close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Myška drobná, Ondatra pižmová, Krysa obecná, Potkan

9. prosince 2010 v 14:19 |  Obratlovci

Myška drobná

Myška drobná (Micromys minutus) je velmi drobný druh hlodavce z čeledi myšovitých. Společně s myšivkou horskou patří k nejmenším evropským hlodavcům. Tento druh sice nepatří k ohroženým druhům, ale jeho početní stavy trpí kvůli modernímu zemědělství.

Základní informace

Rozšíření

Myška drobná žije na loukách a v okolí vodních ploch, kde vyhledává především vlhká stanoviště porostlá rákosím, na podmáčených loukách s vysokou trávou a v mokřinách. Někdy se vyskytuje i na sušších místech v křovinách podél silnic a cest nebo v zanedbávaných zahradách. Na zimní období se uchýlí do vyhrabaných nor, pod slehlé rákosí nebo do stohů slámy, do stodol nebo i do lidských obydlí. Samečci tohoto druhu si nárokují teritorium o rozloze asi 400 m², samičky si vystačí s menším územím.
Myška drobná se mimo některých hornatých oblastí Skandinávie vyskytuje v celé Evropě a také v Asii po severovýchodní Sibiř a Dálný východ. Nevyskytuje se ale v oblastech zhruba pod 35° severní šířky.

Rozměry

  • Délka těla: 5 - 7,5 cm.
  • Délka ocasu: 5 - 7 cm
  • Hmotnost: 5 - 13 gramů
  • Délka života: 6 - 18 měsíců, v zajetí někdy až 5 let

Popis

Myška drobná má žlutohnědou barvu srsti, na břiše přechází v bílou. Někdy má srst i rezavou. V zimě přechází barva srsti v tmavší načervenalý odstín. Myška má velmi malé ušní boltce a tupě zakončený čenich s žlutým zbarvením. Dále má velmi řídce ochlupený a velmi pohyblivý chápavý ocas, který je jen o málo kratší než tělo, a který je velice důležitý pomocník v životě myšky drobné, protože jí pomáhá udržovat rovnováhu při hledání potravy a šplhání po stéblech rákosí.

Způsob života a potrava

Myška drobná bývá aktivní spíše ve dne a ráda šplhá po stéblech vysokých trav nebo rákosinách. Ve výšce 30-80 cm nad zemí si staví hnízdo do tvaru koule ze stébel trav o průměru kolem 10 cm. Vnitřek si vystýlá chmýřím nebo rozcupovanými travinami. Když v něm samička porodí mladé, na celý jeden týden hnízdo uzavře.
Tento hlodavec má velice rozmanitý jídelníček, který závisí na momentálním ročním období. Žere semena rostlin, bobule a jiné rostlinné plody. Občas loví hmyz, hlavně moly, kobylky a brouky. Na polích šplhá za pomoci svého ocasu na stébla obilovin a vybírají zrna v klasech. Tím sice na polích nadělá zemědělcům nějaké škody, ale díky tomu, že loví některé druhy hmyzu, hlavně mšice, jsou vcelku užiteční. Na mšicích jim nejvíce chutná medovice, kterou vylučují, protože jim chutnají sladkosti, takže myšky někdy i olizují nektar z květů.

Rozmnožování

Myšky drobné se velmi rychle množí a během jednoho roku přivádí na svět až šest vrhů vždy po 21-denní březosti. V každém bývají tři až osm mláďat, z toho srpnové a zářijové generace bývají početnější. Mláďata jsou v hnízdě zavřená 11 dní a rychle dospívají. Už po dvou dnech života umí dobře lézt a po čtyřech dnech se o sebe starají sami. Po osmi dnech už dobře vidí a v devíti dnech již přijímají pevnou potravu. Matka, když je přestane kojit, jim nosí v pravidelných dávkách potravu. Sama požírá výkaly mláďat, aby nepřilákala ke hnízdu predátory. Po 11 dnech jsou mláďata schopná opustit hnízdo a prozkoumávat okolí. Když dosáhnou věku 16 dní, jsou již plně soběstačná a jejich matka zpravidla bývá zase březí. Jedinci pak pohlavně dospívají ve věku měsíce a půl.

Domácí chov

Myšky drobné se dají snadno chovat v domácnostech. Je dobré je chovat buď v párech nebo ve skupinkách s jedním samcem a několika samicemi. Vyžadují minimálně 1 metr vysokou klec s rozměry základny půl na půl metru s členitou vnitřní výbavou (hodně listí, stébel, větví, mech na dně atd…). Důležité je poskytnout jim travnatý materiál na stavbu hnízd. Krmení tvoří z asi 60% rostlinná potrava a semena, zbytek tvoří živočišná potrava (viz odstavec o potravě). Můžou se přikrmovat i vařeným libovým masem nebo vajíčky vařenými natvrdo, případně suchary a sladkostmi. Je zapotřebí dbát na to, aby myšky netrpěly obezitou. Co se týče tekutin, postačí napáječka pro hlodavce nebo miska s vodou.
Myška drobná

Ondatra pižmová

Ondatra pižmová (Ondatra zibethica) je savec z čeledi myšovitých, podčeledi hrabošovitých. Do Evropy byl zavlečen ze Severní Ameriky. Jedná se o vodního savce, který obývá řeky, jezera i rybníky na celém území České republiky, kromě nejvyšších pohoří.

Způsob života

Staví si nory ve březích, kde vyvádí až čtyřikrát ročně kolem 5 až 14 mláďat. Velmi dobře plave a obratně se i potápí pod vodní hladinu, kde pátrá po potravě, kterou nejčastěji tvoří malé ryby, vodní rostliny nebo měkkýši, někdy i mrkev, jablka a ořechy.
Mandatra.jpg

Stavba těla

Je velká přibližně 30 cm, může ale dorůstat mnohem větších rozměrů. Na hřbetu je hnědá, zespoda šedá. Ocas je dlouhý a zploštělý, používaný při plování jako kormidlo. Poblíž pohlavních orgánů má žlázu, ze které vylučuje pižmo, proto se jí přezdívá i pižmovka.

Zavlečení a rozšíření

Ondatra byla do Evropy vysazena počátkem 20. století. Roku 1905 bylo několik párů vypuštěno v okolí Dobříše. Tak se stala ondatra pižmová invazním druhem. Postupně se tento rychle se množící savec rozšířil téměř po celé Evropě. Ondatry byly v Čechách často loveny jako kožešinová zvířataa pro maso. Později však bylo od těchto praktik upuštěno.

Potíže

Při jejím zavlečení do Evropy se, stejně jako u nutrie říční (Myocastor coypus), rovněž zavlečené z Ameriky, tentokrát ale z Jižní, předpokládalo, že nenadálé rozšíření do volné přírody způsobí značné problémy. Tato obava se později nepotvrdila, a proto ondatra pižmová na většině míst Evropy (kromě Británie a Skandinávského poloostrova) v podstatě zdomácněla. Při přemnožení mohou však ondatry způsobit škody na hrázích.
Ondatra pižmová

Krysa obecná

Krysa obecná (Rattus rattus) je středně velký hlodavec z čeledi myšovitých, který je často zaměňovaný s potkanem. Oproti němu má delší ocas o uši, ale celkově je subtilnější.
Krysa je obvykle tmavě zbarvená. Měří (bez ocasu) do 250 mm a váží do 250 g. Žije v sušších částech lidských obydlí a jiných staveb ve větších skupinách zahrnujících až 60 jedinců. Rozmnožuje se 2-3× ročně po celý rok. Nejaktivnější je za soumraku. Je všežravec, ale výrazně u ní převažuje rostlinná potrava - zrní, brambory, ovoce i zelenina.
Je rozšířená prakticky ve všech teplejších oblastech světa; v Evropě je těžištěm jejího výskytu Středomoří, ale žije prakticky všude kromě Skandinávie. V Česku žije v povodí Labe v severních a středních Čechách. Její areál zde se pozvolna rozšiřuje.

Popis

Krysa obecná je typický myšovitý hlodavec. Je dlouhá 160-235 mm, její ocas měří 185-255 mm a je na něm 220-290 okrouhlých rohovitých prstenců (kroužků). Velikost zadních tlapek činí 29-40 mm, uši mají 22-26,5 mm. Váží 130-250 g.
Krysy žijící v Česku jsou různě zbarvené. Většinou jsou celé tmavé: černé nebo břidlicově šedé na hřbetě i na břiše. Mohou však být i šedohnědé se světlejším nebo přímo bílým břichem a vyskytují se i jedinci rezavě hnědí se světlejším břichem.

Odlišení od potkana

Krysa je o obvykle o trochu méně mohutná, než potkan. Její zbarvení bývá více do černa, zatímco potkan je spíše šedohnědý až hnědý. Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky:
Porovnání hlavních rozdílů
  • Ocas: krysa má dlouhý, štíhlejší a jednobarevný ocas, který je delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý. Oproti tomu u potkana je ocas zejména u kořene výrazně silnější a jeho povrch je šupinatý. Shora bývá tmavší než ve spodní části.
  • Uši: krysa má výrazně větší uši které přehnuté dopředu dosahují až k oku, boltce jsou takřka holé.
  • Oči: krysy mají oči větší než potkani.
  • Hlava: krysa má hlavu vpředu špičatější, zatímco potkan více zaoblenou. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl - mozkovna krysy má hruškovitý tvar, zatímco u potkana jsou obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné.
  • Mléčné bradavky: samice krys mají 5 párů mléčných bradavek oproti 6 párům u samic potkanů.
Rozdíl je také v chování obou druhů: krysa vyhledává jen sušší polohy, zatímco potkan spíše vlhčí. Celkově krysa svým chováním - v hnízdě a jeho okolí - působí čistotnějším dojmem.

Rozšíření

Pochází pravděpodobně z jihu Asie, z oblastí jižně od Himálaje. V polovině 20. století se předpokládalo, že její původní vlastí je jihovýchodní Asie a přilehlé oblasti v Číně; nyní se však její výchozí areál omezuje jen na Indický poloostrov a Cejlon.
Odtud se krysa rozšířila do všech teplejších oblastí světa. Počáteční fázi expanze se dosud nepodařilo uspokojivě popsat. Do Severní Ameriky se dostala zřejmě na lodích dobyvatelů - je zde doložena od roku 1540.

Evropa

V Evropě je doložena už koncem 2. tisíciletí př. n. l. ze Středomoří (Sardinie a Korsika). Odtud se s rozšiřováním Říše římské dostávala dále do západní a střední Evropy. Na dnešním německém a rakouském území je doložena už z 2. století n. l. a na Britské ostrovy se dostala o 1 až 2 století později.
Ve 20. století začala z chladnějších evropských oblastí ustupovat - v Německu zmizela např. z Vestfálska a její současný výskyt ve Velké Británii je problematický, i když atlas evropských savců uvádí, že zde přežívá ve velkých přístavech. Zatímco v chladnějších evropských oblastech krysa spíše mizí, do některých jiných naopak proniká: v Čechách se rozšiřuje podlé Labe, v Polsku podél Odry a v Maďarsku podél Dunaje.
Přes částečné zmenšování jejího teritoria žije krysa nyní prakticky ve všech evropských zemích. Těžiště jejího výskytu je ve Středomoří, v přímořských oblastech a ve větších přístavech. Nejseverněji byla zjištěna na Špicberkách. Chybí ve Finsku, Norsku, Švédsku, na Islandu a pravděpodobně i na Slovensku. Situace vevýchodní Evropě není jasná.

České území

Rozšíření krysy obecné v České republice
V českých zemích byla nalezena v ranně středověkých vykopávkách na Pražském hradě (10. - 13. století). V období vrcholného středověku byla rozšířena již na mnoha místech zejména v Čechách (Tábor, Krašov na Plzeňsku, Tetín na Berounsku) - tedy i na těch, kde nyní nežije. Byla nalezena v pětině archeologických nalezišť.
Později začala krysa z českého území ustupovat. Dříve se uvažovalo, že se tak stalo rozšiřováním přizpůsobivějšíchpotkanů, ale bylo to způsobeno spíše přechodem od sušších dřevěných staveb (pro krysy optimálních) ke kamenným acihlovým stavbám s vlhčími sklepy a později i kanalizací. Navíc potkani začali do českých zemí pronikat až v 18. století - tedy v dobách, kdy byla krysa již na ústupu.
Krysa se do Českých zemí začala rozšiřovat opět koncem 19. století především říční lodní dopravou. V roce 1879 byla zjištěna v Děčíně, o 35 let později v Mělníce a v roce 1929 byla objevena i v Praze. Podle posledních poznatků (první desetiletí 21. století) žije krysa obecná především v severních a středních Čechách v území od Loun a Rakovníka na západě po Českou Lípu a Mladou Boleslav na východě až po Prahu na jihu. Oblast jejího výskytu se pomalu rozšiřuje - v roce 2000 byla nalezna na jih od Prahy v Říčanech.
Krysy zde rozšiřovala nejen lodní doprava, ale i rozvoz potravin a krmiv. Kromě toho krysy osidlovaly nová území i samy aktivně. Vliv na jejich šíření mohl ve 20. století mít i rozvoj ovocnářství, kdy sklady poskytovaly krysám množství jejich oblíbené potravy.
Na Moravě a ve Slezsku se populace krysy také v novověku snižovaly, ale krysa zde zřejmě ostrůvkovitě přežívala až do začátku 20. století (poslední nález je z Fryštáku v roce 1922). Její výskyt zde však nebyl systematicky sledován. Z posledního období existuje jediný nález z roku 1983 z Beskyd (Čeladná).

Způsob života

Krysa na pytli s obilím. Na snímku je vidět zejména její dlouhý ocas.
Krysa je stejně jako příbuzný potkan synantropní hlodavec - žije tedy v lidských obydlích nebo blízko nich. Původně jde však o stromový druh, který se soužití s člověkem přizpůsobil až později. V Česku se však ve volné přírodě nevyskytuje - byla pozorována v ovocných sadech během dozrávání ovoce, ale jen poblíž budov. Obdobné to je i v ostatních evropských zemích, pouze ve Středomoří se vyskytuje i ve volné přírodě.
Krysa obecná je oproti potkanovi suchomilný druh. Z tohoto i předchozího důvodu se proto krysa vyskytuje spíše na vyšších místech domů: na půdách, v sýpkách, ve vyšších patrech apod. Hnízda, ke kterým přináší i své zásoby, si staví v různých úkrytech budov. Hnízda jsou vystlaná směsí papíru, vlny a rostlinných vláken. Třetina z nich byla zaznamenána v sýpkách, mlýnech, skladech ovoce a dalších zemědělských plodin (např. olejnin). Další se vyskytovala vkravínech a drůbežárnách (zde někdy i masově), ale i v obytných budovách, kůlnách a podobných stavbách. V okolí hnízd se pohybují po stále stejných cestičkách, které si označují pachovými značkami. Tím si vymezuje svoje území proti příslušníkům jiných skupin.
Je aktivní po celý rok - stejně jako ostatní myšovití hlodavci se neukládá k zimnímu spánku. Velmi dobře šplhá - často se pohybuje po kabelech elektrického vedení nebo potrubích. Nejaktivnější je po západu a před východem Slunce. Žije ve skupinách, které mají 20-60 jedinců; uvádí se však i 60-90 zvířat. Tyto skupiny nejsou nijak hierarchicky uspořádané a i jednotlivé páry nejsou příliš soudržné.
Nevyjasněn je vznik tzv. krysích králů, kdy se několik zvířat vzájemně zaplete ocasy. Obvykle se nemohou odtrhnout a uhynou. Je popsán případ, kdy se takto svázalo 32 krys.
Vzhledem k své teplomilnosti se v Česku vyskytuje pouze v nižších polohách obvykle do 400 m. n. m. Nejvýše byla objevena v Krásném Lese v Krušných horách(610 m).

Potrava

Potrava krysy obecné - obdobně jako ostatních myšovitých hlodavců - je z větší části rostlinná. Její přesnější složení závisí na tom, kde krysa žije. Konzumuje především dužnaté plody, zrní, brambory, zeleninu nebo zelené části rostlin. Živočišná potrava zaujímá menší podíl než u potkanů. Škodí více nebo méně podle toho, jaký druh potravy ve svém okolí najde: z hospodářských produktů konzumuje obilí, brambory, zeleninu nebo krmné směsi (šrot).
V některých zemích jejího původního výskytu - v jihovýchodní Asii - domorodci krysy chytjí a jedí.

Rozmnožování

Krysy se rozmnožují po celý rok, ovšem v Česku velká část mláďat ze zimních vrhů hyne vlivem nízkých teplot. Ve vrhu je obvykle 6-8 mláďat, byly však popsány i vrhy z 16 mláďaty. Samice je březí 21-23 dnů, mláďata se rodí s hmotností kolem 5 g, začínají vidět v 14-16 dnech. Pohlavně dospívají ve 3 měsících při váze asi 100 g.
Krysy se v přirozených podmínkách dožívají stáří jen 2 - 2,5 roku. Oproti jiným známým myšovitým hlodavcům nedosahuje krysa tak vysoké plodnosti - samice mívají za celý život jen 4-5 vrhů.

Nemoci

Stejně jako potkan přenáší i krysa obecná infekční choroby. V jihovchodní Asii přenáší např. jeden z hantavirů - Seoul virus.
Vliv krys z tohoto hlediska nebyl zatím v Česku vzhledem k jejich dosud malému rozšíření podrobněji zkoumán. Obecně je považována za přenašeče infekcí, zvláště v případě morových epidemií v minulých stoletích. Od 20. století je za nebezpečnějšího přenašeče infekčních nemocí považován potkan.

Nepřátelé

Krysy jsou v Česku potravou sov a lasicovitých šelem. Podrobněji nebyly tyto vztahy sledovány, pouze bylo zjištěno, že v potravě sov pálených tvoří krysy méně než 1%.
Krysa obecná

Potkan

Potkan nebo potkan obecný (Rattus norvegicus) je hlodavec rodu Rattus často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Základním rozpoznávacím znakem je jeho lysý a šupinatý ocas, u kořene nápadně zesílený, který je kratší než tělo. Hlava je zepředu mírně zaoblená, oči jsou drobné. Slabě osrstěné ušní boltce jsou krátké (při přehnutí nedosahují k očím). Ve zbarvení hřbetu převládá šedohnědý až hnědý odstín, spodní strana těla je šedavá. Ocas je svrchu tmavší než vespod. Samice má 6 párů mléčných bradavek. Potkan se dožívá 3-4 let v laboratorních podmínkách, v přírodě až dva roky.

Popis

Potkan je středně větší myšovitý hlodavec. Délka těla bývá v rozmezí 160-270 mm, ocas je kratší než tělo a měří 130-200 mm. Velikost zadních tlapek činí 30-45 mm, uši mají 18-22 mm. Dosahuje hmotnosti 140-500 g, v zajetí až do 900 g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o 1/3 menší.

Odlišení od krysy

Potkan je obvykle mohutnější než krysa. Jeho zbarvení bývá obvykle světlejší, i když se vyskytují i krysy stejně zbarvené jako potkani. Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky:
Porovnání hlavních rozdílů
  • Ocas: potkan má ocas s šupinatým povrchem, který je u kořene silnější.Shora bývá tmavší než ve spodní části. Je kratší než tělo. Oproti tomu krysa má ocas delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý. Je štíhlejší a jednobarevný.
  • Uši: potkan má zřetelně menší uši které přehnuté dopředu nedosahují až k oku; boltce jsou krátce osrstěné.
  • Oči: potkani mají oči menší než krysy.
  • Hlava: potkan má hlavu vpředu zaoblenou, zatímco krysa špičatější. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl - mozkovna krysy má hruškovitý tvar, zatímco u potkana jsou obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné.
  • Mléčné bradavky: samice potkanů mají 6 párů mléčných bradavek oproti 5 párům u krys.
Rozdíl je také v chování obou druhů: potkan vyhledává spíše vlhčí polohy, zatímco krysa jen sušší.

Rozšíření

Rozšíření potkana v České republice
Potkan je kosmopolitní a synantropní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí). Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století.
V Česku se vyskytuje prakticky na celém území ve všech nadmořských výškách: v Krkonoších byl nalezen i v horských chatách na hřebenech ve výšce 1400 m.

