Tuleň obecný
Tuleň obecný (Phoca vitulina) je pravý tuleň zakládající kolonie na severní polokouli. Je nejrozšířenějším ploutvonožcem světa. Jeho globální populace čítá zhruba 400-500 tisíc jedinců. Na souši se plazí po břiše.
Popis
Váží 55-170 kg. Je dlouhý 1,4-1,9 m. Pod velkýma očima jsou těsně u sebe postavené nozdry ve tvaru písmene V. Barva těla je variabilní, většinou tmavě hnědá nebo světle šedohnědá s malými kroužky a skvrnami. Tuleň obecný je oportunistický druh a může též způsobovat potíže v oblastech rybolovu. Jeho hlavní potravou jsou sledi, smačci, halváči, štikozubci a tresky, které loví při ponorech trvajících 3-5 minut.
Tuleň středomořský
Tuleň středomořský (Monachus monachus) patří do nevelké skupiny mořských vodních savců - ploutvonožců. Jeho domovem bylo mimo jiných také Jaderské moře, okolí ostrova Mljet, patřící Chorvatsku. Avšak tamní rybáři se domnívali, že jim tuleni požírají ryby, a tak je začali hubit. Používali k tomu hrůzné metody, Tuleně stříleli, anebo je ubíjeli holemi jednoho po druhém. I po druhé světové válce bylo hubení tuleňů zábavou pro tamní obyvatelstvo. Dnes je Tuleň středomořský na pokraji vyhynutí. Poslední žijící Tuleni jsou roztroušeni po celé oblasti Středozemního moře.
Charakteristika
Tuleň středomořský se řadí mezi šelmy. Vyvinuli se uprostřed třetihor ze suchozemských šelem. Ploutvonožců je asi 30 druhů a jednotlivé druhy se od sebe moc neliší. Jsou přizpůsobeni životu ve vodě, končetiny mají proměněné v ploutve. Jsou to velmi dobří plavci, rychlost plavání dosahuje až 30km/h. Potravou Ploutvonožců je plankton, měkkýši a ryby. Všichni Ploutvonožci mají silnou vrstvu tuku, která je chrání před chladem, a mají srst s velice hustou podsadou. Tuleň středomořský patří do řádu Tuleňovitých, pro které je charakteristická chůze po předních končetinách. Tuleni se zdržují spíše u břehu, kde hloubka moře nedosahuje více než 70 m. Neumí se potápět do velkých hloubek a musí často odpočívat na souši. Jsou to plaší tvorové. Mláďata kojí mateřským mlékem a krev mají stejně teplou jako ostatní savci. Délka Tuleně středomořského je u samice 230 cm a u samce až 320 cm. Váží až 320 kg. Zvíře je černohnědě zbarvené a na břiše má velkou světlou skvrnu. Někteří tuleni jsou jednotně hnědí. Ve stáří dochází k prošedivění srsti, která má pak stříbrný nádech. Jejich latinský název ,, Monachus " je odvozeno od ruského slova mnich, což souvisí s jejich jednoduchým tmavým zbarvením.
Výskyt
Původně žil Tuleň středomořský na ohromném území, od pobřeží Černého moře, přes celé Středozemní moře až k pobřeží Madeiry a Kanárských ostrovů. Příbuzný druh žil v karibské oblasti, avšak tam je dnes vyhuben a v okolí Hawaiských ostrovů. Tento druh tuleně je výborně přizpůsoben subtropickým podmínkám. ,, Středomořští tuleni se v tomto století stali velmi vzácní díky nekontrolovatelnému odstřelu, kdy jejich stav klesl z několika desítek tisíc na pouhých 500 kusů, které žijí ve východním Středozemním moři a na pobřeží Jadranu." Malé skupinky tuleňů žijí i v Západním středomoří a v oblasti Sardinie, právě tady je Tuleň středomořský přívalem turistů kriticky ohrožen.
Způsob života
Tuleň středomořský se potápí především na skalnatých pobřežích v okolí jeskyň, kam se často ukrývá. Žije převážně na starých známých březích, kde odpočívá a rodí mláďata. Z místa na místo se přesouvá velmi vzácně. A proč vlastně dochází k takovému úbytku Tuleně středomořského. Vědci si tento fakt vysvětlují takto: Mále kolonie žijící u pobřeží jsou dnes velmi vyrušovány čluny a loděmi s turisty, které se snaží ukázat co nejvíc z neporušené přírody, a nevidí fakt, že toto ukazování chráněných míst přírodě velmi ubližuje. Lodě pronikají čím dál hlouběji do nejodlehlejších zákoutí pobřeží a tak se zvířatům nedostává patřičného odpočinku a nemají ve svých útočištích prostor ani k potřebnému rozmnožování. Právě proto, že nemají klid na souši ukrývají se do jeskyň.
Tuleň středomořský je výjimkou mezi tuleni, neboť se velmi dobře pohybuje po souši, na rozdíl od jiných tuleňů, kteří se po souši pohybují spíše nemotorně. Tomu, že se po souši takto obratně pohybuje, vděčí širokým a mohutným drápům na předních končetinách, které normálně využívá k plavání. Po vylezení z vody se mohutnými drápy uchycuje na skalách. Drápy mu umožňují, na rozdíl od Tuleně obecného, opustit moře i na skalnatém pobřeží. Hlavním nepřítelem Tuleně středomořského je žralok, kterému však dokáží svým obratným pohybem ve vodě uniknout. Tuleň středomořský má chrup jako šelma a je schopen kořist nejen uchopit ale i rozkousat. Potravu si rozporcuje na kusy určité velikosti, které pak v celku polyká, aniž by je dále rozkousal. Důležité je, aby měl tuleň klid, především v letních měsících, protože se musí chladit a chránit před slunečním zářením a následném přehřátí. K tomuto cíly vyhledává stinná místa v skalních rozsedlinách nebo podmořských jeskyních a pohybují se v tomto období jen velmi málo. Tuleni se dožívají dvaceti let, někdy i více. Dorozumívají se rozličným chrochtáním a ostrým štěkáním.
Potrava
Živí se rybami a dalšími mořskými tvory, které často skupinově loví.
Rozmnožování
Tuleni přivádí svá mláďata na svět na souši, kde se jich během rozmnožování shromažďují stovky. Každý samec se snaží zabrat si pro sebe co největší skupinu samic a ostatní samce zahání neohrabanými poskoky. Ve vodě se postupně páří se všemi svými samicemi. Tuleni středomořští dávají přednost nepřístupným a nerušeným místům, která slouží pouze k odpočinku a vrhu mláďat. Mláďata se rodí v září a v říjnu a matka o ně pečuje tři roky. Když dospějí do věku 4 let, jsou již pohlavně zralí. Tulení mláďata jsou roztomilá, bohužel i tito skoro bezbranní tvorové jsou zabíjeni lidmi pro jejich kožešinu.
Tuleň leopardí
Tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx, Blainville, 1820) je jednou z největších šelem antarktických moří.
Popis
Tuleň leopardí, přezdívaný mořský levhart, stojí spolu s kosatkou dravou na vrcholu potravního řetězce Antarktidy. Je považován za obdobu ledního medvěda. Někdy je také nazýván žralokem Antarktidy.
Stavba těla
Hmotnost: 320 kg (samec), 370 kg (samice)
Délka: 2 - 2,5 m (samec), 3 m (samice)
Délka života: 20 - 26 let
Rychlost: 33 km/h (ve vodě)
Někteří jedinci dosahují délky až 4 m, o hmotnosti bezmála 500 kg. Tuleň leopardí je jediný druh z rodu tuleňovitých, kde je samice větší než samec. Pohybuje se velmi rychle a mrštně. Čelisti má velmi pohyblivé, což mu umožňuje je hodně otevřít, uchopit a poté polykat velkou kořist. Plave pomocí předních ploutví, což je u tuleňů neobvyklé.
Rozšíření
Žije na pobřeží Antarktidy, Jižní oceán.
Potrava
Oblíbenou potravou jsou tučňáci, které loví zpravidla při jejich skocích do vody. Zachytí je pomocí tlamy a drží je až do jejich vyčerpání. Tento způsob lovu uplatňuje hlavně v období, kdy se tučňáci stahují na břeh Antarktidy aby vyvedly mláďata (listopad - březen). Další jejich potravou jsou krunýřovky, ryby, ptáci, mladí tuleni. Je známo několik případů útoků na člověka. V roce 2003 stáhl tuleň leopardí pod vodu britskou bioložku. Po vytažení jejího těla na břeh se už nepodařilo přivést ji zpět k životu. V roce 2006 byl nedaleko vědecké stanice Rothera na konci Petermannova ostrova tuleňem leopardím zabit jeden britský potápěč. Proto je třeba brát tento druh tuleňe jako přirozeného predátora.
Tuleň kroužkovaný
Tuleň kroužkovaný (Pusa hispida), je tuleň obývající severní pobřeží Evropy, Asie a Ameriky.
Popis
Dospělí jedinci měří 85 - 160 cm a váží 40 - 90 kg. Jsou světle šedí s černým tečkováním; skvrny jsou často obklopeny světlými prstenci. Jsou malí a buclatí. Rypáky mají krátké a úzké.
Rozsah a stanoviště
Vyskytují se v celém Severním ledovém oceanu. Lze je nalézt i ve vodách Baltského a Beringova moře. Dávají přednost odpočinku na ledových krách, které je posouvají dál na sever. Některé poddruhy mohou být nalezeny i ve sladkých vodách.
Způsob života
Samička dosáhne pohlavní zralosti me 5 - 7 rokem, zatímco samci kolem 6 - 8 roku. Samičky rodí mláďata na ledové kře od poloviny března do počátku dubna. Březost trvá přibližně devět měsíců. Tulení mláďata jsou závislá na mateřské péči 40 dní, kdy si vybudují silnou tukovou vrstvu. Tuleni kroužkovaní jsou ploutvonožci, kteří si v ledu udržují otvor, kolem kterého mají svá stanoviště.
Páření začíná od srpna do září. Samci si hledají volnou samičku se kterou stráví před pářením několik dní. Poté si hledá jinou samičku.
Přirozenými nepřáteli jsou kosatky, lední medvědi, vlci a rosomáci. Jsou důležitou složkou potravy ledních medvědů. Kromě kromě ledních medvědů je ohrožuje i globální oteplování.
Potrava
Tuleni kroužkovaní se živí treskami, sledi, síhami, okouny, korýši.
Tuleň grónský
Tuleň grónský
Pagophilus groenlandicus, syn. Phoca groenlandica je druh tuleňů.
Pagophilus groenlandicus, syn. Phoca groenlandica je druh tuleňů.
Popis
Hmotnost: 130 kg. Délka: 1,70 m.
Rozšíření
Rozšíření: Kanada, Grónsko, Norsko, Finsko, Rusko.
Je hodnocen jako málo dotčený druh.
Komerční lov probíhá v Kanadě od 15. listopadu do 15. května.
Úbytek volného ledu může ovlivnit populaci tuleňů a proto by měl být lov tuleňů v souladu s jejich reprodukcí, aby nedošlo k dramatickému úbytku jejich populace.
Tuleň bajkalský
Tuleň bajkalský (latinsky Pusa sibirica, dříve Phoca sibirica), je druh tuleňů.
Popis
Hmotnost: 80-90 kg. Délka: 1,2-1,4 m. Jde o nejmenší druh tuleně na světě. Je jediný výhradně sladkovodní ploutvonožec a z mnoha hledisek připomíná mořské tuleně. Žije však většinou samotářsky. Samice mají tendenci pářit se s týmž samcem po mnoho let. V loži na ledě se samici rodí jediné mládě, které po šesti až osmi týdnech mění s línáním svůj velmi hustý bílý kožich za kožich stříbřitě šedý. Kojeno může být až deset týdnů Žije 50 až 55 let, déle než mnozí jiní tuleni.
Rozšíření
Rozšíření: Rusko (Bajkal).
Trpí nepřiměřeným lovem. Odhaduje se, že je každoročně zabito přibližně 10 000 téměř dospělých jedinců. To je příliš mnoho, neboť celkový počet se odhaduje okolo 80 000.
Tuleň kuželozubý
Tuleň kuželozubý (Halichoerus grypus) může být dlouhý až 3,5 metru a může vážit až 315 kilogramů. Díky velmi silné tukové vrstvě dovede přežít v ledových vodách, v nichž by člověk zemřel během několika sekund.
Tělesné rozměry
- Délka: samci až 3,5 m, samice do 2,5 m
- Hmotnost: samci až 315 kg, samice 200 kg
Rozmnožování
- Pohlavní dospělost: samci v 6-10, samice v 5-6 letech
- Období páření: podle zeměpisné šířky v září až březnu
- Délka březosti: 1 rok
- Počet mláďat: 1
Způsob života
- Chování: loví samotářsky, na pevnině žijí společensky
- Hlas: hluboký řev
- Potrava: ryby a někteří bezobratlí živočichové
- Délka života: přes 40 let
Zeměpisné rasy
Existují tři oddělené populace:
- V severozápadním Atlantiku, v oblasti Baltského moře a na atlantském pobřeží Evropy.
Potrava a způsob lovu
Tuleni se přizpůsobí v podstatě jakékoli nabídce mořských ryb. Velké oči s relativně málo vyklenutou rohovkou jsou schopné celkem obstojně vidět i v zakalené vodě, ale rozhodujícími smysly, na nichž závisí úspěšnost lovu, jsou čich a sluch. Dokonce i slepí tuleni dovedou bez obtíží lovit.
Tuleni nemají žádné vnější ušní boltce. Jejich vnitřní sluchové orgány jsou tak citlivé, že jim účinně pomáhají při pronásledování ryb. Tuleň může při potápění zvukovody uzavřít a opět je otevřít při vynoření. Je dost pravděpodobné, že tato zvířata používají při lovu podobný echolokační systém jako delfíni.
Také hmatové vousy kolem tlamy jsou vysoce citlivé. Zachycují jemné pohyby vody, které vytváří plovoucí kořist, podle nich ji pak tuleň může vypátrat.
Jakmile tuleň kuželozubý objeví rybu, začne ji pronásledovat, přičemž se uplatní jeho rychlost i obratnost. Jelikož tulení krev obsahuje velké množství hemoglobinu (červeného krevního barviva, které po těle rozvádí kyslík), vydrží pod hladinou bez nadechnutí až dvacet minut.
Rozmnožování
Období páření tuleňů kuželozubých připadá na září až prosinec. Samice v té době přicházejí rodit na souš. Krátce po porodu jsou připraveny k páření, proto si je jednotliví samci.
zajímalo by mě kde se nevyskytuje tulen kuželozuby