6. listopadu 2010 v 9:01
|
Zoboun americký
Zoboun americký (Rynchops niger), známý též pod názvem zoboun černý, je jedním ze tří druhů zobounůpředstavujících samostatnou čeleď zobounovitých. Hnízdí na písčitých březích Severní a Jižní Ameriky. Je tažný, severní populace zimují v Karibiku a na tropických a subtropických pobřežích Tichého oceánu, jižní pak vykonávají pouze tahy na krátkou vzdálenost.
Je největším ze tří druhů zobounů, dorůstá délky 40-50 cm a v rozpětí křídel měří 107-127 cm. Samci dosahují hmotnosti 308-374 g, samice pak 232-295 g. Zobák je černý s červeným zbarvením u kořene a výrazně delší spodní čelistí. Oči má hnědé, končetiny červené a spodinu těla jasně bílou. Dospělí ptáci ve svatebním šatě mají černé temeno, zátylek a horní část těla. V prostém šatě je svrchu bledší a hnědší a zátylek má bílý. Mladí ptáci se pak od dospělců liší "šupinatým" vzorem na křídlech a hřbetě.
Potravu loví obvykle ve velkých hejnech, a to pro všechny druhy zobounů typickým způsobem. Letí nízko nad vodou, rozevře zobák a pod vodní hladinu ponoří pouze jeho spodní čelist. Do té následně chytá malé ryby a korýše. Jemonogamní a hnízdí ve volných skupinách. Hnízdo je jednoduchý dolík v písku, do kterého samice následně klade 2-5 světlých, černě skvrnitýchvajec, na jejichž přibližně 24 denní inkubace se podílí oba rodiče. Mláďata mají krátce po vylíhnutí obě dvě čelisti zobáku stejně dlouhé, ale vzhledem k tomu, že spodní roste rychleji než horní, mají zobák brzy k lovu stejně přizpůsobený jako dospělí ptáci.
Racek bouřní
Racek bouřní (Larus canus) je středně velký racek rozšířený v Evropě, severní Asii a v Severní Americe. Nejhojněji se přitom vyskytuje v Evropě, kde žije více než jedna polovina z celé světové populace, která je v současné době odhadována na 1 000 000 párů.
Popis
- Délka těla: 40-56 cm
- Rozpětí křídel: 110-120 cm
- Hmotnost: 300-600 g
Dorůstá velikosti vrány a je o něco menší než racek tříprstý, s kterým bývá občas zaměňován. Opeření na břišní straně těla, hrdle a hlavě má čistě bílé, končetiny žlutozelené, křídla svrchu šedá s černo-bílými špičkami a úzký a žlutý zobák.
V zimě má šedé proužkování na hlavě, na zobáku se většinou objeví červená skvrna a na ocase černý příčný pás. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci jsou na břiše, hlavě a hrdle hnědě skvrnití s černohnědými letkami na křídlech. Do šatu dospělých se vybarvují až ve třetím roce života.
Chování
Racek bouřní se vyskytuje na mořských pobřežích, poblíž bažin, řek a větších jezer. Je částečně tažný, do České republiky občas zalétává jako zimní host a zdržuje se tu od listopadu do května.
Ozývá se hlubokým hlasem připomínající smích. Většinou u něj můžeme zaslechnou štěkavé "kijé", "kijá", nebo varovné "kijú kijú".
U mořských pobřeží žije zpravidla v rozsáhlých koloniích čítajících až 320 jedinců, ve vnitrozemí se většinou zdržuje osamoceně nebo v menších koloniích. Stejně jako ostatní druhy racků je i racek bouřní všežravec, který se živí drobnými rybkami, měkkýši, plži, různým hmyzem a členovci, vodními řasami nebo různými částmi suchozemských rostlin, pokud se mu naskytne příležitost, pozře i mršinu.
V České republice hnízdí v rozmezí od dubna do května. Hnízdo si staví na zemi nebo na nízkých stromech. Klade jedno až tři vejce, na kterých sedí společně se svým partnerem 24 - 26 dnů. Mláďata jsou plně opeřena ve 30 - 35 dnech po vylíhnutí.
Racek bouřní při útoku na rybu

Racek delawarský
Racek delawarský (Larus delawarensis) je středně velký druh racka; od blízce příbuzného racka bouřního (Larus canus) se liší o něco většími rozměry, v dospělosti pak výrazným černým pruhem na zobáku. Mladí ptáci jsou pro laika nerozlišitelní. Hnízdí v Severní Americe (severní Spojené státy, jižní Kanada), zimuje na pobřeží Severní Ameriky od jižní Kanady po Panamu. Pravidelně zaletuje v zimních měsících i do Evropy, nejčastěji je pozorován v Irsku, Velké Británii a Španělsku. Výjimečně zalétl také do České republiky, kde byl dosud zjištěn sedmkrát.
Pták v šatu 1. roku

Racek mořský
Racek mořský (Larus marinus) je největší racek rozšířený v Evropě, Severní Americe a na několika ostrovech v Atlantském oceánu. Jeho přirozeným biomem je přitom mořské pobřeží, případně břehy větších jezer nebo řek. Je částečně tažný, většina jedinců na zimu migrují na jih, vnitrozemští racci se většinou pouze stahují na větší nezamrzlá jezera. V České republice se vzácně vyskytuje od září do listopadu.
Popis
Je 31 - 74 cm velký s rozpětím křídel mezi 1,4 - 1,7 m. Obvykle váží kolem jednoho kilogramu, ačkoli dospělí samci občas dosahují hmotnosti i vyšší jak 2 kg. Má silný a poměrně dlouhý zobák s červenou skvrnou, narůžovělé končetiny, bílé břicho, hrdlo a hlavu a černě zbarvenou vrchní stranu křídel s bílými konci. Mladí jedinci jsou hnědí a stejně zbarveni jako dospělci jsou až ve čtvrtém roce života, což je v porovnání s jinými racky značně dlouho.
Chování
Ze všech racků má také nejhlubší hlas. Ozývá se nejčastěji kdákavým "kdau" nebo "krao".

Racek mořský při útoku na lysku černou.
Racek mořský je všežravec, ale zpravidla upřednostňuje masnou stravu, zvláště pak hlemýždě, korýše, ryby, hmyz nebo členovce, pokud se naskytne příležitost, pozře i mršinu. Občas, a to je mezi racky neobvyklé, útočí i na jiné ptáky až do velikosti kachny divoké. Často následuje rybářské lodě nebo jen tak vyčkává na mořském pobřeží a okrádá jiné vodní ptáky o ulovenou potravu.
Hnízdí osamoceně nebo v malých koloniích na pobřeží Atlantského oceánu, na skandinávském pobřeží Baltského moře, v Pobaltínebo na pobřeží Severního moře. Hnízdo si staví na zemi nebo na skalních útesech. V květnu až červnu klade 3-5 vajec, na kterých sedí oba rodiče 27 dní. Mláďata jsou schopna letu již ve věku 8 týdnů.

Racek šedý
Racek šedý (Larus hyperboreus) je jedním z největších druhů racků. Od všech ostatních racků, kromě racka bělokřídlého (Larus glaucoides), se v dospělosti liší bílými špičkami křídel. Světlejší špičky křídel jsou charakteristické i pro mladé ptáky. Racek šedý hnízdí v arktických oblastech Evropy, Asie a Severní Ameriky. V mimohnízdní době se zdržuje v blízkosti hnízdišť, jen malé množství ptáků zaletuje dále na jih. Výjimečně zaletuje také do České republiky, kde byl dosud zjištěn devětkrát.
Ptáci v šatu 1. roku, Špicberky

Racek stříbřitý
Racek stříbřitý (Larus argentatus) je velký druh racka ze skupiny "velkých bělohlavých racků". Jako většina druhů této skupiny má v dospělosti bílou hlavu, tělo a ocas, šedý hřbet, šedá křídla s černou kresbou a bílými špičkami letek. Zobák je žlutý s červenou skvrnou na spodní čelisti. Rozlišování od podobných druhů, s nimiž byl dříve spojován (racek bělohlavý, racek středomořský), je velmi obtížné. Racek stříbřitý hnízdí na pobřeží severozápadní Evropy od severní Francie a Britských ostrovů po severní Skandinávii a přilehlou část Ruska. V zimě zůstává v oblasti hnízdišť, pouze severněji hnízdící ptáci se posouvají do jižní části areálu druhu. V posledních letech se rozšířil také do vnitrozemí Polska. Nehojně v zimě zaletuje také dále na jih, včetně České republiky.
Racek bělokřídlý
Racek bělokřídlý (lat. Larus glaucoides) je středně velký druh racka ze skupiny "velkých bělohlavých racků." Od všech ostatních druhů, kromě racka šedého (Larus hyperboreus) se v dospělosti liší bílými špičkami křídel. Od racka šedého se pak liší subtilnější postavou a menšími rozměry.
Výskyt
Racek bělokřídlý hnízdí v Grónsku (anglický název Iceland Gull je od tohoto faktu odvozen) a na ostrovech arktickéKanady (Nunavut a sousední teritoria); jižnější populace jsou stálé, severnější táhnou na jih. Řada ptáků zimuje naIslandu (odtud anglický název Iceland Gull), v malém množství zaletují i dále do Evropy. Výjimečně zalétl také doČeské republiky, kde byl zjištěn v červenci 1990 v jižních Čechách.
Tento pták v "šatu" 1. roku zavítal až do Spojeného království | Na tomto snímku je patrné odlišné zbarvení na špičkách křídel | Tento mladší jedinec vyfotografován v Portlandu, státu Maine |
Hello!