close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Žluny, Kvesal chocholatý, Myšák hnědokřídlý

7. listopadu 2010 v 10:10 |  Obratlovci

Žluna šedá

Žluna šedá (Picus canus) je středně velký šplhavý pták z čeledi datlovití. Podobá se příbuzné žluně zelené (Picus viridis), od níž se liší především tvarem "vousu" - skvrny táhnoucí se od zobáku pod oko - který je výrazně užší a u samců bez vložené červené skvrny. Dále se liší hlasem, který je méně výbušný, klesající a melancholicky zabarvený.
Žluna zelená - vpředu samec, vzadu samice, dole mládě

Žluna větší

Žluna větší (Picus flavinucha) je asi 34 cm velký druh šplhavého ptáka z čeledi datlovitých (Picidae). Je celá převážně olivově zelená s šedo-hnědou spodinou těla, žlutým týlem, černým ocasem, světlým zobákem a červeně pruhovanými křídly. Vyskytuje se v subtropických nebo tropických vlhkých nížinných a mlžných lesích na rozsáhlém území jižní a jihovýchodní Asie, konkrétně na území Bangladéše, Bhútánu, Kambodžy, Číny, Indie, Indonésie, Laosu, Malajsie, Myanmaru, Nepálu, Thajska a Vietnamu.
Picus flavinucha.jpg

Žluna zelená

Žluna zelená (Picus viridis) je středně velký šplhavý pták z čeledi datlovití. Hojně se vyskytuje v západní Asii a celé Evropě s výjimkou Irska, většinového území Skandinávského poloostrova a několika středozemních ostrovů, což ji činí jedním z nejrozšířenějších evropských zástupců své čeledi.

Popis

  • Délka těla: 32 cm
  • Rozpětí křídel: 51 cm
  • Hmotnost: 185 - 250 g
Mladý pták
Žluna zelená je nápadný pták s několika anatomickými adaptacemi pro život na stromech. Mezi nejdůležitější patří zajisté silný zašpičatělýzobák, vhodný pro rozsekávání dřeva, silné drápy, které žluna používá při zachycování na kmeni stromů, nepříliš dlouhý, ale přesto silný ocas, který má funkci opěrnou, a v neposlední řadě i ochranné zbarvení.
Má olivově zelený hřbet, bílou spodní část těla se zeleným a žlutým odstínem na ocase, šedé končetiny, žlutozelený zobák, rudé temeno a s výjimkou poddruhu P. v. sharpei i černou obličejovou masku.
Pohlaví se od sebe zbarvením mírně liší, samec má červený, samice zase čistě černý vous. Mladí ptáci na lících a břiše tmavé skvrny v řadách.
Ve střední Evropě si můžeme žlunu zelenou poměrně snadno splést s velice podobnou žlunou šedou, která je o něco menší, má zelené břicho a černý vous na lících jen mírně naznačený.

Chování

Žluna zelená celoročně obývá listnaté i smíšené lesy, případně i větší parky a zahrady s dostatečným porostem starých a mohutných stromů.
Ilustrace od Édouarda Travièse
Na rozdíl od většiny datlovitých u ní můžeme slyšet bubnování jen málokdy. Mnohem častější jsou hlasové projevy, zvláště pak chechtavé "glyk glyk glyk glyk", tvrdé "kjaik" nebo "kli kli".
Žluna tráví podobně jako datlové a strakapoudi většinu času na stromech, za potravou však často slézá i na zem. Téměř výhradně do nemocného a měkkého dřeva si hloubí dutiny s nevelkým vletovým otvorem, často však obsazuje i opuštěné dutiny jiných datlovitých ptáků. Přes léto ji slouží jako hnízdiště a v zimě je využívá především jako místo na nocování.
Hlavní složku potravy tvoří mravenci, které ze svých úkrytů získává díky svému lepkavému, až 10 cm dlouhému jazyku, často požírá i hmyz.
Hnízdí od dubna do července a ročně klade 5 až 7 bílých vajec o velikosti 23 × 31 mm. Občas zahnizďuje i v dostatečně velkých ptačích budkách. Na vejcích sedí střídavě samice i samec 19 - 20 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po 21 dnech života.

Výskyt a početnost v ČR

Vyskytuje se téměř na celém území České republiky. V poslední době počet volně žijících jedinců viditelně klesl díky úbytku listnatých a smíšených lesí a zavedení pesticidů, v současné době jsou však naše populace stabilizovány a odhadovány na 9 - 18 000 hnízdících párů.
Žluna zelená - samice

Kvesal chocholatý

Kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno) je největší zástupce řádu trogonů.

Popis

Dorůstá 36 cm a váží asi 210 g. Samci jsou převážně leskle zelení s červeným břichem, prodlouženým peřím na křídlech a žlutým zobákem. Jejich nejvýraznějším znakem je však až 64 cm dlouhý ocas - ve skutečnosti prodloužené svrchní krovky ocasní. Samice mají v porovnání se samci výrazně kratší ocas, tmavý zobák a zcela postrádají prodloužené opeření na křídlech.

Rozšíření

Žije v horských mlžných lesích na území Střední Ameriky - v rozmezí od jižního Mexika po západní Panamu. V současné době je považován za téměř ohrožený druh.
Ocasní pera tohoto ptáka byla v minulosti jako prostředek obchodu Mayskou civilizací. Dnes tohoto ptáka Guatemalané považují za svého národního ptáka, dokonce je vyobrazenen na guatemalském státním znaku.

Ekologie

V mimohnízdním období se zdržuje samostatně. Živí se převážně ovocem, ale požírá také hmyz (vosy, mravence, larvy) ažáby. Největší zastoupení mají v jeho potravě avokáda a plody jiných rostlin čeledi vavřínovité.
Hnízdí v dutinách ve ztrouchnivělých stromech. V jedné snůšce jsou 2 světle modrá vejce, na jejichž 18 denní inkubaci se podílí oba rodiče, samec zpravidla ve dne a samice v noci. Dlouhá ocasní pera přitom musí mít samec vystrčená z hnízdní dutiny ven a na první pohled tak vypadají jako kapradiny. Mláďata následně krmí ovocem, bobulemi, hmyzem, ještěrkami a malými žábami. Často se však stává, že samice svá mláďata opustí ještě před jejich vylítnutím a o mláďata následně pečuje samotný samec. Úmrtnost mláďat je navíc velmi vysoká, celých 80 % se jich nedožije dospělosti.
Samec

Myšák hnědokřídlý

Myšák hnědokřídlý (Colius striatus Gmelin) je pták z řádu myšáci, endemický pro Afriku, který dorůstá velikosti mezi 30 až 40 cm o hmotnosti 45 až 75 g. Jeho výskyt je rozšířen převážně v oblasti střední, východní a jižní Afriky, kde obývá tropické lesy, deštné lesy, louky, slatiny, vřesoviště, pole a křovinaté plochy, městská sídliště, parky, či zahrady. Na zimu nemigruje, obývá stále stejnou oblast. Rozdíly mezi jednotlivými pohlavími nejsou. Řadí se mezi zranitelné druhy.

Popis

Buclatý pták, dlouhý ocas z úzkých, tuhých per, robustní hlava, měkká chocholka, krátký, tlustý, dolů zahnutý zobák. Převážně hnědý a šedý, slabé proužkování a skvrnění na křídlech, krku a hrdle. Nohy a prsty jsou červené, horní čelist zobáku je tmavošedá až načernalá, dolní čelist je světle šedá.

Chování

Jako ostatní myšáci tvoří často skupiny po 4-20 ptácích, zejména párů a menšího počtu nedospělých jedinců, kteří spí spolu namačkáni k sobě v chumáči visícím na větvi. Vzájemně si čistí peří a dokonce poskytují potravu. Bývají považováni za zemědělské škůdce a jsou pak často v zahradách a na zemědělsky využívaných plochách úplně vyhubeni.
Myšáka hnědokřídlého chová např. pražská zoologická zahrada.
myšák dlouhoocasý
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lišaj smrtihlav lišaj smrtihlav | E-mail | 14. února 2012 v 15:36 | Reagovat

My máme v chovu myšáka hnědokřídlého.Měli jsme i trogony,jako například trogona fialového,trogona Maseůva a kvesala chocholatého,ale trogoni zahynuli a kvesal byl agresivní.A tak když náš strýc jel do ameriky tak jsme mu daly kroužek na nohu a strýc ho vipustil do pralesa v Guatamele.Pak ho strýc pravidelně sledoval každý zájezd,a byl tam 8 let.Pak záhadně zmizel nebo zahynul.

2 Alena Krohová Alena Krohová | E-mail | 11. března 2016 v 13:58 | Reagovat

prosím,chováte ještě Myšáky hnědokřídlé ? Předem deěkuji. Alena

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama