Tyran královský
Tyran královský (Tyrannus tyrannus; česky též tyran obecný) je až 23 cm velký hmyzožravý stěhovavý americký pták. Hnízdí napříč Severní Amerikou (od Floridy a mexickoamerické hranice po jižní pobřeží Hudsonova zálivu), zimuje v Karibiku a na severu Jižní Ameriky.
Otevřené hnízdo si s oblibou staví nad vodní hladinou. Snůšku obvykle představuje 2-5 bílých skvrnitých vajec, mláďata se líhnou asi 14-18 dnů po snesení.
Tyran královský je známý pro agresivitu, s níž rodiče tohoto druhu stráží své hnízdní teritorium před konkurenty a velkými dravými ptáky. Neváhají napadnout i jestřába nebo orla, který by jeho teritorium neopatrně narušil. Boj s tyranem zpravidla podstupují pouze mladí a nezkušení dravci, starší se zpravidla dávají na okamžitý ústup, protože si jsou vědomi toho, že proti mimořádné obratnému a agresívnímu soupeři nemají reálnou šanci na úspěch.
Při obraně hnízdního teritoria si rodiče dělí úkoly. Otec hraje úlohu předsunuté obrany: uplatňuje svou agresivitu i dále od hnízda a aktivně zahání a pronásleduje potenciální útočníky, zejména havranovité, dravce a hnízdní parazity. Matka se od hnízda příliš nevzdaluje, bojuje pouze v jeho blízkosti a při zahánění útočníka nepraktikuje na rozdíl od samce dlouhá pronásledování.
Boj tyrana královského s velkým dravcem poutavě vylíčil Ernest Thompson Seton ve své knize Dva divoši. Podobně nekompromisně reagují i na mláďatům nebezpečné savce, jako jsou například kočky.
Pokud známý americký hnízdní parazit vlhovec hnědohlavý (Molothrus ater) naklade vejce do hnízda tyranů královských, rodiče je jsou schopni rozeznat a vyhodí je ven.
Amadina Gouldové
Amadina Gouldové (Chloebia gouldiae nebo Erythrura gouldiae) se řadí mezi astrildovité ptáky a pochází ze severní tropické Austrálie. Amadina Gouldové byla pojmenována anglickým cestovatelem a ornitologem Johnem Gouldem podle jeho ženy Elizabeth, která byla údajně stejně krásná a fascinující jako tito ptáci. Amadina Gouldové se v přírodě vyskytuje ve třech formách lišících se barvou hlavy:
- černohlavá,
- červenohlavá,
- žlutohlavá (oranžovohlavá).
V přírodě se nejčastěji vyskytují černohlaví ptáci, méně červenohlaví (asi 3:1). Nejvzácnější je žlutohlavá variace, kdy na 5000 ks černo a červenohlavých ptáků připadá jeden žlutohlavý jedinec.
Amadiny Gouldové se vyskytují v severní části Austrálie. Jejich biotopem jsou teplé, suché savany. Vyhýbají se zalesněným areálům. Na těchto savanách vystupují denní teploty v létě na 40-47 °C. Noční teplota pouze sporadicky poklesne pod 20 °C. V období dešťů, kdy teploty dosahují 30-35 °C, migrují ptáci více k jihu, do vnitrozemí, v době sucha se stěhují na sever. V době hnízdění se ptáci zdržují v párech nebo menších, snad rodinných, skupinkách. Po vyhnízdění tvoří hejna, která pak migrují za vodou a potravou. Tou jsou z převážné části drobná semena trav (Sorgum, Panicum, Eriachne, Eragostris). V době odchovu mláďat tvoří podstatný díl potravy hmyz, především termiti. Hnízdění probíhá od prosince do dubna. Hnízda si staví v dutinách stromů, termitištích, hnízdech jiných ptáků (papoušků), vzácněji v hustém křoví nebo vysoké trávě. Klenba hnízda je velmi neumělá, jakoby pouze naznačená.
Amadiny Gouldové vytvářejí pestrou paletu barevných mutací, kvůli kterým je o ně stále velký zájem. K úspěšné výchově mláďat používá mnoho chovatelů chůvičky. Gouldy jsou náchylné na vzdušné roztoče a drobné parazity přenášející se vzduchem, které napadají dýchací cesty.
Amadina Gouldové je zpravidla velká 13 cm, inkubační doba vajec je 14 dní, přičemž vylíhlá mláďata opouští hnízdo po 21 dnech. Amadina Gouldové snáší přibližně 4-5 vajec v jedné snůšce.
Zajímavosti
Americká společnost ViewSonic, která se zabývá výrobou monitorů a počítačových komponent, má ve svém logu tři amadiny Gouldové. Ve filmu Batman se vrací z roku 1992 sní Catwoman jednu amadinu Gouldové.
Zebřička pestrá
Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) je dnes nejrozšířenějším a nejznámějším druhem astrildovitých ptáků ve střední části Austrálie, ačkoli se vyskytuje po celém australském kontinentě pouze s výjimkou nejchladnějších a příliš vlhkých oblastí na severu a jihu. Izolovaně žije i v Indonésii. Člověkem však byla zavlečena i na Puerto Rico, do Portugalska aSpojených států. Je velmi populární také jako klecový pták.
Rozlišujeme dvě zeměpisné formy zebřiček:
- zebřička pestrá ostrovní (Taeniopygia guttata guttata)
- zebřička pestrá australská (Taeniopygia guttata castanotis)
Obývá širokou škálu krajin, nejhojněji se však vyskytuje ve stepích s roztroušeným porostem stromů a keřů, často zasahuje také do těsné blízkosti lidských obydlích. Je semenožravá.
Brhlík lesní
Brhlík lesní (Sitta europaea) je drobný pěvec, velký asi jako vrabec, který má vlastní čeleď brhlíkovitých. Má výrazný šídlovitý zobák, který používá k vyhledávání hmyzích škůdců pod kůrou stromu. Po kmenech stromu leze velmi často hlavou dolů, což snad jiný náš pěvec neumí. Ke šplhání má dokonale uzpůsobené krátké a silné nohy. Má poměrně nezaměnitelné zbarvení s šedomodrým hřbetem, žlutohnědým bříškem a černou páskou přes oko.
Ekologie
Brhlík lesní je rozšířen po velké části Eurasie (takzvané palearktické rozšíření), omezen je převážně přítomností lesních biotopů. V takto velkém rozšíření se samozřejmě vyvinulo mnoho poddruhů (v Česku žije brhlík lesní středoevropský - S. europaea caesia). Brhlíci se zdržují převážně v listnatých a smíšených lesích se starými stromy, na severu rozšíření i v lesích čistě listnatých. Ve vyšších nadmořských výškách se vyskytuje vzácněji. Běžně se vyskytují v zahradách i městských parcích.
Jsou to výrazně teritoriální ptáci a zvláště ti naši se jen výjimečně zatoulají dále než 30 kilometrů od hnízdiště. Na svých teritoriích zůstávají i v zimě.
Potravu vyhledávají ve škvírách v kůře, nebo těsně pod kůrou. V zimě se živí hlavně semeny, často navštěvují krmítka spolu se sýkorami, na rozdíl od nich však zvládne i lískové oříšky. Navíc si dělají na zimu aktivně zásoby, které pak postupně vyhledávají.
Brhlík hnízdí v hnízdních dutinách, nejčastěji vydlabaných nějakým datlovitým ptákem (nepohrdne ani budkou), nejčastěji ve starých dubech. Pokud je vletový otvor příliš velký, zazdí ho částečně hlínou, aby dovnitř nemohl nikdo větší. Dutinu vystýlá převážně kousky borové, modřínové, nebo dubové kůry. Ve snůšce bývá nejčastěji 5 až 8 vajec, na kterých sedí zhruba 14 dní. Mláďata hnízdo opouští po dalších 22 - 25 dnech a už umí dobře létat. Hnízdí jedenkrát ročně.
Popis
Brhlík lesní je drobný pták, váží kolem 23 gramů. Je sice velikosti vrabce, ale má větší hlavu, krátký ocas, šídlovitý zobák a krátké nohy. Vrch hlavy a těla je šedomodrý (u mláďat s bělavými čárkami), letky jsou tmavé. Černý pruh, který jde přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší, u mláďat spíš hnědý. Brada a hrdlo jsou bělavé, příuší a ostatní spodina žemlová, boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé. Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím si si. Zpěv je trylkovitý popisovaný jako kvikvikvi…
Zedníček skalní
Zedníček skalní (Tichodroma muraria) je druh menšího horského ptáka z čeledi brhlíkovitých, o něco větší nežvrabec domácí. Vyskytuje se v horách jižní a střední Evropy a západní a střední Asie. Vyskytuje se i v Tatrách, což je nejsevernější hnízdiště tohoto druhu v Evropě. Není to pták stěhovavý, mimo dobu hnízdění se vydává jen na krátké cesty do nižších horských terénů.
V současnosti se rozlišují dva poddruhy zedníčka skalního. Kromě poddruhu T. muraria muraria (Evropa a Tureckoaž po Kavkaz) byl zjištěn ve střední Asii výskyt poddruhu T. muraria nepalensis, který se jen nepatrně liší temnější barvou peří a výskytem ve vyšších horských polohách.
Zedníček skalní se vyskytuje i v České republice. Zde je však kriticky ohroženým druhem.
Kardinál červený
Kardinál červený (Cardinalis cardinalis) je 21 - 23 cm dlouhý pěvec z čeledi kardinálovitých. Vyskytuje se na okrajích lesů, v parcích, zahradách a v blízkosti bažin v jižní a východní části Severní Ameriky, konkrétně v Mexiku, Belize, Guatemale a na Bermudských ostrovech.
Samec je karmínově červený a na hrdle má černé opeření, samice je žlutohnědě olivová. Má nápadně dlouhý ocas, silný zašpičatělý zobák vhodný k rozbíjení tvrdších semen a na hlavě vztyčitelnou chocholku.
Kardinál červený je všežravec, ale jeho hlavní složku potravy tvoří rostlinná strava (semena, plody, květy, listy a jiné části rostlin), občas chytají i menší hmyz. Ozývá se hlasem tvořeným výraznými a melodickými tóny. Samec je po celý rok teritoriální, nejagresivnější je přitom v době rozmnožování. Při námluvách samec do zobáku samice vkládá zralý plod a čeká, zda jej samice přijme. Ročně má 2 až 4 snůšky, přičemž v jedné obvykle bývají 3 až 4 vejce.
V minulosti byl v Americe velice exklusivním domácím mazlíčkem, v současné době je však ilegální chov kardinálů červených přísně zakázán.
Kardinál ohnivý
Kardinál ohnivý (Cardinalis phoeniceus) je druh rodu kardinál (Cardinalis) žijící v Kolumbii a Venezuele.
Kardinál úzkozobý
Kardinál ohnivý (Cardinalis sinuatus) je druh rodu kardinál (Cardinalis) žijící v nejjižnější části USA a Mexiku.
Vlhovec hnědohlavý
Vlhovec hnědohlavý (Molothrus ater) je malý druh pěvce z čeledi vlhovcovitých (Icteridae). Vyskytuje se v otevřených lesích a v blízkosti lidských obydlí v mírných a subtropických částech Severní Ameriky. Jižní populace jsou stálé, severní však na zimu migrují na jih Spojených států a do Mexika, odkud se zpět na hnízdiště navrací během března až dubna.
Dorůstá průměrně 19,5 cm, samci jsou celí leskle černí s hnědou hlavou, samice jsou hnědošedé se světlejší spodinou těla. Živí se převážně semeny a hmyzem. Vlhovec hnědohlavý náleží mezi hnízdní parazity; samice klade vejce nejčastěji do hnízd malých pěvců, ale je zdokumentováno více jak 220 různých hostitelských druhů, mezi které patří např. i kolibříci nebo dravci. Úspěšné vyvedení mláďat však bylo zaznamenáno pouze u 140 z nich.
Samec
Samice