close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Serval, Karakal, Oceloti, Margay, Gepard štíhlý

17. prosince 2010 v 16:04 |  Obratlovci

Serval

Serval (Leptailurus serval, dříve Caracal serval) je africká kočkovitá šelma. 

Základní údaje

  • Délka : 0,6 - 1 m
  • Ocas : 24 - 45 cm
  • Hmotnost : 9 - 18 kg
  • Délka života : průměrně 20 let

Rozšíření a nároky na prostředí

Žije na jihu Afriky, na Sahaře a v Transvaalu. Vyskytuje se na savanách, volných pláních i v zalesněných oblastech.

Popis

Vysoké a mrštné zvíře, které se podobá psovi s hlavou kočky. má velké, na konci zakulacené uši a kožešinu téměř stejnou jako gepard. Vysoké nohy mu umožňují lehce a tiše se pohybovat ve vysoké trávě savany.

Potrava

Živí se savci od hlodavce po antilopu, ale jeho obvyklou potravou jsou ptáci, ještěrky, ryby, žáby, hmyz (a to zejména kobylky) nebo plody ovocných keřů a stromů.

Taktika lovu

Když serval zjistí kořist, obvykle při stmívání a sluchem, exceluje svým uměním chytit kořist jako kočka, překvapením. Skáče až do vzdálenosti 4 m a přes 1 m vysoko na oběť, které se zmocní předními tlapami.

Způsob života

Serval
Serval je aktivní ve dne. Žije samotářsky jako téměř všechny kočkovité šelmy, i když samice jsou v teritoriích samců trpěny.
Po 70 dnech březosti se rodí přibližně 1 - 4 mláďata. Samice rodí v doupěti nebo noře jiného zvířete, které vyžene. Po narození hned sají mateřské mléko.
V době dospívání se mláďata kočkují a doprovázejí matku na lov, aby se něco přiučily. Pak se osamostatní a žijí svým samotářským životem.

Ochrana

Není sice chráněným druhem, ale je monitorován. Největší nebezpečí je jeho lov, kvůli kterému se stává stále vzácnějším.

Zajímavosti

  • je velice dobrý plavec
  • umí najít hlodavce a zadními ho vyhrabat z nory
  • v zajetí ho lze snadno ochočit
  • může být spatřen i v albínské podobě, ale jen vzácně
Serval

Karakal

Karakal (Caracal caracal, dříve Felis caracal) je kočkovitá šelma střední velikosti - délka dosahuje zhruba 65 cm plus 30 cm ocas. Je podobný severněji žijícímu rysovi, s nímž je příbuzný, na rozdíl od něj však je útlejší, má delší nohy a krátkou jednobarevnou srst (může být vínově červená, šedá nebo písková). Pouze mláďata mají červenavé skvrny na spodní straně; dospělí jsou bez kresby vyjma černých skvrn nad očima. Také uši jsou černé, a na konci opatřené dlouhými chomáčky chlupů. Karakal znamená turecky "černé ucho".

Rozšíření a početnost

Karakal se vyskytoval od severozápadní Indie a Aralského moře až po Jižní Afriku; dnes je na většině původního areálu vyhuben. Jeho habitatem jsou stepi, buše a polopouště, avšak pravým písčitým pouštím se vyhýbá. Vydrží dlouho bez pití, pouze s tělesnými tekutinami kořisti.

Biologie

Jeho potravu tvoří převážně zajíci, damani a menší druhy antilop, které doplňuje hlodavci a ptáky. Loví převážně v noci, v chladném období i ve dne. Žádná kočkovitá šelma srovnatelné velikosti se mu nevyrovná rychlostí běhu. Ve starověku byl v Egyptě i Indii cvičen k lovu zvěře podobně jako gepard. Také dobře šplhají a někdy vytáhnou svou kořist do koruny stromu, podobně jako to dělá levhart skvrnitý.
Karakalové jsou samotáři, každý jedinec má vlastní teritorium. Pářit se mohou celoročně, samice se páří s více samci.
Po 11 týdnech březosti se rodí obvykle 2 koťata. Samice je porodí v opuštěné noře hrabáče kapského nebodikobraza a stěhuje je skoro každý den, aby je ochránila před predátory. V šesti měsících věku jsou koťata samostatná. Karakal se může dožít až 18 let.
Popis obrázku chybí

Ocelot velký

Ocelot velký (Leopardus pardalis) je malá kočkovitá šelma. Obývá tropickou a subtropickou Ameriku. Dobře šplhá po stromech a ve dne odpočívá ve větvích stromů. Má dobře vyvinutý čich a umí velmi dobře plavat.

Vzhled

Ocelot má krátkou, hustou skoro sametovou srst. Rozlišujícím znakem jsou skvrny uspořádané v řetězcích na těle.

Velikost

  • Délka: 0,5 - 1 m
  • Ocas: 30 - 45 cm
  • Výška ramen: 40 - 50 cm
  • Hmotnost: 11 - 16 kg

Zbarvení

Zbarvení a kresba je podobná jako u kočky margay. Základní zbarvení je žlutohnědé. Skvrny jsou hnědé (intenzita hnědé se směrem od středu k okrajům snižuje). Směrem k břichu skvrnitost a intenzita základního zbarvení ustupují. Od očí přes temeno hlavy prochází černý pruh. Okraje ušních boltců jsou černé. Na zadní straně boltců je bílá skvrna. Konec ocasu je výrazně černě pruhovaný. V křovinatých územích je barva srsti tmavší až šedá.

Rozšíření

jižní Brazílie a Paraguay, jih USA, Střední Amerika až po Severní Ameriku.

Biotop

travnaté kraje, bažiny, křovinaté a lesnaté území, tropické a subtropické lesy

Potrava

Ocelot je výhradně masožravec. Na lov se vydává sám v noci.
Loví: malé hlodavce, ptáky, ještěrky, ryby, netopýry, ale i větší zvířata (opice, želvy, mladé jeleny, pásovce, mravenečníky).

Rozmnožování

Březost trvá 79 - 85 dní. Pářící dobou je podzim (říjen - listopad). Samice se rozmnožují od stáří 18 až 22 měsíců, samci od stáří dvou let. Rodí průměrně tři mláďata, ta se osamostatňují přibližně v roce a půl.
Ocelot.jpg

Ocelot stromový

Ocelot stromový (Leopardus tigrinus) je druh ocelota, blízký příbuzný ocelota velkého a dlouhoocasého.
Vyskytuje se v tropických deštných pralesích Střední a Jižní Ameriky. Je to noční tvor, který loví drobné obratlovce, především hlodavce a ptáky. Dorůstá délky 40 až 50 cm a ocas měří 30 až 40 cm. Je o málo větší než kočka domácí, ale váží méně než kočka domácí: 2 - 3 kg.
Zoologická zahrada Praha vede jeho evropskou plemennou knihu.
Ocelot stromový

Margay

Margay, neboli Ocelot dlouhoocasý, (Leopardus wiedi) je známá také jako dlouhoocasá tečkovaná kočka. Žije v tropických lesích a křovinatých oblastech ve Střední a Jižní Americe.

Velikost

  • Délka: 50 - 72 cm
  • Ocas: 35 - 49 cm
  • Hmotnost: 3 - 9 kg

Rozšíření

Jižní Texas až Střední Amerika a Jižní Amerika.

Popis

Margay je stejně přitažlivá jako její blízký příbuzný ocelot velký, ale je menší. Srst je krátká, hladká a žlutohnědá, bílá naspodu těla, hrudi a krku. Tmavá kresba je podobná jako u ocelota a táhne se podél hřbetu a na boky. Ocas je pruhovaný. Zadní strana uší je tmavá, se světlou skvrnou. Nohy i ocas má dlouhé.

Potrava

Kořist jsou hlavně zvířata žijící na stromech, krysy, myši, veverky, vačice, mladí lenochodi, malí ptáci i bezobratlí. Občas se živí i plody.

Biotop

Tropické deštné pralesy a opadavé listnaté lesy, pralesy podél řek.

Zajímavosti

Tráví většinu života v korunách stromů, kde loví. Žije skrytě a je plachá. Je dobře vybavená na to, aby se skryla na stromě, než se natolik setmí, že se může vydat na loveckou výpravu. Jako jediná kočka dokáže slézat po kmeni hlavou dolů díky neobyčejně pružným zadním nohám, které jí umožňují úplně se přetočit a pevně se zachytit kůry. Díky takové dovednosti má o mnohem bohatší jídelníček a větší dosah při lovu. Při sestupu jí napomáhá také dlouhý ocas. Přitažlivý vzhled margay způsobil, že se ji lidé pokoušeli zdomácnit, ale jen s malým úspěchem, protože nemá ráda omezování ani domáíc prostředí.

Rozmnožování

Březost trvá 76-85 dní, rodí jedno mládě, vzácně dvě.
Margay cat.jpg

Gepard štíhlý

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) je kočkovitá šelma, proslulá jako nejrychlejší suchozemské zvíře. Na krátké vzdálenosti může běžet rychlostí přes 100 km/h.

Synonyma

  • gepard africký
  • čita

Popis

  • Hmotnost: 38-43 kg
  • Délka: 110-150 cm + 65 - 90 ocas
  • Výška: 70-94 cm
Gepard štíhlý se v mnoha ohledech liší od typického tělesného schématu kočkovité šelmy, některými znaky připomíná spíše psovité. Má poměrně malou, kulatou hlavu a dlouhé končetiny i ocas. Stavbou těla se podobá chrtům. Známým faktem je, že na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy. Samci jsou větší než samice.
Srst je zlatohnědá, tváře a břicho bílé. Gepardí kresba sestává z černých skvrn, čímž se liší od levharta, jehož kresba je tvořena černými rozetami. Typickým gepardím znakem jsou černé pruhy táhnoucí se z koutku oka až k tlamě - proto je někdy zoology nazýván "kočka, která pláče."
Koťata jsou zbarvena nenápadně, zato mají dlouhou světlou hřívu, kterou během dospívání ztrácí.

Gepard královský

Gepard královský
Jako královští gepardi se označují jedinci s neobvyklou kresbou - místo malých černých teček je jejich kresba tvořena velkými, splývajícími skvrnami a pruhy. Velmi dlouho byli považováni za mýtické zvíře nebo za nový, dosud neznámý druh kočkovité šelmy.
Až v roce 1975 se v jihoafrickém Krugerově parku podařilo kryptozoologům Paulovi a Leně Bottriellovým pozorovat a vyfotografovat královského geparda. Teorie, že se jedná o křížence mezi gepardem a levhartem byla vyvrácena po provedení genetických testů. Dnes víme, že tzv. královský gepard je barevnou odchylkou, nesenou recesivníalelou pro mramorované zbarvení, podobně jako mramorovaná (=mourovatá) kresba domácích koček.
V roce 1981 se narodil první královský gepard v zajetí.
Někdy se, i když nesprávně, královští gepardi označují jako samostatný poddruh, A. j. rex

Rozšíření

Původní areál geparda zahrnoval Afriku, Arabský poloostrov, Blízký východ a Indii. V současnosti se vyskytují především ve střední, západní a jižní Africe. V Asii již téměř nežijí, gepard středoasijský je s největší pravděpodobností vyhuben, gepard indický je kriticky ohrožený. Malá populace (max. 200 jedinců) snad ještě přežívá v nedostupných oblastech Íránu a Pákistánu.
Největší populace gepardů žije v Namibii, 2000-3000 jedinců.

Biologie

Gepardi jsou mezi kočkami jedineční tím, že kořist štvou, což je znak jinak spíše typický pro psovité. Jsou aktivní ve dne, aby se vyhnuli jiným, silnějším šelmám.

Gepard jako sprinter

Gepardi jsou stvořeni pro rychlý běh. Mají neobyčejně ohebnou páteř, která při běhu slouží jako pružina. Gepard se při běhu prakticky nedotýká země, pohybuje se až 7 m dlouhými skoky. Drápy mu slouží jako hřeby treter, společně s hrubými chlupy na chodidlech mu umožňují co nejlepší odraz. Ocas při běhu slouží jako kormidlo a umožňuje manévrování i při vysoké rychlosti.
Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Potom se snaží připlížit se co nejblíže, teprve pak rychle vyrazí. Běh je totiž velice vyčerpávající, gepard se přehřívá a rychle se unavuje. Dokáže běžet rychlostí až 120 km/h, ale asi jen na vzdálenost 200 m. Pokud kořist do 10-20 sekund nedostihne, lov vzdává.
Přesto je gepard nejúspěšnější samotářský lovec, až 70% jeho loveckých pokusů končí úspěchem.

Potrava

Gepard loví převážně malé kopytníky, jako je gazela Thomsonova, gazela Grantova nebo impala. Příležitostně uloví i drobnější savce. Po zabití kořisti dlouho odpočívá, teprve pak se snaží zkonzumovat najednou co nejvíce masa. O kořist často přichází, lvi nebo hyeny ho snadno odeženou.
Proto se gepard ke své kořisti nikdy nevrací, někdy také mršiny nežerou.

Rozmnožování

Gepardi se mohou pářit celoročně, k námluvám ale dochází především v období dešťů. Samice je březí 90-98 dní, poté v hnízdě z trávy vrhne 1 až 3 koťata. Mortalita je velmi vysoká, hlavně protože lvi, hyeny nebo paviáni je zabíjejí, pokud je najdou. Matka proto koťata často přenáší z místa na místo. Přesto ale do jednoho roku věku přežije jen 5% mláďat. Matka je odstaví ve 4 měsících věku, mláďata s matkou zůstávají až do roku a půl věku a učí se lovit.
Pohlavně dospívají ve třech letech, v přírodě se dožívají stáří až 12 let, v zajetí až 20 let.
V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně. Z českých zoologických zahrad jsou chováni v ZOO Dvůr Králové, Zoo Olomouc, Zoo Praha a Zoo Liberec, jsou zařazeni do EEP.

Sociální zvířata

Rodina gepardů
Gepardi nejsou takoví samotáři, jako ostatní kočkovité šelmy. Matka zůstává dlouho s odrostlými koťaty, sourozenci také často zůstávají spolu. Dospělí samci tvoří skupiny o dvou až pěti jedincích. Na některých místech, zvláště tam, kde nežijí žádné další velké šelmy, tvoří skupiny i 19 jedinců. Koalice gepardů jsou úspěšnější v lovu, lépe si hájí teritorium a nacházejí partnery.

Gepard jako domácí zvíře

Gepardi se velmi snadno ochočí a cvičí. Už ve starém Egyptě a Indii byli cvičeni k lovu gazel. Přesto není domestikovaným zvířetem, protože v zajetí se rozmnožuje jen vzácně a většina ochočených gepardů pochází z volné přírody.
Gepard je jediná velká kočkovitá šelma, o které nemáme žádné zprávy, že by kdy napadla člověka.

Taxonomie

Vědecké rodové jméno geparda, Acinonyx, pochází z řečtiny a znamená nepohyblivý dráp, druhové jméno jubatus je pak latinsky hřívnatý. České pojmenování gepard pak vychází ze středověkého latinského jména gattus-pardus, kočka-levhart.
Dříve byli gepardi řazeni do zvláštní podčeledi kočkovitých šelem Acinonychinae. Dnes je jasné, že patří k malým kočkám, do blízkosti pumy americké a jaguarundi. Na rozdíl od velkých koček neumějí řvát, zato však dokážou příst, podobně jako malé kočky.
Popis obrázku chybí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vlado vlado | E-mail | 18. února 2011 v 14:14 | Reagovat

čau marae su super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama