close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zkoušky z přemisťování a Rita Holoubková (část 3)

21. listopadu 2010 v 18:34 |  Harry Potter a Dech jednorožce
    "Nebýt Rona, tak jsme v háji," podotkl Harry, když se hnali tmavou nocí směrem k Hagridově boudě.
  "Podle mého z toho budou i tak veliké problémy, Harry," podotkla Hermiona. "Když jsi odešel takhle za tmy z hradu, určitě to rozzlobí i Brumbála, bude mít o tebe strach."
  "Umím se o sebe už docela dobře postarat za těch pět let soubojů s Voldemortem, když jsem se mu snažil zabránit v jeho vzestupu," ohradil se Harry, ale sám pocítil, že to nevyznělo nejlíp, přesto však už nemohl uvést věci na správnou váhu, protože už dávno přešli Hagridovu chatrč, ve které se výjimečně nesvítilo, jak byli pokaždé zvyklí, když se k jejich nejoblíbenějšímu profesoru, stavovali pozdě večer - Hagrid byl určitě také na večeři spolu s ostatními a nepravděpodobněji se snažil pochopit Ronův žert; docházeli totiž právě k Zapovězenému lesu. Harry se na okamžik zastavil a rozhlédl se. V žádném případě nehledal ani nečekal na Holoubkovou, až se objeví, jen se rozhlédl, jestli je třeba někdo nesledoval. Rita Holoubková totiž musela být vidět naprosto jasně i přes bradavické zdi, měla na sobě dlouhý naprosto křiklavý žlutý hábit, doslova bijící do očí.
  "Ach, Harry," Rita okamžitě poskočila vpřed, aby Harryho políbila na tváře, "jsem tak ráda, že tě vidím a že jsi v pořádku," v očích ji hrály jiskřičky, když se však podívala na Hermionu, zatvářila se, jako by byla nějaký dotěrný hmyz, který se tu jen náhodou připletl.
  "Křiklavější kostýmek jste si vzít nemohla?" utrhla se na ní Hermiona místo pozdravu a kdyby se do toho Harry nevložil, jistě by vznikla hádka.
  "Víte, proč jsme vás pozvali?" zeptal se Harry Holoubkové, aby se ujistil, že si budou rozumět a budou mluvit o tom samém, obával se totiž, že by se Rita mohla pokusit celou věc nějak překroutit a následně vložit do novin.
  "No to nevím tak přesně," poznamenala zaujatě, že přestala dokonce Hermioně vracet její téměř vražedný pohled, "mohli by jste mě zasvětit do toho, proč se chcete stát zvěromágy?" Harry byl popravdě připravený, že budou muset odolávat velkému návalu otázek zvědavé reportérky, teprve nyní si ale uvědomil pořádně, jaké problémy z toho všeho můžou vzniknout.
  "My to potřebujeme na tu soutěž," prohodila Hermiona naprosto v pohodě.
  "Soutěž?" vyhrkla Rita, div jí nevypadly oči z důlků, jak jimi mžikala napjatě z Harryho k Hermioně.
  "Nemělo by se to vědět," podotkla ještě Hermiona a pohlédla na Ritu nanejvýš významně, čímž si reportérku naprosto omotala kolem krku. Harry si byl téměř jistý, že kdyby jí nyní Hermiona zadala jakýkoli úkol, Rita by jej bez sebemenšího zaváhání naivně provedla, rozhodně se tvářila jako zhypnotizovaná, jak tak mlčky pozorovala Hermionu a hltala další její informace.
  "Brumbál se postaral o to, aby se uskutečnil další sraz Krásnohůlek a Kruvalu, jenomže jestli se mu to podaří, bude to až další rok, a to už se s Harrym budeme moci zúčastnit, že jo Harry?"
  "J-jistě," vybrblal ze sebe Harry a přemýšlel, jestli si Hermiona promýšlela tuhle verzi už předem.
  "Další Pohár tří kouzelníků?" vyhrkla Rita nadšeně, až ze Zapovězeného lesa poblíž vylétlo několik netopýrů.
  "Ne, není to Pohár tří kouzelníků, ale prostě jen Přátelské sdružení škol," opravila ji Hermiona a dokonce i Harry se nestačil divit. "Jde tam o to, že se budou srovnávat znalosti žáků pátých, šestých a sedmých ročníků a někteří z nich budou moci předvést něco... výjimečného," vysvětlovala, "no a my s Harrym jsme chtěli předvést, jak se umíme přeměnit v nějaké zvíře, pokud se to tedy alespoň jednomu z nás povede," podotkla trochu posmutněle. Na Ritu Hermionina slova zapůsobila natolik, že jim očividně slepě důvěřovala a naprosto zapomněla na to, jaký spor mezi sebou mají. Vypadala nadšená a Harry cítil i takové to potěšení, že konečně i samotná Rita Holoubková někomu naletěla na špek.
  "Ale... to je báječné... " vyhrkla nadšeně reportérka a v očích ji plály nadšené jiskřičky.
  "Víte, mysleli jsme, že když nám trošičku poradíme, tak bychom vám mohli poskytnout nějaký ten rozhovor," navrhla Hermiona, ale Harrymu to připadalo, jako moc odvážný nápad. Znal Ritu moc dobře a tušil, že jakkoliv by byl jejich rozhovor zajímavý, reportérka by jej naprosto celý předělala, jen aby z toho byla nějaká ještě zajímavější lež.
  "Dobře," potřásla hlavou Rita a okamžitě si s Hermionou podala ruku.
  "Ale jestli vydáte nějaký článek dříve, na úkor Harryho nebo někoho z nás, nebo se jakkoliv zmíníte o této nastávající soutěži, pamatujte si, že na vás něco máme," upozornila ji přísně Hermiona, možná až přespříliš tvrdým hlasem, ale Harry věděl, že si z toho ani Rita nebude nic moc dělat a jediné, co si bude pamatovat je, že si má dát pozor, co píše.
  "Jistě, a pokud mě na oplátku podrazíte vy, prozradím ostatním, co jste mi tu chtěli dřív, než nějaká soutěž začne," upozornila je Rita a s pocitem zadostiučinění se přesunuli společně ke kraji Zapovězeného lesa.   "Víte," začala Rita svoji lekci, "nejdůležitější je vcítit se do daného zvířete, kterým by jste se mohli stát a na to potřebujete zjistit, které zvíře je vám duševně nejbližší," řekla prostě a odmlčela se, takže měl Harry dojem, že skončila svůj výklad, než se Hermiona probrala.
  "Jak to ale zjistíme?" zeptala se pohotově a Rita se jen usmála a odkryla svoje dokonale bílé zuby.
   "Už jsem předem připravila tento lektvar," vytáhla Rita okamžitě lahvičku odněkud z kapsy křiklavě žlutého hábitu a podala ji opatrně Hermioně, "je to měničkový lektvar, když jej vypijete těsně před tím, než půjdete spát, ve snu by jste měli objevit dané zvíře, které by mělo vyjadřovat vás," vysvětlovala reportérka a Harry letmo pohlédl na Hermionu, která se prve tvářila dost nedůvěřivě, když však Rita vyslovila název lektvaru, blesklo jí v očích a tvářila se spokojeně, z čehož Harry usoudil, že o lektvaru přinejmenším slyšela.
   "Víc vám opravdu pomoci nemohu, to záleží už na každém zvlášť, ale myslím, že toto je to nejdůležitější, co by vám mohlo pomoci, přinejmenším alespoň jednomu z vás," mrkla při tom na Harryho. "Ještě před pár lety to byl velký problém naučit se měnit v nějaké zvíře, protože tento lektvar ještě nikdo nevymyslel, takže je to novinka, ale co jsem slyšela, velmi pomáhá," zakončila a letmo se podívala na hodinky, Harry si všimnul, že i pásek hodinek je celý žlutý.
   "Už tak jsem se zdržela, musím stihnout ještě jednu schůzku v Londýně," omluvila se, "a teď, když už Záchranný autobus nejezdí," povzdechla si, jako by chtěla říct Kam se poděly staré dobré časy.
   "Já říkala, že se vy dva dáte dohromady," usmála se povzbudivě na Harryho s Hermionou.
   "Ale my spolu nechodíme," utrousil Harry, "Hermiona chodí s Ronem," řekl prostě, když se Rita tajuplně usmála, jako by chtěla Harrymu dát najevo, že před ní nemusí rozhodně nic skrývat. Harry tento pohled opravdu nesnášel.
   Když Harry s Hermionou vyšli do hradu, bylo tam prázdno oproti tomu, jak to tam vypadalo, když odcházeli. Hermiona se rychle rozešla k nástěnce a začala se hledat. Za chvilku spokojeně vydechla: "Jsem hned druhá." Harry se divil, že se jeho kamarádka nezlobí, protože není první a začal se hledat od spodu, Hermiona mu však okamžitě ukázala na první místo s největším počtem bodů, čímž Harrymu málem vyrazila dech.
   "Jak je to možné?" vyhrkl Harry nechápavě.
   "Byl jsi nejlepší," usmála se na něho povzbudivě Hermiona a přestože byl Harry ještě stále trochu překvapený, byl tak nějak rád, že to dopadlo tak dobře, už jen proto, že chtěl potěšit Brumbála.
   "Takže je jasný, že ta čarodějka z ministerstva dělala jen všeobecný průzkum a neměla v porotě tak veliký hlas, jinak by jsi za svoje názory rozhodně první nebyl," ozval se za ním Ron a zubil se od ucha k uchu.
   "To máš pravdu," přikývl mu Harry, "tak jak jsi to tady zvládl?"
   "Ale šlo to. To víš, všichni byli takoví zmatení," uchechtl se škodolibě Ron, "a taky jsem zaslechl Střevlíka, jak si stěžoval Brumbálovi, že se mu pokaždé snažíš někam utéct," zakončil spokojeně Ron.
   "A co Brumbál?" zeptal se Harry.
   "No, podle mě tušil, že jsi šel ven," prohodil lhostejně Ron, "protože se netvářil dvakrát klidně a pořád se koukal směrem ke dveřím, ale myslím si, že to tak nějak vzal," zakončil, "ale jak jste pořídili vy? A co ta Holoubková?"
   "Docela dobrý, před spaním si dáme lahodný čajíček," zazubil se Harry, ale v duchu se tvářil stejně kysele, jako v tento moment Ron, který očividně také ještě nemohl zapomenout na mnoholičný lektvar, který museli ve druhém ročníku vypít a opravdu nebyl dvakrát lahodný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama