Chocholatka schovávaná
Chocholatka schovávaná (Sylvicapra grimmia) známá též pod názvem chocholatka křovinná, je malá antilopa obývající Západní, Střední, Východní i Jižní Afriku - zkrátka téměř celý africký kontinent na jihu od Sahary až na část Střední a Západní části kontinentu porostlou tropickým deštným lesem. Obecně řečeno obývají lokality s dostatečným vegetačním porostem, který jim poskytuje důležitý úkryt - savany, kopcovité oblasti, včetně oblastí v blízkosti lidských obydlí.
Popis
Chocholatka schovávaná dorůstá 1,2 m na výšku a 0,7-1,2 m na délku; hmotnost se pohybuje mezi 12 až 15 kg. Samice bývají o něco větší a těžší než samci. Samci mají na rozdíl od samic růžky dorůstající až 11 cm. Na čele má chomáček srsti, velké zašpičatělé ušní boltce a na čenichu černý proužek. Ocas je téměř tmavý, dlouhý zhruba 7-19 cm. Zbarvení srsti této antilopy se hojně mění podle až 19 poddruhů: od kaštanové v zalesněných oblastech Angoly, našedlé v severních savanách a světle hnědé v sušších oblastech; spodní část těla je většinou světlá.
Způsob života
Chocholatka schovávaná se živí širokou paletou rostlin a živočichů. Základní složku potravy tvoří tráva, listy, ovoce,kořínky, které si vyhrabává pomocí předních končetin, ale také hmyz, obojživelníci, malí ptáci a savci, nepohrdne animršinou. Díky tomu, že tvoří velkou část její potravy šťavnatá vegetace, dokáže žít i v oblastech, kde se nenachází žádný vodní zdroj. V období dešťů nemusí pít vůbec, jelikož přijímá vodu z ovoce. V blízkosti lidských obydlí je aktivní v noci, v odlehlejších oblastech ji můžeme spatřit i přes den.
Většinu roku žijí chocholatky schovávané samostatně. Samci, kteří obývají otevřené oblasti, kde mají lepší rozhled, jsou vysoce územní, svá teritoria si značí pomocí pachů a pokud do teritoria vnikne cizí samec, dochází k prudkým zápasům. Samice preferuje spíše lokality s hustým vegetačním porostem, kde se může lépe před svými predátory, které tvoří převážně kočkovité šelmy, lépe skrýt. Díky vysoké přizpůsobivosti co se týče území, patří chocholatka schovávaná k nejrozšířenějším africkým antilopám.
Stejně jako mnoho afrických antilop se i chocholatka schovávaná může rozmnožovat po celý rok, kdy je dostatek poravy. Samice rodí jediné mláďě po tří až sedm a půl měsíční březosti. Několik prvních dnů je skryto ve vegetaci, kde ho matka chodívá kojit.
Buvolec modrý
Buvolec modrý, v Jižní Africe známý jako topi (Damaliscus lunatus) je velká antilopa obývající savany a údolní nivy v Súdánu, Čadu, Keni, Tanzanii a Jižní Africe.
Popis
Kohoutková výška se pohybuje u samců mezi 104 až 126 cm, u samic mezi 105 až 118 cm. Délka těla většinou nepřesáhne 1,2-2,1 m a hmotnost se pohybuje mezi 85 až 165 kg. Má protáhlou hlavu, hrb na plecích, hřbet se výrazně svažuje dozadu. Srst je hladká, rudohnědá s černými místy na hlavě, končetinách a bocích. Samci jsou obvykle tmavější než samice; mláďata jsou zbarvena podobně, ale postrádají takové množství černých skvrn na těle. Lyrovitě tvarované rohy, které mohou být až 70 cm dlouhé u obou pohlaví, připomínají tvar písmena L a postupem času se stáčí směrem k řitnímu otvoru, což napomáhá ve volné přírodě určit stáří zvířete. Ocas je dlouhý 10-60 cm.
Chování
Buvolec stepní se živí převážně trávou, listy a jinou dostupnou vegetací, za kterou se vydává převážně brzy ráno a večer, ale při nižších teplotách i přes den. Pokud je dostupná čerstvá a šťavnatá tráva, dokáží poměrně dlouhé období žít daleko od vodního zdroje a spokojí se s vodou získané z rostlin. Pokud je však k dispozici pouze suchá tráva, potřebují pít denně nebo obden. Samci obhajují teritoria velká maximálně nemnoho kilometrů čtverečních, která si značí močí a trusem. V období rozmnožování někteří samci vlastní území zvané leky a pokud mu do tohoto území vstoupí samice, snaží se ji zde zdržet. Na rozhodnutí samice má především vliv rozloha a umístění leku a množství a kvalita dostupné potravy, v neposlední řadě i samotný samec. Všichni samci však leky neobhajují a drží pouze teritoria. Samice žijí v rozvolněných stádech tvořených až dvaceti samicemi a mláďaty.
Samci si při soubojích o území nebo samice klekají na kolena, přičemž se snaží svého rivala dostat k zemi zamotáváním rohů do sebe a přetlačováním. Občas je možné shlédnou i zápasy mezi samcem a samicí. I přesto, že je buvolec modrý statné zvíře, dokáže při útěku před predátorem (lvem, leopardem, psem hyenovitým) vyvinout ohromnou rychlost a přeskočit i vysoké překážky, které jim stojí v cestě a které občas tvoří i jiní buvolci. Buvolec modrý dokáže vyvinout max. rychlost až 170 km/h, čímž patří k vůbec nejrychlejším druhům antilop.
Samice se rozmnožuje jednou ročně a během jednoho až dvou dnů se několikrát páří s jedním nebo více samci. Po zhruba osmi měsíční březosti rodí jediné mládě, které po narození váží kolem 11 kg. Samci matku opouštějí ve věku jednoho roku, samice obvykle až v době, kdy porodí své první mládě. Samice jsou schopny se rozmnožovat již ve věku 16 až 18 měsíců, ale většinou nerodí první mládě před dosažením věkové hranice dvou let. Samci dosahují pohlavní dospělosti o něco později, ve věku tří let, ale většinou se nepáří dříve, než před dosažením věkové hranice tří let.
Voduška velká
Voduška velká (Kobus ellipsiprymnus), známá také pod názvem antilopa vodní je velká antilopa obývající savany a oblasti porostlé nízkou vegetací a keři poblíž vody v Západní, Střední, Východní i Jižní Africe.
Popis
Samec
Kohoutková výška vodušky velké se pohybuje mezi 100 až 130 cm, délka těla 1,3-2,4 m a hmotnost se mezi 160 až 240 kg, což činí vodušku velkou jednou z nejtěžších antilop. Hrubá, dlouhá a mastná srstje zbarvena rudohnědě a spolu s věkem tmavne. Na hrdle, čenichu a v okolí řitního otvoru má bílé skvrny; bílá je i spodní část těla, "obočí" a kroužky nad kopyty. Rohy, které mají obvykle pouze samci, jsou dlouhé, vrubované a mohou dosahovat až 1 m.
Chování
I přes svůj anglický (Waterbuck), méně používaný i český název (antilopa vodní) netráví tento druh příliš času ve vodě, ale v její blízkosti a využívá ji jako útočistě proti svým predátorům stejně jako většina druhů vodušek. Je skvělým plavcem a dokáže se ponořit až po nozdry. Voduška velká je aktivní ve dne a živí se širokou paletou rostlin. Samice žijí samotářsky nebo v rozvolněných stádech, čítajících několik desítek jedinců. Mladí samci tvoří mládenecké skupiny čítající obvykle méně než 40 jednotlivců; starší rozmnožující se samci, tedy ve věku šesti až deseti let obsazují teritoria. Potní žlázyprodukují nepříjemný zápach, který jde cítit na poměrně velkou vzdálenost a kterým zapáchá i jejich maso.
V Severní Africe se voduška velká rozmnožuje každoročně, v ostatních částech Afriky je rozmnožování proměnlivé. Samice rodí zhruba po 8 měsíční březosti jediné mládě. Nemnoho dnů před porodem se samice ukládá k odpočinku a ulehá do stínu stromů nebo keřů. Po narození trvá mláděti zhruba půl hodiny než se dokáže postavit na nohy a chodit. První dva až čtyři týdny života se mládě skrývá ve vegetaci, kam jej chodí matka několikrát denně kojit. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku šesti let, samice ve věku tří let.
Voduška kob
Voduška kob (Kobus kob) známá také pod názvem antilopa červenohnědá nebo bělouchá, je velká antilopa obývající území subsaharské Afriky od Senegalu až po Súdán. Vyskytuje se ve vlhčích oblastech, případně na okrajích savan. V přírodě je často k vidění v okolí vodopádů Murchison, v Národním parku královny Alžběty v Ugandě, v Národním parku Garamba a Viringa, na území Demokratické republiky Kongo a v travnatých oblastech jižního Súdánu.
Popis
Voduška kob je elegantní, i když těžce stavěná antilopa. Dorůstá kohoutkové výšky 70 až 100 cm, délky 1,3-2,4 m a dosahuje hmotnosti od 80 až do 118 kg. Hřbet, prsa, boky a část končetin je zbarvena oranžovočerveně až červenohnědě. Břišní strana těla a část hrdla je bílá. Kolem očí má bílé prsteny a spodní část končetin je zbarvena černě. Samci mají lyrovité rohy měřící až 50 cm s kroužkovitými návalky. Při pohledu z profilu lehce připomínají tvar písmena S.
Způsob života
Voduška kob se živí širokou paletou rostlin. Až s výjimkou horkých dnů, kdy se skrývá ve stínu stromů, je aktivní ve dne. Žije ve větších stádech čítajících 5 až 40 zvířat a tvořených samicemi a mláďaty nebo mladými samci; starší rozmnožující se samci žijí většinou samostatně, v některých oblastech vlastní kruhová území měřící v průměru méně než třicet metrů a obklopována podobnými územími. Tyto teritoria se nazývají leky a většinou neobsahují více jak patnáct zvířat. Samec je vysoce územní a toto území střeží až do doby, kdy se stádo znovu přesune (což je zhruba po týdnu) a případného vetřelce vyhání hlasitými projevy.
Jeden z poddruhů - voduška bělouchá (Kobus kob leucotis) - pořádá každoročně až 1500 km dlouhé migrace z jižního Súdánu do Serengeti. Migrační stáda jsou obrovská a mohou čítat i milion zvířat. Velký vliv na tyto migrace měla Súdánská válka, která trvala 25 let a byla ukončena až v roce 2005. I když na několik let téměř zamezila možnosti migrace, již v lednu roku 2007 bylo nalezeno další početně migrační stádo.
Samice dosahují pohlavní dospělosti ve věku 13 měsíců, samci ve věku 18 měsíců; po dosažení tohoto věku obvykle samec opouští mládenecká stáda a zakládá svůj lek. Samice je březí 7,5-9 měsíců a rodí pouze jedno mládě. Rozmnožovat se můžou zpravidla po celý rok, jen v sušších oblastech se mláďata rodí na konci období dešťů (od září do prosince).
Po narození je mládě skryto ve vegetaci následujících šest týdnů, kdy ho chodí matka pravidelně kojit. Plně samostatné je ve věku 6-7 měsíců.
Voduška červená
Voduška červená čili lečve (Kobus leche) je středně velká antilopa obývající Střední a Jižní Afriku, konkrétně území jihovýchodní části Demokratické republiky Kongo, oblasti poblíž řeky Okavango v Botswaně a řeky Kafue a jezera Bangweulu v Zambii.
Popis
Kohoutková výška u vodušky červené se pohybuje mezi 19-100 cm, tělo je dlouhé 1,3-2,4 m a hmotnost se pohybuje mezi 70 až 120 kg. Srst na horní straně těla je zbarvena kaštanově až černě a kontrastuje s bílou spodinou těla a hrdlem a černými páskami na nohách. Samci bývají tmavější a na rozdíl od samic mají až 90 cm dlouhé spirálovité rohy. Zadní končetiny jsou o něco delší než u jiných druhů antilop, což tvoří stejně jako prodloužené kopyta, která se při došlápnutí rozloží, adaptaci k lepšímu a rychlejšímu brodění v bažinatých a zaplavených oblastech.
Chování
Obývá většinou bažinaté oblasti nebo okolí řek a jezer, kde požírá vodní rostliny, které jsou dostupné v závislosti na výši vodní hladiny. Pokud spatří nebezpečí, velice rychle uteče do vody a to i do hloubky, kdy jim je voda po kolena. To většinu jejich hlavních predátorů, které tvoří větší šelmy, odradí. Jsou také skvělými plavci a díky větší délce svých kočetin, jak už bylo zmíněno výše, se dokáže poměrně rychle a ladně pohybovat i po povrchu pokrytým bahnem.
Voduška červená je aktivní ve dne. Žije v ohromných stádech, které mohou čítat několik stovek, ba i tisíců jedinců a má systém malých teritorií zvaných leky. Členové jednoho stáda bývají obvykle jednoho pohlaví, až na období páření, kdy se jednotlivá stáda navzájem promíchávají. Před pářením spolu samci agresivně zápasí, k čemuž používají své rohy. Samice rodí po 225 dnech březosti jediné mládě. Voduška červená se může dožít až 15 let.
Voduška abok
Voduška abok (Kobus megaceros) je antilopa, která se nachází v záplavových územích v Jižním Súdánu.
Voduška abok měří po ramena 90 až 100 centimetrů a váží 70 až 110 kilogramů. Samice jsou zlatohnědé s bílým podbřiškem a nemají rohy. Samci jsou čokoládově hnědí až červenohnědí s bílou 'kapucí' přes ramena a malými bílými skvrnami nad očima. Mají dlouhé rýhově strukturované rohy, které jsou z profilu ve tvaru málo zaobleného 's'.
Nacházejí se v bahnitých oblastech, kde jedí vodní rostliny. Jsou aktivní hlavně za soumraku časně ráno nebo pozdě odpoledne. Shromažďují se ve stádech o padesáti samicích a jednom samci nebo v menších samčích stádech.
Volně žijící populace se odhaduje na 30 000 až 40 000 kusů.
Voduška puku
Voduška puku (Kobus vardonii) je antilopa obývající vlhké stepi západní až východní Afriky, zvláště na jižním území Demokratické republiky Kongo a Zambie. Podle některých zoologů lze spekulovat o možnosti, že jde o poddruh vodušky kob (Kobus kob).
Popis
Výška v kohoutku této antilopy se pohybuje kolem 80 cm, délka těla mezi 1,3-1,8 m a hmotnost mezi 70 až 80 kg. Svým zlatožlutým zbarvením se velice podobá vodušce kob a vodušce červené (Kobus leche), od kterých se liší delší srstí a zlatožlutě zbarvenými končetinami. Ocas je více nažloutlý a měří 18-30 cm. Břicho a spodní strana krku je zbarvena špinavě bíle, stejně jako skvrny kolem očí a tlamy. Rohy, které mají pouze samci, jsou až 50 cm dlouhé a nevýrazně lyrovitě tvarované.
Chování
Skupina samic
Během horkých dnů zůstává ve stínu stromů a aktivní je jen ráno a v pozdním odpoledni, kdy hledá trávu, listy a kořínky. Pokud je vyrušena, vydává pískavý zvuk, který varuje další vodušky puku, ale i jiné antilopy na poměrně velkou vzdálenost. Během období sucha tvoří samice zhruba 30 členná stáda, která se v období dešťů kvůli většímu bezpečí spojují a tvoří až 60 členné skupiny. Samci žijí samotářsky a vlastní při vysokých populačních hustotách malé území, leky, při nižších hustotách obhajují teritoria. Pokud se stádo samic dostane na samcovo území, snaží se je zde samec na co nejdelší dobu zdržet.
Voduška puku se může zpravidla rozmnožovat po celý rok. Nejvíce mláďat se však rodí v období dešťů, tedy mezi lednem a dubnem, kdy je dostatek potravy a vody. Samice rodí zhruba po 240 denní březostijediné mládě, které zůstává několik prvních dnů ukryto ve vegetaci, kde je částečně chráněno před svými hlavními predátory, a kde ho chodí matka pravidelně kojit a pojídat jeho trus, který by mohl pronikavým pachem predátory přilákat. Po několika týdnech mládě tento úkryt opouští a přidává se ke skupině dalších mláďat.
Bahnivec jižní
Bahnivec jižní, známý také pod názvy kaferský, obecný nebo kapský (Redunca arundinum), je středně velký turovitý sudokopytník obývající otevřené planiny nebo vrchoviny s řídkým porostem, téměř vždy poblíž vody na území Zairu, Angoly, Zimbabwe, Zambie, Mosambiku a severní části jižní Afriky.
Popis
Obě pohlaví mají na hřbetě a hlavě šedohnědou srst, břišní část těla, okolí čenichu, tlamy a část hrdla je bílá, u některých jedinců se objevuje i černé zbarvení předních končetin. Samice se od samce liší menší velikostí a postrádáním zhruba 35 cm dlouhých, zahnutých rohů s prstenci. Kohoutková výška se pohybuje kolem 85 cm, délka těla mezi 1,2-1,4 m a hmotnost kolem 70 kg.
Chování
Je aktivní ve dne, přes horké dny odpočívá ve stínu a za potravou, kterou tvoří především tráva a výhonky, se vydává až večer nebo brzy ráno. Jak už z názvu plyne, zdržuje se tento druh antilopy vždy poblíž vody, kde se skrývá v rákosech nebo ve vysoké trávě. Je to plaché zvíře, které se při náznaku ohrožení vydává na útěk, při kterém se pohybuje trhavými pohyby a potřásá huňatým ocasem. Čenichem přitom vydává hlasité hvízdání, na které reagují i jiné druhy turovitých. Starší samec vlastní teritorium, v kterém žije po většinu roku spolu se svou družkou. Vetřelce varuje pískavými zvuky, nahrbováním hřbetu, prudkým trháním hlavou nebo rozhrabáváním země pomocí svých rohů. Svou družku si v období rozmnožování agresivně brání před ostatními samci, s kterými o ni bojuje, přičemž do sebe dva rivalové narážejí a snaží se přetlačit. Mladé samice a samci žijí většinou samostatně, až na období sucha, kdy se pro větší bezpečí shlukují až do 20 členných stád.
Bahnivec jižní se rozmnožuje každoročně, nejvíce mláďat se rodí mezi prosincem a květnem. Před spářením předvádí samice svatební tance, při kterých vyskakuje do výšky se zdviženým ocasem. Několik týdnů před porodem, který se uskutečňuje po 7 až 8 měsíční březosti, samice opustí samce a začne žít klidnějším, samotářským životem. Rodí jediné šedohnědě zbarvené mládě, které po narození váží kolem 4,5 kg a které je po dobu 2 měsíců skryto ve vysoké vegetaci, kde ho chodí matka pravidelně chodit a očišťovat. Po uplynutí 2 měsíců se mládě připojuje k matce, která se vrací za svým druhem. Mládě u matky zůstává většinou až do období, kdy dospěje pohlavní dospělosti. U samic se tak děje v druhém roce života, u samců o rok později.
V přírodě se může bahnivec jižní dožít až 11 let.
Bahnivec horský
Bahnivec horský (Redunca fulvorufula) je antilopa obývající severovýchodní část Jižní Afriky. Vyskytuje se v hornatých oblastech v lesích, nebo v krajinách s roztroušenými stromi a keři, většinou poblíž vodního zdroje.
Popis
Kohoutková výška se pohybuje kolem 75 cm, hmotnost může přesáhnout i 30 kg. Srst se liší podle třech poddruhů (viz níže), ale většinou je rudohnědá nebo šedá s bílou břišní částí těla. Samci mají zhruba 35 cm dlouhé růžky, které využívají k soubojům o samice v období páření; samice mají růžky také, ale podstatně menší.
Chování
Bahnivec horský je aktivní ve dne, až na horké dny, kdy odpočívá ve stínu stromů. Živí se trávou, listy, pupeny, květya pokud je možnost, tak i ovocem. Pokud je vyrušen predátorem, mezi které patří lvi, leopardi, psi hyenovití, šakali akarakalové, občas i paviáni, vydá poplašný signál a dá se na útěk, přičemž se snaží co nejrychleji skrýt v nejbližším úkrytu.
Je to zvíře společenské, které žije obvykle v nevelkých stádech tvořených zhruba pěti jednotlivci, včetně jednoho dospělého samce, který stádo vede a brání. V období sucha se tyto stáda občas spojují a tvoří až třiceti členné skupiny. Byly zaregistrovány i výjimky, kdy žil bahnivec horský samostatně. Samci jsou vysoce teritoriální a brání si území velké zhruba 15 až 48 ha.
Bahnivec horský se může rozmnožovat po celý rok, ale většina mláďat se rodí v období mezi létem a podzimem, tedy ve vrcholné době období dešťů. Samice se mohou rozmnožovat již ve věku 9 až 12 měsíců, většinou se tak však děje o něco později, mezi 12 až 14 měsícem života. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku jednoho roku. Samice rodí zhruba po osmi měsíční březosti jediné mládě, které po narození vážní průměrně 3000 g. O výchově mláďat neexistuje příliš důvěryhodných podkladů. Mládě je schopno následovat matku během několika hodin života a matka ho kojí až do chvíle, kdy jí mládě opouští. Jelikož samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku jednoho roku, děje se tak těsně před dosažením této věkové hranice.
V přírodě se bahnivec horský dožívá průměrně 12 let.
Bahnivec severní
Bahnivec severní (Redunca redunca), známý též pod názvem senegambský, je středně velký turovitý sudokopytník obývající otevřené planiny nebo vrchoviny s řídkým porostem poblíž vody v severní Africe.
Popis
Vzhledem se výrazně podobá bahnivci jižnímu (Redunca arundinum). Srst na trupu je nažloutlá nebo červeně hnědožlutá; břišní část těla, hrdlo, oblast kolem očí a větší část 15-45 cm dlouhého ocasu je bílá. Pod ušními boltci se nachází nápadná šedivá skvrna vyznačující umístění pachové žlázy. Tělo je dlouhé 1,1-1,6 m a hmotnost se pohybuje mezi 35 a 65 kg. Prstencové rohy, které mají pouze samci, jsou zahnuté směrem dopředu.
Chování
Bahnivec severní žije buď samotářsky nebo v malých stádech, tvořených max. dvaceti jedinci, která se v období sucha pro větší bezpečí shlukují. Horké dny tráví ve stínu stromů nebo keřů, přes dny s nižší teplotou je aktivní i za bílého dne, kdy hledá trávu, listy a mladé výhonky rákosu, v jehož blízkosti se skrývá a žije. Jde o plaché zvíře, které při trhavém běhu potřásá huňatým ocasem. Mezi jeho hlavní predátory patří lvi, leopardi a psi hyenovití. Samci vlastní teritoria, která si značí pomocí výměšku z pachových žláz, močí nebo trusem. Při obraně svého teritoria provádí toporné výskoky se zdviženou hlavou.
Při svatebních tancích několikrát vyskakují samci před samicemi do výšky, přičemž vydávají výrazné, pískavé zvuky; samice se ozývají zvuky podobným žabímu skřehotání. Po 7,5 měsíční březosti rodí samice jediné mládě, které je po narození zbarveno šedohnědě. Ve vysoké vegetaci bývá ukryto až po dobu osmi měsíců. Po skončení tohoto období začnou tvořit mláďata menší skupinky, v kterých žijí několik následujících týdnů. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve věku tří let, samice o rok dříve.
Impala
Impala (Aepyceros melampus - z řeckého αιπος, aipos = vysoký a κερος, ceros = roh + melas = černá a pous = noha) je středně velká africká antilopa. Jde o jediný druh podčeledi Aepycerotinae a rodu Aepyceros.
Popis
Samec impaly může vážit až 65 kg a jejich výška v ramenou bývá 90 cm. Samice je většinou menší a váží kolem 40 kg.Rohy jsou černé, až 90 cm dlouhé a lyrovitě stočené. Vyskytují se pouze u samců. Hlava je celkově malá, oči poměrně velké a uši úzké a zašpičatělé. Zbarvení impal je převážně rudohnědé, na bocích světle hnědé a na břiše světlé. Na hlavě se od nosu k čelu a mezi ušima táhne černý pruh. Pro impaly jsou charakteristické i 2 černé pruhy na hýždích a černá skvrna na spěnkách. Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak neliší.
Rozšíření
Vyskytuje se v savanách na území Keni, Tanzanie, Svazijska, Mozambiku, Namibie, Botswany, Zambie, Zimbabwe, jižníAngoly, severozápadní Jihoafrické republiky a Ugandy. Populace druhu je přitom odhadována na 2 miliony jedinců.
Způsob života
Impaly jsou přizpůsobivé, vždy se však zdržují nedaleko vodních ploch. Živí se převážně travinami a listy stromů. Samice s mláďaty tvoří během období dešťů stáda čítající až 200 kusů. Dospělí samci si obhajují teritoria a stáda samic, která na jejich území vstoupí, začnou bránit od ostatních dospělých samců. Každé ze samic se přitom v případě potřeby snaží zabránit v tom, aby jeho teritorium opustila. Mladí samci jsou ze stád vyhnáni a shlukují se proto do menších mládeneckých skupin.
Březost trvá zpravidla 7 měsíců, samice rodí většinou 1 mládě. Rodící samice opouští stádo a po porodu vytváří s jinými kojícími samicemi menší skupinky. V jedné z nich přitom může být až 20 mláďat, která často nechávají ve skrytu keřů i zcela osamocená, častěji však s dozorem. Mláďata kojí po dobu 4 až 6 měsíců a ke stádu se s nimi opět připojují, až když jsou dostatečně odrostlá. V období sucha samci impal svá teritoria opouští a tvoří společně s jinými skupinami velká smíšená stáda. Impaly se poměrně často projevují hlasitým frkáním. Na vyrušení reagují rychlým útěkem, doprovázeným až 9 m dlouhými a 2,5 m vysokými skoky, při kterém mohou dosáhnout rychlosti až 90 km/h (podle jiných údajů 80 km/h při běhu na vzdálenost 1500 m). Hlavní hrozbu pro ně představují levharti, gepardi, lvi a psi hyenovití.
Dožívá se 12-15 let.
cash for life pujcka :-(