Jaguár
Jaguár americký (Panthera onca) je největší americká kočkovitá šelma, samotářský lovec, živí se kapybarami, největšími žijícími hlodavci, prasaty pekari, ale také rybami, malými aligátory, želvami, domácím zvířectvem a menšími druhy kopytníků.
Dorůstá délky 100 až 180 cm, dosahuje hmotnosti od 50 až 120 kg. Barva jaguáří srsti je šedožlutá až oranžová, s černou kresbou skvrn a rozet. Vyskytuje se u něj také melanická forma (zdánlivě celé černé zvíře, při dobrém osvětlení však znatelná tmavší kresba roset). Od velmi podobného levharta se dá odlišit podle robustnějšího těla a černých skvrn uvnitř roset, které levhart nemá. V přírodě se mohou vyskytnout i černě zbarvené kusy (podobně jako u levharta).
Pohlavní dospělosti dosahuje ve třech letech, samice po zhruba stodenní březosti rodí jedno až čtyři mláďata, z nichž však do dospělosti dorostou maximálně dvě.
Žije v tropických džunglích, nebo i travnatých savanách Střednía Jižní Ameriky, občas i severněji, výjimečně ho můžeme zastihnout i v horách. Jsou velmi dobří plavci a stejně dobře i šplhají po stromech. V zajetí se dožívá až dvaadvaceti let.


Jaguarundi
Jaguarundi (Puma yagouaroundi) je malá kočka, žijící divoce v Jižní a Střední Americe. Někdy je zařazována do rodu Felis (kočka), je však příbuzná pumě, tudíž je k ní řazena do rodu Puma. Je pro ni ale také vytvořen zcela zvláštní rod Herpailurus.
4 poddruhy jaguarundiho jsou zapsány v CITES 1, zbývající v CITES 2.
Vzhled
Hmotnost: 2,5 - 9 kg
Délka těla: 51 - 78 cm
Výška: 34 cm
Jaguarundi se podobá kočce domácí, ale ve srovnání s ní má kratší silnější končetiny, dlouhý ocas a kratší uši. Celkové proporce těla mu vysloužily anglické pojmenování "otter cat", neboli vydří kočka, nebo také "weasel cat", kočka-lasice.
Přestože patří mezi malé kočky, má kulaté zornice.
Srst je u dospělých jedinců jednobarevná, tmavě hnědá až černá, šedá, ale také červená. Tmavší formy žijí v zalesněných oblastech, v sušších biotopech převládají světlejší formy jaguarundiho.
Mláďata jsou skvrnitá.
Rozšíření, stanoviště
Jaguarundi obývá Jižní a Střední Ameriku od Argentiny po Mexiko, vzácně se vyskytuje i v Texasu, malá, uměle vysazená populace žije na Floridě.
Žijí skrytě v zalesněných oblastech, na okraji lesů a v křovinách, jen vzácně se vyskytují na otevřených plochách, vyhledávají hustý porost. Často žije v blízkosti vod.
Jejich způsob života znemožňuje přesné zjištění stavu jejich populace, jaguarundi ale není považován za ohrožený druh. Nicméně jejich přirozené prostředí je ničeno člověkem a na mnoha místech byl vyhuben.
Biologie
Kromě doby páření žije samotářsky. Populace v tropických oblastech se můžou pářit celoročně, jinak je doba páření obvykle v březnu a v srpnu. Po 60 - 75 dnech se rodí 2 - 4 koťata. Matka je kojí dva měsíce, mláďata se osamostatňují v 10 měsících věku.
Pohlavně dospívá v 22-24 měsících věku, dožívá se až 15 let.
Jaguarundi loví za úsvitu a za soumraku. Přestože dobře šplhá, kořist loví pouze na zemi. Hlavní potravou jsou drobní živočichové, rád loví ptáky (včetně drůbeže), nepohrdne hlodavci, ještěrkami, žábami ani hmyzem. Dobře plave, loví i ryby.
Někdy pojídá i ovoce.
Jaguarundi se dá ochočit a v minulosti byli chováni domorodci k hubení hlodavců. V současnosti je chován v některých zoologických zahradách.

Lev pustinný
Lev pustinný (Panthera leo) je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jedním ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se znatelně projevuje pohlavní dimorfismus.
Populace a rozšíření
Lvice v olomoucké zoo na Svatém kopečku.
V relativně nedávné době sahalo přirozené prostředí lvů od severu Euroasie - Portugalsko až Indie, až po Afriku(kromě Sahary). Poslední evropští lvi zemřeli již v dávných časech. Na Kavkazu, posledním útočišti euroasijských lvů přežila populace lva indického až do 10. století. Mezi pozdním 19. a raným 20. stoletím také vymřeli lvi zeseverní Afriky a Blízkého východu. V dnešní době žije nejvíce lvů ve východní a jižní Africe, avšak jejich stavy se rychle snižují. Dnes je africká lví populace odhadována na 16 000-30 000 kusů žijících v divočině. V 90. letech 20. století byl stav populace odhadován na 100 000 jedinců. Stále se zvyšující kontakt s lidmi je pokládán za hlavnídůvod, který vede ke snížení jejich stavů. Zbylé populace od sebe bývají geograficky izolovány, což může vézt k tzv.inbreedingu - potlačení dalšího rozvíjení genofondu.
Lev indický (Panthera leo persica, také perský nebo asijský), jehož historické území sahalo od Turecka až po Indii a od Kavkazu po Jemen, byl vyhuben na celém území Palestiny a Blízkého východu. Dnes žijí lvi na území národního parku Gir Forest v severozápadní Indii. Kolem tří set kusů také našlo útočiště o rozloze 1412 km² v lesnatém státě Gujarat. Jejich stavy zůstávají stabilní. V období pozdního pleistocénu byli lvi k nalezení také vAmerice a severní Euroasii. Nejzajímavějšími poddruhy byly lev kapský a lev americký (neplést s pumou americkou, také známou jako americký lev). Tyto poddruhy byly nedávno považovány za dva odlišné druhy, genetické studie to prokázaly.
Potrava a lov
Lvice loví ve smečkách, obvykle v noci nebo za úsvitu. Jejich kořistí se stávají hlavně vetší savci jako jsou antilopy, pakoně, buvoli a zebry, ale také menší zvířata jako zajíci a ptáci. Nepohrdnou ani zdechlinami, které usmrtila jiná zvířata jako hyeny a jiné psovité šelmy. V některých lokalitách se lvi začali soustředit na pro ně jinak nezvyklou kořist, sloní mláďata, která loví v území řeky Savuti a také v Linyanti, kde se naučili lovit hrochy. (Savuti a Linyanti jsou řeky národního parku Chobe v Botswaně.) Jsou známy případy, kdy extrémní hlad dovedl lva až k usmrcení mladých slonů, časem začali napadat i dospělejší slony a příležitostně také dospělé jedince.
Lvíčata se učí lovit už ve třech měsících, ale většinou se nestanou úspěšnými lovci před dosažením druhého roku života. Lvi vyvinou rychlost 80 km/h, ale postrádají vytrvalost. Proto se nejdříve musí za svou kořistí plížit alespoň do vzdálenosti 30 metrů. Obvykle někteří lvi spolupracují a snaží se obklíčit stádo z několika míst. Jejich útok je rychlý a smrtící, lvice se snaží dohnat kořist rychlým sprintem a výpadem s vytaženými drápy,dlouhé skoky na oběť jsou mýtus. Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku,stisk na hrdle, nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lvi loví na otevřeném prostranství, kde mohou být lehce zpozorováni, týmová práce ve smečce zvyšuje úspěšnost lovu. Smečka také pomáhá při ubránění již ulovené kořisti před ostatními predátory, například hyenami (ty mohou zdechlinu ucítit i na vzdálenost několika kilometrů). Samci se ve smečce většinou na lovu nepodílejí, ale pokud se snaží ulovit nějaká větší zvířata jako jsou buvoli, zapojí se.
Sociální chování
Lvi jsou masožraví a projevují dva typy společenského uspořádání. Někteří jsou součástí smečky, která se skládá z příbuzných samic, jejich mláďat a skupiny jednoho až čtyř samců (tzv. koalice), kteří se páří s dospělými samicemi. Další skupinou jsou nomádi, což jsou samotáři, někdy i jedinci žijící v páru.
Protože jsou samice lehčí a menši, jsou více hbité a daleko rychlejší než samci, proto se na lovu podílejí největší měrou. Samec naopak využívá svou sílu a velikost pro ochranu teritoria a střežení ulovené kořisti (díky tomu mají samci nárok na ulovenou potravu). Odpočívající lvi si mezi sebou vzájemně projevují náklonnost, hladí se, čistí si srst a drbou se. Když ale dojde na jídlo, je tu každý sám za sebe s jediným cílem - urvat co největší kus. Handrkování a boje jsou při pojídání kořisti na denním pořádku. Většinou nejdříve žerou samci a poté samice se lvíčaty.
Samci i samice se poté snaží ochránit svou ulovenou kořist před jinými predátory a mrchožrouty. Někteří individuálněji založení lvi se dokonce snaží vést hlavní úlohu v ochraně kořisti, když se ostatní členové smečky s požíráním loudají. Tito "loudalové" nebývají ostatními členy trestáni, možnou hypotézou může být fakt. ze poskytují smečce jiné "služby", takže jim ostatní lvi odpustí. Další alternativou může být to že lvi odměňují členy, kteří brání potravu…
Obyčejně lví samci netolerují samce z jiných teritorií a samice nesnesou přítomnost jiné, cizí samice.
Většinu času svého života tráví odpočíváním, a to až 20 hodin denně.
Rozmnožování a sexualita
Lvi se páří v jakémkoliv roční období, samice mívají estrální cykly. V průběhu souboje, který páření doprovází a který může trvat i několik dní kopuluje pár pravidelně 20× až 40× denně. V tomto období také zřídka pořádají větší lovy. V zajetí se lvi rozmnožují velice dobře.
Březost samice trvá 100-120 dní, poté porodí 1 až 4 mláďata. Samice ve smečce se snaží rozmnožovat ve stejnou dobu, takže se můžou vzájemně starat o krmení a chování mláďat. Lvíčata jsou odstavena po šesti až sedmi měsících. Vzájemné souboje o jídlo jsou v divočině na denním pořádku, proto se až 80% mláďat nedožije ani dvou let.
Když nový samec (nebo koalice) převezme vládu nad smečkou původním samcům, zabije většinou mláďata. Toto chování je vysvětleno tím, že samice se znovu stanou plodnými až tehdy, když jejich mláďata dospějí nebo zemřou.
Samci pohlavně dospívají kolem věku tří let a stávají se schopnými převzít vládu nad jinou smečkou ve věku 4 až 5 let. Stárnou a slábnou zhruba v 8 letech. Tento věk poskytuje jen malou naději pro narození a dospívání vlastního potomstva. Samci se musí začít rozmnožovat hned jak se dostanou do smečky.
Samice se často snaží svá mláďata před lvím samcem uchránit, ovšem jen málokdy úspěšně. Samec většinou nejdříve zabije mláďata, která jsou mladší dvou let a jejichž matky jsou příliš slabé na to, aby je ochránily. Samice uspějí většinou tehdy, jsou-li alespoň čtyři proti jednomu lvímu samci.
Pozorovatelé zjistili, že obě pohlaví mohou vykazovat znaky homosexuality. Lví samci spolu vytvářejí pouto, vzájemně se o sebe starají a tisknou se k sobě. Samičí homosexualita byla pozorována pouze v zajetí.
Fyziologická charakteristika
Samci, dobře rozpoznatelní podle hřívy, mohou vážit 150-225 kg. Samice dosahují hmotnosti 120-150 kg. Největší africký lev držený v zajetí vážil 366 kg.
Samci dosahují délky 170-250 cm. Samice zhruba 140-175 cm. Ocas měří 70-100 cm a je zakončen střapcem, který v sobě ukrývá zhruba 5 mm dlouhý trn. Lvi jsou jediné šelmy, které tento střapec mají. Jeho funkce je dosud neznámá. V divočině se lvi dožívají až 15 let, v zajetí to může být až o deset let více.
Kožich bývá zbarven různě - Od světle žluté přes načervenalou až po tmavě hnědou. Hříva samců bývá světle žlutá až černá. Břišní partie bývají světlejší, střapec na ocasu je vždy černý.
Hříva
Dříve se vědci domnívali, že se podle barvy, tvaru a hustoty hřívy daly jednotlivé poddruhy odlišit, ale opak je pravdou, barva a velikost závisí hlavně na prostředí, ve kterém lev žije. Lvi, kteří žijí v prostředí s nižší teplotou (např. evropské a severoamerické zoo) mají hřívu hustější a většinou tmavěji zbarvenou. V národním parku Tsavo v Senegalu žilo několik samců lva bez hřívy. Absence hřívy může být způsobena jak klimatickými podmínkami, tak také sexuálním dospíváním, které souvisí s produkcí testosteronu. Vykastrovaní lvi mívají hřívy menší. Velká hříva může být u lva také znakem genetického a fyzického zdraví, také mu poskytuje jistou ochranu při soubojích. Na druhou stranu se však lev více zahřívá. U některých poddruhů dávají samice přednost lvu s velkou a hustou hřívou, která bývá znakem dobré plodnosti. Je také možné, že při páření se samci s větší hřívou jsou více aktivní, avšak tato skutečnost nebyla vědecky potvrzena.
Variace
Několik různých genetických variací lva bylo pozorováno v přírodě, o většinu se však zasloužily zoologické zahrady na celém světě.
Bílí lvi
Přestože jsou vzácní, jsou občas hlášeni v Timbavati v jižní Africe. Jejich neobvyklé zbarvení je dáno recesivním genem. Bílý lev je v nevýhodě, když přijde na lov, díky zbarvení může totiž být kořistí velice lehce odhalen. Mláďata i dospělí jedinci jsou čistě bílí, ne jako běžní mládí lvi, kteří na sobě mají barevné fleky.
Křížení lvů s ostatními velkými kočkami
Lvi jsou často kříženi s tygry (vetšinou sibiřským nebo bengálským), vznikají kříženci, kterým se říká ligeři a tigoni (anglické složeniny slov "tiger" a "lion" - první zkratka značí vždy živočiš. druh samce, druhá značí druh samice). Lvi byli také kříženi s levharty a jaguáry, tito jedinci se nazývali leoponi a jaglioni.
Liger je kříženec samce lva a tygří samice. Protože jsou ze strany otce i matky potlačeny geny, které zastavují růst v určitém věku, dosahuje liger úctyhodných rozměrů a stává se tak největší kočkovitou šelmou světa. S tygrem sdílí pruhy, které má po celém těle, se lvím samcem je to zase hříva. Ligeří samci nejsou plodní, samice vetšinou ano. Samci mají 50% šanci že se narodí s hřívou, ale pouze dalších 50% získá hřívu velikostí podobnou hřívě lva.
Méně známou variací je Tigon, kříženec tygřího samce a lví samice. U tohoto druhu se uplatnily geny, které potlačují růst, od obou rodičů, takže je tigon menšího vzrůstu. Samci bývají také sterilní.
Útoky na člověka
Běžně lvi na člověka neútočí, není jejich přirozenou kořistí, avšak někdy je hlad dovede i do blízkosti lidských obydlí a člověk se poté stává snadno dostupnou kořistí. Lvi nejsou tak agresivní jako třeba bengálští tygři nebo levharti, které mají na svědomí vetší počet lidských obětí. Nejznámější útok na člověka se stal v roce 1898, kdy se v Africkém městě Tsavo stavěla železnice. Dva bezhřívnatí lvi zabili na 35 afrických dělníků za pouhé dva dny. Dělníci postavili obrané ploty s pochodněmi, aby se lvi nedostali do tábora, avšak ani tyto je nedokázaly zadržet. John Henry Patterson, který vedl stavbu zkoušel v noci vylézt na strom a lvy zabít, avšak bezúspěšně. Než se lvy podařilo zastřelit, stihli zabít 135 lidí.
Jsou taky zaznamenány útoky lvů v zajetí, statisticky na člověka útočí lev v zajetí častěji než ve volné přirodě.
Lev berberský
Lev berberský (Panthera leo leo) je velká, v přírodě již vyhynulá kočkovitá šelma. Je to poddruh lva. V zajetí přežívá několik posledních kusů.
Základní údaje
Výška v kohoutku: 100 - 130 cm, samice jsou o něco menší než samci.
Délka těla: samice: 230 - 250 cm, samci: 260 - 280 cm
Hmotnost: samice: 110 - 170 kg, samci: 185 - 200 kg
Délka ocasu: cca 90 cm
Výskyt: dříve hory v Maroku, Alžírsku a Tunisu, dnes již jen zoologické zahrady.
Délka březosti: 110 - 113 dní
Počet mláďat: 2 - 4
Vzhled
Zvíře má žlutohnědou srst. Samci mají mohutnou hřívu, která u některých poddruhů zasahuje přes břicho, až do slabin. Na konci ocasu má lev chomáček chlupů hnědé barvy.
Chování
Lev je společenské zvíře žijící ve smečce, která mívá kolem 15 členů. Ve smečce vládne přísná hierarchie. Loví v noci i ve dne.
Potrava
Lev Berberský je masožravec. Živí se masem velkých a středních kopytníků.
Lev indický
Lev indický (Panthera leo persica) je ohrožený poddruh lva pustinného.
Popis
Lev indický žije (jak naznačuje jeho jméno) v Indii a to pouze v rezervaci Gírský les přibližně v počtu 300 jedinců. Žijí ve smečkách v počtu 5 až 6 zvířat. Samci mají méně hustou hřívu než jejich afričtí příbuzní (až na jedince chované v zoo). Loví jak divoká zvířata tak i domácí zvířata. V roce 1910 zdejší vládce zakázal jejich lov.
Lev americký
Lev americký (Panthera leo atrox) je vymřelá kočkovitá šelma známá z fosilních nálezů. Byl to jeden z největších poddruhů lva všech dob, dorůstal obdobné velikosti jako Panthera leo fossilis, což byl jeskynní lev známý ze starších období pleistocénu. Lev americký byl asi o čtvrtinu větší než moderní africký lev, podle některých odhadů mohl vážit až 300 kg.
Popis
Lev americký je vymřelé zvíře, které je původem ze Severní Ameriky a později pronikl přes Panamu i do některých oblastí Jižní Ameriky v rámci tzv. velké americké výměny. Dorůstal délky asi 1,6-2,5 m. Byl podobné velikosti jako vymřelý Panthera leo fossilis nebo současný tygr ussurijský. Byl však přesto menší než jeho současník a potravní konkurent medvěd krátkočelý (Arctodus simus), který byl největším masožravcem Severní Ameriky své doby.
Bronzový odlitek lebky amerického lva, vystavený v přírodovědném muzeu v San Diegu (měřítko viz kuličkové pero položené před lebkou)
Asi 100 exemplářů lvů amerických bylo vyzvednuto z lokality La Brea Tar Pits u Los Angeles (asfaltová ložiska), takže jejich stavba těla je známa celkem dobře. Vzhled a zuby amerického lva byly hodně podobné lvům dnešním, jenom je o dost přesahoval velikostí. Byl pravděpodobně jednobarevný a samci asi neměli hřívu, což se také předpokládá u příbuzného evropského lva jeskynního. Někteří samci americkcýh lvů však nějakou menší hřívu mít mohli.
Oblast výskytu
Jižně od Aljašky se lev americký poprvé objevil už před poslední dobou ledovou, v předchozím interglaciálu. Potom se rozšířil od Aljašky po Peru, ačkoliv chyběl na východě severní Ameriky a na Floridě. Lev americký vymřel, stejně jako mnoho dalších velkých savců, na konci pleistocénu, asi před 10000 roky. Do té doby byl lev americký jedním z hojných savců v rámci pleistocénní megafauny, která zahrnovala celou škálu velkých savců. Nálezy pozůstatků jsou hojné z Yukonu a z výše zmíněné locality La Brea Tar Pits. Jeho nálezy však v asfaltových ložiscích nejsou tak hojné jako u známého šavlozubého tygra. To se vysvětluje tím, že byl buď inteligetnější a dával si větší pozor aby do toho asfaltu nepadal nebo možná používal jinou strategii lovu než šavlozubý tygr.
Prostředí
Lev americký žil na části svého areálu v chladném klimatu. Patrně využíval jeskyně a pukliny, aby se ukryl před chladným počasím. Možná pro svá doupata používal i trávu a listí, stejně jak to dělá dnes jiná kočkovitá šelma žijící na severu, sibiřský tygr. Zřejmě se tolik neživil zvířaty uvízlými v asfaltových polích, proto se v těchto vrstvách tolik nenalézá, jako jinni predátoři, jako šavlozubý tygr, vlk Canis dirus aj. Lev americký patrně lovil jeleny, nyní vyhynulé severoamerické koně, bizony americké, mamuty a jiné velké býložravce.
Vymření asi může souviset s vymíráním koncem pleistocénu , ky zmizela megafafauna, kterou lovil. Jejich kosti byly nalezeny mezi zbytky po kořisti paleolitickýchIndiánů, takže lov mohl take přispět k zániku amerických lvů. Kopii čelisti prvního nálezu amerického lva je možné vidět v rukou sochy paleontologa Josepha Leidyo, která nyní stojí u budovy akademi přírodních věd ve Philadelphii.
Liger
Ligr (též psáno liger) je kříženec mezi samcem lva a samicí tygra, který dosahuje značných rozměrů. V současnosti se nacházejí ligři v některých zoologických zahradách, které jsou spolu s cirkusy nejčastějšími místy, kde dochází k v přírodě jinak nepřirozenému křížení mezi lvy a tygry.
Kříženec mezi samcem tygra a samicí lva se zve tigon