close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zajíc polní, Králík divoký, Ježci, Krtkové, Rejsci

11. prosince 2010 v 12:42 |  Obratlovci

Zajíc polní

Zajíc polní (Lepus europaeus) je hojný druh zajíce žijící na velkém území Evropy, na severu zasahuje až do Skandináviea Skotska. Obývá i západní Asii. Jako nepůvodní druh se dnes však vyskytuje např. i na území Jižní Ameriky nebo vAustrálii. Jeho přirozeným biotopem jsou otevřené krajiny, především pole, louky, okraje lesů aj., kde je díky svému hnědému zbarvení velmi dobře zamaskován.

Stavba těla

Zajíc polní dorůstá 50 - 70 cm a dosahuje hmotnosti mezi 2,5 - 6,5 kg. Je velmi zdatným běžcem, běhá běžně 40 km/h a v nebezpečí až 74 km/h a dobře kličkuje. Protože má přední nohy oproti zadním krátké, je rychlejší při běhu do kopce, než dolů. Má dlouhé uši, na koncích tmavé.

Rozmnožování a způsob života


Zajíc polní žije samotářsky, v malé hloučky se zajíci sdružují jen v době páření(honcování), to začíná převážně v únoru, ale za teplého počasí i v lednu nebo v prosinci a trvá až do srpna nebo do září. Vidíme-li tedy na poli pobíhat více zajíců, první z nich je říjná zaječka a za ní průvod zajíců. Březost trvá 42 dnů a rodí se 2 až 5 mláďat. Mláďata se rodí plně osrstěna a na rozdíl od mláďat králíka divokého vidí. Každá zaječka za rok odrodí 7 až 10 zajíčků. Mnoho z nich však uhyne, a tak za rok přežijí jen 2 až 4. Je býložravý, přes léto požírá zejména různé byliny, zbytky plodin po sklizni, přes zimu okusuje i větve a na jaře vyhledává také mladé pupeny. Své území si značkuje sekretem. Mezi jeho přirozené predátory patří zejména orli a masožraví dravci, např. lišky nebo vlci.
Díky novým zemědělským postupům na území mnoha evropských států jeho populace v minulých letech drasticky poklesla. Dříve docházelo k jeho přemnožení, hustota byla až 2000 zajíců na 1000 hektarů a dovedl tak působit velké škody zemědělcům i lesákům.

Popis obrázku chybí

Králík divoký


Králík divoký (též králík evropský, vědecky Oryctolagus cuniculus) je původně jihoevropský druh králíka. Ve své původní domovině je jeho populace decimována, naproti tomu však byl introdukován do řady nových zemích, v některých s vyloženě katastrofálními následky. V Austrálii je považován za jeden z nejhorších invazních druhů a snaha o kontrolu jeho populace odčerpává obrovské sumy ze státních rozpočtů. U nás jeho stavy zredukovala infekční myxomatóza.

Stavba těla

Dosahuje velikosti 40-50 cm, ocásek je do 7 cm délky, váží do 2 kg. Uši i nohy má oproti zajícům krátké. Patří k hrabavým zvířatům, přední nohy má silné.

Způsob života

Žije v koloniích a své území provrtává množstvím králičích nor. Má obrovské rozmnožovací schopnosti, samice vrhá 3-5× ročně 6 až 12 mláďat. Mláďata jsou 10 dní po narození slepá. Jsou to býložravci.
Existují vyšlechtěná plemena králíků chovaná v malochovech pro maso či jako domácí mazlíčci.
Králík divoký

Ježek západní

Ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též pod názvem ježek obecný, je středně velký západoevropský hmyzožravec, spolu s ježkem východním jediný zástupce čeledi ježkovitých (Erinaceidae), který se vyskytuje na téměř celém území České republiky, vyjma jihovýchodní Moravy. Obývá území od nížin až po 800 m n. m., výjimečně jej můžeme spatřit až 1100 m vysoko. Vyskytuje se na okrajích lesů, pasekách, v křovinách, v parcích a zahradách nebo ve městech.

Popis

Ježek západní je se svou délkou 22-27 cm a hmotností mezi 0,9 až 1 kg o něco větší než jeho příbuzný, již výše zmíněný ježek východní. Na světlé hlavě má tmavý pruh táhnoucí se od čenichu k očím a tvarovaný do písmena V. Břišní strana těla je u dospělého jedince šedohnědá až šedá s podélnou hnědou skvrnou, u mláďat hnědá bez skvrny. Bodliny, kterých může mít ježek západní na těle až 8500, má uhlazené a pravidelně pruhované, směřující dozadu a dlouhé 20-30 mm.

Chování

Ježek západní žije, až na období rozmnožování, samotářským životem. Je aktivní v noci, kdy je často slyšet jeho pronikavé funění a dupání, ve dne odpočívá ve svém hnízdě vystlaném trávou a umístěném v méně dostupných místech, např. pod kameny nebo mezi kořeny stromů. Ačkoli je všežravec, dává přednost především živočišné stravě, zvláště pak bezobratlým živočichům, mezi které patří slimáci, žížaly, brouci nebo jiný hmyz. Zvláště pak preferuje žížaly, stonožky Glomeris marginata a Tachypodoiulus niger nebo zástupce čeledi střevlíkovitých Carabus nemoralis. Občas se přiživuje i žábami, malými hlodavci, mladými ptáky, ptačími vejci nebo plody. Potravu vyhledává díky svému výborně vyvinutému čichu.
Mladý ježek
Pokud se cítí ohrožený a spatří např. predátora (lišku, psa), schoulí se do bodlinaté koule, která většinu živočichů odradí. Umí dobře plavat, šplhat a pokud je k tomu donucen, tak dokáže i poměrně rychle běhat. Nepříznivézimní období přečkává hibernací (zimním spánkem), do které upadá v říjnu a která trvá většinou až do března, ačkoli přesné hibernační období závisí na výšce teplot.
Páří se od května do října, přičemž se samec se samicí nejprve honí, poté svou družku kouše, naráží do ní, prská a syčí a vyčkává na samičino svolení k spáření. Samice má obvykle jeden vrh ročně, který obsahuje 4-9 mláďat, která rodí po 31-35 denní březosti. Mláďata se rodí holá, slepá a bez bodlin. První bílé a měkké bodlinky jim začínají vyrůstat už hodinu po porodu. Do bodlinaté koule se dokáží schoulit po 11 dnech a vidět začínají již po dvou týdnech života. V přírodě se ježek západní dožívá průměrně 2-3 let.
Ježek západní

Ježek východní

Ježek východní (Erinaceus concolor) jeden ze dvou druhů ježků žijících na území ČR.

Popis

  • Hlava: celkově světlá, u mladých jedinců naopak velmi tmavá.
  • Břicho: tmavohnědé s bílou skvrnou na hrdle a na prsou, u starých jedinců až bělavé.
  • Bodliny: nepravidelně pruhované či jednobarevné, směřující do stran (rozcuchané), délka 17-22 mm.
  • Počet bodlin: 6000-7000.
  • Rozmnožování: duben-září
  • Zimní spánek: říjen/listopad-březen

Areál rozšíření

Ježek východní žije ve střední a východní Evropě, Balkánském poloostrově, západní hranici výskytu tvoří Polsko, Česká republika a Rakousko. Vyskytuje se na téměř celém území ČR mimo větší část západních Čech.

Stanoviště

Ježek východní pochází ze stepí, které kdysi pokrývaly jihovýchod a východ Evropy, a tak si víc než ježek západní libuje na suchých a teplých místech, hlavně v nížinách, jako jsou lomy a rokliny, křovinaté meze a stráně, sady a zahrady. Délka trusu:až 4 cm
Ježek východní

Ježek ušatý

Ježek ušatý či ježek dlouhouchý (Hemiechinus auritus) se vyskytuje v okolí Kaspického moře. V zajetí je občas chovaný i u nás. Jeho charakteristickým znakem jsou výrazné ušní boltce. Je chován v zoo Jihlava. 
Ježek ušatý v zajetí

Krtek obecný

Krtek obecný (Talpa europea, Linné, 1758) je menší, černý hmyzožravec, vyskytující se na polích, loukách, v parcích a zahradách. Žije několik decimetrů pod zemí. Buduje chodby - jednak obytné, ale také okružní, na kterých loví potravu. Přitom tvoří na povrchu typické hliněné hromádky zvané krtinec.

Popis

Krtek má válcovité tělo, okolo 12 cm dlouhé. Samice jsou obvykle menší. Oči má malé a skryté za chlupy. Uši jsou jen malými výstupky v kůži. Srst má obvykle tmavě hnědou, ale protože díky životu pod zemí nejsou ani jiné barvy znevýhodněny, vyskytuje se celá řada odstínů.
Krtek má přední tlapky dobře uzpůsobené k hrabání; jsou svalnaté, vyvrácené a s velkými drápky. Na předních tlapkách má 10 "prstů". Zadní nohy jsou menší, ocas jen 2 až 4 cm dlouhý.
Dožívá se 2 až 5 let

Potrava

Krtince
Živí se převážně bezobratlými živočichy, které vyhledává pomocí sluchu a čichu a vyhrabává je ostrým čumáčkem. Mezi jeho potravu patří například hmyz a jeho larvy, ještěrky, ale dokonce i žáby a myši. Žížaly ochromuje kousnutím do nervového centra a skladuje je jako zásoby na horší časy. Denně dokáže spotřebovat téměř tolik potravy, co sám váží.

Rozmnožování

Samice mívá na jaře (obvykle v březnu až dubnu) po čtyřiceti dnech březosti 3-7 mláďat. Ta se rodí slepá, neosrstěná a velká asi jako fazole; prohlédnou za 3 týdny. Zpočátku pijí mateřské mléko, po 3 týdnech sama loví. Pohlavně dospívají již v druhé polovině prvního roku života a poprvé se rozmnožují obvykle hned následující jaro.
Krtek obecný

Krtek východoamerický

Krtek východoamerický (Scalopus aquaticus) je jeden z hojnějších amerických krtků.

Popis

Je černě, šedě nebo hnědě zbarvený, má lysý ocas a mimořádně široké přední tlapky.
  • Délka těla obvykle 16 cm
  • Hmotnost: okolo 75 g
Navzdory latinskému názvu a plovacím blánám mezi prsty zadních nohou není zvířetem vodním, naopak žádá suchou, lehkou, až písčitou půdu. Nory si hrabe těsně pod povrchem a krtiny vyhrnuje méně často než jiné druhy krtků.
Popis obrázku chybí

Rejsek obecný

Rejsek obecný či rejsek lesní nebo rejsek evropský (Sorex araneus) je drobný a nejhojnější zástupce čeledi rejskovitých (Soricidae), jeden z našich nejhojnějších savců.

Popis

Rejsek obecný měří průměrně 55-82 mm na délku a váží přibližně 5-12 gramů. Rejsci jsou charakterističtí svou sametově tmavohnědou srstí, která je na bocích světlejší a na břiše žlutavá. Nedospělí rejsci mají srst kratší až do doby, kdy začnou línat a letní srst nahradí srst zimní. Ocas, který je 35-50 mm dlouhý (50-70 % délky těla), je svrchu tmavý, vespod světlý, u starých zvířat na konci holý. Zadní tlapka měří 11,8-13,5 mm. Rejsek obecný má malé oči, protaženou hlavu do úzkého čenichu a zahnuté načervenalé zuby.

Způsob života

Rejsci jsou aktivní po celý rok, do zimního spánku neupadají (nehibernují), jelikož mají dostatek tukové rezervy na to, aby přežili i ty nejstudenější měsíce v zimě. Spatřit je můžeme jak ve dne, tak i v noci, ale z úkrytů vylézají převážně až po setmění.
Rejsek obecný obývá lesy všech typů, větrolamy, parky, zahrady, louky, pole, ale vyhýbá se příliš suchým místům, na podzim zalézá i do lidských obydlí. V Česku ho můžeme spatřit na celém území od nížin do hor až po alpínské pásmo (2200 m). Jeden rejsek obývá přibližně území o rozloze 370-630 metrů po celý svůj život. Rejsek obecný je extrémně územní a často i agresivní, pokud mu jiný rejsek vnikne do jeho teritoria.
Rejsek obecný si staví hnízdo pod zemí, méně častěji pak pod hustou vegetací.
Porovnání velikosti rejska obecného (vpravo) a rejska malého(Sorex minutus).
Rejsek je typický hmyzožravec, tudíž se živí převážně hmyzem, ale i slimáky,pavouky, červy a mršinami obratlovců, výjimkou není ani kanibalismus. Za den musí rejsek zkonzumovat potravu o hmotnosti 80-90 % svého těla, aby mohl vůbec přežít. K dosažení tohoto cíle musí rejsek žrát každou druhou až třetí hodinu.
Rejsci mají velice slabý zrak a tak se např. při hledání potravy spoléhají na svůj skvělý čich a sluch. Díky těmto skvělým smyslům dokáže rejsek lokalizovat kořist, která může být zahrabaná i 12 cm pod půdou. Naopak rejsci se stávají častou potravou sov, zvláště sýce rousného a sovy pálené, což dokazují i zbytky jejich lebekv trusu těchto ptáků. Příležitostně se stávají i kořistí zdivočelých koček, lasic nebo lišek.
Období páření trvá u rejska obecného od dubna do září, ale vrcholu dosahuje během letních měsíců. Během tohoto období produkuje ze svých pachových žláz páchnoucí sekret. Šelmy jej tedy někdy zabijí, ale nechávají ležet[2]. Po 23 až 25 denníbřezosti rodí samice do hnízda z trávy a mechu 5-7 mláďat. Samice mívá obvykle 2-4 vrhy za jeden rok. Mláďata jsou odstavena po 22 až 25 dnech. Období rozmnožování je jediné období, kdy nežijí rejsci osamoceně. Mladí rejsci často tvoří "přívěs" za matkou, kdy se každé mládě drží svými ústy ocas svého sourozence před sebou. Rejsek obecný se v přírodě dožívá většinou rok, ale v zajetí i 23 měsíců.
V současné době nejsou u rejska obecného zahájena žádná ochranná opatření, jelikož je to druh opravdu hojný a na ojedinělých místech můžeme nalézt i více jak 34 ks/ha. V Červeném seznamu IUCN je zapsán jako málo dotčený druh (Lower Risk Least Concern). 
Rejsek obecný

Rejsek malý

Rejsek malý (latinsky: Sorex minutus), či také Rejsek zakrslý, je nejmenším zástupcem čeledi rejskovití (Soricidae) a nejmenším savcem v České republice.

Charakteristika

Celková délka hlavy s tělem se pohybuje od 4,3 do 6,4 centimetrů a délka ocasu od 3,1 do 4,9 centimetrů. Je vysoký 0,9 až 1,2 centimetrů a váží 2,5 až 7,5 gramů. Je velmi podobný rejskovi obecnému, je však menší, světlejší a často šedě zbarvený. Ocas mívá delší a porostlý hustší srstí.

Výskyt

Nachází se v různých biotopech, především však v místech dobře zarostlých hustými křovinami s bohatou vegetací. Vyhýbá se uzavřenému lesu. V zimě se často zdržuje v blízkosti lidských obydlí. V Česku se jedná o běžného živočicha.

Rozmnožování

Rejsek malý má několik vrhů za rok a na jeden vrh se průměrně narodí 2 až 9 mláďat.

Potrava

Živí se malými živočichy např. hmyzem či bezobratlovými živočichy. Bez potravy hyne během 5-9 hodin.

Zajímavosti

Rejsek malý se nevyskytuje na ostrovech celého Středomoří.
Rejsek malý

Rejsek horský

Rejsek horský (Sorex alpinus) je drobným zástupcem čeledi rejskovití (Soricidae), obývajícím především horské polohy.

Popis

Hlava s tělem měří 60-80 mm, ocas 53-71 mm, hmotnost 5-14 g. Tlama se dopředu zašpičaťuje. Špičky zubů jsou tmavě červené. Středně velký druh s poměrně dlouhým ocasem a velkými zadními tlapkami. Celé tělo má jak na hřbetě, tak i na bocích a na břiše jednobarevný černošedý tón, čímž se liší od ostatních našich rejsků. Další rozlišení je u zubů, první spodní stoličku má dvouhrotovou, jiní rejsci mají zub jednohrotový. Ocas je krátce osrstěný, dvoubarevný a minimálně stejně dlouhý jako hlava a tělo. Mláďata jsou světlejší.

Rozšíření

Obývá horské oblasti Evropy od Pyrenejí přes Alpy a pohoří střední Evropy po Karpaty a Balkán.

Výskyt v ČR

Při mapování výskytu savců byl zjištěn na Šumavě a jejím podhůří, v Blanském lese a Novohradských horách, na severu pak od Lužických hor přes Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník a Oderské vrchy po Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty. Mimo to byl jeho výskyt zaznamenán také veŽďárských vrších. V Českém lese byl zjištěn pouze na německé straně.

Prostředí

Vyskytuje se především v horských oblastech v hustých travních porostech, lesích, ale i v oblastech nad hranicí lesa. Vyhledává vlhká místa a jehličnaté lesy ve výškách mezi 200-2500 m.

Rozmnožování a potrava

Podobně jako rejsek obecný. Samice vrhá jednou až dvakrát ročně zhruba pět mláďat.
Rejsek horský
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 demolitionist demolitionist | Web | 8. září 2016 v 16:31 | Reagovat

daň z příjmu půjčka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama