Pískomil mongolský
Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) je jeden ze 15 druhů pískomilů. Je typický svým hedvábným dlouhým ocasem, který je zakončen chomáčkem chlupů. Jeho srst je hnědobéžová, má černé oči a drápky. Žijí ve "smečkách" maximálně o 20 členech. Vyhrabávají podzemní nory. Váží 70-110 gramů. Jsou velcí 8-12 cm a ocas může být stejně dlouhý. Po 24-26 dnech březosti porodí 2-8 mláďat. Živí se semeny a přebytek ukládá do nory. Je rozšířen ve východní Asii. Žije v poušti Gobi.
Chov
Pokud si chcete pořídit pískomila, měli byste koupit nejméně dva. I kdybyste se o jedince starali denně několik hodin, nevynahradili byste jeho chybějícího kamaráda. Je celkem nenáročný na chov, ale jejich mláďata se špatně umisťují. Při ochočování pískomilů si dávejte pozor, abyste ho nechytili za chocholatý konec ocasu, protože by vám mohl zůstat utrhnutý v ruce. Pískomilům se podobně jako např. ještěrkám při nebezpečí strhne kůže z konce ocásku. Zbyde špičatý krvavý konec ocásku, který uschne, odláme se a ocásek se zaoblí. Roztomilá chocholka na konci už však nedoroste.Pískomil bude mít potíže se skákáním.Ocas totiž funguje jako kormidlo.
Barvy
Mohou mít kožíšek v barvě černé, krémové, stříbrné, ale i zlatý, bílý nebo černobílý. Jediné původní zbarvení je tzv.aguti, ale jako domácí mazlíček se vyskytuje v mnoha dalších barevných varietách.
Zajímavosti
Pískomil může skákat až 50cm nad zem. Žije mírumilovně v rodiných svazcích, musí-li bránit své teritoritum dokáží neúprosně bojovat. Vyskytuje se ve skupinách s komplexní sociální strukturou a přísným hierarchickým uspořádáním. Rozvětvený systém nor hlubokých 150 cm až 5m.
Křeček polní
Křeček polní (Cricetus cricetus), též křeček obecný, je evropský křeček z podčeledi Cricetinae. Je obyvatelem otevřené kulturní krajiny. Vyskytuje se v nížinách, kde se jeho výskyt v současné době obnovuje, zatímco z vrchovin a pahorkatin prakticky vymizel. V Česku je chráněný zákonem jako silně ohrožený druh. Bývá zaměňován s přísně chráněným syslem - od něho se však liší pestrou srstí.
Popis
Křeček polní je výrazně větší, než křeček zlatý chovaný jako domácí mazlíček, jeho váha dosahuje 150-600 g, délka 215-340 mm. Má zavalitější tělo, krátké končetiny a kratičký, řídce osrstěný ocas. Má pestré zbarvení. Na hřbetě mívá žlutohnědý až rezavě hnědý pruh s načernalými konci delších chlupů, na břiše bývá naopak tmavohnědý až černý. Hlava bývá nahoře rezavá, po stranách, za ušima a na čenichu bývají bílé nebo nažloutlé skvrny stejně jako na předních končetinách. Relativně hustou srst obměňuje jednou ročně. Typickým znakem jsou dobře vyvinuté lícní torby. Samci mívají v době rozmnožování nápadně zvětšené boční kožní žlázy.
Potrava
Zrní, semena, zelené rostliny, hmyz, ale i mláďata ptáků.
Rozšíření
Výskyt křečka polního ze zaznamenán od Belgie a Alsaska na západě po jihozápadní Sibiř (povodí Jeniseje) na východě a Rumunsko na jihu. Je typickým obyvatelem stepí a polí, kde si vyhrabává složité doupě.
Křeček zlatý
Křeček zlatý (Mesocricetus auratus Waterhouse, 1839) někdy nazývaný též křeček syrský nebo křeček medvědí je druh hlodavce z čeledi myšovitých.
Historie
Poprvé byl křeček zlatý popsán v roce 1839 přírodovědcem Waterhousem. Teprve v roce 1930 se podařilo zoologovi profesoru Aharonimu z Jeruzaléma v blízkosti Aleppa v Sýrii odchytit prvního živého křečka zlatého. V hluboké noře našel matku s dvanácti mláďaty, z nichž přežila jen 3 (9 jich nepřežilo cestu autem). Velmi brzy přišli na svět potomci těchto sourozenců. Z těchto sourozenců pochází všichni doma chovaní křečci zlatí. Každý křeček zlatý je nějak příbuzný všem ostatním křečkům.
Popis
Tento až 18 centimetrový a až 180 gramový křeček má různé typy i barvy srsti (dlouhá, krátká, lesklá - satén). Na hlavě má malý růžový nosík, pak velice citlivé a ve stáří velmi důležité hmatové vousky, černá korálková očka, ouškaa veliké lícní torby, do kterých se mu vejde 2,5 piškotů a nějaké zrní, celkem až polovina své vlastní hmotnosti. Křečci se dožívají 2 až 3 let. Může se dožít i většího i menšího věku.
Povaha
Povaha může být různá: agresivní, kamarádivá, ignorantní. Většinou záleží na okolí (místě koupení), dostatku či nedostatku potravy a chování jeho majitele. Křeček zlatý je samotář, od 2 měsíců života se více křečků nesnese. Křeček zlatý je velmi dobrý společník.
Křeček velkooký
Křeček velkooký (Nyctomys sumichrasti) je jedním z pestře zbarvených a převážně stromových hlodavců. Přirozeně se vyskytuje od jižního Mexika až po jih Střední Ameriky.
Popis
Je dlouhý asi 12 cm. Shora je tříslově nebo růžově hnědý s tmavšími chlupy ve střední linii zad. Boky těla jsou světlé, spodní strana bílá, kolem očí je tmavý kroužek, ocas hnědý, šupinatý a ochlupený, uši jsou krátké a jemně osrstěné. Na každé noze je první prst utvářen téměř jako palec a slouží k uchopování větví. Křeček velkooký žije v koloniích, staví hnízda z větévek, listů a lián, podobná hnízdům veverek, a málokdy sestupuje na zem. Je aktivní hlavně v noci a živí se různými částmi rostlin včetně fíků a avokáda.
Rozšíření
Vyskytuje se od jižního Mexika až po jih Střední Ameriky.
Křeček velký
Křeček velký (Hypogeomys antimena) je hlodavec, který se nachází pouze v regionu Menabe na Madagaskaru. Jedná se ohrožený druh kvůli ztrátě přirozeného prostředí, reprodukčním návykům a omezenému rozsahu (20 kilometrů čtverečních severně od Morodavy mezi řekami Tomitsy a Tsiribihina. Páry jsou monogamní a samice rodí pouze jedno nebo dvě mláďata ročně. Je to jediný žijící druh rodu Hypogeomys.
Křečík džungarský
Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chováním samce, který asistuje samičce při porodu a pomáhá jí se starat o mláďata.
Popis
Křečík džungarský má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výra
Zvláštní zbarvení
Kromě základního zbarvení, které se nazývá aguti, byly vyšlechtěny další dvě varianty:
- Modrá aguti (safír) má srst s jemným, kouřově modrošedým nádechem.
- Pearl vypadá stejně jako zimní srst a navíc může být ve variantě aguti (bílá s černými stíny) nebo modrá aguti (bílá s modrými stíny).
Areál rozšíření
Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Vyskytují se od nížin do hor (až 3000 m n. m.).
Životní prostředí
Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci. Jejich domovským prostředím je step. Ve volné přírodě začíná být křečík aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.
Chov
Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička je březí 18-21 dní a rodí od 2 do 10 mlaďat. Může mít až 20 vrhů za rok. Pohlavní dospělosti v zajetí křečík dosahuje kolem třetího měsíce. Pokud je křečík zvyklý sám (např. půl roku) a chcete mu dát partnera bude pár dní, i týdnů trvat než si na sebe zvyknou (ze začátku se budou prát o domeček/ky a potom o další věci jako je potrava atd.). Málokdy se dožívají 2 let, ale vzácně se mohou dožít 3-4 let.
Potrava
Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Ovoce dávat jen přiměřeně vzhledem k podílu cukru. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen anebo ořechů, protože tato semena obsahují větší množství tuku. Zoubky si dobře obrušují a zároveň si pochutnají na tvrdém chlebu nebo knackebrotu.
Obydlí
Pro křečíka je vhodné terárium nebo klícka o půdorysu minimálně 40x25 cm. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky nebo vyšší terária, protože křečík dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rádi se také křečíci "koupou" v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti.
Samozřejmě mu nesmí chybět miska s jídlem, napáječka, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.).
Je třeba si dát pozor na nebezpečí, která křečíkovi v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.
Lumík sibiřský
Lumík sibiřský (latinsky Lemmus sibiricus) je hlodavec, který žije v obrovských koloniích, je velmi plachý. Má malý tupý čenich, hustou srst a krátký ocásek. Přes střed hřbetu se mu táhne černý pruh; někteří jedinci z určitých částí Severní Ameriky tento pruh postrádají.
Rozšíření
Žije od severovýchodní Evropy až po severní Asii,a také od Aljašky až po severozápadní Kanadu.
Migrace
Lumíci se periodicky přemnožují a v obrovských skupinách podnikají sezonní migraci na malé vzdálenosti mezi otevřenými travnatými krajinami s keři do nížin s vyššími porosty, kam se stěhují na zimu.
Velikost
Je velký 12-15 cm a ocas je 1-1,5 cm dlouhý. Váží 45-150 g.
Potrava
Živí se mechy, trávou ostřicí, různými bylinkami, měkkými větvemi, někdy může sníst i ptačí vejce.
Hnízdo a rozmnožování
Samice budují hnízdo z trávy a vlastní srsti. Březost trvá 18 dní a může se jí narodit až 12 mláďat.