Zmije Nitscheiova
Zmije Nitscheiova (Atheris nitschei) je druh zmije z rodu Atheris, žijící ve dvou izolovaných oblastech centrální Afriky. Prvním areálem je oblast od jihozápadu Ugandy, přes Demokratickou republiku Kongo, do Tanzanie. Druhým areálem je areál od jižního cípu jezera Tanganika po severní cíp jezera Malawi.
Vzhled
Jejím přirozeným prostředím jsou větve stromů v tropických lesích, z tohoto důvodu je zeleně zbarvena a to od zářivých odstínů po olivově zelenou až zelenomodrou. Břicho bývá světlé. Na temeni trojúhelníkové hlavy má skvrnu ve tvaru V. Šupiny jsou kýlnaté, oči černé. Tmavě zbarvený bývá i konec ocasu. Pravděpodobně jeho pohybem láká kořist.
Způsob života
Samice mívá až 13 živých mláďat, která dosahují asi 15 cm délky. Jejich jedový aparát je ihned provozuschopný. Oba poddruhy dosahují průměrné délky kolem 40 centimetrů. V horách jsou samozřejmě menší. Živí se především ještěrkami ažábami. Nepohrdne však ani ptákem či drobným hlodavcem. Je to noční zvíře. V místech svého výskytu jde o poměrně hojného hada, uštknutí člověka však nejsou příliš častá. Navíc nemá natolik silný jed, aby mohla způsobit vážnější komplikace.
Zmije řetízková
Zmije řetízková (Daboia russelli) je jedovatý had z jižní a jihovýchodní Asie, jediný z rodu Daboia. Areál jejího rozšíření obsahuje oblast od Pákistánu, přes Indii, Bangladéš, Nepál, jižní Čínu, Šrí Lanku, Taiwan, Myanmar, Kambodžu, Thajsko, až po Indonésii, kde se vyskytuje na východní Jávě, ostrovech Lomben, Komodo, Endeh a Flores. Populace v Laosu, Vietnamu a na Sumatře není prokázána.
Vzhled
Zmije má klasické zmijí tělo, oválné, tlusté, a s oválnou hlavou. Dosahuje až 120 cm délky, ale největší údaje hovoří až o 185 cm. Občas jsou k nalezení jedinci dlouzí 160 cm, ale to už je vzácné. Had má výrazný nasální štítek. Zbarvení je různorodé, od šedé, přes hnědou až po pískově žlutou. Výraznou dominantou jsou oválné skvrny uspořádané pravideně na hřbetu a bocích. Díky nim dostala své české jméno, připomínají totiž řetěz. Okraje skvrn jsou často bíle lemované, někdy se i navzájem dotýkají. Pro svou krásnou kůži bývá často lovena.
Způsob života
Had se vyskytuje v různorodém prostředí, od nížin až po hory, od deštných lesů až po horské lesy. Dosahuje výšky i 3000 m. n. m. Stejně různorodé je i spektrum potravy. Loví vše od hmyzu, obojživelníků, plazů, až po ptáky a savce. Samice rodí živá mláďata, většinou 20 až 40 kusů, ale občas i přes 60!
Jedovatost
Zmije řetízková je jeden z nejnebezpečnějších hadů světa. Pro její velké rozšíření a silný jed má na svědomí mnoho úmrtí především v Indii. Navíc je aktivní hlavně v noci, takže se občas stane, že leze do lidských příbytků, kde je nebezpečí uštknutí ještě větší. Ročně způsobí smrt několika tisíc lidí. Její jed se sice nedá srovnávat s jedy kober, ale zmije ho má daleko větší množství. V jihovýchodní Asii je známá jako zabiják, tři čtvrtiny všech úmrtí po uštknutí hadem v oblasti jsou způsobeny právě zmijí řetízkovou. Uštknutí je provázeno prudkou bolestí, otoky, krvácením a nakonec kolapsem dýchacího ústrojí. V Indii je známa "Velká indická čtyřka": kobra indická, bungar modravý, zmije řetízková a zmije paví. Nejvíc úmrtí způsobí právě zmije řetízková.
Zmije paví
Zmije paví (Echis carinatus) je jedovatý had z čeledi Zmijovitých (Viperidae). Je to jeden z nejjedovatějších hadů ve svém areálu rozšíření a je odpovědná za většinu smrtelných uštknutí lidí v jižní Asii.
Areál rozšíření
Zmije paví se vyskytuje na území Asie; V Indickém subkontinentu: v Indii, Srí Lance v Bangladéži a Pákistánu. Také na Blízkém východě: v Ománu, ve východníchSpojených arabských eminátech, v Irák a jihozápadním Íránu. Ve Střední Asii: v Afghánistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a v Tádžikistánu (bližší rozšíření poddruhů víše).
Tato zmije je na většině svého areálu rozšíření velmi hojná, což dokládá např. fakt, kdy bylo nalezeno přes 2000 jedinců během 5 dnů v oblasti Ratnagiri poblíž Bombeje
Popis
Zmije paví se dorůstá velikosti 50-70 cm, ale může se stát, že přeroste 73 cm.
Zbarvení má každý poddruh jiné, respektive takové, jakou má barvu podklad v území kde žije. Ale základní barvou je nejčastěji hnědá až červená (spíše načervenalá), ale objevují se i různé odstíny těchto barev a přechodů, jako např. žlutavá až do zelena. Také chov a křížení jednotlivých poddruhů těchto zmijí způsobili proměnlivé a nezvyklé barvy. Kresba u zmije paví je typu pyramidium, neboli tzv. velké světlé.
Ekologie
Potrava
Obětmi jejich nočních lovů se stávají obvykle drobníživočichové jako scinkové, gekoni, žáby i většíbezobratlí živočichové, jako jsou stonožky nebo štíři.
Rozmnožování
Rozmnožování většinou probíhá ve vlhčím období roku (od dubna po červen). Zmije paví rodí v některých oblastech živá mláďata, jinde kladou vejce se zkrácenou dobou vývoje. Počet mláďat se pohybuje v průměru 5-8 a největší počet byl 13 mláďat.
Zmije obecná
Zmije obecná (Vipera berus) je had z čeledi zmijovitých. Je nejrozšířenějším hadem na světě, nejseverněji žijícím hadem vyznačujícím se extrémní odolností vůči chladnému počasí a jediným jedovatým hadem České republiky a řady dalších států v severní části severní polokoule.
Její jed je vysoce účinný, ovšem má ho jen velmi malé množství, takže za normálních okolností její uštknutí život člověka neohrozí - vážné riziko představuje pouze pro alergické jedince, malé děti a staré a nemocné lidi. Smrtelná dávka jedu je asi 15 miligramů, nicméně zmije obecná ho má sotva 10 miligramů, a navíc při jednom uštknutí neuvolní více než jednu třetinu jedu. Nebezpečnější je poddruh zmije obecná bosenská, který žije na Balkáně a má atypické složení jedu.
Zástupci druhu, který se dle různých pojetí člení na 2-3 poddruhy, mohou nabývat celé řady barevných forem, z nichž některé (např. černá) mohou dokonce postrádat jinak charakteristickou klikatou tmavou čáru na hřbetě, která inspirovala řadu národních pojmenování zmije obecné či celého jejího rodu (např. ve slovenštině je to vretenica obyčajná).
Taxonomické otázky
U druhu zmije rozlišujeme 2 poddruhy. Jde o zmiji obecnou (Vipera berus ssp. berus) a zmiji obecnou bosenskou (Vipera berus ssp. bosniensis). Zejména starší literatura uvádí ještě jako třetí poddruh zmiji obecnou sachalinskou (Vipera berus ssp.sachalinensis), která je však aktuálně brána již jako samostatný druh.
Vipera berus ssp. bosniensis, která žije na Balkáně, má narozdíl od nominotypického poddruhu větší podíl neurotoxické složky ve svém jedu a proto je jeho uštknutí nebezpečnější. Tento poddruh se dříve dělil na dvě formy: horskou a nížinnou. Liší se tím, že samci horského typu jsou zbarvení spíše do šeda, zatímco samci nížinného typu jsou hnědí stejně jako samice.
Rozšíření a stanoviště
Je nejrozšířenějším hadem světa, její areál sahá od Anglie až po Sachalin, od Středomoří až za severní polární kruh. Je nejjedovatějším hadem přirozeně se vyskytujícím na území České republiky. V mnoha zemích, včetně ČR, je přísně chráněna.
Vyžaduje dostatek slunečního svitu a vlhkosti. Oblíbeným stanovištěm jsou například lesostepní oblasti, prosluněné horské stráně, rašeliniště nebo mokřady. Obvykle jde o nočního tvora, který je přes den ukryt nebo se vyhřívá na sluníčku a potravu loví v noci, výjimkou jsou jeho horské populace, které loví i nebo převážně za dne, neboť v noci na ně bývá příliš zima. V České republice je výskyt zmije v nížinách ojedinělý, typickým areálem rozšíření jsou naopak výše položené oblasti s nadmořskou výškou nad 600 metrů, včetně nejvyšších horských poloh.
Vzhled
Zmije je relativně malý had, dospělé samice dorůstají délky až 70 cm, samci jsou maximálně 60 cm. Dožít se mohou tak 20-25 let. Nejobvyklejší zbarvení je šedé až modrošedé s výraznou tmavou klikatou čárou na hřbetě, ovšem existuje celá řada víceméně vzácných barevných variant, z nichž některé vůbec žádnou čáru nemají. Na území ČR se můžeme setkat s černou (morpha prester) obr. http://www.muckstein.com/galerie/displayimage-13.html a červenou formou (morphachersea). Spolehlivý znak, kterým se zmije obecná odlišuje od ostatních českých hadů, je štěrbinovitá zornička http://www.muckstein.com/galerie/displayimage-2345.html (všechny naše užovky mají zorničky kulaté). Šupiny zmijí jsou výrazně kýlnaté ve 21 řadách kolem těla.
Potrava
Jejich potravou jsou zejména drobní hlodavci (nejčastěji myši a hraboši), obojživelníci, ještěrky, případně mladí ptáci a ptačí vejce.
Etologie
Zmije je plachý had, který před člověkem prchá. Zaskočena se stáčí do spirály, esovitě stahuje přední část těla a hrozí útočníkovi, popřípadě proti němu provádí výpady hlavou (obvykle se zavřenou tlamou a bez skutečného úmyslu uštknout). Uštkne však, pokud na ni šlápneme, leckdy též v případě, když se ji pokoušíme vzít do ruky. Zmijí jed je složením i účinností podobný chřestýšímu (zmijovití a chřestýšovití jsou blízce příbuzné čeledi), ovšem v případě zmije obecné se netřeba nijak zvlášť obávat - má ho totiž tak málo, že zdravého člověka zabít nemůže. Pozor je však třeba dávat u starých nemocných lidí, malých dětí a zejména na možnou alergickou reakci.
Zimní období tráví zmije ve stavu hibernace 30 cm až 2 m pod zemí, v případě skalních puklin může být ukryta ještě hlouběji. Na jaře vylézají (v našich podmínkách to je obvykle v dubnu) a krátce poté dochází k páření, při němž může docházet k řadě soubojů mezi samci (tzv. "hadí tance"). Ty spočívají v různém strkání a přetlačování se, bez použití jedových zubů.
Rozmnožování
Zmije bývá často uváděna jako typický vejcoživorodý živočich, ve skutečnosti ale v jejím případě jde o přechodný stav mezi vejcoživorodostí a živorodostí, neboťvejce jsou u ní během pobytu v těle vyživovány primitivní placentou typu chorio-allantois. Právě tato adaptace hraje nesmírně důležitou úlohu v mimořádné odolnosti tohoto druhu vůči chladnému klimatu. Jedna samice porodí obvykle 5-20 mláďat, resp. snese odpovídající počet vajec, z nichž se mláďata hned klubou (v našich podmínkách se tak děje na přelomu srpna a září. Mláďata jsou 9-20 cm dlouhá. Nástup na zimní hibernaci nastává v našich podmínkách v říjnu.