Tučňák žlutooký
Tučňák žlutooký (Megadyptes antipodes) je druh tučňáka původem s Nového Zélandu. Dříve se myslelo, že je blízký příbuzný tučňáku nejmenšímu (Eudyptula minor). Molekulární výzkum ale ukázal, že je blízce příbuzný tučňákům z rodu Eudyptes. Podobně jako většina ostatních tučňáků, je převážně rybožravý.
Popis
Jedná se o poměrně velkého tučňáka, který je v průměru dlouhý 75 cm a váží asi 6,3 kg.
Taxonomie
Tučňák žlutooký je jediný žijící druh z rodu Megadyptes. Druhý druh z tohoto rodu, Megadyptes waitaha, který byl objeven v listopadu 2008, vyhynul již někdy mezi lety 1300-1500 př. n. l.
Tučňák kroužkový
Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) je středně velký zástupce čeledi tučnákovitých. Patří mezi nejběžnější zástupce své čeledi, celkový počet jedinců se odhaduje na více než 5 milionů.
Popis
Dosahuje výšky kolem 30 - 50 cm a váhy až 5 kg. Typickým znakem tučňáka kroužkového je bílý kroužek okolo oka.
Areál rozšíření
Vyskytuje se v mořích okolo Antarktidy. Hnízdí ve velkých koloniích na pobřeží Antarktidy a na ostrovech Jižní Shetlandy a Jižní Orkneje.
Rozmnožování
Samice snáší 2 vejce na kterých sedí oba rodiče. S krmením mláďat se taktéž oba pravidelně střídají.
Potrava
Hlavní část jeho potravy tvoří kril, ale kromě toho se živí i sépiemi, různými dalšími druhy měkkýšů a loví také malé ryby.
Tučňák oslí
Tučňák oslí(Pygoscelis papua) se vyskytuje kolem jižního polárního kruhu a je asi tím nejrychlejším tučňákem vůbec. Hnízdí na jižních arktických ostrovech, Kerguelenech, Malvínech a Grahamských ostrovech. V době kdy nehnízdí se vyskytuje až u Nového Zélandu a Tasmánie. Převážnou část času tráví ve vodě.
Popis
Latinský Název: Pygoscelis Papua
Světová populace: cca 320 000 hnizdících párů
Věk: cca 20 let
Průměrná délka: 80 cm
Průměrná Váha: 6 - 8 kg
Délka inkubace: 35 dnů
Počet vajec: 2
- šedobíle zbarvený, má bílé břicho a černá záda, a nápadný oranžový zobák
- své jméno dostal podle daleko slyšitelného hlasu, připomínajícího oslí hýkání.
Pohyb
Tučňák oslí je nelétavý pták. Je velmi dobře přizpůsobený životu v moři. Má tuhá, veslovitá křídla, která mu dovolují rychle plavat pod vodou. Přitom křídly mává jako ostatní ptáci při letu. Na souši jeho krátké nohy vypadají nemotorně, ale jsou silné a dokáže urazit mnoho kilometrů při cestách z pobřeží na hnízdiště. Chůzi si ulehčuje klouzáním po ledě. Lehne si na břicho a jede dolů jako na klouzačce.
Potrava
Loví ve vodách pod mořskou hladinou - ta se téměř vaří, když tučňáci zaútočí na hejna ryb. Loví přiměřeně menší kořist, menší ryby a hlavonožce, hlavně korýše a krill.
Péče o mládě
Obě mláďata se líhnou současně a po vylíhnutí jsou porostlá stříbřitým nebo kouřově šedým prachovým peřím. Oba rodiče je nakrmí natrávenou potravou z volete a potom se střídají v jejich hlídání a krmení. Po dosažení stáří 4 týdnů mladí tučňáci oslí opouštějí hnízdo a shromažďují se společně s dalšími jedinci ve "školkách". Ve věku 9 týdnů už mláďata vyrážejí na moře, kde se pak v tlupách toulají.
Ohrožení
Tučňáci jsou významnou součástí potravního řetězce. Ve vodě jim hrozí nebezpečí od tuleňů, lachtanů, žraloků a kosatek, a proto jsou velmi ostražití. Tučňáci mají hluboce vrozeno, že jim na souši nebezpečí nehrozí, a chovají se podle toho. Hnízdí v blízkosti lidských stanic. Někteří lidé jim neubližují, ale někteří je loví na maso nebo tuk, ze kterého dělají olej. Nejvíce jsou na souši ohrožena vejce a mláďata. Mezi ptáky tam patří Chaluha velká, Buřňák obrovský, Racek dominikánský nebo Štítonos bílý. Jediným vážným nebezpečím, při kterém přichází o život mnoho tučňáků je počasí, ať silné sněhové vánice nebo dlouhotrvající silné mrazy.
Zajímavosti
Tento druh tučňáka se anglicky překládá jako Gentoo Penguin a tak se jmenuje i jedna GNU/Linuxová distribuce.
Tento druh tučňáka je zároveň nejrychlejším ptákem ve vodě, dokáže na krátkou vzdálenost plavat rychlostí až přes 27 km/h (podle Guinessovy knihy zvířat, nakl. Mustang, Plzeň 1995).
Tučňák uzdičkový
Tučňák uzdičkový (Pygoscelis antarctica, dříve uváděn pod názvem Pygoscelis antarticum) je středně velký druh tučňáka z rodu Pygoscelis rozšířený v Jižní Georgii a na Jižních Sandwichových ostrovech, Antarktidě, Jižních Orknejských a Shetlandských ostrovech, Bouvetově ostrově, Ballenyských ostrovech a na Ostrově Petra I.
Popis
Tučňák uzdičkový je až 68 cm vysoký a váží kolem 4,5 kg. Má tmavý ocas, hřbet, vrchní stranu ploutví, temeno a zobák. Břicho, hrdlo, spodní část ploutví a z části i hlavy má bílé, končetiny růžové. Snadno jej rozeznáme podle úzkého černého pruhu táhnoucího se od temena pod zobák a zpět a připomínajícího uzdičku (odtud český název). Samec ani samice se od sebe zároveň zbarvením ani velikostí nijak viditelně neliší.
Ekologie
Tučňáci uzdičkoví se zpravidla drží pouze u břehu, ačkoli bylo již několik jedinců spatřeno na širém moři. Živí se malými bezobratlými živočichy arybami. Své kořisti se snadno zmocňují díky velice rychlému plavání.
Je velice dobrým potápěčem, který se dokáže ponořit i do několika metrové hloubky a vydržet pod vodou i déle jak jednu minutu. Nejčastěji se přitom potápí v poledne a večer. Podobně jako ostatní druhy tučňáků se na souši, kde se jinak pohybuje velice neohrabaně, často na ledě doslova klouže po břiše a odráží se ploutvemi a končetinami, čímž mohou vyvinout viditelně větší rychlost.
Staví si kruhová hnízda z kamení, do kterých klade 2 vejce, které zahřívají střídavě oba rodiče po 5 až 10 dnech. Mláďata s šedým hřbetem a o něco světlejším břichem se líhnou po 35 dnech a v hnízdě zůstávají po dobu 20 - 30 dní, poté se seskupují do tzv. školek. Do vody poprvé vstupují až po té, co se zbaví prachového peří, tedy po 50 až 60 dnech života.
Početnost
Tučňák uzdičkový je poměrně hojný druh, v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) je zařazen do kategoriemálo dotčených druhů (Least Concern). Na celém světě žije přitom až 8 000 000 jedinců. Hnízdící oblast je značně rozsáhlá a zaujímá 50 - 100 000 km2
Tučňák brýlový
Tučňák brýlový (Spheniscus demersus), někdy také nazývaný Tučňák brýlatý, je jediný druh který hnízdí na pobřeží Jižní Afriky. Byl to první tučňák, s kterým se Evropané vůbec seznámili.
Rozšíření
Hnízdící kolonie si zakládá na 24 ostrůvcích u pobřeží Jižní Afriky a na třech pevninských místech, u Hollamsbird Island v Namíbii a u Bird Island a Algoa Bay v Jihoafrické republice. Nevyvádí mladé na sněhu a ledu, ale na písčitých nebo kamenitých plážích.
Popis
Je to středně velký druh tučňáka, délka jeho těla je 65 až 70 cm a váží od 2,9 do 3,1 kg. Má nápadně široký bílý pás kolem oka, obou tváří a hrdla a jeden úzký černý pruh přes prsa. Jeho hřbet je černý a břicho bílé, někteří jedinci ho mají zdobené černými flíčky. Lidem se dovolí přiblížit až do vzdálenosti 3 metrů.
Potrava
Jako všechny druhy tučňáků i tito mají tělo dokonale přizpůsobeno k plavání, takže potravu získávají v moři. Jejichjídelníček tvoří hlavně menší druhy mořských ryb, hlavonožci, měkkýši a korýši.
Rozmnožování
Samotnému toku předchází námluvy prováděné třením hlav a krků o sebe, následuje oboustranné vzájemné čistění. Pak nastává hlasité troubení, kdy samec troubí s vzhůru nataženým krkem před samici a samice se posléze přidává. Samice se položí na břicho, samec ji vyskočí na záda a 1 až 2 minuty ji páří. Po něm se oba ptáci znovu intenzivně čisti.
Hlavní období kdy samice snášejí vejce je v květnu až červenci. Samice snáší 2 vejce do hnízda v podzemních norách které si sami vyhrabávají, nebo v prohlubních skal a štěrbinách mezi balvany. V sezení na vejcích se samice střídá s partnerem po dobu asi 38 dnů. O vylíhlá mláďata se též starají oba rodiče. Odrostlejší mláďata se shlukují do malých skupinek, po 70 až 80 dnech se vydávají s rodiči na moře.
Ohrožení
Podle IUCN je tučňák brýlový považován za zranitelný druh. Je to jednak zapříčiněno jejich lovem jako levných rybářských návnad a hlavně sběrem vajec, která bylo možno ještě před cca 25 léty si koupit v Kapském městě ke snídani.
Ještě počátkem minulého století žilo na jihu Afriky až milion párů, v 80 létech počty klesly na 60 tisíc ptáků. Díky ochraně se množství začalo opět zvolna zvyšovat, nyní populace čítá asi 90 tisíc párů. V současnosti je největším ohrožením pro kolonie tučňáků zamořování okolí pobřeží odpady z lidské činnosti, zabírání dalších ploch pobřeží lidmi a hlavně těžko zamezitelné znečisťování pobřežních vod ropnými surovinami.
Z přirozených nepřátel je v moři ohrožují žraloci, lachtani a kosatky, na pevnině při hnízdění promyky,ženetky a racci.