close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zkoušky z přemisťování a Rita Holoubková (část 2)

21. listopadu 2010 v 18:34 |  Harry Potter a Dech jednorožce
Kromě Crabbeho, kterému se povedlo přemístit na špici východní věže, jak si po pečlivém hledání všiml Brumbál, když se zmijozelský student prostě vypařil a všichni se ho vydali hledat (profesorka Hoochová pro něj musela zaletět, ale jelikož se mu nic nestalo, musel zůstat spolu s ostatními a připravovat se na zopakování svého pokusu, naštěstí až jako poslední), všichni ostatní se přenesli většinou velmi dobře. Hermiona sklidila zatím největší potlesk, protože se naprosto s přehledem přemístila přímo na značku, Ron se však přenesl jen několik centimetrů od ní a tak byl také spokojený. Konečně byl na řadě Harry, když vyšlápl vpřed ke značce, snažil se však využít toho, že je blíže k neznámému kouzelníkovi, který je neustále pozoroval a ještě se nepohnul z místa, dokonce ani, když sundávali zmateného Crabbeho z věže. Měl dojem, že by to mohla být Rita Holoubková, která už konečně dorazila do Bradavic, ale co by tu hledala? Okamžitě však poznal, že se mýlí. Když se totiž postavil zády k tajemnému, a pak se ještě letmo ohlédl, zjistil, že je to Střevlík, který nyní povystoupil vpřed a s hůlkou v ruce jej pozoroval. Harrymu nejprve blesklo hlavou, že zešílel a chce na něho zaútočit, potom si ale všiml, že se Střevlík rychle otáčí a ostražitě zkoumá okolí. Harry měl takový zvláštní dojem a pohlédl na Brumbála, který mu svým klidným pohledem potvrdil jeho domněnku. Střevlík má Harryho jen hlídat, kdyby se něco stalo. Proč ale, když je tu přece Brumbál a všichni? Harrymu hlavou proletěla Hermionina slova, že ani Brumbál s tím moc nesouhlasil, aby byl Harry hlídaný.
  "Můžeš začít, Harry," vybídl ho Brumbál a povzbudivě na něho mrknul. To Harrymu pokaždé dodalo odvahy. Vybavily se mu snad všechny okamžiky, kdy jej jeho ředitel takto podporoval i ve složitých situacích - Harry mu byl za to pokaždé strašlivě vděčný. Spokojeně se na Brumbála usmál a kývl hlavou. Tomu v očích hráli veselé jiskřičky. Jakékoliv dohady spolu měli, Harry byl rád, že už je to zase v pořádku. Teď se ale soustředil na přemístění, jako by se v něm něco vzedmulo, byl pevně rozhodnutý provést přemisťovací kouzlo co nejlépe a nezklamat Brumbála.
  Harry se soustředil a zavřel oči. Zanedlouho už cítil ten zvláštní a nepříjemný pocit a jako by ho něco vytrhlo v před. Slyšel hlasité prásknutí, jako při každém přemisťování, jako by mu chtělo utrhnout uši, a přestože viděl jen matně značku před sebou a cítil, jak se mu motá hlava pevně natáhl ruku vpřed a hned na to pocítil, jak pevně stojí na nohách. Dopadl naprosto perfektně a přímo na značku a když měl konečně pocit, že je celý, vesele se zazubil na Hermionu s Ronem, kteří mu spolu s ostatními bouřlivě tleskali. Když se k nim konečně vracel, pohlédl spokojeně na Brumbála a všiml si, že i ředitel je nadmíru potěšen. Hned také pohlédl na Střevlíka, který jako by si oddechl, že to Harry zvládl a nemusel tedy zasahovat. Byl opravdu moc rád, že to zvládl a nezklamal Brumbála - najednou mu o to opravdu stálo, aby na něj byl hrdý a veškerý vztek, který vůči němu donedávna pociťoval, byl ten tam.
  Dnešní den se zdál opravdu vyvedený a i když byli všichni docela unavení (bylo vidět, že také trénovali ještě včerejší večer až skoro do noci a tak byl každý nevyspalý), byli přespříliš nadšení zkouškami, než aby se každý rozešel do své společenské místnosti a využil zbytku krásného dne ke spánku. Naproti ostatním žákům skončili šesťáci asi o hodinku a půl dříve, ale přeci jen zůstali venku na lavičkách, kde se před pár hodinami konali písemné teoretické zkoušky. Z Rona, dokonce i z Nevilla, který se ještě před zkouškami tvářil, jako by snědl něco opravdu zkaženého a teď mu nebylo dobře, očividně už opadala veškerá nervozita a tak Harry se svými přáteli vesele rokovali.
  "To jsem rád, že se mi to tak povedlo," rozplýval se Neville naprostou radostí.
  "Jo, zvládl jsi to opravdu dobře," dali mu za pravdu Ron a Harry zároveň, "měl jsi vidět, jak z tebe byla McGonagallová nadšená," dodal ještě významně Ron, "podle mě jsi ji strašlivě potěšil, když jsi se přenesl skoro na značku."
  "No... bylo to trochu nad značku," opravil ho Neville a jeho obličej se mu trochu nejistě pokřivil, "ale zase to nebylo tak vysoko, aby to neustál, tak snad projdu," doufal.
  "Jasně že jo," potvrdil mu Ron, "měl bys vidět Freda s Georgem, jak se ještě loni přemisťovali a to zkoušky udělali za výbornou," ušklíbl se a Harry se musel začít smát, když si vybavil Fredova a Georgeova perfektní přemisťovací kouzla, která byla opravdu až neskutečná. "Jenom doufám, že nám oznámí výsledky co nejdříve," dořekl Ron.
  "Profesorka McGonagallová řekla, že to bude ještě dnes večer, ještě před večeří," vložila se do hovoru Hermiona, ale byla nějaká rozrušená.
  "Já si tedy myslím, že to zvládnou všichni," prohodil jen tak všeobecně Ron, "i když někteří ze zmijozelu by ty zkoušky neměli udělat jen proto, že by mohli být později nebezpeční," zvýšil hlas, aby byla větší šance, že jej zaslechnou Crabbe s Goylem, kteří však naštěstí dost hlasitě rokovali o něčem s Malfoyem, který byl až přespříliš klidný a tvářil se naprosto otupěle. Harry jeho výraz viděl jen ten večer ve Velké síni. Zdálo se mu, jako by se Draco přes prázdniny neobyčejně změnil, jako by se přestal bát a už nebyl takovým strašpytlem. Jako by přestal pociťovat bázeň v některých situacích a měl něco, co ho nutilo být chladným a naprosto nepřístupným. Jeho dva kamarádi se jej totiž očividně snažili k něčemu přemluvit, snad mu domlouvali, aby něco neprovedl, Harry měl takový zvláštní dojem, že se jej snažili přesvědčit, aby se nepouštěl do šarvátky s Harry Potterem, alespoň ne takto všem na očích, ale Malfoy byl, jako by je neslyšel a Harry si všiml, že si neustále, skoro až líbezně, hladí předloktí své levé ruky a zamyšleně zíral na stůl, jako by na něco překrásného vzpomínal.
 "Myslím, že zkoušky složí všichni," prohodila Hermiona, "až na Crabbeho," utrousila a zasněně se usmála, očividně si připomínala ten hřejivý pohled na zmijozelského studenta, který se houpal na špici jedné z nejvyšších věží a křikem se snažil dostat zpátky dolů, na zem. "Snad to nebude trvat dlouho," doufala ještě a Harry si v ten okamžik uvědomil, proč je Hermiona tak rozrušená a napjatá. Kolem deváté hodiny měli sraz s Ritou Holoubkovou, jak jim napsala v dalším, velice stručném dopise, u Zapovězeného lesa.
  Nakonec celý zbytek dne Harrymu, Ronovi, Hermioně i ostatním šesťákům připadal opravdu velmi zdlouhavý. Ke všemu ještě dorazil Střevlík, který Harrymu nadšeně oznámil, že z něj nyní nespustí oči, což Harryho strašlivě potěšilo. Zdálo se, jako by všechno a všichni byli proti jejich dnešní tajné schůzce s Ritou Holoubkovou.
  Nakonec se tedy přesunuli dovnitř, do hradu, když se zčistajasna celá obloha pokryla tmavými mraky, které se objevili z nenadání. Vypadalo to, že bude pršet a Harry měl obavy, aby s Ronem a Hermionou neobdrželi dopis od Holoubkové, že se jejich schůzka musí odložit. Opravdu proti nim bylo i to počasí.
  "Ale výhoda je, že když budou všichni nadšeně slavit vyhlášení výsledků ze zkoušek," začal Ron nadějně, "nikdo si nevšimne, že zmizneme," a měl pravdu. 
  "Jistě, ale teď musíme jít s Harrym něco dořešit," odbyla Ronovu poznámku ledabyle Hermiona, jako by myšlenkami byla stejně jinde, když si sedali k nehelvítskému stolu.
  "A co teď chcete řešit?" pokračoval trochu podrážděně Ron, asi ho dvakrát nepotěšilo, že jej Hermiona vůbec neposlouchala, "už za hodinu musíme sejít dolů na vyhlašování a ještě jsme se nepřipravili na schůzku s tou Holoubkovou," bránil se Ron, jako by na to Hermiona najednou zapomněla.
  "Co se mnou chceš řešit?" zopakoval otázku Harry.
  "To heslo Harry, co jsi vymyslel," řekla důsledně Hermiona.
  "Ale co je s ním?" kroutil Harry nechápavě hlavou a tázavě pohlédl na Rona, který však zjevně sám nechápal, co tím Hermiona myslí.
  "Některým studentům se nezdá heslo zlatonka," vysvětlovala Hermiona a rozhlédla se na všechny strany, kdyby je někdo pozoroval nebo poslouchal, ale Harry stále ještě nepochopil, co by mohlo být na heslu 'zlatonka' špatného. "Postě si myslí, že když jsi primus ty, je jasné, že by někoho, kdo by se chtěl dostat do naší věže, mohlo napadnout, že máš rád famfrpál, takže heslo bude něco podobného," pokývala rameny, jako kdyby se jí to ani netýkalo a bylo jí to lhostejné. Ve skutečnosti však po Harrym mžikala zvědavým pohledem a čekala na jeho reakci. Harry mlčky přemýšlel a ani nehlesl.
  "Prosím tě, Hermiono," zpustil Ron klidně, jako by se snažil svoji kamarádku uklidnit, protože ji chytil naprostý záchvat zuřivosti, "kdo by se chtěl probít do nehelvítské věže?" zeptal se ji klidně, jako se doktor ptá pacienta, ale to Hermionu více rozčílilo.
  "Neříkej mi, že si nepamatuješ, jak se tam málem někdo dostal, když jsme byli ve třetím ročníku," šlehla po něm vyčítavým pohledem.
  "To si sice pamatuji," potvrdil Ron, "ale také se tam chtěl dostat násilím a nevím, jestli si ještě vzpomínáš, ale nepovedlo se mu to," připomenul důležitě. "A k tomu, nezáleží přeci na studentech, Harry je tu proto, aby vymýšlel hesla pro jejich bezpečnost," dodal významně, "a musíš uznat, že Harry je tu hned po Brumbálovi, McGonagallové a jiných profesorech, další, kdo se zajímá hlavně o bezpečnost ostatních," znělo to tak přesvědčivě, až se Hermiona odmlčela a Harry se začervenal a raději se díval jinam.
  "Tak co, máte strach?" zeptal se Neville místo pozdravu a vesele na Harryho mrkl. Harry mu pozdrav oplatil, přesto však hluboko v žaludku cítil tíživý pocit.
  "Ty ale nevypadáš dvakrát vyděšeně," přidal se do rozhovoru Seamus, "že by to bylo díky Ginny?" ušklíbl se na Nevilla, který v mžiku zrudnul v obličeji a snažil se nepodívat na Rona, který po něm šlehl nechápavým pohledem.
  "Co je s mojí sestrou?" zeptal se Nevilla, který se však tvářil, jako by tu ani nebyl a tak svoji otázku nasměroval spíš k Seamusovi - ten se však zdráhal. "No tak mi to přeci pověz," Ron se tvářil, jako by se mělo stát něco strašlivého a právě on se tomu snažil zabránit.
  "No... já... myslel jsem, že ti to tvoje sestra řekla," snažil se ho škádlit Seamus, ale okamžitě toho zanechal, když se Ron s výhružným pohledem vrhnul vpřed, lokty se opřel o stůl a mlčky čekal, co z jeho spolužáka vypadne.
  "Neville s ní chodí," vyklopil ze sebe vyděšeně Seamus a bolestně při tom zkřivil obličej, jako by očekával od Rona ránu.
  "Opravdu?" vyrazil ze sebe nadšeně Ron, "tak to je bezva," vyhrkl nadšeně a Neville, který se snažil v tento moment dělat ještě víc, než předtím, že se ho to netýká, se málem udusil žabým stehýnkem, které si raději rychle hodil do pusy, aby nemusel Ronovi odpovídat na předešlé otázky. Popravdě to nepřekvapilo jen jeho a Seamuse, i Harry čekal, že jeho kamarád vybuchne zlostí, protože se bude Ginny snažit bránit, přestože nebylo před čím, protože Neville je opravdu dobrý, ale když si tak snažil představit, že by měl mladší sestru, upřímně usoudil, že by se k ní asi také choval jako rodič.
  "Tobě to nevadí?" dávil ze sebe stehýnko Neville a konečně se Ronovi podíval přímo do očí, i když jen na okamžik.
  "Ale proč?" nechápal Ron, "je to opravdu bezva," usmál se na něho povzbudivě a Harry měl v ten okamžik dojem, že jeho reakci zřejmě způsobilo to, že teď chodí s Hermionou, také mu neuniklo, jak Hermiona na Rona povzbudivě mrkla a Ron se začervenal.
  To už se ale celá Velká síň zaplnila a dokonce i u učitelského stolu už byli všichni, aniž by si to Harry byl vůbec uvědomil. Ještě chvíli rozmlouvali, většinou o dnešních výkonech při zkouškách, ale zanedlouho už povstal Brumbál, aby pronesl svoji řeč.

 "Chtěl bych vám jen oznámit," spustil naprosto klidně, přesto se jeho hlas mohutně odrážel od stěn a všichni jako na povel zmlkli, "že všechny čtyři šesté ročníky dnes skládaly zkoušky z přemisťování, které se bohužel museli odložit na tento začátek roku, protože vzhledem k událostem loňskému roku nebylo možné je provést," v sále to na malý okamžik zašumělo, každý si ihned vzpomněl na vrchní vyšetřovatelku Umbridgeovou, která loni dělala na celé škole naprosté peklo. "Porota, která se skládala ze tří učitelů a jednoho ministerského úředníka, obodovala testy a vynesla konečné známky ještě dnes a musím vám říci, šesté ročníky, že to nebylo nejhorší, přestože jste měli vše komplikovanější," Harry se na Brumbála díval upřeně očima a doufal, že se střetne s ředitelovým pohledem, avšak marně. Ředitel stále mluvil a zdálo se, jako by kmital pohledem naprosto po všech, jen na něj se nechtěl podívat, "rozhodně se nemusíte bát, že by někdo z vás propadl," dodal ještě s úsměvem a ve tvářích všech šesťáků očividně povolilo napjetí. "Výsledky každého z vás, kolik jste kde získali bodů a naopak, kolik bodů jste ztratili, budou vyvěšeny spolu s konečnou známkou na čtyřech pergamenech podle kolejí, na zdi při vchodu do Velkého sálu, a teď přeji všem dobrou chuť," zakončil, ale to už se polovina Velkého sálu, kromě šesťáků i spousty ostatních ročníků, řítila ven, aby si prohlédli výsledky.
  "Harry, to je naše možnost," vyhrkla Hermiona a drbla do Harryho, který ji přes obrovský hluk s odsouvajících se a vrzajících židlí a napjatého pokřiku některých studentů sotva slyšel.
  "Na co?" vyhrkl Ron, "vždyť neznáme výsledky," připomenul jí.
  "Slyšel jsi Brumbála, nikdo nepropadl," odpověděla suše, "a nemusíš mít strach, že tam ty papíry nebudou, až se budeme vracet, je to naše možnost, jak se zbavit Střevlíka," ukázala při tom na Harryho hlídače, který po celou dobu stál u vchodu, ale nyní, když se každý tlačil ven, jej nejspíš smetli s sebou. Hermiona měla pravdu, to byla jejich velká šance, protože jinak, přestože se Harry snažil dělat, jako by nic, jej Střevlík ani nespustil z očí. A stejně už byl nejvyšší čas, aby vyšli.
"Stejně mě zaráží, že nechceš vědět, co budeš mít, i když je to asi jasné," ušklíbl se Ron a v rychlosti shrábl do kapsy nějaké keksy, kdyby měli později hlad. Kromě neviditelného pláště, který měl Harry po celou dobu zmuchlaný pod sebou a hůlek, které stejně nosili pokaždé u sebe, s sebou totiž nic neměli.
  "Tak jdeme," zavelela Hermiona a všichni tři se prudce zvedli a vyrazili ke dveřím. Harry ještě pohlédl letmo na Brumbála v domnění, že přeci jen zahlédne nějaký jeho pohled, který by mu dokázal, že už je v pořádku a jejich rozhovor si nebral tak moc k srdci, bradavický ředitel se však zaujatě bavil s profesorkou McGonagallovou, než aby si ho všiml. Jakmile se prodrali houfem studentů valících se k nástěnkám, ještě se rozhlédli jestli je nikdo nepozoruje a opatrně pospíchali ke dveřím z hradu.
  "Kampak pane Pottere?" usmál se vítězoslavně Střevlík a popadl Harryho za pravé zápěstí, jako by se Harry chtěl nějak bránit. Ten se však tvářil naprosto zaraženě stejně, jako Ron s Hermionou a zajímalo ho, jestli Střevlík odtušil, že mají dnes večer naplánovanou cestu ve ze školy nebo to byla prostě náhoda.
  "Pusťte mě," poručil mu ostře Harry, ale Střevlík se jen přihlouple usmíval.
  "Nebudu mít kvůli tobě problémy Harry," oznámil mu prostě a Harry cítil, jak mu zápěstí svírá více. Musel uznat, že na to, jak vyhublý Střevlík byl, měl opravdu docela sílu. "Leda bys mě vzal s sebou Harry," navrhl mu Střevlík s kamarádským tónem a podíval se na něj podivně pokřiveným obličejem, který Harryho strašlivě lákal praštit jej. Bylo mu jasné, že vyjednávání tu nepomůže. Asi za pět minut se měli dostavit k Zapovězenému lesu.
  "AUUUUU!" vykřikl Ron a v bolestných křečích se skácel na zem.
  "Rone!" křikla Hermiona, "Rone! Co ti je? Co se ti stalo?" Střevlík samým vyděšením zapomněl Harrymu drtit ruku a vrhl se na kolena, aby Rona prohlédl. Ten se svíjel na zemi jako nějaký had a neuvěřitelně sténal bolestí. Okamžitě strhl pohledy všech studentů, kteří si doposud prostudovávaly výsledky, přestože i tak byl ve Vstupní síni velký hluk.
  "Nechcete jít třeba pro pomoc?" křikl na Střevlíka, který se tvářil smrtelně bledě, "VY TO TOTIŽ NEDOKÁŽETE! JSTE NA NIC!" Harry si ani neuvědomoval, co vlastně říká, byl naprosto k smrti vyděšený. Neměl ani ponětí, co s Ronem je, ale také se zlobil na Střevlíka, že nedokáže nic podniknout. Bylo mu jasné, že potřebují pomoc. Než se však stačil vyběhnout do Velkého sálu, kde byli všichni profesoři, Střevlík se, k velkému Harrymu překvapení, vydal ještě dříve, ani se neohlédl. Někteří žáci vyděšeně přiběhl k Ronovi, aby se podívali, co mu je. K velkému překvapení všech se však Ron ihned postavil na nohy.
  "Běžte Harry, já řeknu, že už mi nic není, ale musím tu zůstat," vyhrkl a Harrymu i Hermioně bylo jasné, že se jen chtěl zbavit Střevlíka.
  "Tak poběž taky," navrhl Harry.
  "Jasně, jen se podívej, kolik na nás kouká lidí," poklepal se na čelo Ron, a přiklonil se k Harrymu. "Hele, já teď zahraji nemocného a pak přijdu, hlavní je, aby jste tam byli od začátku ty a Hermiona a mě to potom dopovíte, jo?" proti tomuto nápadu Harry ani Hermiona nic neměli. Ron znovu hlasitě zasýpal a některá děvčata poděšeně vypískla, pak se belhal, za velké pomoci nějakých dvou chlapců z Mrzimoru bokem, aby upoutal pozornost, což se mu perfektně povedlo, aniž by přitom skoro smrtelně zaskuhral. Harry s Hermionou na nic nečekali a okamžitě vyběhli ven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama