Sýkora modřinka
Sýkora modřinka (Parus caeruleus) je drobný sýkorovitý pěvec široce rozšířený v mírné a subarktické Evropě a západní Asii.
Popis
- Délka těla: 11-13 cm
- Rozpětí křídel: 20 cm
- Hmotnost: 11 g
Jejím specifickým znakem, který ji odlišuje od podobné sýkory koňadry, je modré temeno hlavy a tmavý pruh přes oči a spodní stranu hrdla. Čelo a líce má bílé, zátylek, křídla a ocasní pera modrá, hřbet je nažloutle zelený, břišní strana těla je sírově žlutá s úzkým černým proužkem, končetiny modravě šedé a barva očí tmavě hnědá. Mladé sýkory jsou nejprve šedé se světle modrým odstínem na zádech, později získají nápadně žlutější zbarvení než jejich rodiče.
Chování
Sýkora modřinka je stálý druh. Obývá listnaté i smíšený lesy, parky, aleje, zahrady, ale i centra větších měst. Na zimu tvoří smíšená hejna a stejně jako ostatní sýkory vyniká i tento druh neobvyklou čiperností a mnohdy při hledání potravy na větvích visí nohama dolů. Na stromech se pohybuje kodrcavými poskoky, podobně jako šoupálkovití. Drsné počasí tráví ukryta v nevelké prohlubni v zemi. Sýkora modřinka se nejčastěji ozývá nápadným "tý-tý-tý", jako varovný zvuk používá výrazné "číír".
V přírodě se průměrně dožívá 1,5 roku.
Potrava
Sýkora modřinka patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře ráda ožírá i mladé pupeny a listy stromů nebo různá semínka, zvláště pak slunečnicová. V zimním období si potravu ráda zpestří burskými oříšky nebo živočišným tukem v síťkách.
Rozmnožování
Hnízdí zvláště v dutinách stromů nebo v dřevěných budkách zavěšených na stromech a ke svému hnízdu se vrací každým rokem.
Pokud je její hnízdo ohrožováno, naježí chocholku na hlavě, začne vydávat syčivé zvuky a do predátora neohroženě klovat. Hnízdo si staví obvykle z mechu, peří nebo různých trav a jednu až dvě snůšky vajec klade v rozmezí mezidubnem a květnem. Jedna snůška bývá v porovnání s jinými pěvci bohatá a obvykle čítá sedm až dvanáct bílých, načervenale skvrnitých vajec.
Samice na vejcích sedí 12-14 dní.
Mláďata hnízdo opouštějí po 17-18 dnech života.
"Hotové" sýkorky
Několikatýdenní mládě
Sýkora koňadra
Sýkora koňadra (Parus major) je naše největší a nejrozšířenější sýkora. Původně dávala přednost listnatým lesům, ale dnes žije také v parcích a zahradách a velmi dobře se naučila využívat blízkosti lidí ve svůj prospěch. Koňadra je poměrně výrazně zbarvená. Má žluté bříško s podélným černým pruhem, černou čepičku a černě lemované bílé líce. Má velmi rozmanité hlasové projevy a je poměrně dobrý imitátor hlasů jiných druhů. V létě se živí hmyzem, ale v zimě musí přejít na semena s vysokým obsahem tuku, která často nacházejí na krmítkách (nejlépe slunečnice) a jsou ochotny si pro ně přiletět až na lidskou ruku. Dále ochotně konzumují různé živočišné tuky (např. hovězí lůj) a v Anglii prosluly sýkorky tím, že se naučily rozklovat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobat smetanu pod ním.
Ekologie
Sýkora koňadra má palearktické rozšíření (Evropa, Asie a sever Afriky) a dělí se na tři skupiny poddruhů (celkem asi 20 poddruhů). Naše sýkora koňadra evropská (P. major major) obývá většinu Evropy a západní Sibiř. U nás hnízdí v podstatě na celém území, ale se stoupající nadmořskou výškou se početnost snižuje. Vyhledává zvláště listnaté lesy, ale objevuje se i v jehličnatých. Běžně se vyskytuje v blízkosti lidských sídlišť v zahradách, parcích, sadech apod.
Přirozené hnízdění je v dutinách stromů, velmi často obývají budky, ale jsou velmi přizpůsobivé a můžeme je nalézt v hromadách dříví, kovových trubkách, dutinách zdí, starých hnízdech strak a veverek, ale i v zemních děrách. Hnízdo staví pouze samice a pak do něj snáší kolem deseti vajec. Vajíčka váží asi 1,6 g a jsou červenohnědě tečkovaná na bílém podkladu. Na vejcích sedí pouze samička, kterou samec krmí. Délka sezení je 12-16 dní, pak oba rodiče 14-23 dní krmí mláďata na hnízdě a dalších 8-14 dní jsou mláďata krmena po vyvedení z hnízda. Koňadry často hnízdí dvakrát v jedné sezóně. Mláďata setrvávají s rodiči i přes zimu a ještě v prvním roce života pohlavně dospívají. Nejvyšší zjištěný věk byl asi 15 let.
Přes léto se živí převážně živočišnou stravou. Hlavní složku tvoří hmyz v různých vývojových stádiích (vajíčka, larvy a u menších druhů i dospělci). Na podzim a v zimě vyhledávají olejnatá semena slunečnice, buku, ořechya někdy i semena habru. Může i oštipovat dužnaté plody dřevin, pupeny a listy. Mláďata jsou krmena převážně housenkami (i přes 80 %), pavoukovcia různými larvami hmyzu. Pro svá mláďata seženou běžně 500 ks housenek denně, čímž velmi úspěšně regulují výskyt hmyzích škůdců. Potravu sbírají na větvích stromů a keřů, na zemi a výjimečně ji chytají i v letu.
Koňadra je převážně stálý či přelétavý druh, část populace pořádá krátké tahy. Z Polska, Ukrajiny a Německa přilétají na zimu k nám, někteří naši létají dále na jih.
Popis
Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec, ale štíhlejší. Je to naše největší sýkora, je 14 cm dlouhá a váží 20 g. Hlavu má černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samic je tento pruh tenčí a méně výrazný). Hřbet je žlutavý až zelený, břicho žluté, kostřec a svrchní krovky ocasní modrošedé, křídla jsou tmavá modrošedá s nevýraznou bílou páskou. Zobák je silný, kuželovitý a černý. Mladí ptáci jsou bledší a líce mají žlutavé, zobák hnědošedý.
Létá vlnkovitě a poměrně rychle. Hlas má velmi proměnlivý.
Podle britských vědců koňadry ve městech "čiřikají" mnohem hlasitěji než na vesnici a tím si navzájem nerozumějí.
Sýkora azurová
Sýkora azurová (Parus cyanus) je druh sýkory, vzácně se vyskytující i na území ČR.
Původ
Pochází ze severovýchodní Asie (z Ruska). V Čechách se vyskytují velmi zřídka, jen jednotlivě zaletující.
Vzhled
Je nepatrně větší než velmi podobná světlá sýkora modřinka (13-14cm). Místo žluté, jako u modřinek je bílá, má široce bílý okraj ocasu a širokou bílou pásku v křídle. Na zádech jsou pak modro-šedé. Dospělí jedinci jsou poněkud matnější, mladí jedinci pak více do šeda.
Chování a hlas
Chování a hlas je podobný modřince. Při pozorování si dejte pozor na odchylné jedince: Albinotičtí jedinci sýkory modřinky mají místo černého proužku přes oko černou bradu. Kříženci sýkory modřinky a sýkory azurové mají modré temeno hlavy a méně bílé v ocase, jinak jsou stejní jako sýkora azurová.

Sýkora babka
Sýkora babka (Parus palustris, syn. Poecile palustris) je malý sýkorovitý pěvec rozšířený v mírných částech Evropy a v severní Asii. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska po jihovýchodní Skotsko a východní až západní Rusko, chybí v západní Asii a znovu se objevuje až na území od Altajského pohoří po severní Japonsko a severní až západní Čínu.
Popis
- Délka těla: 13 cm
- Rozpětí křídel: 20 cm
- Hmotnost: 10-11 g
Sýkora babka je silnější pták dorůstající velikosti vrabce. Má leskle černé temeno hlavy, skvrna pod zobákem a vrchní strana hrdla je také černá. Líce má čistě až špinavě bílé, vzadu nezřetelně ohraničené. Opeření na hřbetě je pískově hnědé s olivovým nádechem, ocas je šedohnědý a spodní část těla bílá až nahnědlá. Krátký zašpičatělý zobák je šedočerný, končetiny šedé až hnědé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.
V České republice si ji můžeme velice snadno splést s velice podobnousýkorou lužní, jejím kladistickým druhem. Od sýkory babky se liší nelesklou hlavou, větším černě zbarveným místem pod zobákem a nezřetelně ohraničeným místem vzadu na lících, důležitým faktorem k rozeznání je i hlas.
Chování
Sýkora babka je stálý pták. Obývá listnaté, zvláště vrbové a dubové, ismíšené lesy, parky nebo větší zahrady se stromy. V zimě často přilétá na krmítka.
Stejně jako ostatní sýkory je i sýkora babka hbitý pták, často visící na větvích nohama vzhůru. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou; vyhledává menší i větší hmyz, např. housenky nebo brouky, pavouky,žížaly nebo různá semena, včetně bodláčích. Na rozdíl od jiných sýkorek si sýkorka babka schovává potravu pod kůru stromů na nejhorší zimní časy.
Stejně jako ostatní sýkorovití pěvci se ozývá širokou paletou zvuků. Nejčastěji u ní můžeme zaslechnout výrazné "ci de", podobné jako u sýkory koňadry, nebo protáhlejší "ci de de de". Má zvučný zpěv složený z opakujících se jednotlivých tónů, nejčastěji z klapavých "dje dje dje", "tye tye tye tye tye", "čip čip čip čip" nebo z "ci vít ci vít ci vít".
Hnízdí od dubna do června v dutinách stromů, vzácněji pak v dřevěných budkách. Nejprve si vyhledá dutinu ve starých stromech, nejčastěji vrbách, v případě nutnosti ji zvětší a poté vystele mechem nebo travinami, zřídkakdy i drobnými pírky. V dubnu až květnu klade 5 až 9 vajec, na kterých samice sedí 12-14 dní. Pokud se v blízkosti objeví nepřítel, vydává stejně jako ostatní sýkory varovné syčivé zvuky. Mláďata opouštějí hnízdo po 17-18 dnech.
Výskyt a početnost v ČR
Hojně rozšířený druh. Chybí v části Českomoravské vysočiny, místy v západních a východních Čechách. Hojnější je vnížinách až pahorkatinách. V letech 2001-2003 u nás hnízdilo 55-110 tisíc párů.
Sýkora lužní
Sýkora lužní (Parus montanus) je malý sýkorovitý pěvec rozšířený celoročně v mírných částech Evropy a v severní Asii.
Popis
- Délka těla: 11,5 cm
- Hmotnost: 11 g
Je podobná sýkoře babce. Má však větší hlavu, na rozdíl od babky nikoli lesklé, ale matně černé temeno, větší černé místo pod zobákem; od babky ji lze bezpečně rozpoznat i podle délky krajních ocasních per (rozdíl mezi kratšími krajními a delšími středovými ocasními pery je větší než 5 mm (5-6 mm), zatímco sýkora babka má tento rozdíl menší než 5 mm (2-4 mm)). Boky jsou hnědavé, v křídlech světlé pole. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Živí se hmyzem a semeny.
Chování
Hlas
Při vábení nosové dlouze protaženéí "dé-dé-dé" nebo "ci-ci-dé-dé", při zpěvu řady jasných čistých tónů "cjy-cjy-cjy" nebo "cí-cí-cí".
Hnízdění
Hnízdí od dubna do června v dutinách stromů, které se někdy i samy vytesávají, někdy i v budkách. Do hnízda vystlaného mechem a chlupy kladou 7-9 vajec, na nichž sedí 17-19 dní, mláďata hnízdo opouštějí po 17-18 dnech.
Výskyt
V bažinatých lužních lesích či pobřežních porostech s břízami, olšemi, topoly a vrbami, smíšených a jehličnatých lesích, na okrajích lidských sídlišť. V zimě se zdržuje v hejnu jiných druhů sýkor, brhlíků a šoupálků. V Alpách až k pásmu kleče žije o něco větší, stejně zbarvený poddruh, sýkora lužní alpská.
Sýkora parukářka
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus, dříve Parus cristatus) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých (Paridae).
Popis
Je o něco menší než vrabec, dorůstá 12-13 cm, v rozpětí křídel měří 17-20 cm a váží 10-13 g. Mezi evropskými sýkorami je zcela nezaměnitelná, a to zejména díky výrazné chocholce na hlavě. Svrchní strana těla je hnědá, od černobílé hlavy jasně oddělená tmavým pruhem, který pokračuje až pod zobák, kde přechází do velké podélné skvrny. Spodina těla je hnědobílá a končetiny, zobák i oči tmavé. Obě pohlaví jsou si přitom velmi podobná.
Hlas
Vábení zní nejčastěji jako "cicigyrrrr" nebo "gyrrrr". Zpěv je tichý, cvrčivý.
Rozšíření
Sýkora parukářka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a západní Asie. Její areál rozšíření sahá od Španělska až po Ural, přičemž jeho severní hranice se nachází na severu Ruska a jižní pak v pásmu od jižního Španělska přes jih Franciea Jižní Alpy po Bulharsko a Řecko.
Je stálá a vázaná především na jehličnaté lesy, může se však vyskytovat také v lesích smíšených či v parcích a zahradách s porosty jehličnanů.
V České republice hnízdí až po nadmořskou výšku 1700 m n. m., a to v počtu 250-500 tisíc párů. Její populační trend je stabilní.
Chování
Je velmi čilá a dobře šplhá. Během zimního období se občas vyskytuje také ve smíšených hejnech s jinými druhy sýkor.
V létě se v její potravě objevují převážně malí bezobratlí živočichové, včetně členovců, hmyzu, jeho larev a pavouků, zatímco v zimě se živí semeny.
Hnízdí 1-2x ročně v rozmezí od března do července v dutinách stromů, které sama buduje ve ztrouchnivělém dřevě. Občas využívá také hnízdní budky. V jedné snůšce je 4-8 světlých, 16,4-12,6 mm velkých, hnědě skvrnitých vajec, na jejichž 13-16 denní inkubaci se podílí samotná samice, kterou samec během tohoto období krmí. Mláďata hnízdo opouští po 18-22 dnech.
Sýkora uhelníček
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je malý zpěvný pták z čeledi sýkorovití.
Popis
- Délka těla: 11 cm
- Rozpětí křídel: 18 cm
- Hmotnost: 8 g
Sýkora uhelníček je naším nejmenším druhem sýkory. Má šedý až šedozelenavý hřbet a ocas, nažloutlé nebo šedé břicho, tmavé končetiny, černou hlavu s bílými lícemi a bílou skvrnou na zátylku, díky které ji můžeme rozpoznat od podobné sýkory lužní (Parus montanus) a babky (Parus palustris). Obě pohlaví se mezi sebou zbarvením neliší, mladí ptáci jsou jednotvárnější s nažloutlými lícemi a zátylkovou skvrnou.
Rozšíření
Vyskytuje se v téměř celé Evropě, severní a střední Asii a v severozápadní Africe. Evropská populace je odhadována na 23 - 58 000 000 jedinců, kteří žijí na ploše větší jak 10 000 000 km2. Je částečně tažná, část středoevropské populace na zimu migruje především do jižní Evropy.
V České republice se jedná o běžného obyvatele starých jehličnatých lesů, parků a zahrad s jehličnany. Pravidelně u nás hnízdí asi 450 - 900 000 párů a zimuje 300 - 600 000 jedinců.
Ekologie
Přes léto se sýkora uhelníček objevuje jednotlivě, v zimě žije v menších hejnech často i ve společnosti jiných druhůsýkor. Obratně šplhá v korunách stromů a často visí i vzhůru nohama. Přes léto loví menší hmyz žijící na jehličnatých dřevinách, v zimě, kdy je hmyzu nedostatek, požírá semena a často přilétá i na krmítka. Na jaře, v létě a v menší míře i na podzim se ozývá hlasitým zpěvem, v kterém se opakují dva nestejně jasné tóny "ví-cu-ví-cu-ví-cu".
Hnízdí v zemních i stromových dutinách nebo v ptačích budkách s malým vstupním otvorem ve výšce do 2 m nad zemí, hnízdo vystlává mechem. Ročně mívá jednu nebo dvě snůšky, první na konci dubna nebo v květnu, druhou v červnu. V jedné snůšce je 7 - 10 bílých vajec s hnědým skvrněním, na kterých sedí pouze samice po dobu 14 - 16 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po 18 - 20 dnech života a ve volné přírodě se dožívají maximálně 2 let.
Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti - http://girlssnapshots.com