close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tučňáci 3

4. listopadu 2010 v 18:12 |  Obratlovci

Tučňák galapážský

Tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus) je jediným druhem tučňáků, který snáší vejce a vyvádí své potomstvo v okolí rovníku. 

Rozšíření

Je endemickým druhem, žije jen na Galapážských ostrovech. Jeho největší hnízdící kolonie (95 %) jsou na ostrovech Isabela (angl. Albemarle) a Fernandina (Narborough), další drobné (5 %) na ostrovech Floreana (Charles), San Salvador (James), Santa Cruz (Indefatigable) a Bartolomé.

Popis

Je nejmenším druhem z rodu Spheniscus, délka jeho těla je jen 48 až 53 cm a hmotnost 2,5 až 2,7 kg. Samice je o poznání menší. Na rozdíl od ostatních druhů má tváře tmavé a jen úzký bílý pásek směřuje od oka k hrdlu. Velikost odpovídá Bergmannovu pravidlu, že velikost zvířat téhož druhu nebo úzce příbuzné skupiny se zvětšuje se vzdálenosti od rovníků k oběma pólům.

Životní podmínky

V místech která si vybrali za pravidelná hnízdiště se pohybuje teplota vzduchu od 25 do 40 °C a teplota vody od 15 do 28 °C. Vůbec přežit v těchto podmínkách tučňákům umožňují studené proudy Humboldtovův z jihu a Cromwellův ze západu, které se u Galapág mísí s teplým proudem Panamským. Studené proudy ochlazují vodu a jsou bohaté na potravu pro tučňáky.

Přizpůsobení podmínkám

Těmto vysokým teplotám se tučňáci galapážští přizpůsobili několika způsoby. Tak jim ve větším rozsahu než je zvykem kolísá tělní teplota, na vzduchu se pohybuje od 38 do 42 °C a ve vodě od 37 do 39 °C. Tělesnou teplotu snižují převážně vyzařováním tepla z nohou a křídel, ty jsou až o 7 °C chladnější než je teplota trupu. Na souši drží tučňáci vždy křídla odtažena od těla. Dále se ochlazují zrychleným dýcháním otevřeným zobákem, které může dosáhnout až 75 vdechů za minutu.
Tučňáci galapážští tráví přes den více než 12 hodin ve vodě, vylézají na břeh až večer. V době přepeřování se před slunce skrývají do stínů skal nebo zalézají do jejich trhlin. Mají oproti jiným druhům rodu Spheniscus o třetinu kratší peří, což opět usnadňuje vyřazování teploty.

Potrava

Jako všechny druhy tučňáků i tito potravu získávají v moři. Jejich jídelníček tvoří hlavně malé druhymořských ryb, hlavonožci, měkkýši a korýši.

Rozmnožování

Tučňáci galapážští tvoří monogamní páry. Před vlastním pářením dochází k námluvám a toku, kdy oba partneři se o sebe otírají, čistí se a nakonec spolu troubí. Při páření leží samice na břichu. V době mezi květnem a červencem, do jednoduchých hnízd v dutinách skal a ve stínu pod kameny, vzdálených od moře cca 50 metru, snese samice jedno nebo dvě vejce. Po 38 až 40 dnech se narodí ochmýřená mláďata o která se starají oba rodiče.

Ohrožení

Podle IUCN je tučňák galapážský považován za ohrožený druh. Jeho stavy jsou snižovány zapříčiněním člověka a přirozených nepřátel, ale i následkem složitého klimatického jevu El Niño, který omezuje studený Humboldtovův proud a tím tučňáci v okolí Galapág mají nedostatek potravy. Z přirozených nepřátel se na snižování jejich počtu podílejí v moři žraloci, lachtani a kosatky, na pevnině při hnízdění psi, kočky a krysy.
Při posledním sčítání v roce 2004 bylo zjištěno asi 1500 jedinců tučňáka galapážského.
Tučnák galapážský(Spheniscus mendiculus)
Tučňák galapážský (Spheniscus mendiculus)

Tučňák Humboldtův

Tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti) je nelétavý pták z čeledi tučňákovitých (Spheniscidae), pojmenovaný po přírodovědci Alexandru von Humboldtovi. Vyskytuje se na území Peru a Chile podél západního pobřeží Jižní Ameriky, kde obývá chladný, ale na ryby bohatý Humboldtův proud. Náleží mezi středně velké druhy tučňáků, dorůstá 65-70 cm a váží 3,6-5,9 kg. Svrchu je celý šedo-černý s bílým pruhem na hlavě a růžově zbarveným kořenem zobáku. Spodinu těla má světlou, jemně černě skvrnitou, s výraznou černou podkovovitou páskou na hrudi. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci mají v porovnání s dospělci jednotvárněji zbarvenou hlavu a zcela postrádají černou pásku na hrudi (viz obrázek níže).
Mladý pták
Tento druh loví v hejnech v mělkých vodách. Živí se hejnovými druhy ryb, především sardelemi a sardinkami. Hnízdí v podzemních doupatech, v dutinách a štěrbinách mezi balvany na ostrovech nebo na kamenitých pobřežích. V jedné snůšce jsou pak obvykle 2, vzácněji i 1 vejce. Cílený a nadměrný komerční lov ryb vedl k značnému poklesu jejich populací, díky čemuž je v Červeném seznamu zařazen do kategorie zranitelných druhů.
Spheniscus humboldti -Chester Zoo, Cheshire, England-8a.jpg

Tučňák magellanský

Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus) je druhem tučňáků, který hnízdí na pobřeží jižního Chile, Patagonii, Ohňové zemi, na ostrovech Juana Fernandéze, Falklandech a hlavně na pobřeží Argentiny a částečně i Uruguaye a jihu Brazílie. Největší hnízdící kolonie je na poloostrově Punta Tombo v Argentině.

Popis

Je to tučňák prostřední velikosti, je největším druhem rodu Spheniscus. Bývá vysoký 60 až 70 cm a váží 3,5 až 5 kg. Samci jsou větší samic. Má dva černé příčné podkovité pruhy přes krk a prsa. Pije mořskou vodu, přebytečnou sůl pak vykašlává. Mláďata a nedospělci jsou na zádech šedočerní a zespodu špinavě bílí. Mladší ptáci mají na nohou bílé skvrny, s věkem jejich množství ubývá. Tučňák magellanský se dožívá až 25 let.

Potrava

Jako všechny druhy tučňáků i tito potravu získávají v moři. Jejich jídelníček tvoří hlavně malé druhy mořských ryb,hlavonožci, měkkýši, korýši i kril.

Způsob života

Více než polovinu roku tráví na moři, kde cestují za potravou. Zpět se vracejí koncem září se studenými proudy Humboldtovým (na pobřeží Chile) a Falklandským (na pobřeží Argentiny a dále). Tyto mořské proudy jsou obvykle bohaté na ryby a tučňáci se cestou před zahnízděním vykrmí.
Po doplutí do obvyklého hnízdiště, první připlouvají samci, si vybojují nejvhodnější místo pro vyhrabání nové nory, případně jen vyčistí starou. Průměrná nora má vstupní otvor široký 50 cm, pak následuje asi 1 metr dlouhá chodba vysoká 20 cm končící hnízdící komůrkou o průměru 45 cm, která je pod povrchem hluboko asi 40 až 50 cm. Komůrka je vystlána trávou a větvičkami vyvrženými mořem.
Po spáření snese samice obvykle dvě vejce o váze cca 130 gramů (slepičí váží polovinu). V sezení na vejcích se samec i samice střídají po dobu 43 až 44 dnů, mláďata se tak líhnou v druhé polovině listopadu. Mládě váží po vylíhnutí 60 gramů, má prachový šat a začíná vidět po 10 dnech. Asi za 100 dnů jsou opeření s dětským zbarvením, teprve dvou až tříletí dostávají typické zbarvení dospělců. V době klubání mláďat se do kolonie vracejí loňská a předloňská nedospělá mláďata.
Čerstvá mláďata mohou nyní vstoupit do moře a začít se sami živit, do té doby je živili rodiče. Staří ptáci nyní mají krátkou dobu odpočinku kdy se v moři vykrmí a vrátí se zpět na hnízdiště, kde přepeří současně se staršími mláďaty. Po výměně peří vyplouvají asi koncem dubna na další cestu mořem až do příštího hnízdění. Kroužkováním bylo zjištěno, že dospělí ptáci jsou většinou věrní svému hnízdišti. Také čerstvá mláďata podnikají dlouhé cesty, za šest měsíců po vstupu do vody byla nalezena 3300 km daleko.

Ohrožení

Zmenšování počtu tučňáka magellanského je zapříčiněno jednak změnou klimatu, kdy pravidelné mořské proudy nečekaně nepřinášejí do pobřežních vod okolo hnízdišť dostatek ryb nutných k obživě a dále i lidskou činností, kdy jsou tučňáci ať úmyslně nebo neúmyslně loveni. Největší pohromou však bývajíekologické katastrofy znečistěním vody, které postihnou mořskou faunu nebo dokonce samotné tučňáky. Při styku s ropou ztrácí peří izolační vlastnosti a tučňáci hynou na podchlazení. Mezi přirozené nepřítele patří lachtani v moři a buřňáci na hnízdištích.
Je odhadováno, že celkově žije asi 1 300  000 párů tučňáka magellanského.
Tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama