close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VELKÉ PŘÍPRAVY (část 2)

21. listopadu 2010 v 18:57 |  Harry Potter a Dech jednorožce
 "Ano, ale musíte pochopit, co teď prožívá, ať byl jeho otec kým chtěl, byl to otec. Vy nejvíce by jste měl chápat, jaké to je, ztratit rodiče," vysvětlovala McGonagallová, "tentokrát už to ale nemůže profesor Brumbál omluvit, Malfoyi," otočila se k Dracovi.

 "Ale Lucius Malfoy….on…není mrtvý," řekl Harry spěšně a všichni, včetně zmítajícího se Draca, zůstali stát ochromením.

 "Co to říkáte, Pottere," osopil se na něho okamžitě Snape. "Lucius Malfoy byl

 chycen a vyslán do Azkabanu, kde nedávno zemřel." Harry se musel nadechnout, aby tuto novinku vstřebal.

 "Samozřejmě to nikdo nevěděl a dokonce se nám to podařilo utajit i před Denním věštcem s pomocí Ministerstva kvůli několika důležitým událostem, které měli nastat," vysvětlovala McGonagallová. "Ale Lucius Malfoy nezvládl nápor mozkomorů a zemřel asi před měsícem."

 "Tak to nebyl on," bránil se Harry, který si ani nevšiml Dracova zaujatého pohledu. Malfoy se jako na povel přestal zmítat a tiše naslouchal každému Harryho slovu.

 "To je ale jistě nesmysl a nějaké nedorozumění," vyvrátila mu to okamžitě McGonagallová, "co vás k tomu dovedlo?"

 "Když se mě Draco dotknul, někam jsem se propadal. Bylo to uprostřed nějakých močálů. Ležel tam člověk, velmi slabý a umíral, ale byl to určitě Lucius Malfoy, zatím živý," zakončil Harry, "víte přece, že není jediný, komu se podařilo uniknout z Azkabanu."

 "Myslíte Siriuse Blacka?" pohlédl na něj zkoumavě a téměř provokativně Snape.

 "Myslím tím i Bartyho Skrka například," oplatil mu Harry upřený pohled.

 "Tak on žije?" vyhrkl Draco a nahrnul se k Harrymu. Harry se původně obával, že se po něm Malfoy znovu začne sápat, ale nepodařilo se mu nahmatat zpátky svoji hůlku. Nebylo jí zapotřebí, protože Draco se chtěl postavit přímo do cesty Harrymu, jako by uměl myslozpyt a chtěl vědět, jestli si jeho nepřítel nevymýšlí. Očividně tomu uvěřil podle spokojeného pohledu, který se mu objevoval ve tváři a Harry měl dojem, že ten podivný sinavý obličej začíná růžovět a Malfoy se stává opět takovým, jakým býval, ale po zbytek letošního roku jej tak skoro nikdo neviděl, protože se nějak změnil.

 "Je ale moc slabý. Sám asi moc dlouho nepřežije," podotkl Harry trochu ledabyle aby zkusil, jak Draco zareaguje, ten jen pokýval souhlasně hlavou.
 "Nemám tě rád, Pottere, ale život mého otce je důležitý…," začal Malfoy.

 "Tvůj otec je smrtijed," vyhrkl trochu nepromyšleně Harry, ale Malfoy se jen ušklíbl.

 "Proč myslíš, že takhle skončil? Myslíš si, že můj otec je tak hloupý, aby se dostal do takové léčky?" probodával Harryho pohledem. "Můj otec nechtěl nic víc, než jen trochu moci…"

 "A Voldemort ho za to potrestal," doplnil ho Harry.

 "Bylo to šílenství, jenomže to, co jsi zatím dokázal ty, Harry Potter…," už zase mluvil svým znechuceným hlasem, "a že tě nedokázal už od svého znovuzrození zabít, začíná šířit jakési obavy. Je silný snad víc, než kdy dřív, ale jsou tací, kdo o tom pochybují, Pottere, a za to můžeš ty," ušklíbl se nepříjemně Malfoy.

 "Vy jste se ale nepřidal k smrtijedům, Draco?" zeptala se McGonagallová, která byla očividně stejně, jako Harry a Snape, vyvedena z míry tolika informacemi.

 "Ne," zavrtěl hlavou Draco, "všechno vím od svého otce," podotkl ještě.

 "Víte ještě něco?" zeptal se Snape, ale Malfoy jen zavrtěl hlavou.

 "Myslím, že by jsme měli jít za profesorem Brumbálem," pohlédla McGonagallová významně na Snapea a ten popotáhl Malfoye za rukáv hábitu, aby šel také. "Vy, Pottere, prosím najděte Střevlíka, ať nezůstanete sám, myslím, že v této věci už nám nejste prospěšný," Harryho třídní profesorka jej nechala udiveného stát, otočila se na podpatku a spěšně odcházela za Snapeem a Malfoyem. Harry si to nějak nemohl srovnat. Jak je možné, že při každé drobnosti šel do ředitelny, ale teď, když byl znovu napaden Malfoyem a ještě k tomu přišel na to, že Lucius Malfoy žije, měl akorát vyhledat Střevlíka?

 Doufám, že to zase není Brumbálův způsob, jak mě chránit, pomyslel si pro sebe Harry a spěšně se vydal do nebelvírské věže pro Nevillovu knížku a pak co nejrychleji do Tajné místnosti, aby tam mohl nacvičovat nejrůznější útočná i obranná kouzla. 

 Asi za dvě hodiny, když Harry začínal pociťovat velkou únavu po nekonečném zkoušení a opakování, se objevila Hermiona s Ronem. Ani jeden z nich se netvářil nijak překvapeně, očividně čekali, že to Harrymu nedá a najdou ho v Tajné místnosti, jak se připravuje.

 "Co to je za knihu?" zeptala se Hermiona a prohlížela si Nevillovu knížku, kterou půjčil Harrymu.

 "To je od Nevilla, prý by mi to mohlo pomoct," prohodil Harry, když si zrovna nacvičoval pohyb zápěstí u jakéhosi kouzla, které by mělo podle knihy vrhat oheň.

 "Jsi si jistý, že by ses měl sám učit nová kouzla, Harry?" nakoukla mu přes rameno Hermiona.

 "A co jiného bych tu dělal?" otočil se po ní, už dost nevrle, Harry. "Místo, abys mě tu rozčilovala, tak bys mohla také nějaké vhodné najít a naučit se ho," poradil ji rozčíleně a Hermiona se do toho bez protestů pustila.

 "Ty máš nové pouzdro?" vyhrkl Ron a okamžitě se zohnul k Harryho pasu, aby si nové pouzdro prohlédnul.

 "To je od Deana a Seamuse," utrousil podrážděně Harry, "můžu už pokračovat?" zeptal se Rona zostra.

 "Jasně," kývl Ron, "není to zvláštní, že tě ostatní teď tak berou a ještě ti pomáhají?" zašklebil se na Harryho, ten ale už jeho radost nesdílel stejně tak, jako sám předtím.

 "Je to milé, že tě chtějí podpořit," podotkla Hermiona, aby Rona podpořila. "Nás chtějí podpořit," opravil ji rázně Harry, "když jdeme dobrovolně proti zdi," zakončil trochu ironicky, ale jeho kamarádi se jen pousmáli a šli nacvičovat s ním.

Bylo už kolem oběda a Harry s Ronem si připadali, jako by se schylovalo k půlnoci a oni za sebou právě měli celý den v podobě hipogryfa a lva. Hermiona je totiž zanedlouho opustila, aby si šla ověřit ještě nějaká obranná kouzla a Ron s Harrym se navzájem snažili odzbrojit. Ron se pokusil Harryho zbavit hůlky kouzlem experialismus, ale Harrymu, který to už čekal, se podařilo najít perfektní obranné kouzlo proti této kletbě a tak se červený paprsek na Harryho výkřik, defensio, v mžiku obrátil proti Ronovi a než stihl cokoliv udělat, jeho hůlka letěla vzduchem a Harry s úsměvem mířil přímo na Rona.

 "No tohle," vykřikl překvapeně Ron, "jak se ti do podařilo?"

 "Harry, toto jsou kouzla, které by jsme měli probírat někdy v sedmém ročníku, ale to jen tak okrajově," upozornila ho Hermiona, která se zrovna vrátila a byla očividně stejně tak ohromená, jako Ron.

 "Našel jsem je v jakési knize, kterou jsi mi dala, ani nevím, která z té velké hromady to byla," Harry se cítil o mnoho lépe, že se mu něco povedlo. Byl sice unavený, ale to celé nějak zpříjemňoval pocit, že by mohl být připraven víc, než si představoval a než v co doufal.

 "Ano, myslím, že to bylo v knize Obranná kouzla od nejjednodušších po nejsložitější od Viktorína Domobrana, ale vypadá to, že jsi přeskočil nejmíň půl knížky," Hermionin hlas zněl tak trochu káravě, že si Harry nepřečetl celou knížku, už ale podle jejího pohledu byla nadšená, že se vůbec na nějaké ty kletby podíval a dokázal se některou z nich naučit.

 "Harry, ty jsi ale odrazil kouzlo, jak je to možné?" nechápal Ron.

 "Jistě, že to je možné, Rone, jenom to moc kouzelníků nedokáže a tak se na to prostě tolik nezaměřují. Nemyslím, že jim to přijde zbytečné, ale možná to prostě nezvládnou," podotkla Hermiona, ale očividně tomu ani ona sama nevěřila.

 "To kouzlo nebylo tak těžké se naučit, myslím, že by to zvládl kde kdo," nedal se Harry. "Spíš se na to zapomnělo anebo se obranná kouzla téhle podoby moc neučí, protože pokud člověk alespoň netuší, jaké kouzlo bude následovat, nemůže se proti němu bránit těmito kouzly."

 "To jako, že jsi věděl, co udělám?" zatvářil se dotčeně Ron a Harry se musel smát, když jeho kamarád nasadil uražený pohled a odhodlaně na něho namířil hůlkou. "A ZNOVA!" vykřikl naoko rozčíleně a oba se začali svíjet smíchy.

 "No tak, znáš ještě nějaké obranné kouzlo, Harry?" přerušila je Hermiona.

"Díval jsem se na kouzlo Scutum, ale buď dělám něco špatně s pohybem v zápěstí nebo s výslovností," dodal Harry.

 "Proč si vybíráš tak složitá kouzla, Harry, je tu dohromady jen pět kouzel, která ovládala menší skupina kouzelníků, a ty si vybereš právě dvě z nich," postěžovala si Hermiona.

 "A ani jedno z těch pěti kouzel nemusí na Voldemorta působit," doplnil ji Harry.

 "Možná by to chtělo takové jednoduché kouzlo, víš…hodně staré, které by mohl podcenit stejně, jako to, které použila tvoje mamka, Harry," napadlo Rona a Harry s Hermionou mu museli dát za pravdu.

 "Dobře, jinak máš asi pravdu, Harry. S Voldemortem to nebude dvakrát jednoduché a měli by jsme se na něj připravit pořádně, kouzla ze třeťáku ho sotva zarazí. Jaký pohyb zápěstím děláš při té kletbě?" zeptala se Hermiona.

 Harry se pevně postavil a namířil směrem na seď za Rona, který i přesto raději ustoupil na bok a potáhl rukou nejprve k zemi, pak obtáhl pomalejší půlkruh směrem ke své levé ruce a jakmile se mu ruka dostala do vzpažení, prudce ji strhnul zpět do původního stavu, ze kterého vycházel, ale tentokrát hůlka mířila o něco víc. Při tom všem Harry pronesl kletbu: "Scutum". Nic se však nestalo.

 "Víš, na to k musíš přidat větší důraz. Rukou pohybuješ správně, ale nezapomeň, že toto je jedno ze silových kouzel stejně, jako například Patronovo zaklínadlo, musíš do něj vkládat jisté pocity. Stačí, když se pokusíš dát nejen do pohybů zápěstí, ale také jako by i do hůlky, sílu. Zkus si představit, že máš v sobě spoustu energie a adrenalinu, který se prostě pokusíš vehnat myšlenkami do hůlky," zakončila svoje poznámky Hermiona.

 "Jak to můžeš vědět, že je to správně, když jsi to ještě nikdy nezkoušela?" divil se Ron.

 "Víš, jsou věci, které se dají z knih vyčíst, když si dočteš celý odstavec," smála se Hermiona a popošla dál od Harryho. "Mělo by to mít podobný efekt, jako Patronovo zaklínadlo, jenomže to neplatí na Mozkomory a toto kouzlo poté, co jej vyvoláš, musíš udržovat pohyby rukou v místech, kde štít tvoříš. Nejlepší je prý kroužit pak rukou, aby se tvořil před tebou kruh - to je nejlepší formace, celé kouzlo ale funguje do té doby, co pociťuješ tu energii," dodala Hermiona.

 "Tu momentálně nepociťuji už vůbec," zaškemral Ron a unaveně sebou seknul do rohu ke zdi.

 "Tak to zkus," vybídla ho nedočkavě Hermiona.

 Harry se zhluboka nadechl a protřásl si ruce, které po dnešku už sotva cítil. Potřeboval se ale co nejrychleji probrat a jakmile si přešlápl, tentokrát namířil na Hermionu a pevně se na ni podíval.

 "SCUTUM!" vykřikl po chvíli silným hlasem. Měl pocit, že více sil dal do výkřiku než do pohybů rukou a do hůlky a tak se nic nestalo. Hermiona s Ronem mu museli dát zapravdu, že se musí více soustředit na své ruce a na to, co dělá, a že křikem to nevyřeší. Harry to tedy zkusil znova.

 "Scutum!" tentokrát cítil, jak moc silný se cítí a jak mu ta energie projela tělem, bylo to ale příjemné. Najednou se před Harrym objevilo silně oranžové světlo, které ale okamžitě zmodralo do jakési vodové barvy. Harry si připadal, jako se by na Hermionu díval pod vodou.

 "Výborně Harry," volala Hermiona nadšeně, "a teď vydrž. Zkusíme, jestli to kouzlo udržíš i z útočnou kletbou. Nezapomeň se soustředit. Štít by měl to kouzlo pohlcovat. Mdloby na tebe!" vykřikla, k Harrymu obrovskému údivu, Hermiona, ale Harry se nenechal vyvést z míry, i když po dopadu Hermioniny kletby na Harryho štít se trochu zakymácel, dál se snažil nechat proudit svoji sílu pomocí vůle a dařilo se mu to dlouho dobu, než Hermiona konečně sklonila svoji hůlku. Harry cítil, jak mu brní pravá ruka, kterou kouzlo zadržoval, ale cítil se opravdu skvěle.

 "Harry, myslíš si…," začal Ron, ale na chvíli se zasekl, jako by si to všechno promýšlel, aby neřekl něco nesmyslného nebo zbytečného, "že by to kouzlo platilo i na kletbu Adava Kedavra?" dokončil nakonec svoji myšlenku.

 "Já nevím," odpověděl Harry.

 "Ve skutečnosti na tuto kletbu neexistuje protikouzlo Rone," podotkla Hermiona to, co už všichni věděli. "Víš, je ale pravda, že protivník nemůže tušit, že právě toto kouzlo někdo chce použít a tak neví, proti čemu se bránit. Já si ale myslím, že to nejde," dodala a očividně začínala mít docela naspěch. A měla důvod, protože už bylo kolem třetí hodiny a vypadalo to, že oběd už nenávratně ztratili. Nejvíce to mrzelo Rona, ten se ale začal bavit tím, že na Harryho volil nejrůznější kletby a Harry se snažil pomocí dvou nových obranných kouzel  ubránit. Nevyšlo mu to jen jednou, když hned po odražení Ronova útoku jeho  kamarád zaútočil okamžitě znovu a Harry se nestihl zorientovat. To už ale jeho  hůlka ležela na zemi.



 Všichni tři skončili kolem páté hodiny naprosto vyčerpaní, ale tak nějak v  přesvědčení, že dnes poctivě cvičili. Když se vraceli do Nebelvírské věže,  potkali Nevilla, který je zarazil.

 "No vy snad nejdete na to shromáždění?" zeptal se zaraženě.

 "Na jaké?" nechápal Harry.

 "No přece na to s Tonksovou. Mají nám tam říct víc o zítřejší výstavě,"  zakroutil Nevill hlavou. No jistě, jak jen mohli zapomenout. Ještě štěstí, že  Nevilla potkali a ten jim to připomněl a navíc ještě, že už se vydali zpátky a  nezůstali v Tajné místnosti, taky by je mohl někdo začít hledat a to by nebylo  dobré.

 "Kde jste byl?" vyhrkl na Harryho Střevlík hned u vchodu.   "To teď nebudeme řešit," zarazila ho přísně McGonagallová a pohledem Harryho  poslala na své místo. "Tak, když jsme tu už konečně všichni. Mohli bychom  začít," začala McGonagallová.  "Já přísně proti Potterovi protestuji. Nebezpečí přitahuje on a k pravidlům respekt nemá. Neposlechne. Prodiskutovat chci to," ozval se Seněgev.  "S tím bych souhlasil," hlesl odněkud Střevlík a Harry cítil, jak jím cloumá vztek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama