close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Supy, Orlovec říční

5. listopadu 2010 v 17:06 |  Obratlovci

Sup hnědý

Sup hnědý (Aegypius monachus) je dravý pták, který se živí mršinami, převážně středně velkými a velkými zdechlinami savců. Dorůstá délky 98 - 107 cm. Opeření se u pohlaví neliší. Jedná se o částečně tažného ptáka. V současné době je rozšířen v jižní Evropě, Asii a částečně severní Africe. Stav ochrany je klasifikován jako "zranitelný druh".
Sup hnědý v ZOO Olomouc

Sup africký

Sup africký (Gyps africanus) je velký zástupce čeledi jestřábovitých (Accipitridae), blízce příbuzný supa bělohlavého(Gyps fulvus). Obývá savany, polopouště a hornaté oblasti v západní a východní Africe a patří k vůbec nejrozšířenějším africkým supům.
Patří mezi středně velké supy s hmotností mezi 4 až 7 kg a délkou těla kolem 94 cm. Vzhledem se významně neliší od ostatních supů. Má dlouhý krk, krátký ocas, velká a široká křídla s bílými krovkami, hlavu a krk porostlé prachovým peřím a péřový límec. Dospělci mají tělo zbarveno šedě až tmavě hnědě, krk je šedý, zobák černý a spodní část zad a kostrč jsou bílé. Nezralí ptáci jsou výrazně tmavší.
Supi afričtí u mršiny pakoně.
Většinou žije v hejnech, která nebývají obvykle tvořena více jak deseti kusy. Má poměrně špatný čich, ale mimořádně dobrý zrak, kterým se řídí při hledání kořisti. Zároveň sleduje i ostatní členy hejna a pokud jeden z nich zahlédne potravu a pustí se vrhavě na zem, ihned ho následuje. Živí se převážně mršinami, které konzumuje po lvech,gepardech, leopardech nebo hyenách, které dokáže od mršiny i odradit. Jsou však schopny usmrtit i nemocná a příliš stará zvířata, občas uloví i mládě. Při hašteření o potravu vydávají charakteristické syčivé a kdákavé zvuky.
Sup africký si staví velké hnízdo z větví a rostlin, do kterého klade jedno vejce.
V roce 2007 byl sup africký v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) přeřazen z kategorie málo dotčených druhů do kategorie téměř ohrožených druhů, za což může především lov, ztráta přirozeného biomu, časté otravy, ale také masivní úbytekkopytnatců a tudíž i mršin.
Skupina supů afrických

Sup bělohlavý

Sup bělohlavý (Gyps fulvus) je velký jestřábovitý dravec. Je velký 95-110 cm, rozpětí křídel má 230-265 cm. Žije v Asii, Africe, Evropě. Žije hlavně v horách a vyskytoval se také v Alpách. Supi bělohlaví pátrají v malých hejnech po zdechlinách. Nad jídlem vydrží kroužit i hodiny, aby se pak dostali k jídlu a spolu i s jinými zvířaty (např. hyenami) pak jedí zbylé maso. Živí se pouze masem a vnitřnostmi a kosti nechávají ležet. Ty pak rozbíjejí supi mrchožrouti a orlosupi. Zatímco většina supů má krk holý, olysalý, aby si zbytečně nepotřísnili krví opeření, supi bělohlaví mají krk porostlý jemným bílým peřím. Hnízdí ve skalách, samice snášejí obyčejně jen jedno vejce. Mláďata zůstávají v hnízdě do věku 4 měsíců a oba rodiče je krmí.
Fakókeselyű 4.jpg

Sup mrchožravý

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus) je nejmenší evropský sup. 

Popis

  • Délka těla: 60 - 70 cm
  • Rozpětí křídel: 150 cm
  • Hmotnost: 1,6 - 2,5 kg
Sup mrchožravý je statný pták s holou neopeřenou tváří se silným, na konci zahnutým a zašpičatělým zobákem. Dospělý pták je bílý nebo šedý s černými letkami. Samec i samice jsou zbarveny podobně, mláďata jsou černá až hnědá.

Rozšíření a stanoviště

Vyskytuje se především v severní Africe, jižní Evropě a Malé Asii. Preferuje otevřenou krajinu, holé horské svahy či říční údolí sevřená skalami v blízkosti lidských sídlišť. V České republice bývá zastižen zcela vzácně.
V jižní Evropě je to převážně tažný pták, zimující v Africe jižně od Sahary.

Chování

Požírá menší mršiny, ale někdy dá přednost i ulovené potravě (kobylky, menší hlodavci). Patří k několika známým druhům živočichů, kteří při získávání obživy využívají nástroje - konkrétně bylo zaznamenáno rozbíjení pštrosíchvajec kamenem, pouštěným ze zobáku.
Hnízdí většinou v koloniích. Páry žijí v dlouhodobém svazku a používají ke hnízdění po mnoho let stejné místo. Na tomto místě pak hromadí zbytky potravy, kosti, kožešiny, větve nebo kusy vlny. Během března snáší zpravidla 2 vejce. Doba sezení je 42 dní. Pohlavní dospělosti mláďata dosahují ve stáří 5 let.

Význam

Sup mrchožravý byl ve Starověkém Egyptě vysoce uctíván a představoval boha Nechbeta, faraonova ochránce.
Sup mrchožravý

Orlovec říční

Orlovec říční (latinsky Pandion haliaetus) je dravý pták z čeledi orlovcovitých, který je zároveň jediným druhem této čeledi. Jedná se o středně velkého dravce, dosahujícího délky 55-58 centimetrů a rozpětí křídel 145-170 centimetrů. Má hnědé opeření svrchní části těla a šedo-bílé opeření hlavy a spodní část těla s širokým černým proužkem přes oko.
Orlovci vyhovuje široká škála stanovišť, žije zejména v okolí mořských pobřeží a vnitrozemských vod (jezera a větší řeky), kde má dostatečnou zásobu potravy. Je možné jej nalézt na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, i když v jižní Americe se vyskytuje pouze jako migrující druh. Celková evropská populace je odhadována asi na 9 tisíc párů.
Potrava orlovce říčního se skládá téměř výhradně z ryb, které loví při povrchu vodní hladiny. Lovu potravy je orlovec přizpůsoben jak fyzickými vlastnostmi, tak ojedinělým chováním při vlastním lovu a chytání kořisti. V důsledku těchto jedinečných vlastností je zástupcem vlastního taxonomického rodu a čeledi.

Popis

Orlovec říční dosahuje hmotnosti 0,9-2,1 kilogramů a délky 50-66 centimetrů, s rozpětím křídel 127-180 centimetrů. Opeření svrchní části těla je tmavě a leskle hnědé, zatímco hruď je bílá, občas hnědě prokvetlá. Opeření spodní části těla je bílé. Bílá je i hlava orlovce, která má tmavou masku (proužek) přes oko, jenž se táhne směrem k zadní části krku. Oční duhovky jsou zlaté až hnědé a mžurka je světle modrá. Zobák je černý s modrým ozobím a nohy bílé s černými pařáty. Krátký ocas a dlouhá úzká křídla dávají orlovcovi velmi výrazný vzhled.
Samci a samice si jsou dosti podobní, rozdílem mezi dospělými jedinci je štíhlejší tělo a užší křídla u samce. Rozdílná bývá i hruď, která je u samců slabší než u samic a opeření spodní části křídel, jenž bývá u samců rovnoměrněji bledé. Jednodušeji lze pohlaví určit v páru než u samostatně žijícího jedince.
Pro orlovce říčního je při lovu typický složený tvar křídel, během něhož zároveň v poslední fázi přiblížení k vodní hladině vysune pařáty, kterými uchopí lovenou rybu. Jeho volání se projevuje se ostrými hvizdy (zvuk
volání orlovce).

Areály rozšíření

Orlovec říční je celosvětově rozšířený a je možné jej nalézt v oblastech mírného a tropického podnebí všech kontinentů s výjimkou Antarktidy. Areály výskytu orlovce v severní Americe jsou od Aljašky a Newfoundlandu po pobřeží Mexického zálivu, přičemž severoameričtí orlovci zimují v oblastech od jihu USA po Argentinu. Evropští orlovci se v letních měsících vyskytují v severních částech kontinentu v oblasti Skandinávie a Skotska (ne však naIslandu) a zimují v severní Africe. Jedinci žijící v Austrálii nemigrují a vyskytují se areálově podél pobřeží (nehnízdí však ve východní Victorii a Tasmánii). Na ostrovech v Tichomoří se vyskytuje na Bismarckových ostrovech,Šalamounových ostrovech, na Nové Kaledonii a fosilní pozůstatky dospělých a juvenilních jedinců byly nalezeny na ostrově Tonga, kde byl orlovec pravděpodobně vyhuben člověkem. Vzácně se též vyskytuje ve všech oblastech jižní Asie a jihovýchodní Asie od Myanmaru po Indočínu a jižní Čínu, Indonésii, Malajsii a Filipíny.

Potrava

Orlovec s rybou
Potravu orlovce tvoří z 99 % ryby. Obvykle se jedná o ryby o váze 150-300 gramů a délce 25-35 centimetrů. Váha se však pohybovat od 50 do 2000 gramů. Příležitostně může orlovec lovit hlodavce, králíky, zajíce,obojživelníky, ostatní ptáky a malé plazy.

Migrace

Evropští jedinci orlovce zimují v Africe, zatímco američtí a kanadští zimují v jižní Americe, přestože někteří severoameričtí jedinci zůstávají v jižních státech USA, jako je Florida či Kalifornie. Někteří orlovci z Floridy naopak do jižní Ameriky migrují. Australští orlovci tendence k migraci nemají.
Studie švédských orlovců zjistily, že samice migrují do Afriky dříve než samci. Rovněž tak orlovci během podzimní migrace uskuteční více mezipřistání. Variace načasování a trvání podzimní migrace je variabilnější než u jarní migrace. Přestože migrující orlovci létají převážně přes den, mohou v některých případech létat i ve temnějších částech dne, a to především při přeletech vodních ploch. V průměru denně urazí od 260 do 280 kilometrů, přičemž maximum denní vzdálenosti, kterou orlovci urazí je 431 kilometrů. Evropští jedinci mohou taktéž zimovat v jižní Asii, neboť byly zaznamenány případy, kdy v Norsku okroužkovaný orlovec byl spatřen v západní Indii.
Typické složení křídel orlovce říčního pří lovu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama