Tukan pestrý
Tukan pestrý (Ramphastos dicolorus) je velký pták z čeledi tukanovitých. S délkou 42-48 cm náleží k nejmenším zástupcům rodu Ramphastos. Zobák má dlouhý asi 10 cm. Je převážně černý s rudým břichem, oranžovo-žlutým hrdlem, oranžovými lícemi a světle zeleným zobákem. Žije převážně v atlantských pralesích na území jižní a východní Brazílie, východní Paraguaye a severovýchodní Argentiny.
Tukan obrovský
Tukan obrovský je velmi známý pták z čeledi tukanovití s typickým zavalitým tělem a s dlouhým, mohutným a barevným zobákem. Tukan obrovský je největší se všech 37 druhů tukanů. Dorůstá délky kolem 60 cm, zobák může být dlouhý až 19 cm.
Barva peří je černá, jen na prsou, krku a kořeni ocasu je čistě bílá (na krku a prsou je u některých jedinců světle žlutý nádech). Kolem očí je zbarven do žluta. Zobák hraje všemi možnými odstíny žluté a oranžové, špička zobáku je černá. Proč mají tukani tak velký zobák není vědcům zatím moc dobře známo. Přesto je jistě hlavním důvodem přidržování velkých bobulí kterými se často živí. Například v době námluv přináší sameček ve svém zobáku samičce pěkně vybarvený a zralý plod (většinou nějaké bobule nebo ovoce) který sám vybere a tím si získá samičku. Dalším důvodem jistě bude vyvažování rovnováhy při pohybu na tenkých větvích.
Vyskytuje se ve Střední a Jižní Americe, zde obývá hlavně nížinné a horské lesy států Mexiko, Brazílie a Argentina. Žijí většinou v párech nebo tvoří malé skupiny. Živí se hlavně různými plody a bobulemi, občas si potravu zpestří bezobratlými živočichy či drobnými obratlovci. Potravu získávají jak na stromech tak i na zemi. Tukani nejsou moc dobří letci, na zemi i po větvích se pohybují poskakováním. Tukani spí v dutinách starých stromů, zde také klade samice vejce. Mláďata jsou většinou dvě, výjimečně tři. Líhnou se po 18 denní době inkubace. V hnízdě zůstávají mláďata dalších asi 7 týdnů. Nejdříve je rodiče krmí šťávou z plodů, postupně přecházejí na pevnou potravu. Tukani se můžou dožít i 15 let.
Tukan obrovský není zatím ohrožen vyhynutím. Největší nebezpečí pro něj však představuje ničení jeho životního prostředí - deštného lesa, který se kácí a vypaluje pro získání nové zemědělské půdy.
V zajetí, hlavně v zoologických zahradách se chová často. Jen málo zoologickým zahradám se je však podařilo rozmnožit. V ČR byla tou první ZOO Hodonín.
Tukan bělolící
Tukan bělolící (Ramphastos vitellinus), známý též pod názvem tukan vrubozobý, je velký pták z čeledi tukanovitých. Dorůstá délky kolem 48 cm, zobák má dlouhý 9-14 cm. Tvoří několik poddruhů, které se vzájemně liší zbarvením. Žije převážně ve vlhkých nížinatých lesích, ačkoli v některých oblastech vystupuje až po nadmořskou výšku 1700 m n. m. Jeho areál rozšíření se přitom rozprostírá na Trinidadu a na rozsáhlém území Jižní Ameriky, jižně zasahuje až po jih Brazílie a střed Bolívie. Živí se převážně plody, ale požírá též hmyz, malé plazy, ptačí vejce i mláďata a obojživelníky. Hnízdí ve stromových dutinách, na vejcích sedí 15-16 dnů. Mláďata pak hnízdo opouští ve věku 40-50 dnů.
Arassari smaragdový
Arassari smaragdový, někdy také uváděn pod názvem arassari lesklý (Aulacorhynchus prasinus), je 35 cm velký, převážně zelený pták z čeledi tukanovitých s tmavým ocasem, žluto-černým zobákem a světle hnědým temenem a zátylkem.
Rozšíření
Arassari smaragdový se vyskytuje na území v rozmezí od jižního Mexika a Nikaraguy po Venezuelu, Kolumbii, Ekvádor a Peru.
Jeho přirozeným biotopem jsou vlhké horské lesy, otevřená krajina s hustým porostem stromů, kde se ukrývá. Žije vnadmořských výškách mezi 1800-3000 m.
Způsob života
Arassari smaragdový je plachý pták, který sedává v korunách stromů, buď v párech, nebo v malých skupinkách. Ozývá se přitom hlasitým voláním.
Potrava
Arassari smaragdový je všežravý, živí se hmyzem, drobnými plazy, vejci a mláďaty jiných druhů ptáků, plody a bobulemirůzných rostlin.
Rozmnožování
Hnízdí v dutinách stromů, často v opuštěných dutinách datlů, které často ze svého hnízda sám odežene. Samice snáší 3-4 vejec, na jejich inkubaci i o následnou péči o mláďata se přitom podílí oba rodiče.
Krutihlav obecný
Krutihlav obecný (Jynx torquilla) je pták příbuzný strakapoudům a datlům, na rozdíl od ostatních šplhavců má však slabý zobák a měkký ocas. Je o něco větší než vrabec a je nenápadně zbarvený, jeho peří se podobá sovímu a splývá s kůrou stromů. Krutihlav připomíná pěvce, stejně jako ostatní šplhavci má ale vratiprst, dva prsty tedy míří dopředu a dva dozadu, a dlouhý lepivý jazyk.Krutihlav je jediný tažný datel.Má ohebný krk,takže snadno dokáže otočit hlavu o 180stupňů.
Krutihlav žije v celé Evropě a v mírném pásmu Asie, vyhledává světlé listnaté a smíšené lesy, žije i v remízcích, sadech nebo v křovinách s jednotlivými stromy. Je tažný, evropská populace zimuje v Africe, krutihlavové z Asie létají do Indie a Jihovýchodní Asie.
Živí se hlavně mravenci a jejich larvami, mšicemi a dalším hmyzem, který sbírá lepkavým jazykem. Hnízdí v dutinách stromů, snáší 7-10 vajec, na kterých oba rodiče sedí 12 dní. Mláďata se osamostatňují za 28-38 dní.
Jméno krutihlavovi vyneslo jeho zvláštní chování, cítí-li se ohrožen, krutihlav naježí peří, rozestře ocas, svěsí křídla a v této pozici kroutí krkem, syčí a prská.
V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie VU, tzn. zranitelný druh, ve vyhlášce MŽP ČR č.79/1992 Sb. je veden jako druh silně ohrožený.
Datel červenohlavý
Datel červenohlavý (Melanerpes erythrocephalus) je široce rozšířený druh šplhavého ptáka z čeledi datlovitých (Picidae). Je rozšířený především v otevřených, stromy porostlých krajinách na území jižní Kanady a ve středu a na východě Spojených států amerických. Je částečně tažný, zatímco severní ptáci migrují směrem na jih, jižní populace na svých hnízdištích mnohdy setrvávají po celý rok. Dorůstá 24 cm, je celý černobílý s jasně červenou hlavou a hrdlem. Živí se hmyzem, semeny, bobulemi, ovocem, ořechy a občas i vejci jiných druhů ptáků. Hnízdí v dutinách odumřelých stromů, kam klade 4-7 vajec, na kterých sedí po dobu 2 týdnů. Ročně hnízdí 1x až 2x.
Datel zemní
Datel zemní (Geocolaptes olivaceus) je 22-30 cm velký zástupce čeledi datlovitých (Picidae) žijící ve výše položených otevřených skalnatých krajinách na území Jihoafrické republiky. Je stálý. Jak již z jeho samotného názvu plyne, zdržuje se hlavně na zemi, a to v párech nebo malých skupinách. Živí se především mravenci a jejich larvami, požírá však také hmyzí kukly a vajíčka. Hnízdí v norách, které si sám buduje nejčastěji ve strmých potočních březích. V jedné snůšce pak bývají obvykle 3 bílá vejce.
Datel černý
Datel černý (Dryocopus martius) je největší evropský zástupce čeledi datlovitých. Vyskytuje se v borových, bukových i smíšených lesích na velkém území Eurasie.
Popis
Datel černý je se svou délkou 45-50 cm, hmotností 250-320 g a rozpětím křídel kolem 76 cm velký zhruba jako vrána. Má štíhlé, černé tělo se světlým silným zobákem, protáhlou hranatou hlavou, šedými končetinami a bílýma očima. Upohlaví je slabě vyvinut pohlavní dimorfismus. Samec má na hlavě červenou "čepičku", samice má pouze červený týl. Na rozdíl od ostatních datlovitých létá datel černý přímo, a nikoli ve vlnovkách.
Chování
Živí se především dřevokaznými škůdci, mravenci, brouky nebo jejich larvami, které pomocí svého skvěle tvarovaného dlátového zobáku vytesává ze živého i mrtvého dřeva. Na nabírání kořisti z těžko dostupných míst má dlouhý lepkavýjazyk se zoubky na konci.
Datel černý je stálý pták. V letu se ozývá zvučným "kví kví kví", v sedě pronikavým "kliééé".
Hnízdní dutina má hranatý tvar a datlové si ji nejčastěji vytesávají až 8 m nad zemí v kmenech buků. Samice do ni během května klade 4 až 5 vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče, přičemž ten kdo nesedí přečkává noc v již předem vytesané dutině poblíž hnízdní dutiny s několika východy. Inkubační doba trvá 12 až 14 dní a mláďata hnízdo opouští po 23-28 dnech života. Opuštěné hnízdní dutiny datlů následně využívá k hnízdění např. holub domácí, hohol severní nebo mandelík hajní.
Ohrožení a početnost v ČR
V České republice se jedná o poměrně hojný druh. Vzhledem k jeho plaché povaze je však poměrně obtížné jej v přírodě spatřit. Dle Bernské úmluvy se jedná o přísně chráněný druh, u kterého byla v posledních desetiletích zaznamenána zvyšující se početnost. Počet hnízdících párů mezi lety 2001-2003 se odhaduje na 4-8 tisíc párů.
Datlík tříprstý
Datlík tříprstý (Picoides tridactylus) je středně velkým druhem šplhavce, téměř velikosti strakapouda velkého. Svrchu je černavý, s bílým pruhem za okem a bíle proužkovaným hřbetem, spodina je bílá, hustě černě proužkovaná. Samec má přední část temene žlutou. Hnízdí v jehličnatých a smíšených lesích se starými smrky. Hnízdí v severských lesích Evropy, Asie a Severní Ameriky, mimo to také v v řadě izolovaných populací v horách Evropy a Asie jižně od areálu souvislého rozšíření. V České republice hnízdí na Šumavě, v Blanském lese, Novohradských horách a Beskydech, celková početnost je odhadována na 300-500 párů.
Strakapoud osikový
Strakapoud osikový (Picoides pubescens) je nejmenší severoamerický strakapoud. Dorůstá sotva 14 - 17 cm, dosahuje hmotnosti 21 - 28 g a v rozpětí křídel měří 25 - 30 cm.
Dospělý pták je svrchu převážně černý, má bílý hřbet, hruď a břicho, bílé pruhy na křídlech a světlou hlavu s tmavým pruhem přes oko, zobákem a temenem. Samec má na zadní části hlavy navíc červenou skvrnu, kterou samice zcela postrádá.
Strakapoud osikový se zbarvením velice podobá výrazně většímu strakapoudu americkému. Mezi sebou nejsou přitom nijak blízce příbuzní, oba dva navíc zřejmě náleží do jiného rodu. Jsou tak typickým příkladem tzv. konvergentní evoluce.
Je velmi hojným obyvatelem zalesněných ploch porostlých zejména opadavými stromy na velkém území Severní a části Střední Ameriky. Na většině svého areálu rozšíření se zdržuje po celý rok. Na zimu se směrem na jih přesouvají pouze ptáci ze severních oblastí, jedinci žijících v horách se obvykle stahují pouze do nižních nadmořských výšek.
Strakapoud osikový hledá potravu na stromech. Živí se zejména hmyzem, požírá však také i semena a bobule. Přes zimu se často stahuje i do městských parků a zahrad a často je k vidění i u krmítek. Hnízdí v dutině stromů, které si pár společně buduje ve ztrouchnivělém stromě.
Strakapoud americký
Strakapoud americký (Picoides villosus) je středně velký strakapoud.
Dospělý pták dorůstá 18 - 26 cm, dosahuje hmotnosti mezi 40 - 95 g a v rozpětí křídel měří 33 - 41 cm. Má černá křídla s bílými pruhy, černý ocas, temeno a zátylek, bílý hřbet, spodní stranu těla a pruh pod i nad okem. Samci se od samic odlišují červeně zbarvenou skvrnou na zadní části hlavy, kterou samice zcela postrádají.
Je velice podobný strakapoudu osikovému, oba dva druhy přitom nejsou nijak zvláště blízce příbuzné. Jsou tak typickým příkladem konvergentní evoluce.
Strakapoud americký
Nahrávka s hlasem
Strakapoud americký je nejrozšířenějším americkým strakapoudem. Vyskytuje se především v zalesněných oblastech s porostem starých stromů na velkém území Severní a Střední Ameriky a na některých ostrovech v Karibiku; často, zejména přes zimu, se objevuje i na zahradách a v případě nedostatku potravy běžně navštěvuje také krmítka. Na většině svého areálu rozšíření je stálý, směrem na jih se částečně stahují pouze ptáci žijící v severních oblastech. Potravu vyhledává na stromech, požírá zejména hmyz, ale také bobule, semena, ořechy (které upevňuje do vidlice větve a pak do nich seká zobákem) a mízu. Hnízdí ve stromové dutině, kterou hloubí samec i samice ve výšce 4-6 m nad zemí. Klade do ní průměrně 4 bělavá vejce, na kterých sedí po dobu přibližně 14 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo po 28-30 dnech.