Panda červená
Panda červená (Ailurus fulgens), je šelma rozšířená v jižní Asii. Jde o jediného žijícího zástupce čeledi Ailuridae příbuzné lasicovitým, medvídkovitým a skunkovitým šelmám.
Popis
Délka těla pandy červené je 50 až 60 cm, délka ocasu 30 až 50 cm a dosahuje hmotnosti okolo 3 až 4,5 kg. Dožívá se až 14 let. Má dlouhou, hustou srst, svrchu krásně rudohnědou nebo kaštanovou, naspodu těla a na končetináchleskle černou jen okraje uší, čenich a skvrny nad ušima jsou bělavé. Velmi kulatá hlava upomíná na kočku. Vobličejové části je žlutobílá s hnědými obličejovými tvářemi a skvrnami pod očima (,,slzy"). Celkový vzhled pand doplňuje ještě dlouhý huňatý a široký ocas, který je na červeném podkladě tmavě kroužkován. Tlustá kožešina na nohách poskytuje ochranu proti chladu a skrývá i pachové žlázy. Panda červená připomíná menší postavou na krátkých nohách a dlouhým ocasem spíše mývala než medvěda. Také menším počtem zubů (3,1,3,2/3,1,4,2=38) je bližší šelmám medvídkovitým. Prsty má poměrně krátké, opatřené polozatažitelnými drápy a stejně jako panda velká našlapuje, na rozdíl od ostatních medvědů, na celá chodidla. U pandy červené se vyvinul "šestý prst", palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti. Můžeme jej najít i u její příbuzné Pandy velké. Tento prst umožňuje lepší uchopování větví (hlavně bambusu) a větší stisk.
Výskyt
Jejím domovem jsou horské lesy v podhůří Himaláje v jižní Číně a Myanmaru. Panda červená je jedním z nejvýše žijících zvířat, protože se běžně vyskytuje v nadmořských výškách od 2000 m n. m., ale i převyšujících 4000 m n. m. Menší množství fosílií bylo objeveno také v Severní Americe.
Zajímavosti
Překlad čínského názvu do angličtiny se stal podkladem pro pojmenování webového prohlížeče Mozilla Firefox(česky znamená "ohnivá liška"). Údajně je to doslovný překlad čínského pojmenování pandy červené "huo hú", latinsky Ailurus fulgens ("oheň-barevná kočka"), také známé jak Lesser panda nebo Wah. Někde ji nazývají jako "bear-cat", tedy něco jako "medvědokočka". Její západní jméno vzniklo asi z nepálského a poangličtěného slova"poonya" což by se dalo přeložit jako ,,jedlík bambusu". pinyin jméno červené pandy je xiǎo xióng māo a znamenámalá panda.
U nás lze pandu červenou vidět v ZOO Praha, ZOO Ústí nad Labem, ZOO Liberec, ZOO Ostrava a v ZOO Plzeň. V zoologických zahradách ji můžeme najít častěji než pandu velkou z čeledi medvědovitých, protože na rozdíl od ní si dokáže vybrat i něco z náhradního jídelníčku a netrvá jen na bambusových výhoncích.
Rozmnožování
Pandy nevytvářejí stálé páry, jsou to noční samotáři, ale vyhledávají se jen v době rozmnožování, a to podle pachu. Své teritorium si vyznačují trusem a dorozumívají se kvičením. Spáření se odehrává na zemi a pár se po něm okamžitě rozchází. Samice dokáže odložit porod mláďat až do vhodné situace třeba i o týden, možná i víc. Po 114 až 145 dnech březosti se samici rodí 1 až 2, výjimečně až 4 mláďata. Ta váží asi 100 g a dva týdny jsou úplně holá, slepá, a bezmocná, a pro jejich pomalý vývoj se o ně matka stará asi rok. Po 6-7 měsících se mláďata vydávají na první průzkumy okolí, dospívají ve věku 18 měsíců.
Potrava
Panda červená má trávicí systém přizpůsobený k přijímání masité potravy, ale mezi její hlavní zdroje energie patří bambusové výhonky. Protože nemůže trávit celulózu, nutnou k natrávení buněčné stěny, musí spotřebovat bambusu velké množství. Když není po ruce bambus, nepohrdne ani ovocem, plody, kořínky, žaludy, různými druhy trav a lišejníků, a masitou stravu doplňuje mladými ptáky, vejci, malými hlodavci, obratlovci (myši, ještěrky) a larvami hmyzu. V zajetí pandy červené nepohrdnou ani masem. Pandy se pohybují málo, spíše více spí a jí, aby ušetřily energii pracně získanou z trávení bambusu.
Etologie
Panda červená je převážně noční savec a ve dne spí stočená na větvi s ocasem přetaženým přes obličej nebo s hlavou zabořenou pod hrudí. Výborně šplhá a často ji lze zastihnout na stromech, na zemi se zdržuje méně. Aktivní je nejvíce ráno a odpoledne. Červené pandy nedělájí nic jiného než že jí a spí, kvůli jejich nízkokalorické dietě.
Druh je ohrožen v důsledku ztráty teritoria, protože lidé v Číně stále rozšiřují své území - asi 10.000 pand zemře v důsledku odlesňování. Dále jsou často zabíjeny pro kožešinu. Pandy nemají žádnou přirozenou obranu proti dravcům, proto se stávají jejich častou kořistí. Pandy jsou schopny stát na zadních nohách jako člověk po dobu až 30 sekund a některé pandy dokáží takto urazit i několik metrů.
A. f. fulgens je o trochu menší a její obličejová kožešina je méně hustší; obývá Nepál, Myanmaru a Čínu.
A. f. styani žije jen v severním Myanmaru a některých oblastech Číny.
Panda velká
Panda velká (Ailuropoda melanoleuca - doslovně "kočičí-stopa černá-a-bílá", čínsky: 大熊貓; pinyin: dà xióng māo) je savec nyní řazený do čeledi medvědovití, který pochází z centrální Číny. Panda velká žije v hornatých oblastech, jako Sečuán a Tibet. Od druhé poloviny 20. století se panda stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích.
Čínský název je složenina "medvěd-kočka". Západní ekvivalent panda pochází od její vzdálené příbuzné pandy červené, jde o francouzskou adaptaci nepálského slova "požírač bambusu". Dokud nebyla známa tato příbuznost (panda červená byla objevena v roce 1901), byla panda velká známá jako medvěd černobílý. Díky nejasné taxonomii získala v jednotlivých jazycích řadu ekvivalentních vědeckých pojmenování, v latině například Ailuropus melanoleucus, v češtině ještě panda černobílá a medvěd bambusový.
Hmotnost:75-160kg Délka:1,6-1,9m Mláďata:1-2 Březost: 97-181 dní Ohrožení: více než kritické Délka ocasu: 12-13 cm
Po mnoho desetiletí byla přesná vědecká klasifikace pandy předmětem debat, protože jak panda velká tak panda červená sdílejí vlastnosti medvědů i mývalů. Nicméně genetické testy odhalily, že panda velká je vskutku medvěd a patří do čeledi medvědovití. Jí nejblíže příbuzný medvěd je medvěd brýlatý z Jižní Ameriky.
Panda velká žije téměř nepřetržitě uvnitř bambusových houštin. Přestože se řadí mezi šelmy, je její potrava převážněrostlinná. Její trávící ústrojí má sice stavbu obvyklou spíše pro masožravce, unikátní bakteriální mikroflóra ve střevech jí však umožňuje bez problémů tuto těžkou potravu strávit. Po odborné stránce je všežravcem, neboť je známo, že se příležitostně živí vejci a spolu s bambusem konzumuje také nějaký hmyz. Jsou to pro ni nezbytné zdroje bílkovin. Při žvýkání se jí třesou uši.
Její tlapa je velmi neobvyklá; s "palcem" a pěti prsty; "palec" je ve skutečnosti modifikovaná kost zápěstí. Stephen Jay Gould o této skutečnosti napsal pojednání; jeho název Palec pandy (The Panda's Thumb) pak použil jako název své knihy.
Panda velká patří k ohroženým druhům, nebezpečí se zvyšuje s postupujícím narušováním jejích přirozených lokalit a velmi slabou porodností ať už v zajetí nebo v přírodě. Věří se, že v přírodě žije ještě 1 600 jedinců. Panda velká je symbolem Světového fondu na ochranu přírody.
Západ se poprvé seznámil s pandou velkou v roce 1869 díky cestovnímu deníku francouzského misionáře Armanda Davida (1826-1900). Veřejnost si pandu velmi oblíbila, přinejmenším díky tomu, že je na první pohled roztomilá a podobá se živému plyšovému medvídku. Fakt, že je obvykle zobrazována pokojně žvýkající bambus, na rozdíl od lovu, také přispívá jejímu obrazu nevinnosti.
Zapůjčování pand velkých americkým a japonským ZOO tvořilo důležitou část diplomacie Čínské lidové republiky v 70. letech 20. století a tvořilo první kulturní výměny mezi ní a Západem.
Od roku 1984 pandy přestaly být používány pro diplomatické účely. Namísto toho začala Čína nabízet zapůjčení pandy ostatním národům na 10 let. Obvyklé podmínky půjčky činí 1 000 000 $ za rok a ustanovení, že jakékoliv mládě narozené v době půjčky patří Čínské lidové republice.
V roce 1998 soudní proces vedený WWF podnítil požadavek amerického ministerstva ochrany přírody (U.S. Fish and Wildlife Service), aby americké ZOO hledaly takové cesty k dovozu pand, které zajistí přesměrování alespoň poloviny částky požadované Čínou do ochrany jejich přirozeného prostředí. Ministerstvo hodlá povolovat jen dovozy pand, které tuto podmínku splní.
Mezi rezervace s významnou populací pandy velké patří například přírodní rezervace Wolong na západě provincie Sečuan.
Mýval severní
Mýval severní (Procyon lotor), lidově také medvídek mýval, je středně velký savec obývající původně Severní Ameriku. Člověkem byl však zavlečen i do jiných částí světa, například do Evropy, Japonska nebo na Kavkaz. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté a smíšené lesy, ale díky jeho přizpůsobivosti dnes zcela běžně obývá i města, kde je často považován za vážného škůdce.
S velikostí 41 - 72 cm a hmotností mezi 3,6 - 9 kg je mýval největším zástupcem čeledi medvídkovití. Celý je porostlý hustou, šedou srstí, mezi jeho charakteristické znaky patří výrazná černá obličejová maska a tmavě pruhovaný ocas. Patří mezi všežravce a obvykle je aktivní v noci; jeho strava je z 40 % tvořena bezobratlovci, 33 % zaujímá rostlinná složka a zbývajících 27 % obratlovci.
V minulosti byl mýval severní považován za samostatně žijící šelmu, dnes je však známo, že žije ve skupinách. Po přibližně 65 dnech březosti samice rodí 2 - 5 mláďat, o které pečuje až do konce podzimu. Ačkoli se v zajetí může dožít i více jak 20 let, ve volné přírodě činí jeho průměrná délka života 1,8 - 3,1 let (podle místních podmínek, jako např. klima nebo i intenzita dopravy).
Nosál červený
Nosál červený (Nasua nasua Linné 1766) je medvídkovitá šelma. Má velmi dobře vyvinutý nos, kterým může otáčet až o 45° a prozkoumávat tak své okolí. Nejen čich, ale i ostatní smysly mají nosálové velice dobře vyvinuté: například smysl pro rovnováhu, využívá svůj ocas, který ji udržuje. Nosál je velice přizpůsobivým tvorem, je všežravec, žije v oblastech deštných pralesů, kde jsou velice tvrdé podmínky pro život.
Výskyt
Nosál červený se vyskytuje v Jižní Americe, v oblastech Venezuely a Kolumbie až Argentiny. Žije v listnatých a smíšených lesích.
Potrava
Nosál červený se živí plody, hlízami, půdními živočichy, ptačími vejci a mláďaty. Je to všežravec.
Rozměry
Jeho délka těla je 35 - 69 cm, délka ocasu je 32 - 68 cm, výška v kohoutku je 27 - 30 cm a hmotnost je 3 - 7,7 kg.
Život
Nosál červený žije až 18 let. Samice je březí 77 dní a rodí 1 - 7 mláďat. Zpočátku jsou v hnízdě na stromě nebo v dutině, matka je kojí asi měsíc.
Zajímavosti
Nosál červený
Drsné podmínky mají za důsledek i jeho inteligenci, pro kterou ho chovaly tamní kmeny. Ochočovaly si povětšinou družné samice, které se ve volné přírodě pohybovaly ve smečkách i se svými mláďaty. Samci se mohli přiblížit ke skupině pouze když samice byly březí (cca 77 dnů). Jinak samci po dovršení 2 roků života byli vyhnáni ze samičí smečky a pak žili osaměle. Pokud se samec pouze přiblíží, začnou samice hájit svá mláďata. Samci ovšem mezi sebou také cítí rivalitu, bojují o samice, jídlo i o teritorium. Nosálové jsou velice milá a bystrá zvířata, první kolonizátoři přijíždějící do Jižní Ameriky si je velice oblíbili.
Fret kočičí
Fret kočičí (Bassariscus astutus Lichtenstein, 1830) je drobná samotářská noční šelma z čeledi medvídkovitých.
- Vzhled: štíhlé tělo je dlouhé 30-42 cm, délka ocasu 31-44 cm
- Hmotnost: 0,8-1,3 kg
- Zbarvení: je šedohnědá nebo krémová, s nápadně kroužkovaným černobílým ocasem. Má černé kroužky kolem očí, bílý čenich a obočí.
- Komunikace: vydává štěkavé zvuky a pronikavý jekot
- Areál rozšíření: střední a západní USA, Mexiko - pouště, lesy, hory
Fret kočičí je všežravec, jeho potravu tvoří ptáci, malí savci, vejce, členovci, plody, ořechy. Jedná se o mimořádně obratné zvíře, velmi pružné díky tomu, že dokáže otáčet zadní nohy o 180 stupňů. Má částečně zatažitelné drápy.

Kynkažu
Kynkažu (Potos flavus) je malá stromová šelma, příbuzná mývalům a nosálům.
Synonyma
- medvídek kynkažu
- medvídek potos
- ohonovin
Popis
- Hmotnost: 1,4-4,6 kg
- Délka těla: 45-76 cm
- Délka ocasu: 39-57 cm
Kynkažu je štíhlá šelmička s dlouhým chápavým ocasem. Má kulatou hlavu, zkrácenou obličejovou část a krátké uši. Pánevní končetiny jsou delší než přední, všechny jsou opatřené ostrými drápy. Samci jsou větší než samice.
Srst je vlnitá, sametově hebká a velmi hustá, žlutohnědá s olivově zeleným nádechem, zlatohnědá nebo hnědá. Někteří kynkažu mají tmavý podélný pruh na hřbetě (uhoří pruh). Břicho a spodní část ocasu je světlejší, žluté nebo hnědožluté, čenich je tmavě hnědý.
Rozšíření a stanoviště
Kynkažu žije v tropických deštných pralesech Střední a Jižní Ameriky. Jsou to výhradně stromoví živočichové, obývající horní stromové patro.
Biologie
Kynkažuové jsou převážně samotářská, noční zvířata. Přes den spí v dutinách stromů, po setmění se vydávají za potravou. Výborně šplhá, dokáže lézt po kmeni stromu hlavou dolů, a často si pomáhá svým chápavým ocasem. Přestože je kynkažu šelma, živí se hlavně ovocem, hlavně fíky, banány, melouny nebo mangem. Tuto dietu doplňujebobulemi, kůrou stromů i listy, nepohrdne ani malými obratlovci, jako jsou žáby, ptáci nebo jejich vejce. Pojídá takéhmyz. Kynkažu má velmi dlouhý (až 20 cm) jazyk, který mu umožňuje lízat nektar i z hlubokých květů. V zajetí se krmí i medem.
V tropickém deštném pralese plní důležitou roli opylovače, také roznáší semena rostlin.
Kynkažu nemá žádné pevně dané období rozmnožování, samice přícházejí do říje každé tři měsíce. Nejčastěji se ale páří v dubnu a v květnu. Březost trvá 98-120 dní, po té samice v doupěti vrhne nejčastěji jedno, zřídka i dvě mláďata. Mládě rychle roste, během prvních 6 měsíců dvanáctkrát znásobí svou porodní hmotnost. Po dvou týdnech otevírají oči, v sedmi týdnech již mají chápavé ocasy. Jsou odstavena ve třech až pěti měsících. Samci pohlavně dospívají v 18 měsících, samice až ve 30 měsících věku.
V zajetí se dožívají průměrně 24 let. V přírodě mají mnoho nepřátel, jsou potravou dravých ptáků i jiných dravců, jako jsou jaguáři. Někdy jsou loveni lidmi, pro maso a také kvůli kožešině. Největším nebezpečím je ale odlesňování.
Kynkažu v zajetí
Kynkažu je někdy chován v zajetí jako zvíře v zájmovém chovu, tzn. jako exotický domácí mazlíček. Když jsou s člověkem od mláděte, dají se ochočit a jsou pak zvědaví a hraví, ale jejich chov není jednoduchý. Jsou to noční zvířata a nemají ráda hluk a prudké pohyby. Když jsou podráždění, stávají se kousavými. Také se nenaučí konat potřebu na jedno místo, nemůžou být proto volně v pokoji ale potřebují velké klece s patry větvemi na šplhání.
Kynkažu je zapsán v příloze II CITES a podléhá zákonu č. 16/1997 Sb. O podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů. Jako nebezpečný druh zvířete je k jejich chovu potřeba povolení.
Nejznámějším "chovatelem" je bezesporu Paris Hilton, která vlastní kynkažua jménem Baby Luv.