Delfínovec ganžský
Delfínovec ganžský (Platanista gangetica) je jediný druh rodu Platanista z řádu kytovců, tudíž je savec. Pro bližší určení přísluší do čeledi delfínovcovití z podřádu ozubených. Žije v severní Indii ve vodách Brahmaputry, Gangy, Indu a v dolních tocích jejich větších přítoků. Často bývá uváděn pod nesprávným vědeckým jménem (Susu gangetica).
Popis
Je to ozubený kytovec dlouhý 2 až 3 metry, barvy tmavě šedé až černé a váží průvěrně 150 kg. Čelisti má dlouhé a velmi úzké a nachází se v nich průměrně 112 až 116 zubů. Delfínovec ganžský je téměř slepý, jeho malé oči nemají vůbec čočky, reaguje pouze na intenzitu světla. Při orientaci a lovu je odkázán výhradně na echolokaci, která v převážně kalných vodách ve kterých se delfínovec ganžský pohybuje, zrak spolehlivě nahrazuje. Jeho dlouhá čelist (rezonátor a zvukovod) svědčí o výborných orientačních schopnostech.
Žije při říčním dně, kde se živí rybami, korýši a jinými živočichy.Samice je stejného vzhledu jako samec, je březí asi 350 až 360. Rodí převážně vždy jedno mládě, ocasem napřed, mládě musí po narození co nejdříve vyplavat na hladinu a nadechnout se.
Delfínovec čínský
Delfínovec čínský (Lipotes vexillifer, čínsky 白鱀豚) je sladkovodní delfín, který se nalézá pouze v řece Jang-c'-ťiang a v jezeře Tung-tching-chu v Číně. Červený seznam IUCN 2007 jej klasifikuje jako kriticky ohrožený druh a uznává, že pravděpodobně vyhynul v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.
Popis
Je to ozubený kytovec dlouhý 2 až 2,5 metrů a váží průměrně 140 kg. Je zbarven modrošedě až šedě, na břiše je výrazně světlejší. Čelisti má protažené, zobákovité a nachází se v nich průměrně 132 až 144 zubů. Má sice funkční oči, ale jeho zrakové schopností jsou chabé. Při orientaci a lovu využívá echolokace. Je to málo prozkoumaný druh delfínovce. Žije ve skupinách tří až deseti jedinců, živí se převážně rybami.
Perspektiva
Populace delfínovců čínských se drasticky snížila v poslední desetiletích v důsledku industrializace Číny, hojnému lovu, využívání řeky k přepravě a v poslední době také stavby vodní elektrárny Tři soutěsky. Byla vyvíjena snaha o zachování druhu, ale poslední expedici v roce 2006 se nepodařilo v řece najít žádného delfínovce čínského. Pořadatelé expedice jej prohlásili za funkčně vyhynulého.
V srpnu 2007 Zeng Yujiang údajně nahrál velké bílé zvíře plovoucí v řece Jang-c'-ťiang. Ačkoliv Wang Kexiong z Institutu hydrobiologie z Čínské akademie věd předběžně potvrdil, že zvíře na videu je pravděpodobně delfínovec čínský, přítomnost pouze jednoho nebo několika málo jedinců, zvláště v pokročilém věku, není dostatečná pro záchranu funkčně vyhynulého druhu od úplného vyhynutí. Poslední nesporné spatření bylo zaznamenáno v roce 2004.
Delfínovec amazonský
Delfínovec amazonský, také Inie amazonská, (Inia geoffrensis) je sladkovodní říční delfín vyskytující se v Jižní Americe v Orinoku, Amazonce a Araguaisko-Tocantinském říčním systému.
Popis
Dorůstá délky 2 - 2,5 metru a hmotnosti 110 - 140 kg. Zbarvení těla je značně proměnlivé, od růžovošedé až po šedočernou. Má širokou ocasní ploutev. Hřbetní ploutev je nízká, ale dlouhá. Na protaženém nose má tento druh krátké tuhé hmatové fousy, které mu v kalné vodě pomáhají nahradit zrakové vjemy. Delfínovec amazonský žije jednotlivě nebo v párech. Příležitostně se seskupuje v malých skupinách, které nemají více než 6 členů. Živí se hlavně rybami, méně už dalšími vodními živočichy. Březost trvá okolo 350 dní a mládě mívá po porodu kolem 1 metru. Vzhledem k tomu, že žije velmi často v kalných, neprůhledných vodách, má silně redukovaný zrak.
Delfínovec laplatský
Delfínovec laplatský (Pontoporia blainvillei) je jediný druh rodu Pontoporia z řádu kytovců. Pro bližší určení přísluší do čeledi delfínovcovití z podřádu ozubených. Žije v ústí jihoamerické řeky La Plata. Je jediným delfínovcem, který zavítá i do brakických vod atlantického pobřeží Jižní Ameriky, kde bývá spatřen v početných skupinách.
Popis
Je to nejmenší kytovec vůbec, bývá dlouhý 1,4 až 1,6 metrů, barvy hnědavě šedé až šedé a váží průvěrně 60 kg.Čelisti má silně protažené a velmi úzké a nachází se v nich průměrně 200 až 240 zubů. Jeho zrak je slabý. Při orientaci a lovu je odkázán výhradně na echolokaci, která zrak spolehlivě nahrazuje. Jeho dlouhá čelist (rezonátor azvukovod) svědčí o výborných orientačních schopnostech. Je jediným druhem ozubených kytovců, jehož lebka je symetricky stavěná.
Jeho potravu tvoří výhradně ryby, a to sladkovodní i mořské. Samice je stejného vzhledu jako samec, špatně se rozlišují. Samice rodí většinou jen jedno mládě které kojí z mléčných struků.
Delfín pruhovaný
Delfín pruhovaný (Stenella coeruleoalba) je hojně rozšířený druh delfína dosahující délky až 2,5 m a hmotnosti okolo 100 kg. Delfín pruhovaný je zatím hojně rozšířený a vyhynutí mu bezprostředně nehrozí.
Synonyma
- Delphinus coeruleo-albus
- Stenella asthenops
- Stenella euphrosyne
- Stenella styx
Popis
Na hřbetě je modrošedý, na břiše bílý.P o stranách se táhne čený pruh, který se před očima rozvětvuje směrem k břišní ploutvi. Zobák má plochý a krátký.
Areál rozšíření
Kolem Sev. Afriky v Atlantiku od nového Skotska po Malé Antily. V Pacifiku od Beringovy úžiny po Dolní Kalifornii - obývá teplé moře v mírném pásmu a oceány v tropickém. S teplými proudy se dostává i severněji.
Způsob života
Často se sdružuje do stád po stovkách kusů, občas jsou k vidění i stáda až po 3 000. Rádi skotačí kolem lodí, kde vyskakují vysoko nad hladinu. Delfín pruhovaný má občas sklony k panice, proto často celá stáda uvíznou na mělčinách.
Potrava
Potravu - ryby, kalmáry a korýše - loví ve skupinách.
Rozmnožování
Doba březosti se pohybuje kolem 12 měsíců, poté se narodí jediné mládě, měřící 1 m. Samice ho kojí asi 8 měsíců.
Delfín pobřežní
Delfín pobřežní (Stenella attenuata) je pantropicky rozšířený druh delfína z pětičlenného rodu Stenella. Místy jeho rozšíření zasahuje až do mírného pásu. Druh je členěn na 3 poddruhy.
Jeho charakterním znakem je fialový podkruhový oblouk nad nadočnicovím obloukem, který je velký asi 3mm.
Delfín dlouholebý
Delfín dlouholebý (Stenella longirostris) patří k nejobratnějším kytovcům a je proslulý svými akrobatickými kousky ve vzduchu. Existuje mnoho variet, lišících se hlavně tvarem těla, velikostí a zbarvením. Má štíhlý dlouhý zobák, nápadně vzpřímenou hřbetní ploutev. Většina typů má troje zbarvení. Dospělý jedinec váží 45-75 kg.
Chování
Když vyskakuje z vody, dostává se až do výše 3 metry ve vzduchu, přitom různě prohýbá tělo, vlní se nebo se otáčí kolem podélné osy až sedmkrát při jediém skoku.
Rozšíření
Místy obývá teplé vody mírného pásma, ale hlavně tropická moře.
Delfín skákavý
Delfín skákavý (Tursiops truncatus) je známý druh, protože je často chován v delfináriích a je často používán pro výzkumné účely. Je podobný delfínu obecnému, ale má kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji.
Delfín skákavý má tělo dlouhé 2,5 až 4 metry (váží 150-200, výjimečně až 390 kg a dožívá se 30-36 let). Zobákovité čelisti jsou krátké, dolní čelist přesahuje přes horní (v každé polovině čelisti 20-26 zubů). Má hřbetní ploutev, zřetelně protaženou dozadu a trojúhelníkovitě zašpičatělou. Břišní strana je světlá, hřbetní šedohnědá až černá (tmavá barva zasahuje i na čelo a čelisti).
Žije ve skupinkách po 5-15 kusech, ale občas se houfuje i do větších skupin (až 100 jedinců). Skupina se většinou zdržuje podél pobřeží na úseku 200-300 km dlouhém a nekoná delší přesuny. Delfíni skákaví dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h a rádi se honí s loděmi. Skoky nad hladinou bývají dlouhé až 10 m a 4-5 metrů vysoké. Ryby loví tento delfín spíš u dna a spotřebuje až 7 kg za den. Kromě ryb loví i měkkýše, korýše a menší žraloky. Musí vyplouvat na hladinu aby se nadechl vzduchu.
Vyskytuje se v mořích a oceánech tropického a mírného pásma, včetně Středozemního a Černého moře. Místy se podél evropského pobřeží dostane až do Severního moře. V severním Atlantiku bývá loven obyvateli Faerských ostrovů při tradičním lovu grindadráp.
Jeho březost trvá 12 měsíců. Mládě je asi 1 m dlouhé. Rodí se ocasem napřed. Přichází na svět v mělkých vodách, kde mu matka ihned pomůže nadechnout. Po dobu 18 měsíců pije mateřské mléko, které obsahuje hodně tuku, po nemž mládě rychle roste. Asi ve věku 6 měsíců poprvé ochutnají rybu a matka je učí lovit. Samice rodí pouze jedenkrát za tři roky a to jen jedno mládě.
Delfíni se dorozumívají pomocí dýchacích orgánů a jazyka. Vydávají zvuky jako pískání, mlaskání nebo vrzání.
Každých 30 minut musí vyplouvat na hladinu aby se nadechl vzduchu
Delfín obecný
Delfín obecný (Delphinus delphis) je druh kytovce z čeledi delfínovití.
Vzhled
Délka jeho těla činí 1,8-2,6 m, hmotnost asi 75-115 kg. Je tedy menší než delfín skákavý. Jeho tělo je štíhlé, základní zbarvení hnědé až černé, na břiše bělavé, na bocích světlé skvrny a pruhy.
Rozšíření
Delfín je rozšířen téměř ve všech mořích od tropického po mírné pásmo. Žije zejména v pobřežních vodách, kde je dostatek potravy. Je nejhojnější druh delfína.
Způsob života
Je to společenský živočich. Žije tedy v hejnech. Když spí, spí vždy jen jedna půlka mozku a ´tou druhou dává pozor, když je jedna půlka ,,unavená" vystřídá je. Delfín obecný plave rychlostí 35 km/h. Mají silnou ocasní ploutev, ta jim umožňuje dlouhé skoky nad hladinu i poskakování ve vzpřímeném postoji za pomoci jejích rychlých úderů o hladinu. Tento trik je často využíván v delfináriích. Pod vodou je schopen zůstat 3-4 minuty bez nadechnutí. Domlouvá se pomocí takzvané echolokace ve velmi vysoké frenkvenci pohybující se mezi 2-10 kHz tj. vydávání signálů odrážejících se ve vodě.
Potrava
Jejich nejčastější rybí potrava jsou sledi a makrely, doplňují je hlavonožci. Loví společně, ryby shánějí k sobě a nahánějí je k hladině.
Mytologie
Právě tento druh delfína se objevuje na starověkých malbách a mozaikách. Rovněž vystupuje v příbězích, předávaných z generace na generaci, ve kterých vozili malé děti na hřbetě jako koně a na poslední chvíli zachraňovali topící se lidi. To se donedávna považovalo za pohádky, dnes už ale víme, že měly reálný základ.
Běluha severní
Běluha severní (Delphinapterus leucas Pallas, 1776) je ozubený kytovec z čeledi narvalovitých typický svou bílou barvou.
Popis
Pro běluhy severní je charakteristické jejich bílé zbarvení, podle kterého byly pojmenovány. Jejich průměrná délka se pohybuje kolem 4,5 metru, někteří jedinci však mohou dorůst až 6 metrů a váží 1 200 kg. Mláďata jsou světle šedá a bílou barvu získají po dosažení pohlavní zralosti ve čtyřech letech.
Zuby jsou kuželovité, všechny stejné, dlouhé až 6 cm a asi 2 cm v průměru.
Areál rozšíření
Vyskytují se ve studených mořích Arktidy a na jih pronikají až k ústí řeky Quebec, pronikají rovněž do sibiřských řek. V minulosti se vyskytovaly i v Baltském moři.
Potrava
Běluhy jsou masožravci, kteří jako svou potravu sbírají mořské živočichy žijící u dna, převážně ryby, ale občas snědí i korýše a chobotnice.
Způsob života
Žijí v malých skupinách, nejčastěji to bývají stádečka složená ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování.
Běluhy se v kalných vodách a za dlouhých severských nocí orientují podobně jako netopýři echolokacíultrazvukovými vlnami. Běluhy slyší ultrazvuk do 200 KHz, zatímco člověk pouze do 20 kHz. Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar na hlavě, tzv. meloun.

Narval
Narval jednorohý (Monodon monoceros) je menší ozubený kytovec, jediný žijící zástupce rodu narval a jeden ze dvou žijících zástupců čeledi narvalovití (druhým je běluha severní). Žije v mořích okolo severního polárního kruhu. Lidově bývá často nazýván "mořský jednorožec". Tento poetický název je ovšem stejně jako jeho nejoblíbenější druhové jméno zavádějící - jeho slavný roh je ve skutečnosti zub, protažený řezák horní čelisti.
Výskyt
Jedná se o jednoho z kytovců, kteří žijí v severních polárních oblastech celoročně, ne jen v době léta. Vyskytují se převážně na rozhraní Severního ledového oceánu a Atlantiku a v ruských oblastech Arktidy. Jelikož je jejich výskyt limitován na oblast mimo souvislou ledovou pokrývku, mění se rozsah jeho výskytu v závislosti na ní.
V průběhu roku narvalové migrují: v létě se pohybují poblíž pobřeží, v zimě se stahují do hlubších hustě zaledněných oblastí, často se vydávají překvapivě daleko pod souvislou ledovou pokrývku, přičemž k dýchání využívají občasně se vyskytující díry.
Aktuální celková populace se odhaduje na cca 50 tisíc kusů.
Vzhled
Skutečná rarita: lebka narvala se dvěma plně vyvinutými kly
Tělo samce narvala jednorohého dosahuje délky až 6 m a může vážit až 1,6 tuny, výjimečně i 1,8 tuny, samice je menší a dorůstá maximálně 5 metrů a hmotnosti 1 tuna. Mláďata jsou téměř černá, dospělci šedobílí s tmavými skvrnami na hřbetě, které s postupujícím stářím blednou.Samce poznáme podle jejich charakteristického spirálově stáčené klu, který dosahuje délky až 2,5 m. Samice mají kel také, ale není u nich nikdy tak dlouhý a vyvinutý jako u samců. Samci jsou mohutnější než samice:
Kel
Narvala proslavil jeho "roh", ve skutečnosti kel. Je to jeden ze dvou řezáků horní čelisti, který je horizontálně protažený do délky až přes 2,5 metru. Řezáky má narval pochopitelně dva, pravý ale obvykle zůstává normální a v kel se vyvíjí jen levý. Výjimečně se ale vyskytují jedinci, u kterých k zakrnění nedojde. Prášku z rozdrceného klu byly dříve (a částečně ještě někdy jsou) připisovány magické a léčivé vlastnosti (zejména v oblasti mužské potence), proto byl narval masově loven, v současné době už zájem opadl a ač lov ještě pokračuje, nemá už takovou intenzitu.
Odborníci nebyli sto odpovědět na otázku, k čemu vlastně tento kel slouží, byť za účelem odhalení jeho důležité funkce vytvořili spousty teorií, někdy dost obskurních. Dlouho byl rozšířený názor, že kel se používá v milostných soubojích. To ovšem vždy popírali Eskymáci, kteří narvaly dobře znají, protože tato zvířata tradičně loví. Dnes vědci přijímají názor, že Eskymáci mají pravdu, a jsou si již téměř jisti, že roh je vysoce citlivým čidlem, který pomáhá narvalovi orientovat se pod vodou. Může tak najít místa se slabým ledem, který může (hlavou, ne klem) prorazit a hledat kořist.
Způsob života
Narvalové žijí v malých skupinách (stádech), v nichž je více samců a samic pohromadě. Po 14 až 15 měsíční březostise rodí obvykle 1 mládě, o které pečuje po dlouhou dobu matka. Mládě kojí až do věku 2 let. Živí se především rybami a dalšími drobnými mořskými živočichy
zkopírovaný z wikipedie