close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Historie domácí kočky (Původ koček), Kočka domácí (Domestic cat), Kastrace - ano či ne? (přínosy kastrace), Krmení koček (Kočičí žrádlo)

9. února 2011 v 13:31 |  Další informace - kočky

Historie domácí kočky (Původ koček)

Historie domácí kočky: Dle archeologických zpráv se kočky usadily spolu s člověkem v době, kdy on sám začal vést usedlý život.

Dle archeologických zpráv kočky zdomácněly spolu s člověkem v době, kdy člověk sám začal vést usedlý život. Tyto první "zdomácnělé kočky" však byly pouze prosté divoké kočky, které se živily převážně odpadky. Dávní pozorovatelé zastávají na vývin domácí kočky diametrálně protichůdné názory. Klasická verze přijímá za jediného předka kočky domácí, severoafrickou, původem z přední Asie, stepní kočku, která asi před tisíci lety zdomácněla v Nurii. Odtud, z Nubie, se kočka domácí dostala do Egypta, dále do Asie, kde se zkřížila s lesní kočkou bengálskou. V Evropě se tyto kočky křížily s místní, divokou lesní kočkou evropskou. Výsledkem těchto křížení jsou různá současná plemena, odlišující se tvary i zbarvením. 
Druhá, současnější verze říká, že kočka domácí má polyfelitický původ, což znamená, že dřívější plemena jsou nezávislá a vytvářela se v několika základních centrech. Zkamenělé ostatky koček se našly ve starodávném městě, v Jerichu (5 až 6 tisíc let př.n.l.), při vykopávkách v Jordánsku a ve starodávných městech Indie. Tyto kočky však podle všeho plně domácí ještě nebyly. 
Mnohočetná svědectví o pobytu koček v Evropě existují již ve 3.tisíciletí př.n.l. Na malbách v hrobkách Sakkaracha (2750-2650 př.n.l.) jsou kočky vyobrazené s obojky, což svědčí o jejich zdomácnění. Na fresce od Beni-Chasana je kočka již zobrazena v domě, spolu se svým chovatelem. 
V chrámech, posvěcených bohyní Bast (Egypťané ji zobrazovali dle vzoru kočky nebo jako ženu s kočičí hlavou), se drželo mnoho koček, které se tehdy počítali k posvátným zvířatům. Když kočka umírala, nastal v rodině smutek, všichni domorodci si oholili obočí a truchlili. Těla koček se balzamovala a pohřbívala v přepychových hrobkách a na speciálních hřbitovech. Archeologové objevili na 300 tisíc mumií koček, spadajících do 4.tisíciletí před naším letopočtem. 
Na straně tohoto posvátného zvířete byl také zákon: za zabití kočky hrozilo surové trestání až do popravy ( o nešťastném Řekovi, a jeho nevědomém zabití kočky, vypovídá ve svých zápiscích také Herodes). První hieroglyfy, označující slovo "kocour" a "kočka", se datují do období přibližně 2300 let př.n.l. a čtou se jako "mint" a "miu". Kočka však v Egyptě nebyla jen posvátným zvířetem, byla také lovcem a bojovníkem. Kočky tehdy běžně lovily ptáky i malou zvěř. Jejich uplatnění v boji si dnešní člověk dokáže jen těžko představit, máme však o tom četná písemná svědectví. V Tibetu se po celá tisíciletí kočky využívaly k ochraně chrámových pokladnic. 
Kočka se na korábech fénických kupců dostala z Egypta do mnoha koutů evropského středomoří. Až do počátku našeho tisíciletí však byla dosti vzácným zvířetem. V dávnověku službu domácího lovce myší vykonávaly místní "ochočené sbory" a "miláčci". Málo početná svědectví o kočkách ve středověkém Řecku dávají prostor k doměnce, že kočka byla darována bohyni luny a lovu Artemide, její podobající se egyptskou bohyní Bast. Částečně se tato úloha Bast přičítá i římské bohyni lásky Venuši, která byla spolu s kočkou (pravděpodobně divokou) občas zobrazována. Do vzácných zmínek o kočce v antické literatuře, musíme přiřadit i básně Ezopa. 
Ve středověké Evropě jsou zmínky o kočkách řídké, teprve až v 10. století se kočka stává cennou vzácností. Přibližně v této době se kočka dostává i do Ruska, kde vyhovuje klášterním násilníkům. V Evropě, těsně před epidemií "černé smrti" (ve 2. polovině 14. století), byla funkce koček, jako hubitelů malých hlodavců (zejména myší a krys), oceňována jako přednost. Ne vždy však tehdy byly oblíbeny a nezřídka se stávaly oběťmi nejrůznějších předsudků a pověr. 
Před křesťanskou Evropou, za dob pohanských pověr keltů a normanů, se kočkám připisovala zlá moc oběžníků a pomocníků zlých duchů. Zmínek o kočkách bylo však v tehdejší době velmi málo. Teprve přibližně k 10. století kočka přestává být vzácností. Zhruba v tomto čase se kočka dostává do Ruska, kde se stává vyhovujícím společníkem pro klášterní násilníky (kocoury konec konců tehdy kastrovali). Pravoslavná církev se chovala ke kočkám mnohem snášenlivěji, než církev katolická. Některé křesťanské pověry však podědili. Západní křesťané považovali černou kočku za ztělesnění ďábla, podezřívali ji v napomáhání čarodějnicím. V mnohých zemích Evropy se nešťastné kočky ve 14. století staly oběťmi inkvizice, věšeli je a pálili, jako kacíře. Evropské kočky by nevyhnutelně vyhynuly. Zachránila je však invaze krys, které s sebou přinesly "černou smrt" - mor. A kočky své obtížné poslání tyto krysy ničit, zvládly s obdivuhodnou důstojností a nezvyklým nasazením. 
Na Východě měly kočky ve srovnání s Evropou odedávna privilegované postavení. Islám si koček vždy vážil a resektoval je. Kočka jménem Muzza žila u samotného Mohameda. Na její památku měly všechny kočky do všech mešit kdykoliv volný přístup. Kocour je zvíře s číslem 12., což je označení, jaké mají roky čínského kalendáře. V Číně se domnívali, že kočky a jejich zobrazování přináší štěstí. Ve starodávné perské legendě se všechny kočky svorně objevily po kýchnutí lva. V Zoroastrizme, starobylém náboženství peršanů, bylo zabití kočky zločinem stejné úrovně, jako zabití člověka. Opravdu vznešené místo zaujímaly kočky v zemích Indočíny. Velké množství starých a ušlechtilých plemen, především thajská, siamská a angorská, z této oblasti, ve které byly množeny na královských a knížecích dvorech, pocházejí. Toto pozoruhodné dílo bylo do Evropy dovezeno britskými kolonizátory a zadaly ohromný impuls k šíření koček v Anglii. Na rozdíl od kontinentální Evropy, byly kočky v Anglii již odedávna milovány a chráněny. Zde, v ranném středověku, byly přijaty zákony na ochranu koček. Všeobecné pobouření angličanů vyvolal španělský král Filip II. Habsburský, manžel anglické princezny Marie Tudorovny, který dovolil trápení koček zvláštními impregnacemi (napouštěním). 
V Anglii však folklorní námět o kocourovi ve vysokých botách, který sirotkovi hospodáře přinesl bohatství, a který se pravděpodobně objevil i v Iránu, dosáhl všeobecného úspěchu. Zde se tento námět transformoval do legendy o Díku Unttingtonovi, příživníku v městě Londýně. 
Postupně nacházejí v kontinentální Evropě tato hedvábná zvířata stále více přívrženců a zachvacují srdce prostých lidí i odborníků, králů i popů. Francouzský kardinál Richelieu měl 14 koček, které hýčkal, jako své mazlíčky. V roce 1727 vyšla práce francouze Monkrifa "Historie koček", která kočky definitivně "rehabilitovala". 
V 18. století v Evropě a především v Anglii se začíná pracovat nad vznikem nových plemen, jeho pokračování a neslýchané úsilí pokračuje ve 20.století, kdy kočky pevně a trvale zaujaly druhé a někdy i první místo mezi domácími mazlíčky.

Kočka domácí (Domestic cat)

U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena koček domácích, pro která je charakteristickým znakem modrá barva.

Počet plemenných koček ve světě nepřevyšuje 10%, v některých zemích jich však není než 2% z celkového počtu koček. Přestože mezi bezplemennými kočkami dochází k nekontrolovanému odběru, je možné vysledovat některé tendence k rozšiřování těch nebo jiných příznaků. Mezi bezplemennými kočkami je velice málo koček dlouhosrstých, protože dlouhá srst je z pohledu evoluce recesním znakem. Často se však vyskytují kočky, které mají srst jako Angorské nebo Main-cuna. V Rusku se takovým kočkám říká Sibiřské kočky.
Kočky severských států mají obvykle pevnější stavbu těla, silnou kostru a hustou srst. Kočky jižních států jsou lehčí, graciéznější, s tenkou srstí bez podsady. U bezplemenných koček existuje nekonečná variabilita barevných variací. V západní Evropě se přirozeným způsobem zformovala ta plemena, pro která je charakteristickým znakem modrá barva. Proto se v Evropě modré kočky vyskytují velice často. Typické pro východní státy je zbarvení color-point, v západní Evropě se však toto zbarvení vyskytuje velice vzácně, vzniká zde pouze křížením.
Tygří zbarvení, které je považováno za lepší "maskování", se vyskytuje častěji než mramorové. Typické je dvou- nebo tří-barevné zbarvení. Severské kočky však mají bílé barvy méně, jižní kočky naopak více. Mezi bezplemennými kočkami se krémová barva vyskytuje velice zřídka, neboť toto zbarvení bylo dosaženo důsledkem selekce. Bezplemenné kočky jsou většinou červené nebo zrzavé.
Domácí kočky se rovněž mohou vystavovat na výstavách. Při hodnocení domácí kočky se započítává její fyzická kondice, stavba těla, zbarvení a vzhled. Barva očí musí odpovídat zbarvení srsti. Barvu srsti musí mít jedno-barevné kočky po celém těle ve stejném odstínu. U vícebarevných koček musí být jednotlivé barvy zřetelně označené a harmonicky mezi sebou kombinované.

Kastrace - ano či ne? (přínosy kastrace)

Kastrace je chirurgický zákrok, při kterém jsou odstraňovány pohlavní orgány a tím je trvale zajištěna nemožnost daného jedince rozmnožovat se.

Kastrace je chirurgický zákrok, při kterém jsou odstraňovány pohlavní orgány a tím je trvale zajištěna nemožnost daného jedince rozmnožovat se. Provádí se u samců i samic. Tento zákrok je jedním z nejdéle známých chirurgických operací. Prováděl se ve starých kulturách již před tisíciletími. Možná právě proto je opředen tolika mýty a pověrami. Nejčastějšími argumenty majitelů fen i psů, koček i kocourů proti kastraci jsou následující.
Je to proti přírodě!
Na tento argument se přímo nabízí otázka, kterou vlastně přírodu má dotyčný na mysli. Pokud pes sdílí s člověkem pod jednou střechou několik tisíc, možná několik desítek tisíc let, je nepochybně vystaven týmž civilizačním faktorům, jako jeho ochránce a pán. V přírodě by většina psů chovaných člověkem dříve či později zahynula. Kde tedy potom je ona příroda?
Tloustnou!
Vlivem změněných hormonálních poměrů v těle kastrovaných zvířat dochází ve zvýšené míře k zadržování tekutin v organismu a ke zvyšování tělesné hmotnosti. Záleží však pouze na chovateli, zda přiměřeným pohybem a krmnou dávkou zabrání nadměrnému tloustnutí či nikoliv.
Jsou líní a nehlídají!
Tento argument se týká především samců, kocourů a psů. Kastrovaným kocourům se vyčítá malá snaha při odchytu drobných hlodavců, psům pak nedůslednost ve střežení jim svěřených majetků. Pokud zákrok není proveden na nedospělém zvířeti, obvykle jsou tyto obavy liché.
Poruchy močení!
O této asi nejreálnější komplikaci po kastraci ví paradoxně nejméně chovatelů. Problém se objevuje obzvlášť u fen. Velmi malé procento z nich reaguje na pokles hladiny pohlavních hormonů pomočováním. V současné době se tato komplikace dá řešit podáváním hormonálních tablet.
Trochu jinak se projevuje tento problém u kocourů, kde malé procento z nich naopak močit přestane úplně. Jedná se o naléhavý stav, při němž dochází k ucpání močové trubice a zamezení odtoku moči. Tento stav musí řešit veterinární lékař. Postihnout může ovšem i kocoury nekastrované.
Jednoznačné přínosy kastrace.
Zabránění nežádoucí gravidity fen a koček, zabránění toulání psů a kocourů. 
Především u fen prevence závažných gynekologických problémů ve vyšším věku, kdy chirurgické řešení může být značně rizikové. 
Prevence nádorových onemocnění mléčné žlázy u fen a prostaty u psů. 
U koček a kocourů v neposlední řadě snížení frekvence kontaktů s polodivokou populací koček, jež je nejvýznamnějším rezervoárem infekčních a parazitárních onemocnění. 
Souhlas s kastrací je pouze projevem přijetí zodpovědnosti za svoje vlastní konání, kterým jsme do života psů a koček zasáhli jejich domestikací.
Na tomto místě je vhodné zmínit se též o podávání hormonálních preparátů zabraňujících nástupu říje u fen a koček. Lze je aplikovat v injekční nebo tabletové formě. Neměli bychom je však podávat dlouhodobě, neboť ani jednorázová aplikace není bez rizika. V žádném případě těmito preparáty nelze nahradit kastraci.

Krmení koček (Kočičí žrádlo)

Krmení koček je závislé na věku, plemene a pohlaví.

Krmení koček je jednou z hlavních podmínek chovu zvířat v domácích podmínkách je jejich pravidelné a vyvážené stravování. Kočka, jako nositelka individuálností, se pro své jídlo hlasitě ozývá. Některé kočky jsou velmi vybíravé, mají rády různorodost. Jiné zase dávají přednost jednomu nebo několika druhům jídla. Přesto však jsou všechny připravené "hladovět", pokud jim jídlo nechutná. 
Stravu je nutné kočkám připravovat speciálně. Jídlo musí být správně vyvážené; při různorodém jídle se doplňuje nedostatek té či oné ingredience, nutné pro zdraví kočky. Jídlo musí být čerstvé, ne moc studené ani horké. Maso (syrové) nařezané na nevelké kousky. Masové produkty se doporučuje dávat s přílohou. Ryby určitě vaříme, neboť v syrových rybích produktech se nacházejí látky, ničící vitamin B1. Nutno pamatovat, že ryba není vhodná pro těhotné kočky; lepší je nabízet játra a čerstvou zeleninu. Játra jsou pro naše svěřence nejprospěšnějším produktem, kromě jiného obsahují mnoho látek, vytvářející ochranná intenzivní zbarvení srsti. Kočkám také chutnají ledvinky, plíce, srdce. Jednou týdně vyžadují také jedno vejce a to na jakýkoliv způsob. Hodně bílků je také obsaženo v mléce, sýru, tvarohu. Méně prospěšné je mléko kravské, lépe je podávat sladkou smetanu nebo ve vodě rozmíchané mléko sušené. Hodně koček má rádo zeleninu - čerstvou i vařenou. Ovoce je možné nabízet libovolně - záleží na tužbě (přání) jednotlivých zvířat. 
Stravování koček je závislé na věku, plemene a pohlaví. Většinou kocouři jedí více než kočky. Kastrovaným zvířatům, kde se vyhýbáme tloustnutí, je nutné zlehka porce snižovat. Krmení výstavních koček vyžaduje zvláštní přístup. Strava (jídlo) těchto zvířat se musí skládat z vysoce kvalitních produktů a je nutný přísný dohled. Dospělou kočku je lépe krmit 2 - 3x za den, denní norma jídla musí obsahovat 125-300 gramů (závisí na hmotnosti a plemene). Koťatům musíme podávat stravu v maličkých porcích 6x denně. Pro krmení kotěte, odstaveného od matky, je možné připravovat různé (libovolné) mléčné produkty dětské výživy, sladkou kaši z dětské krupičky, odvar z ovesných vloček, rýži, nemastné masové odvary, lisované maso, vařenou rybu, tvaroh, ovocné pyré. Již 12. den života kotěte můžeme podávat lisované maso, rybu. V 5. - 6. týdnu libové telecí, hovězí nebo drůbeží maso, játra v rozmělněném stavu (namletá). Ve stáří 7-8 neděl - ovoce, zeleninu pro správný vývin zubů a žvýkacích svalů je však důležité, aby maso bylo nakrájené na kousky. 
Při krmení starších koček je nutné brát v úvahu, že odumírání buněk závisí na věku, zpomalování prudkého růstu (proliferace) a stárnutí orgánů a vedou k porušování trávení a vstřebávání. Takové kočky mají zuby ve špatném stavu. V této době života potřeba kalorií klesá a zvyšuje se spotřeba proteinů, minerálů a vitamínů. V prvním případě se toto týká kastrovaných a sterilovaných zvířat. Otylosti nebo stařeckému vyčerpání kočka může uniknout díky (pomocí) pravidelnému stravování a optimálnímu vzájemnému poměru mezi porcemi krmení a zátěží. 
Kočky, chovající se v domácích podmínkách a které nemají volný výběh, vyžadují vytvořit "pokojovou pastvinu". Na toto můžeme použít drn s trávou, který umístíme do květináče nebo kameninového hrnce. Lepší je, když je možnost zasít semena různých travin. Rostoucí oves, pšenice, ječmen se kočkám velice líbí. Česnek - zvláště odřezán od hlíz. S preventivním cílem je třeba čas od času do kočičího jídla přimíchat jeden stroužek česneku, rozmačkaný a smíchaný s roztíratelným máslem.
Fotky: Krmení koček (foto, obrázky)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama