Ovce domácí
Ovce domácí je malým domestikovaným přežvýkavcem, chovaným hlavně pro vlnu, maso a mléko. Výjimečně se používaly nebo používají i pro dopravu lehčích břemen.
Protože nejsou tak náročné jako skot, chovají se i v horských nebo suchých oblastech. Samice se nazývá ovce, samec beran. Vykastrovaný beran se označuje slovem skopec, maso skopců má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá jehně. Ovce, která ještě nerodila, je jehnice. Samice v říji se prská nebo se bahní. Gravidní samice se označuje pojmem březí. Samice, která porodila se obahnila a nazývá se bahnice. Potrat (událost) se nazývá zmetání. Potracený plod se nazývá zmetek.
Nejvíc ovcí je chováno v Číně (170,8 miliónu kusů) a v Austrálii (106 miliónů kusů).
Ovce aljašská
Ovce aljašská (Ovis dalli) je menší příbuznou ovce tlustorohé. Je rozšířena od severní Aljašky po sever Britské Kolumbie. Jsou známy dva poddruhy: Ovis dalli stonei, jehož domovem jsou hory jižního Yukonu a severní Britské Kolumbie, a Ovis dalli dalli, který žije o něco severněji.
Ovce tlustorohá
Ovce tlustorohá (Ovis canadensis) je jedním ze dvou druhů divokých severoamerických ovcí.
Rozměry
Výška v kohoutku: samci - 106 cm
Délka (včetně ocasu):
- samci - 160-180 cm
- samice - 150 cm
Hmotnost:
- samci - 119-140 kg
- samice - 53-91 kg
Popis
Srst je krátká a hladká, má hnědou barvu. V zimním období získává světlejší odstín. Beranům na hlavě vyrůstají mohutné zatočené rohy, které mohou vážit až 25 kg. Rohy samic jsou menší a méně zahnuté. Ovce tlustorohá je plně přizpůsobena životu ve skalnatém terénu, navzdory velké hmotnosti hlavy je schopna i plavat.
Ovis canadensis nelsoni je oproti ostatním poddruhům drobnější, její rohy jsou plošší.
Rozšíření
Ovis canadensis canadensis a Ovis canadensis sierrae žijí ve Skalnatých horách od jižní Kanady až po Colorado. Domovem Ovis canadensis cremnobates, Ovis canadensis mexicana a Ovis canadensis nelsoni jsou suché oblasti Kalifornie, Nevady, Utahu, východního Colorada, jižní Arizony, jižního Nového Mexika a západního Texasu.
Potrava
Jídelníček těchto zvířat je tvořen hlavně travinami, občas i listím. Pouštní poddruhy se živí suchomilnými rostlinami.
Rozmnožování
K páření dochází v říjnu a listopadu. V té době spolu berani svádějí dlouhé souboje, během nichž do sebe narážejí čely. Údery jsou velmi silné, lze je zaslechnout až na vzdálenost 1,5 kilometru. Někdy se stává, že samci spolu zápasí i dvacet hodin, byl popsán souboj, který trval 25,5 hodiny. Ve stáří třinácti až patnácti let se berani stávají neplodnými a v období říje se zdržují mimo místa páření.
Způsob života
Ovce tlustorohé tvoří oddělená stáda samců a samic čítající asi deset zvířat (výjimečně více než sto), jež se v průběhu celého dne pasou. Vždy se zdržují v blízkosti skal, kam mohou v případě ohrožení uniknout. Pohybují se ve výškách 1 800-2 600 m n. m. V zimě se stahují do níže položených oblastí (750-1 500 m n. m.), aby se snáze mohly dostat k potravě, kterou vyhrabávají ze sněhu. Během těchto přesunů mohou urazit vzdálenost až 60 kilometrů. Obě pohlaví se setkávají v době říje a znovu se rozdělí po narození mláďat (květen a červen), jež zůstávají s matkami. Ve věku dvou až čtyř let opouštějí mladí samci samičí skupiny a připojují se ke stádům beranů.
Koza bezoárová
Koza bezoárová (Capra aegagrus) je rozšířený druh sudokopytníka, který se vyskytuje v rozmezí od Evropy a Malé Asie po střední Asii a Střední východ. Samice žijí ve volné přírodě ve skupinách, které mohou čítat až 500 členů, samci jsou samotáři. Březost u samic trvá průměrně 170 dnů a obvykle rodí jen jedno mládě.
Koza domácí
Koza domácí (Capra aegagrus hircus) je poddruh domestikované kozy z kozy Capra aegagrus z Jihozápadní Asie a Východní Evropy. Je členem skupiny turovitých a je úzce spjat z ovcí; obě jsou v podčeledi kozy a ovce (Caprinae). Dnes existuje více než tři sta plemen koz, které žijí od vysokohorských oblastí až po pouště.
Samice se nazývá koza, samec kozel. Vykastrovaný kozel se označuje slovem hňup, hňup je méně agresivní, maso hňupů má slabší specifický zápach. Mládě se nazývá kůzle. Samice v říji se prská - popsáno v lidové písni "Když se kozy prskaly, ocasama mrskaly" (zpívá se na melodii "Když jsem husy pásala, zimou jsem se třásala"). Gravidní samice se označuje pojmem březí nebo skotná. Samice, která porodila, se okotila. Potrat (událost) se nazývá zmetání. Potracený plod se nazývá zmetek.
Koza domácí je jeden z nejstarších domestikovaných druhů vůbec. Tisíce let byly kozy chovány pro jejich mléko, maso, srst a kůži na velké části země. V minulém století si získaly oblíbenost i jako domácí mazlíčci.
Historie
Kozy byly domestikovány na indickém subkontinentu přibližně 9000 let př. n. l., a okolo 8000 let př. n. l. v pohoříZagros na západě Íránu. Neolitičtí farmáři je chovali, protože tak snadno získávali primárně mléko a maso, ale také trus, který používali jako palivo, a kosti, srst a šlachy na oděvy, budovy a nástroje. Kozy domácí byly drženy ve stádech a putovaly po kopcích nebo jiných pastvinách s pasákem koz, což bylo často dítě nebo adolescent. Tato metoda se používá dodnes.
Kozí kůže byla používána pro uchování vody a vína a na výrobu pergamenu.
Odraz v kultuře
Oslovení "hňup" se v lidské společnosti používá jako nadávka. Označujeme tak negativně člověka, který je nedovtipný, pomalý nebo se nevhodně chová. Dnes už málokdo zná původ tohoto označení.
Anatomie
Většina koz má dva rohy různých tvarů a velikostí v závislosti na plemeni. I když jsou rohy převážně samčí záležitostí, některá plemena koz mají rohaté i samice. Bezrohé kozy nejsou vzácností. Výjimečně mohou mít až osm rohů, ale jedná se o zděděnou genetickou vzácnost. Rohy se skládají s živé kosti obklopené keratinem a jinýmiproteiny a jsou používány na obranu, dominanci a teritorialitu.
Koza domácí je přežvýkavec. Má čtyři žaludky; bachor, čepec, knihu a slez.
Koza šrouborohá
Koza šrouborohá neboli markhur (Capra falconeri) je velký zástupce podčeledi koz a ovcí obývající rozptýlené lesy Západních Himalájí. Je též národním zvířetem Pákistánu.
Popis
Kohoutková výška se pohybuje mezi 65 až 115 cm. Samci dosahují hmotnosti max. 110 kg, samice pouze 40 kg. Její srst je v létě krátká a zbarvena narudle šedě, v zimním období je srst delší a jasněji šedá. Na končetinách a hlavě má černé skvrny. Samci mají v porovnání se samicemi výrazně delší srst na krku, která může dorůstat až do úrovni kolen. Obě pohlaví mají šroubovité rohy, které u samců dosahují až 160 cm, u samic většinou nepřesáhnou 25 cm. Tmavě zbarvený ocas dosahuje délky 8-14 cm.
Chování
Samec v Berlínském Tierparku
Obývá biomy v nadmořských výškách 500 až 3500 m, kde se živí trávou, listy a kteroukoliv dostupnou vegetací, která v oné oblasti roste a kterou z vyšších míst často získává způsobem, že se postaví na zadní končetiny a předními se opře o kmen stromu. Je aktivní převážně brzy ráno a v pozdním odpoledni, přes den odpočívá ve svých úkrytech. Samice tvoří většinou malá, zhruba devíti členná stáda; samci žijí většinou samostatně.
V období rozmnožování spolu svádějí samci bouřlivé zápasy, při kterých se snaží připoutat pozornost co největšího počtu samic. Při těchto soubojích do sebe dva rivalové zapletou své rohy a začnou se kroutit a přetlačovat až do doby, kdy jeden ze zápasníků nepadne k zemi. V tomto období vydávají zvuky blízce podobné zvukům vydávaných kozou domácí. Samice rodí jediné mládě, které několik následujících měsíců kojí.
Ohrožení
V současné době je podle Červeného seznamu IUCN klasifikován jako ohrožený druh (EN), za což může převážně stále neutuchající lov pro velice ceněné rohy.
V zajetí je však počet koz šrouborohých stabilizován a chovají se v zoologických zahradách po celém světě. V České republice chová tento druh Zoologická zahrada Olomouc a Liberec a Děčín
Kozorožec horský
Kozorožec horský či alpský (Capra ibex) je velký zástupce turovitých. Vyskytuje se v Jižní Evropě, méně pak v západní a jižní Asii a Severní Africe, kde obývá pouze horské svahy na hranici lesa nebo nad ní až do nadmořské výšky 6 700 m. Mezi poddruhy kozorožce horského patří kozorožec španělský (Capra ibex pyrenaica; mnohými považován za samostatný druh), kozorožec sibiřský (Capra ibex sibirica) a kozorožec nubijský (Capra ibex nubiana).
Popis
Samci dorůstají výšky v kohoutku kolem jednoho metru, délky těla 1,2-1,7 m a mohou vážit i více jak 300 kg.Samice jsou výrazně menší a dorůstají zhruba polovic co samci. Kozorožec horský je v létě zbarven šedě, v ziměse jeho srst mění na tmavě hnědou. Samci se od samice liší hlavně tmavými, zahnutými rohy, které jsou u samců významně větší, než u samic a které mohou u dospělých samců měřit na délku i více jak 1 m. Dalším pohlavním dimorfismem je prominentní vous pod bradou, který mají jen samci a který je u starších samců významně delší než u samců mladších.
Samci své mohutné rohy využívají zvláště jako obranu proti svým predátorům, které tvoří převážně vlci, medvědi nebo větší lišky. Mláďatům hrozí velké nebezpečí ze strany velkých dravců, zvláště pak orlů.
Způsob života
Kozorožci horští jsou výhradně býložraví a živí se převážně trávou, mechem, rostlinami, listy a větvičkami. Podobně jako antilopa žirafí se dokáže i kozorožec horský postavit na zadní končetiny, opřít se předními o větev nebo o kmen, aby tak snáze dosáhl nedostupné potravy, v tomto případě listů. Většinu dne tráví vysoko na prudkých útesech a níže slézají jen za potravou, za kterou se vydávají pozdě odpoledne a večer. Trávení většiny dne vysoko v horách jim napomáhá uchránit se před svými hlavními predátory, kteří na ně útočí zvláště v nižších polohách, tedy většinou při hledání potravy. V zimě se kozorožci stahují do nižších nadmořských výšek, kde mohou snadněji nalézt potravu. V rámci letního období potřebují kozorožci horští velice často pít, z čehož vyplývá, že se stahují k vodním zdrojům. Pokud spatří predátora, prvním impulsem je útěk na prudké útesy, kam se většina predátorů nedostane. Pokud jsou samci zahnáni do úzkých, často používají jako obrannou zbraň i své rohy.
Rozmnožování
Během léta se často seskupí mladí samci, kteří vytvářejí většinou nevelká mládenecká stáda; spolu s příchodem podzimu se stáda rozpadají a samci si hledají stáda samic, která si snaží přivlastnit. I přesto, že k bojím o samice používají své mohutné a těžké rohy, ohromnou silou do sebe narážejí hlavami a bojují velice agresivně, málokdy dochází ke smrtelným zraněním. Samice je březí zhruba 6 měsíců a během května rodí jediné mládě (velice vzácně dvojčata).
Početnost
Kozorožec horský byl poměrně dlouhou dobu považován za mystické zvíře a téměř všechny části jeho těla i výkaly se hojně využívaly jako přísady do léků na nejrůznější nemoci nebo do alchymistických lektvarů. V důsledku rozsáhlého lovuse téměř podařilo na začátku 19. století kozorožce horské zcela vyhubit. To se naštěstí nestalo díky snaze několikapřírodovědců a lesníků, kterým se podařilo celkovou populaci kozorožce horského posílit. V roce 1854 začal Italský králViktor Emanuel II. s hromadnou reintroducí kozorožce horského ve volné přírodě, což se mu nakonec podařilo. Dnes je již populace tohoto savce vyvážena a odhaduje se, že ve volné přírodě žije zhruba 30 000 jedinců.
Kozorožec kavkazský
Kozorožec kavkazský (Capra caucasica) (anglicky West Caucasian Turs - "západní kavkazské kozy") je druh kozy (Caprinae) žijící pouze v horách v západní polovině Kavkazu.
Tento druh měří v ramenech až 1 metr a váží okolo 65 kg. Kozorožci mají velká, ale úzká těla a krátké nohy. Jejich zbarvení je kaštanové barvy se žlutým břichem, ale s tmavějšíma nohama. Jejich tlusté rohy jsou zakřivené do tvaru šavle a mají velmi hrbolatý povrch. Délka rohů u samců dosahuje až 70 cm, u samic mnohem méně.
Prostředí kozorožce kavkazského se nachází v hornatých krajinách Kavkazu v nadmořských výškách mezi 800 až 4000 metry, kde se živí zejména trávou a listím. Jejich predátory jsou vlci a rysi. Kozorožci kavkazští jsou noční zvířata, pasou se na otevřených prostranstvích v noci a ve dne se skrývají. Samice žijí ve stádech o deseti kusech, zatímco samci jsou osamělí.
Odhaduje se, že ve volné přírodě žije 5000 - 6000 kusů.
Jak je možne ,že kozorožci tak snadno hopkají po skalách??????? dekuji za odpoved