Způsob života

Potkani jsou čilí hlavně v noci, nejvíce po setmění a před rozedněním. Dobře plavou a šplhají, na rozdíl od krysy však obvykle neběhají po trámech v podkroví a po střechách. Jsou velmi ostražití a v nebezpečí dokážou být agresivní. Doupě si budují většinou na zemi nebo nad ní, často si však pod podlahou vyhrabávají nory.
Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Alfa zvířata - zpravidla zakladatelé skupiny - ovlivňují celou kolonii. Naproti tomu jsou ve skupině i zvířata velmi podřízená - mohou to být potomci jiného páru skupiny či staří potkani, kteří jsou permanentně terorizováni zbytkem kolonie (potkan podobně jako člověk silně podléhá stresu a toto je způsob "odreagování se"). Těmto jedincům je také upírána potrava, mají funkci "ochutnavače". Při objevu neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první. Pokud tento "test" přežijí, zdroj pak ochutná i zbytek skupiny. Právě to je jeden z aspektů, proč potkan často odolává jedům a dalším návnadám "na krysy". Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km²,na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.
Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i působení důmyslných hubících prostředků. Proto se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití.

Rozmnožování

Samice mívá pářící období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4 až 7 mláďat, (jiné údaje udávají 6-10 mláďat), ale není výjimkou vrh o počtu 15 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14. - 16. dne. Do 3 týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Pohlavní dospělost udávají zdroje různě od 2 do 4 měsíců.
Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 a více vrhů. Zabřeznout může - podobně jako většina dalších myšovitých - už 24 hodin po porodu.
Samice potkanů mají schopnost v rané fázi březosti ukončit tuto březost během nevhodných podmínek nebo zejména z důvodu, že se setká s vhodnějším samcem s lepším genetickým potenciálem.

Potrava

Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá cca z 60-80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec (konzumuje vejce domácích i vodních ptáků) nebo masa. Podle jiných údajů však u něj převažuje živočišná potrava. Při nedostatku jiné potravy je schopen napadnout větší zvířata až do velikosti králíka. Denně zkonzumuje potravu v množství asi desetiny své tělesné hmotnosti.
Potkan jako jakýkoli jiný hlodavec potřebuje obrušovat své hlodavé zuby, které obrušuje nejčastěji na tvrdším druhu potravy (chleba, větve), ale je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy).

Nepřátelé

Přirozenými nepřáteli potkanů jsou lasicovité šelmy (tchoř a hranostaj) a výr velký. Mláďata potkanů loví také menší sovy - sova pálená a kalous ušatý.

Laboratorní potkan

Potkan se začal v 50. letech 20. století používat pro laboratorní účely díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a své inteligenci. Pro laboratorní účely se používá domestikovaná varieta Rattus norvergicus var. alba, která má sníženou schopnost přenášení chorob. V 80. - 90. letech 20. století se potkan rozšířil do domácností, kam jej donesli někteří ze zaměstnanců laboratoří. Postupem času vznikaly křížením odlišné barevné variety a potkan si získal na popularitě.
Potkan albín
Potkan
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adoptanimal adoptanimal | E-mail | Web | 9. prosince 2010 v 14:23 | Reagovat

nechtěla by jsi mít virtualni zvire u mne na blogu... Podivej se!
PS- SORRY za reklamu

2 Casion Casion | Web | 9. prosince 2010 v 14:24 | Reagovat

jj pekné napísané =D

3 Danny Danny | Web | 9. prosince 2010 v 14:28 | Reagovat

Ta myška je pěkná :)
mívala jsem stejný dess a začínala jsem podobnými články jako ty ;)
jsi můj člověk :)
p.s.:můžeš mi kliknout na web?potřebuju zachránit dráčka

4 Alisce Alisce | Web | 9. prosince 2010 v 14:29 | Reagovat

Ahoj za prvé se chci omluvit za reklamu ale je to důležité.Dej mi prosím hlas tady:
http://terezieschierova.blog.cz/1012/miss-blog-finale#comment84455195

Pro Alisce. =) Děkuju moc =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama