close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lišky, Vydry

11. prosince 2010 v 13:50 |  Obratlovci

Liška šedá

Liška šedá či liška šedostříbrná (Urocyon cinereoargenteus) je poměrně velká liška z čeledi psovitých (Canidae), která obývá území severní Kanady, jižní část Spojených států amerických a Střední Ameriky až po Venezuelu (viz mapka). Spolu s liškou ostrovní (Urocyon littoralis) je také jediným zástupcem rodu Urocyon.
Agresivní liška.
Liška severní je poměrně malá šelma měřící 42-68 cm. Jak už z jejího názvu plyne, většinou je její zabarvení bílo-šedivé, ale často se objevují i jedinci s barvou zlatou. Na první podled vypadá liška šedá spíše jako pes, až na její dlouhý huňatý ocas, který je pro lišky typický a který bývá zakočený černou barvou. Ten nejčastěji měří kolem 30 cm. Má kráké uši, výrazné oči a její hmotnost se pohybuje kolem 4 kg. Výška v kohoutku poté nad 40 cm.
Liška šedá je velice mrštná šelma, která dokáže i rychle běhat. V případě velkého nebezpečí dokáže velice rychle vylést na strom do velkých výšek, kde se skvěle zamaskuje. Je také jediným druhem psovitým, který se do těchto výšek opováží. Je to typický všežravec, přesnost však dává masné potravě. Tu tvoří větší hlodavci, savci i ptáci, velice ráda si pochutná i na ovoci (jahody).
Březost trvá 53-58 dní a samice rodí nejčastěji 3-6 mláďat, která jsou několik prvních týdnů plně odkázáná na rodiče.
Rozšíření lišky šedé
Liška šedá

Liška polární

Liška polární (Vulpes lagopus), někdy zvaná pesec (jindy však může název pesec označovat jen jednu barevnou formu tohoto druhu) je psovitá šelma, dříve klasifikovaná jako jediný druh rodu Alopex, ale zjistilo se, že rod Alopexpatří do rodu Vulpes.
Žije v severních částech Evropy, Asie, Ameriky, na další místa (např. Aleutské ostrovy) byla často vysazována kvůli obchodu s kožešinami. Její srst je v zimě hustá a dlouhá, bílé nebo šedobílé barvy, zatímco letní srst je krátká a méně hustá, šedé či černé barvy. V zimě jí sněhobílá srst slouží jako dokonalé ochranné zbarvení. V létě srst zhnědne nebo zšedne, aby se liška snáze skryla mezi kameny a rostlinami.
S létem lišky mění své životní území. Na jaře a v létě se rozmnožují. Samice je březí 49 - 56 dní. Ve vrhu je kolem 3 - 12 mláďat, ale to je velice vzácné. Léto tráví v tundře a na zimu se stahuje na ledová pole. Potrava lišky polární je především tvořená z lumíků, ptáků, drobných hlodavců a vybírání ptačích hnízd, přiživuje se i na zbytcích kořisti ledních medvědů. V zimě slouží jako potrava vyvrhnuté ryby z moře.
Délka těla: cca 60 cm
Délka ocasu: cca 40 cm
Výška : cca 30 cm
Hmotnost: 4,5 - 8 kg
Polární lišky žijí v trvalých párech. V tomto období obývají lišky podzemní doupata : jejich nory se 4 až 13 východy tvoří labyrint o ploše 30 m². Lišky se ke svým norám vracejí každé léto a rozšiřují noru.
Zimní srst
Letní srst
Liška polární (Vulpes lagopus)

Liška chama

Liška chama či liška kapská nebo liška zlatočerná (Vulpes chama) je malá psovitá šelma z rodu Vulpes.
Chama je malá liška s krátkým špičatým čenichem a dlouhýma ušima. Má tělo pokryto krásnou srstí barvy zlaté, šedivé a černé od čehož také pochází její méně známý název liška zlatočerná. Obývá severní a jižní Afriku a dokáže přežít poměrně dlouhé období bez vody i v takových podmínkách, kde by jiní psovití nepřežili. Přes den jsou ukrytí v norách a prohlubních a žijí typicky nočním životem, buď jako jednotlivci nebo v párech. Obývají savany, polopouště a travnaté planiny na území Zimbabwe, Jihoafrické republiky, Angoli, Namibii až po území Botswany. Chamy se rozmnožují jen jednou do roka. Po circa 53 denní březosti rodí samice do nory 3 až 6 slepých mláďat. Do devíti měsíců jejich života se o ně starají rodiče, později už začínají nabývat samostatnosti a mohou se dožít vysokého věku až 10 let. Živí se převážně hmyzem, drobnými hlodavci, ještěry ale i mršinami.
Její pokrevní příbuzný je liška pouštní, fenek a liška písečná.
  • Váha: 3-5 kg.
  • Délka ocasu: 30-40 cm.
  • Délka těla: 45-63 cm.
  • Výška: 28-33 cm.
Mláďata lišky chamy.

Liška obecná

Liška obecná (Vulpes vulpes) je nejrozšířenějším divoce žijícím zástupcem šelem. Oblast jejího přirozeného výskytu zahrnuje Euroasii, Severní Ameriku a severní Afriku. Jako extrémně nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii, kam byla zavlečena v 19. století, a na ostrově Vancouver.
Liška je nejrozšířenější středně velkou šelmou České republiky a vlastně i celé severní polokoule. Je lovena pro kožešinu, případně jako sport (obzvláště ve Velké Británii a jí kulturně ovlivněných zemích), na kožešinu se i chová. Nepříjemné je, že slouží jako vektor různých nemocí, zejména vztekliny a že se někteří jedinci mohou (zejména v období, kdy krmí mláďata) specializovat na vykrádání kurníků či králíkáren.
Liška je oblíbenou postavou různých bajek a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých vítězících nad hloupějšími siláky. Ve zvířecí symbolice evropských národů ztělesňuje lstivost a vychytralost, jedná se ale o antropomorfismus.

Popis

Liška na sněhu
Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s krátkýma špičatýma ušima a dlouhým tlustým ocasem. Stavbou těla a lebky se liška neliší od slabšíhopsa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg.Pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi jedinci založený na základě pohlaví) je nevýrazný.
Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestikovaných forem se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují. Trvalý chrup má 42 zubů podle vzorce 316/317. Mléčný chrup má pouze 28 zubů.

Chování (Etologie), rozmnožování a potrava

Liščí mládě
Hárání (kaňkování) přichází zpravidla v lednu a v únoru. V té době se o jednu lišku uchází několik samců a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy. Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích. Liška si noru buďto vyhrabe nebo osidlí noru po jiné zvěři. Jedna má několik nor: jednu hlavní, kde jsou i mláďata, ostatní jsou rezervní pro případ nebezpečí, aby měla kam mláďata přenést.
V době kaňkování se lišky ozývají protáhlým chraptivým štěkotem. Názor na dobu březosti není jednotný. Udává se, že probíhá v rozmezí 50 až 56 dnů. Mláďata se rodí slepá a pokrytá vlnitou šedočernou srstí. Průměrný počet je 4 na vrh, byly ale zaznamenány případy až třinácti. Prohlédnou asi za 14 dní a zhruba první tři týdny jsou závislá na matčiněmléce. Masitou potravu začínají přijímat, když se jim zpevní chrup a čelisti.
Matka obstarává mláďatům masitou potravu zhruba podobnou, jako je ta, kterou konzumuje sama. Najdeme v ní různá mláďata zajíců, srnek či další zvěře nebo i nějakou uloupenou drůbež. Hlavní podíl ale tvoří většinou myši a hraboši. V chudších časech se může liška živit (resp. přiživovat) i brouky, žížalami a měkkýši. Potravu si občas zpestřuje a doplňuje různými plody. Není striktní lovec, vezme zavděk i zdechlinou. Svůj revír v okruhu 6-8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz.
Zhruba po měsíci vycházejí liščata před noru a hrají si tam. K výměně chrupu dochází asi ve 4. měsíci věku. I tehdy zůstávají ještě společně s matkou a přespávají většinou v rodinné noře. Dojde-li stará liška k názoru, že nora byla odhalena (např. člověkem), přenese nebo dovede mláďata do jiné nory. Je pochopitelné, že se v její potravě vyskytuje také užitková zvěř, ale po většinu roku nikoliv v takovém množství, aby tato složka potravy převažovala nad ostatními.
Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, tedy asi jako pes.

Liška a nemoci

Lišky v zajetí
Lišky trpí prašivinou a též i vzteklinou; ty mohou přenést i na hospodářská zvířata a domácí mazlíčky. Vzhledem k nebezpečnosti druhé nemoci se pro její potlačení ve většině civilizovaných zemí praktikuje program očkování skrze imunizační návnadu.

Liška a lidé

Liška získala pověst chytrého, někdy i vychytralého zvířete a takto také vystupuje v mnoha literárních dílech, zajímavé je, že se tak děje v mnoha kulturách.
V eskymáckých mýtech vystupuje hned v mýtu o stvoření světa, kde chce ponechat vládu tmy, v tom jí zabrání zajíc, někdy havran.
Pravděpodobně nejstarším literárním dílem, kde vystupuje liška, je sumerský mýtus Enki a Ninchursanga. Již v tomto mýtu je liška považována za chytrou, proto je požádána bohem Enlilem, aby našla a přivedla uraženou bohyni Ninchursangu, což liška provede.
V Řecku se v literatuře liška objevuje např. v Ezopových bajkách hned několikrát, ačkoliv zde není vždy ten, kdo někoho přechytračí, ale někdy je i ona přechytračena.
Liščí moudrost naznačuje i latinské přísloví "Vulpes non iterum capitur laqueo", které se překládá jako "Liška se nedá chytit dvakrát".
Ve středověku byla liška poměrně populární zvíře, o čemž svědčí i fakt, že pronikla do heraldiky, na štítu měli lišku např. vladykové z Úloha. Popularitu lišky dokazuje i fakt, že se stala jedním z atributů svatého Bonifáce.
Ve snáři lze najít hned několik lišek a vysvětlení, co to znamená, častá jsou vysvětlení, která nějak souvisí se sexualitou.
V novověku liška vystupuje v mnoha pohádkách (např. O chytré kmotře lišceO ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, atp. ), zároveň se dostala do znaků a log firem a nakonec i do názvů vojenských operací a přezdívek vojenských velitelů.
Přezdívka odkazující na lišku u válečných velitelů je nejčastěji přidělována zkušeným válečníkům, kteří dovedně využívají lsti a kladení různých pastí k poražení silnějšího protivníka. Příkladem může být maršál Rommel, známý jako Liška pouště.
Popis obrázku chybí

Vydra říční

Vydra říční (Lutra lutra) je známá lasicovitá šelma a jediný druh vydry vyskytující se na území České republiky. Všeobecně je rozšířená v Evropě, Asii a severní Africe, kde ji můžeme spatřit poblíž stojatých i tekoucích vod, občas se dostane až do moře nebo oceánu, přičemž však požaduje pravidelný přístup k sladké vodě.

Popis

  • Hmotnost: 3-10 kg
  • Délka těla: 57-80 cm
  • Délka ocasu: 27-55 cm
Vydra říční je velká lasicovitá šelma s protáhlým, štíhlým tělem, krátkými končetinami s plovacími blánami a svalnatým, zužujícím se ocasem. Má krátkou světle až tmavě hnědou srst s bílou spodinou. Přítomnost vydry říční můžeme zaznamenat i podle trusu protáhlého tvaru se zbytky rybích šupin nebo kůstek. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.

Chování

Vydří nora
Vydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života. Je vysoce teritoriální a žije na území mnohdy větším jak 30 km, které si značí trusem. Velikost teritoria je značně proměnlivá a závisí na množství potravy a kvalitě vod. Své teritorium si však střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají.
Vydra je skvělý plavec a potápěč a ve vodě může vydržet i déle jak 5 min, přičemž může uplavat až 400 m. Na lov se ve většině lokalitách vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné. Vyhrabává si poměrně dlouhou noru s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ni bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho vydřích predátorů. Za jeden den zkonzumuje vydra říční velké množství potravy. Živí se přitom především vodními živočichy, zvláště pakrybami, občas i měkkýši, obojživelníky, drobnými savci nebo mladými vodními ptáky.
Pářit se může v různých částech roku, od února do června. Páření přitom probíhá ve vodě. Délka březosti je značně proměnlivá, ale nejčastěji trvá 63 dnů, přičemž občas dochází i k utajené březosti. V jednom vrhu bývá jedno až čtyři mláďata, která se rodí slepá a téměř neosrstěná. Oči se jim otevírají po 31-34 dnech života, s matkou zůstávají jeden rok a pohlavní dospělosti dosahují ve druhém až třetím roce života. V přírodě se mohou dožít i více jak 18 let.

Ochrana

Fischotter Lutra lutra1.jpg
Během 20. století byl v některých lokalitách jejího areálu rozšíření zaznamenán až drastický pokles volně žijících vyder díky jejich náchylnosti na vodu znečištěnou jedovatými látkami, ale svůj podíl na tom jistě má i ilegální lov pro vysoce ceněnou kožešinu a ztráta přirozeného biomu.
V mnohých částech Evropy se však díky přísným záchranářským opatřením podařilo stav vydry říční znovu stabilizovat. V mnoha státech také platí přísná ochranářská opatření až dodnes a ze jeho porušení se vybírají přísné pokuty.
Dle Červeného seznamu IUCN z roku 2001 se zatím jedná o téměř ohrožený druh.
Ani České republice, kde je v současné době vyhodnocena jako kriticky ohrožený druh, se nevyhnul vysoký pokles populací. Dnes ji můžeme zastihnout kdekoliv na vhodných tocích, ale nejhojněji se vyskytuje na Plzeňsku, Šumavě, jihočeské pánvi na Českomoravské vrchovině, vzácněji pak na Ohři, v severozápadních Čechách nebo na Dyji.
Ochranou vydry v Česku se zabývá Český nadační fond pro vydru.
Vydra říční

Vydra severoamerická

Vydra severoamerická Lontra canadensis patří mezi kunovité šelmy. Žije v jezerech, řekách, bažinách a skalnatých mořských pobřeží. Živí se rybami, korýši a obojživelníky.

Synonyma

  • Lutra canadensis

Způsob života

Žije osamoceně s výjimkou období páření. Sídlí podél říčních břehů, u břehů jezer a u mořského pobřeží. Její teritorium je dlouhé 5 -25 km.

Potrava

Živí se převážně rybami, ale nepohrdne ani hryzci nebo kachňaty. Loví ve dne.

Velikost

  • délka těla je 66-107 cm
  • délka ocasu 30-40 cm
  • hmotnost 8-12 kg

Rozmnožování

Doba březosti se pohybuje okolo 10-12 měsíců, samička rodí 1-5 mláďat a kojí je 4 měsíce.
Vydra sevroamerická

Vydra malá

Vydra malá či vydra asijská (Aonyx cinerea) je nejmenší druh vydry na světě.
Tato půvabná vydra obývá převážně mangrové bažiny a sladkovodní mokřiny v Bangladéši, jižní Indii, Číně,Taiwanu, Indočíně, Poloostrovní Malajsie, Indonésie a ve Filipínách, kde preferuje život poblíž vody.
Plně dospělé vydry měří přibližně 0,9 m od čenichu až k ocasu a dosahují hmotnosti do 5 kg. Živí se drobnými vodními živočichy, jako jsou ryby, žáby, kraby, raci nebo korýši.
Vydra malá má tmavou, většinou tmavě hnědou srst, která může být po namočení zbarvena i do černa. Obzvlášť nápadné jsou jejich přední končetiny, na kterých se drápy neprodlužují nad masitými koncovými vycpávkami. To jim umožňuje skvěle zvládat koordinaci při lovu své kořisti ve vodě.
Vydra malá žije ve skupinách, tvořených z početných rodin.
Kvůli pokračující lokalitní ztrátě, znečištění vod a lovu v některých oblastech je vydra malá ohodnocena vČerveném seznamu IUCN jako téměř ohrožený druh.
Tento druh byl dříve nesprávně považován za jediného člena rodu Amblonyx, ale následná DNA analýza (provedená Koepfliem a Wayneem v roce 1998) prokázala, že patří do rodu Aonyx. Problémy se vyskytly i v pojmenování druhu, což mělo za následek, že jsme se dříve mohli setkat i s latinským názvem Aonyx cinereusnebo Aonyx cinierea. Nicméně aktuální latinský název je Aonyx cinereus, ačkoli se i v dnešní době můžeme setkat s názvem Aonyx cinerea.
Vydra malá v ZOO Melbourne, Victoria, Austrálie.

Vydra mořská

Vydra mořská (Enhydra lutris) neboli kalan je největší masožravá šelma z čeledi lasicovitých. 

Areál rozšíření

Obývá mořské pobřeží Tichého oceánu od Japonska, přes asijské pobřeží Ruska a Aljašku až po Kalifornii.

Potrava

Živí se převážně rybami, mořskými ježovkami, mlži, hlavonožci a dalšími živočichy. Jen mořských ježovek zkonzumuje denně několik kilogramů. Vydra mořská je hravá a zvědavá a tyto její vlastnosti spolu s nádhernou kožešinou zapříčinily, že je člověk na některých místech téměř vyhubil.

Rozměry

  • Délka: 120 - 145 cm
  • Délka ocasu: 30 - 33 cm
  • Hmotnost: samec 22 - 45 kg, samice 15 - 32 kg
  • Délka života až 30 let

Rozmnožování

Rodí 1 mládě, ojediněle 2.
Vydra mořská
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tapster tapster | Web | 5. října 2016 v 16:16 | Reagovat

nebankovni pujcky na zastavu :-!

2 CoreyJet CoreyJet | E-mail | Web | 18. března 2018 v 20:27 | Reagovat

Thanks! I value this.

3 BellaE BellaE | E-mail | 27. ledna 2020 v 14:20 | Reagovat

Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti: http://girlssnapshots.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama