. Krmí se vojtěškou, trávou a jetelovinami. Sama upřednostňuje byliny před travinami.
Alpaka

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama