Los evropský
Los evropský (Alces alces) je největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl však v 15. století vyhuben. Dnes opět do ČR přichází od severu. Je celoročně chráněn.
Tělesné znaky
Dospělý samec (býk): váha 220-450 kg (výjimečně i přes 500 kg), délka těla 2-3 m, výška v kohoutku 180-235 cm.
Losice: celkově menší, váží 275-375 kg.
Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím horním pyskem. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Paroží losího býka může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Dožívají se až 20 let.
Rozmnožování
Dospělosti dosahují losi ve 2,5 letech. Říje probíhá od srpna do října, obvykle v září. Doba březosti je okolo 36 týdnů, samice rodí 1 až 3 mláďata, která kojí asi 4 měsíce.
Životní prostředí
V létě se losi zdržují ve vlhkých biotopech s bohatými porosty v okolí vody. Živí se listy bříz, vrb a jeřábů, vodními a bažinnými rostlinami. V zimě dávají přednost sušším stanovištím. Samci žijí osaměle, samice s mláďaty v malých skupinách.
Rozšíření v Česku
Los byl v Česku vyhuben už v průběhu středověku. Že u nás běžně žil, nasvědčují i názvy řady osad, např. Losenice, Losiny, Losín. V roce 1957 byl v severních Čechách zaznamenán výskyt jedince migrujícího z Polska. Koncem sedmdesátých let 20. století se u Nové Bystřice v jižních Čechách losi poprvé od svého vyhubení v Česku opět rozmnožovali. V osmdesátých letech migrovalo asi 10 jedinců mezi Třeboňskem a Šumavou.
V roce 2005 byl zaznamenán výskyt losí samice s mládětem v okolí Bílého Kostela nad Nisou a ve východní oblasti Lužických hor v okolí Jitravského sedla a Hvozdu.
V roce 2006 byl zaznamenán opětovný výskyt losa v Lužických horách v oblasti Jedlovských rybníků a Křížového buku. Tentokrát se jednalo o samce s rozvinutým parožím.
Od roku 1973 se los evropský trvale vyskytuje v oblasti Lesní správy Vyšší Brod, zprvu pouze na svatotomášsku, nyní na celé lesní správě. Trvalá losí populace je odhadována na cca 10 kusů. Každoročně jsou zřetelná pobytová znamení (trus, stopy, škody na jedli, okus na jeřábu ptačím a dalších dřevinách, poškozené oplocenky atd.), losi byli opakovaně fotografováni a filmováni. V roce 2003 došlo ke srážce auta s losem, pro řidiče to dopadlo relativně dobře (poškozené auto), los je vypreparován v informačním středisku NP Šumava ve Stožci.
V září roku 2007 byl los evropský spatřen a pozorován u obce Klec na jindřichohradecku sl. Ivanou Petrželovou, rodačkou z nedaleké Lomnice nad Lužnicí.
Sob polární
Sob polární, Finsko
Sob polární (Rangifer tarandus) (synonyma sob arktický) nebo karibu (synonyma jelen karibu) je volně žijící přežvýkavec z čeledi jelenovitých, který se vyskytuje v subpolárních až polárních částech severní polokoule. Zatímco euroasijská forma se označuje jako sob, v Severní Americe je druh znám pod názvem karibu (caribou).
Parohy, které má samec i samice, jsou na konci zploštělé. Nohy mají široké paznehty, takže se neboří do sněhu a bahna. Živí se bylinami a lišejníky, které v zimě vyhrabává ze sněhu.
Na severu Evropy, Asie a Ameriky je chován na mléko, maso, kůži i nošení břemen.
V běhu dosahuje maximální rychlosti 51 km/h.
Pudu jižní
Pudu jižní, synonymum jelínek pudu (Pudu pudu nebo Pudu puda), je jelínek z Jižní Ameriky (Argentina a Chile). Jde o nejmenšího jelena na světě.
Popis
Pudu jižní je jednolitě tmavohnědě zbaven. V dospělosti je vysoký do 40 cm a dlouhý asi 85 cm se 7cm ocáskem. Váží 9 - 15 kg. Má krátké nerozvětvené parůžky (max. 10 cm dlouhé).
Potrava a způsob života
Žije skrytým životem v deštných lesích a houštinách v různých prostředích (savany, stepi) od nížin až do hor. Obývá prostředí, které na jiných kontinentech obsadily kozy (ty v Jižní Americe divoce nežijí). Oproti většině jelenovitých savců se nesdružuje do stád.
Živí se rozmanitou rostlinou potravou, kterou v těchto lesích najde - listy i celými větvemi, plody, trávou apod. Mívá jen 1 mládě, které se rodí po 210 dnech březosti. Váží 1 - 1,5 kg a oproti dospělým jedincům je světleji hnědé bíle skvrnité.
Pudu se dožívají 8 - 10 let.
Ohrožení a chov
Pudu jižní je zařazen do Červené knihy ohrožených druhů zvířat IUCN. Je ohrožen především ztrátou svého přirozeného prostředí díky rozvoji zemědělství, částečně také lovem. Odhaduje se, že v přírodě žije již jen 400 - 600 jedinců. Vzhledem ke skrytému způsobu života však tato čísla nemusejí být přesná.
Z českých ZOO jej několik generací chovala ZOO Praha. V zajetí se celkem dobře rozmnožuje - v Praze se jej 6krát podařilo odchovat, naposledy v červenci 2006; před tím v roce 2000. Dříve byl chován a 2krát rozmnožen i v ZOO Plzeň; od roku 2009 je zde chován opět, neboť se sem přestěhoval pražský pár.
Mazama červený
Mazama červený (Mazama americana) je malý jelínek.
Je plachý. Většinou se zdržuje v hustých tropických lesích a před predátory (např. jaguár) mizí nebo uplave. Žije samotářsky nebo v párech a živí se plody, listy a houbami. V kohoutku měří 80 cm a na délku až 1,5 m. Dosahuje hmotnosti až 48 kg. Vyskytuje se na území od jihu Mexika až na sever Argentiny.
Srnec obecný
Srnec obecný (Capreolus capreolus) je hojně rozšířený sudokopytník z čeledi jelenovití.
Popis
Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dorůstá 65 - 75 cm, dosahuje hmotnosti mezi 15 - 20 kg a v kohoutku měří 65 - 75 cm. Ocas je velmi krátký (2-3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně červený odstín, s příchodem zimy však její zbarvení znatelně tmavne. Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují a novým rokem jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí. Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4-6 výsad. Takže to může být vidlák,šesterák a špičák.Srnec své parůžky shazuje v Prosinci, někdy až v lednu.Srnec se střílí od 15.května do 30.září.
Barevné odchylky
Velmi vzácně je možno narazit na srnčí albíny. Ti v důsledku své vady často trpí i špatným zrakem a jsou světloplaší. Mezi myslivci se traduje, že zastřelit srnu-albína přináší smůlu, respektive, že kdo zastřelí srnu-albína, do roka zemře. Jednu srnu-albína chová ZOO Děčín.
Rozšíření
Srnec obecný žije v lesích, za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a často proniká až na okraje měst. Obývá prakticky celou Evropu, ve velkém počtu chybí pouze na severu Skandinávie, zasahuje také až k pobřeží Kaspického moře a na území Malé Asie.
V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2003 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století).
Ekologie a rozmnožování
Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování.
Samice pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Samci jsou polygamní a v polovině července začínají bojovat o přízeň samic. Do listopadu se zárodek prakticky nevyvíjí (latentní březost). Podle některých zdrojů se v listopadu neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří nebyli připuštěni k říji v obvyklém čase staršími a silnějšími samci, zárodek se poté vyvíjí normálně - toto však nebylo potvrzeno. V květnu až červnu rodí srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata).
Srnčata zůstávají několik prvních dnů nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spoluprací se zemědělci - procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí.
Ve volné přírodě se dožívá srnec maximálně 10 let.
Srnec sibiřský
Srnec sibiřský (též Východní srnec, Capreolus pygargus) je druh srnce žijící v severovýchodní Asii.
Sibiřský srnec byl kdysi považován za stejný druh jako srnec obecný. Má ale větší parohy s více pobočkami. Lze ho nalézt v celé střední Asii a na Kavkazu a váží až 59 kg. Žije zhruba 8-12 let, s maximem 14-18 let.
Daněk evropský
Daněk evropský (Dama dama L., 1758) z čeledi jelenovití (Cervidae) s lopatovitými parohy je evropský jelen, podobný svým zbarvením jelenu sikovi. Samice se nazývá daněla.
Popis
Kohoutková výška u samců se pohybuje mezi 85 až 110 cm, u samic 75 až 90 cm. Bez kelky (ocasu) dosahují délky 130 až 175&cm (samice 115 až 140 cm), ocas pak měří 18-27 cm. Hmotnost samců je 40 až 95 kg, samic 25 až 50 kg. Letní červenohnědé zbarvení je bíle skvrnité. Skvrny jsou v podélných řadách. Břicho, vnitřní strany běhů a zrcátko, tj. bílá plocha v okolí řiti, jsou čistě bílé. Po hřbetě až na špičku ocasu neboli kelky se táhne černý pruh, který lemuje i zrcátko. Kelka je poměrně dlouhá a slouží jako dorozumívací prostředek. Černá kelka je totiž dobře znatelná na bílém zrcátku, v klidu zvěř kelkou neustále pohupuje a při úprku je vztyčená. Zimní zbarvení je tmavohnědé. Skvrny jsou nezřetelné, nebo nejsou vůbec patrné. Paroží je lopatkovité s očníkem a opěrákem, na lopatě tzv. dlani má pak zářezy tzv. krajkování. První prstovitý výběžek na spodu lopaty je pak tzv. palec .
Rozšíření
Daněk pochází z oblastí Středomoří a Malé Asie. První zmínky o jeho výskytu v českých zemích jsou z počátku 16. století. Byl chován až do konce 19. století v oborách. V té době byl vypuštěn do mnoha volných honbišť, kde se nachází dosud. V současnosti je jejich populace v ČR okolo 11 000 kusů.
Etologie
Obývá listnaté a smíšené lesy. V přírodě je plachý, ale v oborách vychází na pastvu i na otevřená prostranství. Samice s mláďaty a mladší samci žijí v oddělených stádech, dospělí samci jsou většinou samotářští. Na začátku podzimní říje samci soupeří o výsadní postavení a přetlačují se parohy. Počátkem léta samice přivádí na svět jediné mládě. To se brzy dokáže postavit na nohy, ale až do stáří několika týdnů většinu času leží. Celkově lze říci že veškeré projevy (říje, kladení, nasazení paroži atd.) jsou ve srovnání s jelení zvěří posunuté o 3 týdny.Říje také není tak bojovná jako u jelenů. Daněk ale ve srovnání s ostatní sparkatou zvěří působí minimální škody.
Wapiti
Jelen wapiti, někdy jen Wapiti (Cervus canadensis) je druh jelena, dříve považovaný za poddruh jelena lesního. Žije především v Severní Americe ve Skalnatých horách ale také ve Východní Asii.
Měří obvykle v plecích 1,5 m a je 2,4 m dlouhý. Váží v průměru 315 kg.
dobrý den!
jsem viet namců
zájem vykup pározí jelení ,rohy,danek,muflon,losů,soby pározí
od: 100 kilo do 3000 kilo/ jedna krat
rok budu koupít 30 tune
kontak: +420775441666 honza
domažlice 34401 plzen-czech