close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šoupálci, Loskuták posvátný, Špačci, Ťuhýkové

12. listopadu 2010 v 16:05 |  Obratlovci

Šoupálek dlouhoprstý

Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) je malý zpěvný pták z čeledi šoupálkovití. Je obtížně odlišitelný od příbuzného šoupálka krátkoprstého, nejlépe podle hlasu a zpěvu. Dává přednost hustšímu porostu a jehličnatým lesům. Trhavým pohybem šplhá po stromech a větvích.

Znaky

Ptáček zbarvený jako kůra se špičatým, zakřiveným zobákem. Ve zbarvení jsou značné individuální i místní rozdíly od šedé až po červenohnědou. Spodní strana těla je bělavá s určitým leskem. Má tuhý opěrný ocásek. (Jeho hlas je: cié) Zpěv nejdříve klesá, pak opět stoupá a končí trylkem. Mladí ptáci jsou na hřbetě spíše skvrnití než žíhaní. Mimo dobu jsou velmi tiší.

Prostředí

Jehličnaté, listnaté a smíšené lesy se starými stromy převážně ve vyšších polohách, v horách až po horní lesní hranici. V zimě i v nížinách.

Rozmnožování

V březnu začínají samečkové zpívat a obsazují hnízdní revíry. Hnízdo si staví jako šoupálek krátkoprstý většinou pod odchlípenou kůrou.

Potrava

Jako šoupálek krátkoprstý. Hmyz a pavouci, po nichž ptáci slídí ve štěrbinách v kůře. Spirálovitě šplhají po kmeni vzhůru. Na ptačí krmítko se stahují jen zřídka a nepravidelně. I vzimě nacházejí pod kůrou dostatek hmyzu a jeho larev.
Šoupálek dlouhoprstý

Šoupálek krátkoprstý

Šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) je malý zpěvný pták z čeledi šoupálkovití. Je obtížně odlišitelný od příbuzného šoupálka dlouhoprstého, nejlépe podle hlasu a zpěvu. Dává přednost nížinám a listnatým lesům, vyskytuje se také v parcích.
Šoupálek krátkoprstý

Loskuták posvátný

Loskuták posvátný, též beo, beo posvátný, ve své domovině tiong (Gracula religiosa) je středně velký špaček divoce žijící v Indii a jihovýchodní Asii i jinde. Pro svůj talent velmi věrně napodobovat zvuky včetně lidského hlasu se také chová jako klecový pták.

Popis

  • délka těla: 27-30 cm
Loskutáci jsou nápadní ptáci; peří je černé s výrazným zeleným a fialovým leskem, v křídlech mají bílá zrcátka (od 3. do 9. primární letky), která vynikají zvláště v letu. Na tvářích a týlu mají holé, masité a jasně žluté laloky, jejichž přesný tvar i umístění záleží na daném poddruhu, kterých někteří autoři popisují až 15. Silný rovný zobák je oranžový, nohy žluté. Samec a samice jsou zbarveni stejně, někteří chovatelé jsou však údajně schopni rozlišit je podle odstínu a barevného lesku peří na hlavě.
Mezi poddruhy existují i rozdíly ve velikosti, mezi chovateli se proto obvykle rozlišují tři základní typy: loskuták velký (~G. r. religiosa), střední (~G. r. intermedia) a malý (~G. r. indica). Celková délka těla loskutáka velkého je asi 310 mm, střední mívá kolem 260-280 mm a malý 230-250 mm.
Na rozdíl od ostatních špačků nechodí, ale poskakují po větvích.

Rozšíření a stanoviště

Loskuták posvátný je v mnoha poddruzích rozšířený v jižní části Indického subkontinentu, na Srí Lance, jižní Číně,Barmě, Thajsku, Vietnamu i Malajsii a Indonésii včetně ostrovů Sumatra a Borneo, vyskytuje se rovněž na Filipínácha Andamanské ostrovy. Kromě toho byl člověkem úspěšně introdukován na Floridu, Havajské ostrovy, do Japonska,Portorika i na další místa.
Preferuje místa s častými dešti a vysokou vzdušnou vlhkost, je hojným obyvatelem džunglí, vždyzelených i vlhkých opadavých lesů, včetně horských lesů, vyskytuje se v nadmořských výškách od 0 do 2000 m n. m. Je běžný také na okrajích lesů na kávových i jiných plantážích. Jsou to výhradně stromoví ptáci.

Biologie

Loskutáci žijí v párech (během hnízdění) nebo ve velkých hejnech, zpravidla se zdržují na vrcholcích stromů, kde hledají především ovoce, nejčastěji fíky, ale i semena, hmyz nebo malé obratlovce, kterými se živí. Pojídají také nektrar. Jsou to hluční ptáci, vydávají charakteristické pronikavé klesající hvízdání i jiné pisklavé zvuky a svůj repertoár může obohatit o naučené zvuky.
Jsou monogamní, hnízdí nejčastěji od dubna do července v dutině lesních stromů, kterou vystelou větvičkami, listy a peřím. Samice snáší maximálně 3 modrá vajíčka s hnědavými tečkami, která zahřívají oba partneři. Mláďata se líhnou za 14-18 dní, za měsíc už vylétávají z hnízda. Loskutáci mohou mít i tři snůšky za rok.

Chov loskutáka

Loskuták posvátný je populární klecový pták, nadaní jedinci se naučí "mluvit" lépe než další známý imitátor, papoušek žako. Nejčastěji je chovaný loskuták velký, o kterého je také největší zájem na trhu.
Minimální rozměry klece pro jednoho ptáka jsou 100 × 50 × 50cm, na rozdíl od papoušků potřebuje loskuták klec spíše širší než vysokou. Voliéra je samozřejmě lepší, loskuták chovaný v kleci potřebuje mít možnost proletět se po místnosti. Pro chov loskutáků je samozřejmě nutná budka o rozměrech minimalne 20 × 20 × 20cm, s kulatym otvorem.
Loskuták je velmi společenský pták, nejlepší pro jeho wellfare je chov v páru, nebo by klec měla být umístěná tam, kde je loskuták v kontaktu se svým majitelem. Zároveň je třeba myslet na to, že loskutáci jsou ptáci hluční a znečišťuje své okolí řídkým trusem a kousky potravy vyhazované z klece. Také mu škodí cigaretový kouř a výpary z kuchyně.
V obchodech s potřebami pro zvířata jsou k dostání jak speciální granule pro loskutáky, tak sypká směs pro krmení hmyzožravých ptáků. Loskutáci také milují čerstvé ovoce a živý hmyz (sarančata apod.)

Ohrožení

Rozmnožování loskutáku v zajetí nestačí pokrýt poptávku po loskutácích, loskutáci jsou proto jako mláďata ve velkém vybíráni z hnízd ve volné přírodě. Jejich populace proto nezadržitelně klesá, i když zatím nejsou nijak chráněni.
Popis obrázku chybí

Špaček růžový

Špaček růžový (Sturnus roseus) je zpěvný pták z čeledi špačkovitých. Podle nových studiích může zastávat samostatný rod Pastor. Hnízdí v rozmezí od jihovýchodní Evropy po jižní Asii. Je tažný se zimovišti v Indii a tropické Asii. Občas bývá zaznamenáván také na území střední Evropy, včetně České republiky. Jeho přirozeným prostředím jsou stepi a otevřená hospodářská krajina.
Dospělí ptáci jsou nezaměnitelní, převážně růžoví, se světle oranžovými končetinami a zobákem a leskle černou hlavou, křídly a ocasem. Samci v období rozmnožování mají navíc výrazně prodloužená pera na hlavě, která při vzrušení vztyčují. Stejně jako jiné druhy špačků je i špaček růžový velmi společenský a na zimu tvoří velká hejna. Je všežravý, ale v potravě preferuje hmyz, zejména kobylky.
Ilustrace od J. F. Naumanna - samec (uprostřed), samice (dole) a mladý pták (nahoře)

Špaček obecný

Špaček obecný (Sturnus vulgaris) je známý pěvec z čeledi špačkovitých. 

Popis

Skupina špačků v prostém šatě s mladými ptáky
Dorůstá 19 - 22 cm, v rozpětí křídel měří 37 - 42 cm a váží 60 - 90 g. Je porostlý leskle černým opeřením, které ve svatebním šatě získává nápadný modravý nebo zelenavý odstín. Přes zimu se na jeho břiše objevuje husté bílé skvrnění, které je u samic zastoupeno ve větší míře. Končetiny má zbarveny růžově, zašpičatělý zobák je přes léto žlutý, u samců s modrým zbarvením u kořene, přes zimu je u obou pohlaví černý. Mladí ptáci jsou šedohnědí a dospělcům se začínají více podobat zpravidla po první zimě, jejich dobrým odlišovacím znakem však stále zůstává hnědě zbarvené opeření na určité části těla, nejčastěji na hlavě.
Špaček obecný je hlučný pták vydávající širokou paletu výrazných a melodických zvuků, dokáže imitovat i hlasy jiných druhů ptáků. Zpěv, kterým se ozývají zejména samci, tvoří řada mlaskavých, skřípavých a hvízdavých tónů. Při vábení se ozývá drsným šéér.

Rozšíření

Domovinou špačka obecného je Evropa a západní Asie. V jižní a západní Evropě a jihozápadní Asii je stálý, severovýchodní populace jsou zpravidla stěhovavé a migrují směrem na jih a západ, zejména na Pyrenejský poloostrov a do severní Afriky. Během 19. století byl zavlečen i do mnoha jiných oblastí světa, v roce 1862 na Nový Zéland, v roce 1857 do Austrálie, roku1890 do Severní Ameriky a téhož roku i do jižní Afriky.

Ekologie

Hnízdo s vejci
K životu preferuje zejména městské a předměstské oblasti, vyskytuje se však také v otevřených lesích a na travnatých plochách, jako je hospodářská půda, pastviny, či golfová hřiště. Přes léto často navštěvuje také sady a zahrady. Mimo hnízdní období je velmi společenský a ve městech, kde má dobré podmínky pro přezimování, se může vyskytovat i v několika tisíci členných hejnech, která mohou ve výjimečných případech čítat i více jak 1,5 000 000 jedinců.
Špaček obecný je všežravec. Požírá zejména hmyz, housenky, můry či pavouky, nejrůznější plody, semena i nektar. V některých oblastech hnízdí až třikrát do roka, často přitom využívá jedno hnízdo, které si dle potřeby upravuje. Klade 4 - 5 malých, lesklých, modře (občas i bíle) zbarvených vajec, na jejichž sezení se podílí oba rodiče. Mláďata se líhnou obvykle po 13 dnech jako slepá a neopeřená a proto jsou na rodičích zcela závislá. Na hnízdě zůstávají 3 týdny a následující 1 nebo 2 týdny jsou rodiči stále přikrmovány.
Špaček obecný ve svatebním šatě

Ťuhýk obecný

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) je malý ťuhýkovitý pěvec vyskytující se na velkém území Eurasie a zimující v tropické Africe. 

Popis

  • Délka těla: 17-20 cm
  • Rozpětí křídel: 30 cm
  • Hmotnost: 30 g
Ťuhýk obecný je výrazně menší než jeho příbuzný ťuhýk šedý. Má silné šedé končetiny, hákovitý zobák se zubovitým výběžkem, zejkem, v horní čelisti, a poměrně dlouhý ocas. Mezi pohlavími je výrazně vyvinut sexuální dimorfismus. Samec má hnědý až červenohnědý hřbet, bílé břicho, černošedý ocas s bílou spodinou, šedé temeno hlavy a zátylek a černou masku. Samice je na břiše kropenatá, hlavu má stejně zbarvenou jako hřbet a černou masku postrádá.

Chování

Ťuhýka obecného nalezneme v otevřených krajinách porostlými trnitými keři. V České republice je letním hostem, kterého můžeme v přírodě zahlédnout mezi dubnem a zářím, kdy emigruje do východní a jižní Afriky.
Jde o typického masožravce živícího se především větším hmyzem, např. brouky, kobylkami, sarančemi, crvčky, nebo drobnými savci, které napichuje na ostnaté větévky keřů.
Obecně se nijak výrazně hlasově neprojevuje. Jako varovné volání používá chraptivé "gek-gve", při vzrušení mlaskavé "ček". Zpěv je nevýrazný a tichý, složen z drsných a vrzavých zvuků.
Ťuhýk obecný si své hnízdo, tvořené z kořínků, větviček nebo trav, staví v keřích, zvláště v těch trnitých, kde je dobře chráněno před mnoha predátory. Hnízdí jednou ročně od května do července a klade 5 až 6 vajec, na kterých sedí především samice po dobu 14 dní. Mláďata opouštějí hnízdo ve 12-15 dnech života.

Výskyt a početnost v ČR

V České republice je ťuhýk obecný rozšířen téměř na celém území, od nížin až po hory v nadmořské výšce 1000 m n. m.. V posledních desetiletích byl v Česku zaznamenán pomalý vzrůst počtů hnízdících párů, v letech 2001-2003 jich bylo zhruba 30-60 tisíc.
Samec ťuhýka obecného

Ťuhýk šedý

Ťuhýk šedý (Lanius excubitor) je středně velký druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých. Svrchu je světle šedý, zespodu bílý, maska přes oči, křídla a ocas jsou černé. Bílé kořeny ručních letek tvoří v křídle bílé pole. Mladí ptáci mají na spodině náznak šedého vlnkování. Hnízdí v březových lesích, na rašeliništích, pasekách aj.
V České republice hnízdí roztroušeně a nehojně v nižších až středních polohách po celém území, chybí ve vysokých horách. V letech 2001-2003 byla jeho početnost odhadována na 1000-2000 párů.
Lanius excubitor 1 (Marek Szczepanek).jpg

Ťuhýk menší

Ťuhýk menší (Lanius minor) je středně velký druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých, velikostí mezi ťuhýkem obecným a ťuhýkem šedým. Je zbarvený podobně jako ťuhýk šedý, černá oční maska však u dospělých ptáků zasahuje až na čelo a přední část temene, břicho a hruď jsou lososově růžové. Má poněkud kratší ocas a silný zobák. Mladí ptáci mají šedé čelo a světle vlnkované temeno a hřbet. Hnízdí v nížinách v otevřené krajině. Z České republiky zcela vymizel. Po roce 1989 jsou z našeho území registrována pouhá dvě pozorování.
BG Lanius Minor.jpg

Ťuhýk rudohlavý

Ťuhýk rudohlavý (Lanius senator) je středně velký jihoevropský druh pěvce z čeledi ťuhýkovitých. Samec má červenohnědé temeno a šíji, černou masku přes oko, zasahující na čelo a černý hřbet. Křídla jsou černá s bílými kořeny ručních letek, ramena, kostřec a lemy černého ocasu jsou bílé. Samice jsou celkově matnější, některé se podobají samcům. Mladí ptáci mají světle vlnkovaný hřbet, krovky a tmavě vlnkovanou spodinu. Hnízdí ve světlých lesích s mýtinami, zimuje v Africe. V České republice dříve hnízdil, později zcela vymizel. Po roce 1989 bylo na našem území zaznamenáno šest pozorování.
Lanius senator01 new.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama