close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Klokánkové, Klokani

15. listopadu 2010 v 15:36 |  Obratlovci

Klokánek Gaimardův

Klokánek Gaimardův Bettongia gaimardi je velmi malý klokan, má však poněkud kratší čumák a o něco delší zadní nohy než klokánek krysí, proto působí více jako klokan.

Výskyt

V současnosti žije jako samostatný poddruh již jen na Tasmánii, kde je poměrně hojný. Kdysi dával přednost přirozeným travinným biomům, ty byly však proměněny v pastviny,a proto se stáhl do řídkých eukaliptových lesů.

Základní data

Délka klokánka Gaimardova je 31,5 až 33,5 cm. Jeho hmotnost je 1,2 až 2,2 kg.

Zajímavosti

Je výhradně nočním zvířetem, které prospí den ve svém hnízdě z listí a kůry. Hnízdo staví v mělké prohlubni pod dřívím nebo na hustých travnatých ostrůvcích. Za tímto účelem hromadí materiál. Živí se téměř výhradně rostlinou potravou. Je sporné zda byl klokánek Gaimardův na pevnině vyhuben evropskou liškou obecnou, nebo zda ho vytlačila konkurence s králíky. Jelikož liška zatím na Tasmánii nepronikla a králíci jsou tam mnohem vzácnější než na pevnině, je zde jeho přežití zatím zřejmě zajištěno.
Klokánek Gaimardův - samice

Klokánek králíkovitý

Klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata) je malý, klokanovi podobný vačnatec, žijící v lesnatých oblastech jihozápadní Austrálie. 

Popis

  • hmotnost: 1,1-1,6 kg
  • délka těla: 30-38 cm
  • délka ocasu: 29-36 cm
Klokánek králíkovitý je drobný klokánek s dlouhým ocasem, který je stejně dlouhý jako tělo zvířete. Má šedohnědou srst, na čenichu a na ocase velmi krátkou. Ocas je zakončen černým střapcem.

Rozšíření

Před příchodem bílých osadníků se klokánek králíkovitý vyskytoval v celé jihovýchodní, jižní i jihozápadní Austrálii, ve Velké Viktoriině poušti, Velké písečné i Gibsonově poušti a rovněž v poušti Tanami v Severním teritoriu.
Kolonizace s sebou přinesla vykácení lesů a křovin, ve kterých klokánci žili, nové potravní konkurenty, králíky, a nové predátory, hlavně lišku. To ve svém důsledku vedlo k rychlému úbytku klokánků a již na začátku 20. století z většiny svého bývalého areálu zmizeli. Poddruh B. penicillata penicillata z Jižní Austrálie byl vyhuben okolo roku1923. Jediným místem, kde se klokánkům podařilo přežít, byly čtyři lokality na jihozápadě Západní Austrálie.
Naštěstí pro klokánky králíkovité byly zahájeny programy na jejich záchranu. V zajetí se dobře a rychle množí, problémem však zůstaly lišky a domácí kočky, které decimovaly v přírodě žijící populaci.
Pokusy oplotit přírodní rezervace a zabránit tak nepůvodním placentálním savcům dále ničit klokánky se nesetkali s přílišným úspěchem - v 80. letech 20. století proto byli klokánci převezeni na ostrovy při pobřeží jižní Austrálie, kam se králící, hlodavci, lišky, kočky ani zdivočelí psi nedostali. Životaschopná populace vznikla na dvou z nich - na ostrovech Wedge a Saint Peter v Adelaidském zálivu. Tyto populace pak posloužili jako zdroj klokánků k vysazení na další chráněné lokality, tentokrát i na pevnině, do přírodního parku Yookamurra Sanctuary (1991) a do zátoky Venus Bay (1994), což jsou oplocené rezervace, ve kterých jsou klokánci králíkovití chráněni před škůdci.
V roce 1999 proběhla poslední vlna reintrodukce klokánka na další vhodné lokality.

Stanoviště

Klokánek králíkovitý žije ve světlých lesích, hájích, křovinách a ve vysoké trávě.

Biologie



Vycpaný klokánek králíkovitý



Je to samotářské zvíře, každý jedinec obývá vlastní domovský okrsek, který má rozlohu 20-40 ha. Jsou aktivní v noci, den tráví v hnízdech postavených z trávy a kůry stromů, samotná hnízda jsou dále skrytá pod keři nebo jinou vegetací. Materiál na stavbu přináší s pomocí chápavého ocasu.
Živí se nezelenými částmi rostlin - cibulemi, hlízami nebo semeny, pryskyřicí a plodnicemi podzemních hub. Houby samotné nejsou příliš výživnou stravou, ale klokánek králíkovitý hostí ve svém předžaludku symbiotické bakterie, díky kterým dokáže zužitkovat i tento zdroj potravy. Kromě rostlin pojídá také hmyz a mršiny.
Rozmnožují se celoročně, březost trvá 21 dní. Jediné mládě pak dalších 98 dní tráví ve vaku, pak je samice vodí tak dlouho, dokud její vak neopustí další mládě. Klokánek králíkovitý se dožívá 4-6 let.
Popis obrázku chybí

Klokánek krysí

Klokánek krysí
Potorous tridactylus jeden z nejmenších klokanů v Austrálii, snadno ho poznáme podle protáhlého čumáku. Podobá se velké kryse, jeho zadní nohy totiž nejsou tak dlouhé jako u pravých klokanů.

Výskyt

V několika populacích v blízkosti pobřeží jihovýchodní Austrálie od jižního Queenslandu až po západní Victorii. Jako samostatný poddruh se vyskytuje na Tasmánii. Je sporné zda se ještě vyskytuje i v jihozápadní Austrálii. Žije v poměrně vlhkých oblastech a potřebuje hustý porost aby mohl velmi provozovat pohlavni styk.

Základní data

Délka klokánka krysího je 34 až 38 cm. Jeho hmotnost je 650 až 1650 g.

Zajímavosti

Když klokánek krysí poskakuje blízko při zemi, jeho zjev příliš nepřipomíná typického klokana. Klokánek krysí žije v hustém porostu a hledá na zemi různou rostlinou potravu, ale i hmyz, červy a jiné drobné živočichy, které vyhrabává předníma nohama.
Klokánek krysí

Klokan pralesní

Klokan pralesní
Dendrolagus bennettianus je jako všichni stromoví klokani.Má podsaditou postavu. Chybí mu světlá páska na přední části hlavy, kterou má jeho příbuzný klokan stromový.
Délka těla
50-65 cm
Hmotnost
5-13 kg

Výskyt

V deštných lesích v malé oblasti v severovýchodním Queenslandu.

Zajímavosti

Je těžké si představit jak klokani mohou šplhat po stromech, neboť ocas nepoužívají k přidržování, nýbrž pouze k balancování. Nejlépe odpovídá srovnání s jihoamerickými lenochody, i když stromoví klokani nejsou tolik pomalí.
Klokan pralesní

Klokan Doriův

Klokan Doriův (Dendrolagus dorianus Ramsay 1883) je druh stromového klokana.

Popis

  • Délka těla: 51-78 cm
  • Ocas: 44-66 cm
  • Hmotnost: 6,5-14,5 kg

Areál rozšíření

Nová Guinea

Stanoviště

Žije v deštných a tropických lesích západní a centrální Nové Guinee.
Zejména v Nové Guineji a severovýchodní Austrálii žíje asi deset druhů stromových klokanů. Všechny mají krátké, široké a tlusté nohy a dlouhé drápy pro šplhání po větvích a dlouhý ocas používají jako protiváhu. Na rozdíl od jiných klokanů může klokan Doriův pohybovat zadníma nohana nezávisle na sobě, tedy chodit i skákat. Většinu času tráví ve stromech. Ze stromových klokanů je jeden z největších. Jako věšina tohoto druhu žije převážně samotářsky a má noční aktivitu, jeho potravou jsou různé listy,pupeny,květy a ovoce. Má černé uši,srst uprostřed zad zkruocenou ve výrech a světle hnědý nebo krémově zbarvený ocas. Březost trvá asi třicet dní, samice rodí jedno mládě, to se přisaje na mléčnou bradavku ve vaku a saje mléko až po dobu deseti měsíců. Jako všichni stronový klokani závislí na lesním prostředí, a proto jej ohrožují kácení stromů a další formy prosvětlování lesů, i lov pro maso.
Klokan Doriův

Klokan stromový

Klokan stromový (Dendrolagus lumholtzi) má nápadně světlé pruhy v obličeji. Známe asi 6 druhů stromových klokanů.

Vzhled

I když se to nezdá nejsou klokani stromoví žádní drobečkové.
Délka těla 
48 - 80 cm
Délka ocasu
až 90 cm
Hmotnost 
4 - 10 kg

Výskyt

V deštných lesích severovýchodního Queenslandu.

Zajímavosti

Stromoví klokani se živí listím. Mohou slézt i na zem v lese, kde pomalu hopkají nebo se pohybují po čtyřech. Na rozdíl od ostatních klokanů mají dlouhé přední nohy. V zajetí se jeden jedinec dožil dokonce 20-ti let.

Schopnosti

Stromoví klokani velice dobře lezou a dalo by se říci, že nahrazují opice, které nikde v Austrálii nežijí. Jsou živorodí a jako jejich ostatní příbuzní jsou výborní skokani. Vzdálenost 9-ti metrů mezi korunami stromů pro ně není žádnou překážkou.

Rozmnožování

Samice je březí jenom 32 dní. Nově narozený klokánek je velice maličký- neměří ani 1 cm. Hned po narození se vyšplhá do vaku za teplem, bezpečím a mateřským mlékem. Asi po roce ve vaku se klokánek osamostatní.
Klokan stromový

Klokan hbitý

Klokan hbitý
Macropus agilis je středně velký, dosti štíhlý klokan, který se dá poznat podle červenohnědé horní části těla, zřetelně kontrastující se světlou spodní částí.

Výskyt

V tropické severní Austrálii, od severního Queenslendu až po sever Západní Austrálie. Nezachází však příliš daleko do suchých oblastí vnitrozemí, je typickým obyvatelem tropických stromových savan a travnatých biomů se stromovým porostem. Setkáme se s ním i v jižní části Nové Guineje.

Základní data

Délka klokana hbitého je 60 až 85 cm. Jeho hmotnost je 9 až 27 kg.

Zajímavosti

Klokan hbitý patří k nejhojnějším větším klokanům, žijícím ve vlhkých tropických oblastech Austrálie. Rád se zdržuje v blízkosti řek. Jako u všech klokanů se malinké, slepé a holé mládě, vlastně embryo, rodí již měsíc po oplodnění. Potom vlastními silami vleze do matčina vaku, míří při tom nahoru a poté co najde struky, ústa kolem bradavky srostou. Zůstává sedm až osm měsíců ve vaku a využívá ho posléze ještě několik měsíců jako útočiště. Protože je připraveno ještě několik náhradních oplodněných vajíček, začne se, v případě, že mládě zemře, velmi brzy vyvíjet jedno z nich.
Pasoucí se klokan hbitý

Klokan dama

Klokan dama
Macropus eugenii je o něco větší než klokan parma, postavou a zbarvením velmi podobný.

Výskyt

Dříve byl rozšířen v početných izolovaných populacích na různých místech v jižní a jihozápadní Austrálii, mimo jiné i na různých ostrovech, na nichž částečně vyhynul. V současnosti žije již jen v jihozápadní Austrálii, na Eyreově poloostrově v jižní Austrálii a na Klokaním ostrově (Kangaroo Island), kde je hojný. Obývá oblasti s hustou vegetací, jaké vídáme v řídkých eukalyptových lesích, v pobřežních stepních formacích a v mallee (oblast suchých keřů).

Základní data

Délka klokana dama je 52 až 68 cm. Jeho hmotnost je 4 až 10 kg.

Zajímavosti

Na několika menších ostrovech u západoaustralského pobřeží se musí klokan dama téměř celý rok obejít bez sladké vody. Je podivuhodné, že tyto populace mohou uhasit svou žízeň mořskou vodou, aniž by jim uškodila. Jako většina klokanů je klokan dama soumrakovým a nočním zvířetem a opouští svůj úkryt v hustém porostu až po setmění.
Klokan dama

Klokan velký

Klokan velký (klokan západníMacropus fuliginosus je odlišný od většiny druhů podle ochlupeného nosu a od klokana obrovského podle hnědého zbarvení srsti.

Výskyt

Vyskytuje se v Jižní Austrálii od západního Nového Walesu a Victorie až po jihozápadní Austrálii. Ve východní části oblasti se často vyskytují smíšené populace s klokanem obrovským.

Základní data

Délka klokana velkého je 50 až 120 cm. Jeho hmotnost je 15 až 55 kg. Klokan skáče až 3 m do výšky a 10 m do dálky.
Klokan velký s mládětem

Klokan obrovský

Klokan obrovský ( Macropus giganteus) je velký převážně šedý klokan, s délkou těla až 120 centimetrů a hmotností až 65 kilogramů.

Výskyt

V celé východní Austrálii v oblastech s více než 250 mm ročních srážek, jak v řídkých eukalyptových lesích, tak i v travnatých stepích téměř bez stromového porostu.

Zajímavosti

Je nejrozšířenějším klokanem sušších oblastí. Tvoří občas i velká stáda. Jako u ostatních velkých klokanů jsou samci mnohem větší než samice a mohou dosáhnout dvakrát či třikrát větší váhy. Občas můžeme pozorovat samce při soubojích, jak se snaží, opřeni o svalnaté ocasy, vzájemně se kopnout silnýma zadníma nohama do břicha.
Březost u klokana obrovského trvá 36 dnů. Většinou se narodí jedno mládě, které je velmi malé, holé a slepé. Pomocí drápků na předních nohách se mládě doplazí srstí matky až do vaku, kde se přisaje k prsní bradavce. Bradavka se prodlouží, její konec zduří a mláděti srostou ústní koutky, takže visí pevně na bradavce. Mládě ještě nemůže samo sát a samice mu sama několikrát za den vstříkne mléko do tlamičky. Mláďata klokana obrovského poprvé opouštějí vak asi po 11 měsících, mateřské mléko však sají až do věku 18 měsíců. Pokud dojde k oplození dalšího vajíčka ještě během doby, kde je mládě ve vaku, nové embryo zůstává v děloze v klidu do chvíle, než předešlé mládě opustí vak.
Klokan obrovský s mládětem

Klokan parma

Klokan parma
Macropus parma je drobný klokan šedohnědé barvy s bílým hrdlem a tmavým pruhem uprostřed přední poloviny zad.

Výskyt

V severovýchodním Novém Jižním Walesu, v úzkém pruhu podél pobřeží. V přírodě žije samotářsky a skrytým způsobem života v oblasti hustých lesů a deštných pralesů. Obývá blahovičníkové lesy s hustým podrostem, ale k pastvě potřebuje i malé lesní paseky.

Základní data

Délka klokana parma je 45 až 53 cm, ocas je stejně dlouhý. Jeho hmotnost je 3,2 až 6 kg. Rozdíl mezi samcem a samicí je téměř neznatelný.

Zajímavosti

Klokan parma byl určitý čas považován za druh v přírodě vyhynulý. Proto byly zahájeny pokusy znovu odchovat volně žijící populace zvířat, která byla dříve dovezena na Nový Zéland a z chovů zoologických zahrad. Před 30 lety byla ve východním Novém Jižním Walesu poprvé opět objevena volně žijící zvířata. V současnosti tento druh není hojný, avšak jeho přežití se zdá být zajištěno.
V Česku je klokan parma ke spatření např. v ZOO Praha, Děčín, Olomouc či v Zooparku Zájezd.
Klokan parma

Klokan Parryův

Klokan Parryův (latinsky Macropus parryi) je středně velký klokan. Poznáme jej zejména podle nápadné kresby v obličeji, podle dlouhého ocasu s černou špičkou a dále podle černých předních končetin.

Výskyt

Ve středním a jižním Queenslendu a v severovýchodním Novém Jižním Walesu. V Jižním Queenslandu se nachází až po západní výběžky Velkého předělového pohoří. V rovinné a kopcovité krajině s řídkými eukaliptovými lesy nebo ve stromových savanách.

Zajímavosti

Klokan Parryův patří k nejrozšířenějším klokanům obývajícím savany Queenslandu. Často ho vídáme ve stádech o 10 až 50 zvířatech. Ačkoliv hlavním obdobím jejich aktivity je noc, je možné je pozorovat při pastvě pozdě odpoledne nebo brzy ráno.
Klokan Parryův

Klokan rudokrký

Klokan rudokrký Macropus rufogriseus je středně velký poměrně podsaditý klokan s dosti hustým kožichem, snadno se pozná podle víceméně červenohnědého týlu. Své jméno získal podle narudlého zbarvení krku a na plecích.

Základní údaje



Velikost v porovnání s okolním rostlinstvem



Délka klokana rudokrkého je 66 až 93 cm, ocas je dlouhý 62 až 88 cm. Jeho hmotnost se pohybuje mezi 11 až 27 kg. Dožívá se 12 až 15 let.

Způsob života

Den tráví klokan rudokrký obvykle ukrytý v lese či ve stepi. Nejaktivnější je za soumraku a v noci, kdy se věnuje pastvě. Většinou se pase několik klokanů spolu najednou. Často se jedná o rodinné nebo alespoň příbuzenské skupiny, které nemají žádného vůdce a jednotlivá zvířata se pohybují podle své zvůle, zcela nezávisle na ostatních.
Když některý člen skupiny zjistí poblíž možného nepřítele, varuje ostatní dupáním nebo tlučením ocasem o zem. Skupina tehdy prchne nebo hledá útočiště vběhnutím do vody, když je v okolí.

Potrava

Klokan rudokrký je podobně jako všichni klokani býložravec, živí se výhonky trav, bylinami a listy. Klokani jsou přizpůsobeni k příjmu poměrně chudé potravy a v suchých obdobích se spokojí i s bylinami, kterými by ostatní zvířata pohrdla. K tomu mají zvláštně členěný žaludek, který sice nedosahuje dokonalosti přežvýkavců, ale klokanům umožňuje trávení potravy bohaté na celulózu. Natrávenou potravu klokani také přežvykují.

Výskyt



Klokan rudokrký v lese (Freycinet NP,Tasmánie)
Ve dvou poddruzích v jihovýchodní Austrálii od jižního Queenslandu až po jihovýchod Jižní Austrálie a na Tasmánii. Dává přednost lesům s hustým podrostem, k pastvě však potřebuje řídce porostlá místa. Je nejhojnější klokanblahovičníkových lesů. Kácení lesů mu spíše prospělo než uškodilo, neboť bylo vytvořeno více přechodů mezi lesem a travnatou krajinou.



Zajímavosti

Samice klokana rudokrkého nosí mládě ve vaku téměř nejdéle ze všech klokanů, až 40 týdnů. Klokanů se vyskytuje přes 300 000, ale poslední dobou jich začíná ubývat.
Zvířata tasmánských populací, která dobře snáší i poměrně tuhou zimu, byla úspěšně přesídlena i na jiné kontinenty, dokonce i do severní a střední Evropy. U pevninské populace se mláďata rodí ve všech ročních obdobích a u tasmánské od února do března, to znamená na vrcholu léta jižní polokoule. Na přelomu 19. a 20. století byl chován i v Česku v oboře u Poděbrad.
Klokan rudokrký

Klokan rudý

Klokan rudý (Macropus rufus) je největší žijící vačnatec. 

Popis

Samec klokana rudého dorůstá 1,4 m a váží až 85 kg, samice jsou se svou délkou pod 1,1 m a maximální hmotností 35 kg viditelně menší než samci. Má štíhlé tělo porostlé krátkou, červenohnědou srstí, se svalnatým, 0,9 - 1 m dlouhým ocasem a nápadně dlouhými zadními končetinami, díky kterým dokáží velmi dobře skákat. Samice se obvykle ve zbarvení blízce podobá samci, většinou však má světlé břicho. Svůj český název nezískal díky rudé barvě srsti, ale od barviva vylučovaného žlázou na prsou.
Běhají rychlostí 64 km/h, vzácně i 85 km/h.

Výskyt

Vyskytuje se ve velké části Austrálie, v největších počtech žije v otevřené savaně s lesíky.

Počet jedinců

Počet jedinců je proměnlivý rok od roku. Když je období dešťů, může populace čítat až 12 000 000 jedinců, ale v období sucha klesá na pouhých 5 000 000. Samice jsou březí jen když je dostatek dešťů a je dost zeleného rostlinstva. Za dlouhotrvajícího sucha se přestanou samcům tvořit spermie.

Potrava

Klokani rudí využívají ke zjištění vody svůj vysoce vyvinutý čich a jsou-li vodní zdroje omezené, stěhují se až 200 km od svých obvyklých pastvišť. Pasou se hlavně večer, spásají šťavnaté výhonky trav, byliny a listy, nejteplejší část dne tráví obvykle odpočinkem ve stínu stromů.

Sociální jednotka

Žijí obvykle ve skupinách po dvou až deseti, přestože se v době sucha může nashromáždit u jezírka kolem 1 500 klokanů rudých.

Predátoři

Klokan rudý je pokládán za škůdce a je loven pro maso a kůži. Jediným jeho nepřítelem mimo člověka jsou orel klínoocasý a pes dingo.
Klokan rudý v ZOO Melbourne.

Klokan černonohý

Klokan černonohý
Petrogale lateralis je středně velký skalní klokan, kterého lze lehce rozpoznat podle tmavých zadních nohou a černé špičky ocasu.
Délka těla 
45 - 55 cm
Hmotnost 
4,25 - 5,5 kg

Výskyt

Je rozšířen v několika poddruzích v centrální Austrálii a v suché části západní Austrálie. Jeho anglické jméno Black-footed Rock-wallaby napovídá že obývá skalnaté oblasti.

Zajímavosti

Všichni skalní klokani žijí výhradně ve skalnatých oblastech, především jsou li protkané trhlinami a jeskyňkami. V nich se klokani přes den ukrývají před horkem a slunečním žárem. Skalní klokani jsou soumraková a noční zvířata, která večer vylézají ze skal, aby se napásla.
Klokan černonohý

Klokan žlutonohý

Klokan žlutonohý
Petrogale xanthopus je obdařen nápadnou kresbou v obličeji i na těle, má žlutočervené nohy a proužkovaný ocas. Proto je jedním z nejnápadnějších klokanů.
Délka těla 
48 - 65 cm
Hmotnost 
6 - 7 kg

Výskyt

V současnosti se vyskytuje ve dvou poddruzích na severovýchodě Jižní Austrálie a na severozápadě Queenslandu, kdysi byl zřejmě rozšířenější. Pro svou krásnou kožešinu se ještě před několika desetiletími hojně lovil a byl dlouho považován za vzácného. Ve Flindersově pohoří v Jižní Austrálii je však nyní opět dosti hojný.

Zajímavosti

Klokani jsou se svou stavbou těla přizpůsobeni spíše energeticky úspornému pohybu v rovném terénu, však skalní klokani dobře šplhají po kamených útvarech. Přizpůsobili se svému životnímu prostředí, a tak je u nich dráp čtvrtého prstu na noze mnohem kratší než u ostatních klokanů, chodidlo je přitom drsné a po straně porostlé řadou chloupků. To zvyšuje třecí odpor a zamezuje sklouznutí. Ocas, který používají především při doskoku jako balancovací tyč, ohýbají za záda.
Klokan žlutonohý

Klokan quokka


Klokan quokka (lat. Setonix brachyurus) je malý zavalitý klokan s nápadně mohutnou hlavou a hustým kožichem.
Délka těla 
40 - 55 cm
Hmotnost 
2,7 - 4,2 kg

Výskyt

V jihovýchodní Austrálii byl původně velmi rozšířený. Později z pevniny téměř úplně vymizel, v současnosti se jeho výskyt opět rozšiřuje. Dává přednost husté vegetaci, přizpůsobil se však i sušším poměrům a otevřené krajině.

Zajímavosti

Klokan quokka je jedním z prvních klokanů, kterých si Evropané všimli. Již roku 1696 byl popsán námořníkyholandského objevitele Willema de Vlamingha na ostrově Rottnest nedaleko západní Austrálie jako jakási krysa velikosti kočky domácí.
Klokan quokka

Klokan znamenaný

Klokan znamenaný
Thylogale stigmatica patří k menším klokanům. Má stejně jako jeho nejbližší příbuzní poměrně podsadité tělo a je červenavě zbarvený. Liší se od ostatních podobných druhů svýma do červena zabarvenýma zadníma nohama.
Délka těla 
40 - 55 cm
Hmotnost 
4 - 6,5 kg

Výskyt

V několika poddruzích podél východního pobřeží od severního Nového Jižního Walesu až po špičku Yorského poloostrova. Je to zvíře žijící v mírném pásu tropických deštných lesů, proto ho poměrně snadno poznáme.

Zajímavosti

Tohoto klokana potkáme v deštných lesích východního pobřeží zřejmě nejčastěji. Je soumrakovým a nočním zvířetem a večer vylézá z houští na paseky za potravou. Zde ho lze dobře pozorovat. Za potravu mu slouží především spadané listí, živí se však i různými plody a houbami.
Klokan znamenaný

Klokan bažinný

Klokan bažinný (Wallabia bicolor Desmarest, 1804), někdy nazývaný též klokan černoocasý je druh klokana žijící ve východní a jihovýchodní Austrálii.
Klokan Bažinný

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama