close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smrt životem nahrazena (část 1)

21. listopadu 2010 v 19:11 |  Harry Potter a Dech jednorožce
Smrt životem nahrazena
"Ještě jej můžeme zachránit," hlesl Harry s nadějí v hlase, jakoby doufal, že to Brumbál odkývá a řekne mu způsob, jak nechat lorda Voldemorta naživu a přitom jej mít pod zámkem.

"On sám je dost mocný, aby se dokázal zachránit," odpověděl mu Brumbál. "Podívej, musím podotknout, že jeho moc je natolik silná, že by tě ještě stále mohl napadnout nebo se zachránit - už tak po takových ranách žije déle, než kterýkoliv jiný kouzelník." Harry ještě čekal, ale jeho prastrýc už mu víc neřekl.

"Nechci být vrah," pronesl stručně. 

"Přes to všechno, co ti udělal? Přes ty strašné věci, které napáchal?" zeptal se Brumbál s mírným úsměvem, podle kterého Harry poznal, že ho jenom zkouší a ve skutečnosti si nepřeje nic jiného, aby Harry opravdu vrahem nebyl.

"Nedokážu s tím žít přes to všechno," ujistil ho Harry.

"Ale přeci jen, necháš-li někoho jiného, aby za tebe Voldemorta takzvaně dorazil, budeš i tak žít s tím vědomím, protože každému je jasné, že to už nic není, když je v takovém stavu," připustil Brumbál a Harrymu bylo jasné, že není jiného východiska.
            "Jedna možnost by tu přeci jen byla," zachraptil Voldemort velmi slabým hlasem.

"A jaká, Tome?" zeptal se ho šetrně Brumbál. Promlouval k němu jako k obzvlášť citlivému dítěti.

"Vrátím ti kamaráda, Harry," sykl Voldemort a odkašlal si, přitom mu z úst vyletělo zase několik kapiček krve. "Vždyť to znáš, Harry, láska a přátelství, to by mělo být silnější než všechno,… než moje smrt," usmál se, ale Harry ten pohled nemohl vystát a musel otočit hlavu na dav lidí pod nimi. Lupin se objímal s Moodym, který vypadal opravdu strašně, byl celý od krve a Harry na kratičko zapřemýšlel, o kterou část těla tu dnes přišel. Tonksová objímala štkající Hermionu, která ještě stále držela v sevření Ronovo mrtvé tělo. Harry cítil, jak jej zamrazilo.

"Jak?" zeptal se Harry nepřítomně. V první řadě přemýšlel nad tím, co za to Voldemort bude požadovat, bylo ale zbytečné se ptát.

"To co jsi viděl v jeskyni byla velmi stará magie, Harry. Tak stará, jako ta, díky které ti tvoje matka zachránila život," pokračoval Voldemort. Stále ještě neuplynulo dvacet čtyři hodin od toho, co jsem vyvolal mrtvou duši Gribhota, proto by mělo být o dost jednodušší vyvolat duši tvého kamaráda."

"Jaké jsou podmínky?" zeptal se Harry tvrdě. Snažil se Voldemortovi naznačit, že si nebude diktovat. 

"Musíš Gribhota zabít, tak jako mě, Harry," sykl a Harry cítil, jak mu začalo být srdce. "Ale no tak," usmál se Voldemort a odkryl své, nyní už úplně červené, zuby. "Jedna vražda nebo dvě. Když jsi neměl nejmenší tížení svědomí na jednom kouzelníkovi, proč by jsi nemohl zabíjet dál, Harry? Je to tak jednoduché, myslím, že tomu přijdeš brzy k chuti. V tomto jsme si podobní, oba zabíjíme, protože musíme, nemáme na výběr," hlesl a znovu se rozkašlal.

"To není pravda!" vykřikl Harry. "Jsem jiný než ty…nejsem jako ty…já musím, kdežto ty jsi chtěl,…"

"Ale ne, chtěl jsem být nejmocnější, proto jsem musel," hlesl znovu Voldemort, "ty už jsi tu slávu měl ode mě, ale aby sis ji udržel, abys byl stále tím, kdo přežil, musel jsi, tak jako já."

"Ach ubohý Tome," ozval se Brumbálův klidný hlas. "Některé věci jsi za svůj život opravdu nepochopil a to mě mrzí. Byl jsi plný slabin, které jsi nebral na vědomí."

"Ale má pravdu, ne?" vyhrkl Harry, "můžeme ještě Rona zachránit?"

"K tomu ale potřebuješ zabít člověka, do kterého dnes vstoupila duše dávno zemřelého," pronesl Brumbál klidně, jako kdyby to i přesto nic neznamenalo. "Dokážeš to, Harry?

Harryho srdce bušilo jako o závod. Nechtěl být vrahem, ani nevěděl, jestli by to dokázal, ale co Ron. Kdyby tak věděl, že to opravdu půjde,…

Ozval se vraštivý řev, který ohlašoval příchod někoho, nebo spíše něčeho, na co Harry už dlouho nemyslel. Byl to tvor, který byl kdysi jeho spolužákem Nevillem Longbottomem. V závěsu za ním se řítil Wultorf. Nejspíš je přivolal Gribhot spolu s ostatní zvěří, ta byla ale nejspíš o něco blíž. Přestože už na ně očividně neměl žádný vliv, ocitli se tu.

"Ano," zaslechl vedle sebe Brumbála, "to je ono, Harry."

Harry ho obdařil naprosto nechápavým výrazem. Zdálo se, že jeho prastrýce něco potěšilo, Harry ale silně pochyboval, jestli příšera, ve kterou se Neville proměnil, byla důvodem pro dobrou náladu.

"Nyní mě bedlivě poslouchej, Harry," vyzval ho rychle Brumbál. "Myslím, že už jsem několikrát předvedl, jak moc se dokáži mýlit, a proto je načase, abys se rozhodl sám," Harry nevěřil vlastním uším. Jak jen ho Brumbál mohl v tom všem nechat? "…buďto lorda Voldemorta necháš jednou pro vždy zemřít tak, jak se mělo stát již před téměř šestnácti lety, anebo jej vytrestáš ještě hůře tím, že jej odsoudíš žít do konce jeho života bez kouzel," zakončil prostě, jako kdyby to nic neznamenalo.

"Jak byste to chtěl udělat?" zeptal se bleskurychle Harry, který o druhém nápadu velmi pochyboval. Rozhodně nestál o to být vrahem, ale zároveň to chtěl nadobro skoncovat.

"Pro lorda Voldemorta je nejobávanější věcí na světě smrtelnost. Má obavy ze smrti, ale přesto, jak už jsem několikrát podotkl, Harry, to není to nejhorší a nejobávanější na světě. Přemýšlej, čeho by se ještě mohl bát?" zeptal se Brumbál, Harryho však nic nenapadalo a naprosto netušil, co má na mysli, "ztráty moci, Harry. Slyšel jsi sám, že zabíjel jen pro moc, o kterou tudíž usiloval nejvíce ze všeho. Co když ji ale ztratí a už nikdy nenalezne?"

"Jak to chcete ale udělat?" zeptal se Harry. Upřímně tato myšlenka ho nadchla, pochyboval ale o tom, že by později lord Voldemort pomocí svých Smrtijedů nepřišel na způsob, jak ji získá zase zpátky.

"Znáš kámen, který ovládá Wultorfa?" zeptal se Brumbál místo odpovědi.

"Tirun," odpověděl pohotově Harry, až se podivil, jak dobře si to pamatuje, "už jich moc ale nezbývá. Hermiona ale říkala, že tím kamenem se Wultorf ovládat nedá, prý jen donutí poraněného něco dělat, stejně tak, jako u kletby Imperio."

Brumbál zamyšleně pokýval hlavou. "Přesto je ale kámen Tirun spojen s každým Wultorfem, a to, že tu jeden z nich je, znamená, že je i kámen, který musí mít někdo z Voldemortových služebníků. Abys rozuměl, Harry, tento kámen je velice mocný magický předmět s tak prastarými účinky, jaké byly na zemi dříve, než tu byli pořádně kouzelníci a mudlové. Je to velmi prastará magie a pro nás velmi neznámá. Tento kámen se dá využít mimo ovládání moci druhých kouzelníků, které Wultorf poranil jako jakési vězení kouzelníkovi moci. Proč myslíš, že bylo tolik Wultorfů vybito, přestože prakticky nikomu nepřekáželi a pokud se někdo nechopil jejich kamene, na nikoho nikdy neútočili? Byli vybiti právě kvůli této moci kamenů. Mnoho černokněžníků se cítilo v ohrožení, protože Ministerstva kouzel ve všech zemích neměla Wultorfy pro jejich magickou sílu a možnost využití ke zlé magii ráda, a proto pobíjelo Wultorfy a zbylé Tiruny využívali k uzamykání kouzelnických sil právě těchto černokněžníků. Kameny byly dokonalé. Zaprvé je po vložení síli nikdo nemohl využít, a to ani bývalý majitel síly, kdyby se jich zmocnil, kámen by jej zahubil, a zadruhé byli naprosto kouzluvzdorné, to znamená, že i kdyby se časem našel někdo tak mocný, komu by se mohlo přeci jen podařit kámen rozevřít a moc získat, což se opravdu zatím nestalo, ale ty sám, Harry, dobře víš, že výjimky existují jak u kleteb, které se nepromíjí, tak se něco takového může stát i zde, a to není dobré mnohdy riskovat, musel by nejdřív tento kámen najít. Většina větších kouzelníků cítí moc jiných, ale tento kámen tomu brání."

"Takže," chtěl to Harry rychle zakončit, protože tato chvíle mu popravdě řečeno nepřipadala jako ta pravá k rozhovoru, "kdybychom ten kámen s Voldemortovou silou třeba zakopali do země,…"

"Ano, nikdy by ji už nenašel," potvrdil Brumbál.

"A co kdyby se mu podařilo najít jiný způsob…-"

"Způsobů je opravdu hodně, Harry, musíš ale pochopit, že kámen Tirun tě vytrhne úplnou moc, nebudeš pak ani moták, budeš pouhý mudla, nikdy nebudeš moci naleznout a získat svoji moc, protože hůlka pro tebe bude jen kusem dřeva a žádný jiný kouzelník ti nebude moci dát kus kouzelnické moci, když jí v sobě nebudeš mít ani špetku. Bude to, jako by jsi chtěl, aby člověk jen tak létal. Bude to, jako by jsi nikdy neměl ten dar čarovat, Harry." Harryho úplně zamrazilo v zádech.

"To je hrozné," ozval se ještě. "Myslíte, že to dokážete?" zeptal se Harry.

"Víš, Harry, neměl by si možná tak důvěřovat, ale myslím si, že nikdo jiný by to ani nezvládl. Myslíš, že si tak hrozivý trest Tom Raddley zaslouží?" zeptal se ho a upřeně se na něj zadíval.

"To je právě to, co si zaslouží," hlesl Harry. "Sledovat, jak se vše raduje a žije, když on už neznamená nic."

"Tak tedy, budeš se muset postarat o to, abys zničil Wultorfa, Harry," to je přeci jen menší zlo, ale i tak se dnes bez obětí neobejdeme. Jako hipogryfovi ti to opravdu velmi slušelo," usmál se na něj povzbudivě a Harry se letmo ohlédl k Voldemortovi.

"Vydrží to?" zeptal se.

"Já myslím, že určitě ano," pokýval hlavou Brumbál, "ty buď ale opatrný Harry, Tom má síly ještě dost, Wultorfa je ale velmi těžké zničit." To už Harry pádil z pahorku směrem k bystrozorů, kteří jej vítali z otevřenou náručí. Harry prudce zabrzdil před Lupinem.

"Tak je po všem Harry, zvládl jsi to," hlesl unaveně, ale šťastně.

"Ne to není," křikl Harry tak, aby ho slyšelo co nejvíce kouzelníků okolo, ti okamžitě zbystřili. "Voldemort ještě umírá, ale nezemře. S Brumbálem zapečetíme jeho moc tak, že už ji nikdy nezíská zpátky…"

"Ale Harry," vyhrkla zoufale Tonksová stále ještě objímajíce Hermionu, to Harrymu dodalo ještě více odhodlanosti.

"Ten, kdo věřil Brumbálovi i mě hned od začátku, ať mě dobře poslouchá. Lord Voldemort se stane obyčejným mudlou a to pro něj bude trest daleko větší. Nebude mít kapičku moci na svůj návrat a neexistuje moc, která by jej vrátila. Ten, kdo zůstává s námi a má ještě síly bojovat, musíte mi pomoci," Harry nyní křičel tak, aby jej všichni slyšeli. Když zjistil, že se kouzelníci shlukli ještě blíže kolem něj a souhlasně kývali hlavami, pokračoval.

"Tonksová, musíte prohledat všechny Smrtijedy, i ty mrtvé, kdybyste našli kámen Tirun, okamžitě jej běžte předat Brumbálovi," rozkázal Harry. "Od vás ostatních potřebuji pomoci s tím Wultorfem," ukázal na Wultorfa kroužícího nad jeskyní i loukou v takové vzdálenosti, aby jej nezasáhla žádná kletba. "Navedu ho co nejblíž k vám, abyste ho mohli zneškodnit. Buďte opatrní!" vyzval je ještě a už pelášil pryč. Kdosi na něj křikl, jak to hodlá udělat, to Harry ale už moc dobře věděl. Postavil se ke kraji louky, odkud přišla skupina Smrtijedů a vzápětí si všiml, že velká skalní stěna, vstup k louce u Hraniční jeskyně, byla naprosto rozbitá a zřícená. Soustředil se ze všech sil, aby se mohl proměnit v hipogryfa a vzápětí už byl ve vzduchu. 

Jakmile ho Wultorf spatřil, vyrazil Harry prudce k němu. Využil toho, že stihl nabrat větší rychlost než jeho protivník a prudce do něho vrazil. Wultorf zavrávoral a ocasem se zachytil za strom, který přitom pobořil. Jakmile se dostal na dostřel, vyletělo jeho směrem nejméně tucet nejrůznějších zaklínadel a Wultorf zlostně zařval. Zjevně měl opravdu silnou kůži, která zadržela všech dvanáct paprsků alespoň částečně. Harry se bleskurychle otočil a znovu se do něj pustil. Přestože byl jeho nepřítel daleko větší, Harry se mu zaryl drápy do zad a zobákem mu začal klovat mezi křídla, zanedlouho odtamtud vystříkla stroužka krve a Wultorf se s kvílením snesl k zemi. Celá tlupa kouzelníků zaútočila a Harry se vší silou rozletěl ke zraněnému zvířeti, aby ho dorazil. Prudce jej srazil k zemi, až to zadunělo. Chvíli postával kousek od tvora, který hlasitě dýchal. Harrymu ho bylo líto, teď, když ho pozoroval ležícího bezvládně na zemi. Nato Wultorf naposledy vydechl a ze země se zvedl malý obláček dýmu.

Harry se rychle proměnil zpátky. Ani nemohl popadnout dech, jak se řítil zase zpátky k Brumbálovi, u kterého už stála Tonksová, Moody a nějací dva další bystrozorové. Voldemort se sesunul na loktech o něco níže a bedlivě si teď Harryho prohlížel. Harrymu to připadalo zvláštní, když tu takhle ležel uprostřed svých nepřátel, klidně, jako kdyby se smrti vůbec nebál. Harryho letmo napadlo, jestli Voldemort spoléhá na dobrotu svých nepřátel a doufá v to, že se nikdo z nich nechce stát vrahem.

"Výborná práce, Harry," pochválil ho Moody a Harry se na něj pokusil usmát. Když se mu to však nepodařilo, raději pohlédl na Brumbála, který už svíral Tirun v ruce.

"Našla jsem jej u Skrka," potvrdila Harrymu.

"Je na čase, abys byl konečně dopaden a trestán za své činy, kterých jsi se dopustil, Tome," začal Brumbál a přísně na Voldemorta pohlédl, jako kdyby to bylo malé dítě, které udělalo něco špatného a teď ho čeká trest.

"A jak bys chtěl zajmout a odsoudit velkého mocného černokněžníka, který už jednou překonal smrt a který má tolik přívrženců, že ho před nimi nedokážeš ukrýt nikde na světě?" ušklíbl se, vzápětí ale poklesl ještě o něco níže. Očividně ho mluvení vyčerpávalo stále více. Harry tušil, že už mu mnoho času nezbývá.

"Zde opět dokazuješ, jak málo jsi stihl poznat výhody a pravou moc bílé magie," odpověděl mu Brumbál klidně, "nyní ti odeberu navěky a nenávratně tvoji moc tvojí vlastní zbraní," ukázal mu kámen a Voldemortův úšklebek se okamžitě vytratil.

"Tome Rojvoji Raddle, tímto tě za své činy odsuzuji k doživotní ztrátě moci. Za vše, co jsi vykonal ti odeberu tvoji moc, povolením jsou mi hlasy lidí, kterým jsi narušil jejich životy a kterým jsi ublížil, nechť se stane," dopověděl Brumbál, ale jeho poslední slova se ztratila v strašlivě chraplavém hlase.

"Nééé," zavrčel Voldemort a z úst mu vystříkl další proud krve, "raději mě zabij! No tak, Harry, zabij mě a ukaž, jaká síla v tobě opravdu hříme," Harry na něj tvrdě pohlédl, ale neřekl ani slovo. Probodával ho pohledem a v duchu myslel na to všechno, co se v průběhu posledních šesti let, která prožíval v tomto kouzelnickém světě, stalo. Pak pohlédl pevným pohledem na Brumbála a zjistil, že si jej jeho prastrýc tázavě prohlíží. Potom jen téměř neznatelně kývl hlavou.

V ten okamžik Brumbál pozdvihl v jeho levé ruce kámen Tirun a druhou rukou zamířil Voldemortovi na hruď. Začal něco hlaholit, ale po chvíli Harry vzdal snahu porozumět tomu, protože si uvědomil, že šeptá v jazyce, kterému nerozumí.

"Nikdy nebudeš svobodný," zaslechl ještě Voldemorta a podle toho, jak všichni okolo, mimo Brumbála, který se nyní bedlivě soustředil a oči měl pevně sevřené, nadskočili, Harry usoudil, že k němu promlouvá v hadí řeči. "Budeš odsouzen bojovat do konce svého života s mými přívrženci a s jinými, kteří si přejí už dlouhou dobu tvoji smrt. Existují tvorové, kteří se budou mstít za svého Temného pána," hlesl.

"To, čím jsem, si ze mě udělal ty sám," sykl na něj Harry taktéž hadí řečí, "změnil si můj život přesně tak, že mým cílem až do konce mého života bude odstraňovat zlo, které jsi ty během tolika let budoval. Budeš tomu přihlížet. Sám jsi vytvořil svoji zhoubu."

To už ale z Brumbálove hůlky vystřelil proud zlatého světla, který zasáhl Voldemortovy prsa a obrovskou silou jej zvedl do výše. Harry si všiml, jak se Brumbálova ruka chvěje ve snaze udržet paprsek. Ozval se bolestný výkřik, který Harrymu přímo drásal uši. Výkřik se dral s Voldemortových úst a vypadalo to, jako kdyby mu kletba působila nesmírnou bolest. V Brumbálových očích Harry zahlédl jakousi děsivou odhodlanost, svému strýci ale důvěřoval, a proto nehodlal zakročit. Proud paprsku zatím jakoby nabýval na síle a stále se rozšiřoval. Pak se sám odtrhl od Voldemortova těla, který tvrdě dopadl na zem, a světlo úplně pohltila Brumbálova hůlka. Ten zakolísal, jako kdyby jej někdo udeřil. V obličeji nyní vypadal velmi unavený a starý, ale přesto z něj čišela jakási síla a odhodlanost. Harry se neodvážil promluvit.

Nyní se Brumbál rozmáchl a přiložil špičku své hůlky ke kameni, který se okamžitě zbarvil stejně, jak byl předtím paprsek. To trvalo o dost kratší dobu než když ředitel držel ve vzduchu držel Voldemorta. Kámen se najednou doběla rozžhavil a Brumbál jej prudce upustil, jako kdyby se o něj popálil. Nato dopadl ředitel na zem téměř tak bezvládně, jako Voldemort.

"Brumbále!" vyhrkl Moody a Harry k němu okamžitě přiskočil. Ředitel hleděl ke smrákajícím se mračnům nad sebou, svoji hůlku měl však pevně sevřenou stále ještě v pravé ruce.

"Pane řediteli!" zacloumal s ním zbytečně Harry, "strýčku!" oslovil ho náhle, jako kdyby mu toto první oslovení mělo vrátit krev do žil. Nevšímal si přidušeného výkřiku za sebou. To byla Tonksová, která si sice okamžitě zakryla dlaní ústa, přesto však na Harryho zírala téměř jako kdyby řekl něco nanejvýš sprostého.

"Harry," hlesl Brumbál. "Jeho síla byla opravdu ohromná, až se divím, že ten kámen ji udržel," řekl potichu.

"Co se s tebou děje? Jak ti můžu pomoci?" zeptal se Harry a zmocňovala se ho panika. Už ne. Dnes zemřelo už dost lidí, které v životě poznal. Ron zemřel a Harry v žádném případě nechtěl ztratit ani tohoto posledního příbuzného, který nad ním vždycky stál a ochraňoval ho ze všech nejvíc.

"Neboj se, jsem jen trochu zesláblý," usmál se chabě Brumbál, "Moc jsem mu vzal ale úplně, nemohl jsem nic riskovat," na chvíli se odmlčel, "myslím, že bude úplně stačit, když použiješ slova, která použil Tom," jeho slova se však ztratila a Brumbálovy víčka poklesly.

"Ne," zašeptal Harry, "NE!NE! Už nikdo nesmí zemřít! Ty ne! Pane řediteli!" Harry začal řvát a byl úplně bez sebe. Cítil, jak jej pevně stiskly něčí ruce, byl to Lupin, který se jej snažil odtáhnout pryč.

"NE! Nechte mě! Ještě není ovšem! Není mrtvý!" řval Harry jako smyslů zbavený.

"Uklidni se, Harry," vyzvala ho Tonksová, která jako první přiskočila k bezvládnému tělu Brumbála. "On jen omdlel," řekla rychle, ale Harry se stále ještě snažil vysmeknout Lupinovi z jeho pevného sevření, nevěřil jí. Chtěl se přesvědčit na vlastní oči.

"Opravdu žije, Pottere!" potvrdil Moody a v ten okamžik ho Lupin pustil. Harry se přiřítil zpátky a poklekl vedle svého prastrýce. Chvíli jej pozoroval a pak se mu o něco málo ulevilo, když si všimnul, jak se jeho hrudník maličko, téměř neznatelně pohybuje nahoru a dolů.

"Jeho tep je ale slabý a pokud ho rychle nějak nepřivedeme ke smyslů anebo neseženeme pomoc, mám strach, že to nezvládne. Nejspíš to bylo moc velké sousto," hlesl ještě Moody.

"On to zvládne," ujišťoval ho Harry, ale ve skutečnosti spíš potřeboval ujistit sám sebe. "On je největší kouzelník, jakého kdy svět viděl. Nic ho nepřekoná a nikdo nezdolá," přikyvoval spíše pro sebe Harry.

"Má už věk na to, aby ho tak mocné kouzlo zdolalo," ozval se Moody. "Musíme ho rychle přemístit pryč," rozhodl.

"Tady se nedá přemístit," zavrtěl Harry hlavou, "musíte ho vynést odsud pryč. Nechtě mi tu několik členů Fénixova řádu, máme tu ještě práci," rozkázal Moodymu a nepochyboval o tom, že ho starý bystrozor neuposlechne. Ten se na něj podíval přísným pohledem, ale bylo to snad poprvé v Harryho životě, kdy mu nevadilo ani pravé ani kouzelnické oko.

"Dobře," přikývl, "já, Tompson a Klevey to zvládneme. Na pomoc si vezmeme ještě McGonagallovou, která se v Bradavicích vyzná nejlépe. Brumbál určitě bude chtít, aby ho ošetřili tam."

"Dobře. Tonksová, Lupine," potřebuji, abyste Voldemorta přenesli zpátky do Hraniční jeskyně, a taky Rona," dodal Harry spěšně a nevšímal si tázavých pohledů svých společníků.

"Takže jsi se rozhodl stát vrahem?" Voldemort ležel na zemi s nohama zkříženýma pod sebou tak, jak dopadl.

"Potřebuji tvoji pomoc," vyzval ho Harry. Z ležícího Voldemorta se vydralo něco jako dávivý smích, přitom vyprskl trochu krve a začal se jí dusit. Lupin jej uchopil a převrátil na bok. Byl nyní naprosto neškodný a bezvládný a to Harrymu dodávalo ještě více odvahy. Měl pocit, že teď, když se mu podařilo zničit někoho tak mocného, dokáže vrátit život svého kamaráda zpátky.

"Vzal si mi vše, Harry Pottere," hlesl ještě, "nejprve život, který se mi podařilo vzít zpátky, ale to ti nestačilo."

"To ty jsi mi zasáhl do života," zařval Harry a okamžitě se od něj otočil k Tonksové. "Bude potřebovat vyléčit, jak si to přál Brumbál, zvládneš to?" 

"Jsou to bodné rány, ty půjdou odstranit rychle," hlesla Tonksová, to už se ale Harry plný vzteku řítil směrem dolů z pahorku a nebral na vědomí, že na něj ještě něco volá.

"Hermiono!" křikl. "Rychle přepravte Ronove tělo do Hraniční jeskyně, až doprostřed k pahorku. Hlavně rychle!" zvolal a uslzená Hermiona vyskočila na nohy, jako kdyby po ní něco hodil. Okamžitě se k ní přihnal Kingsley, který pomohl Rona zvednout a táhl jej pryč. Harryho potěšilo, že jej všichni poslouchají bez zbytečných dohadů. Věděl, že to mělo na vědomí jeho vítězství nad Voldemortem. Všichni ho nyní brali vážně a jako sobě rovného.

"Zvládnu to," řekl si jako kdyby sám pro sebe, nebyl si však jistý, jak by to mohl dokázat. Věděl, že Voldemort by si zasloužil z jeho pohledu smrt. Opravdu pro něj bylo větším trestem vzít mu jeho moc, ale stejně tak to bylo i nebezpečné. Co kdyby opravdu našel způsob, jak své síly znovu dospět? Bude mít nyní cíl žít, ale až pochopí, že opravdu není žádné jiné cesty, přemůže jej zoufalost. Zde by Harry byl oprávněný jej zabít. Co ale u Gribhota? Nic mu neprovedl a ocitl se tu náhodou. 

Harry rychle proběhl do vchodu Hraniční jeskyně a hnal se mezi zdmi až do malého kamenného sálku s malým výklenkem uprostřed. Roh jednorožce tu stále ještě ležel. Harry ho bez váhání popadl a vyřítil se zpátky. Po cestě v duchu přemýšlel. Gribhot tu není dvacet čtyři hodin, prakticky je to ještě duše, která patří zpátky. Zato Ron nepatří mezi mrtvé. Gribhot ano, je tu omylem. Snažil se co nejvíce sám sebe přesvědčit, protože věděl, že čím déle bude přemýšlet, tím to bude horší a to, na co se tolik připravoval, nezvládne. Připadalo mu směšné, že se celou dobu připravoval na konečný souboj s Voldemortem a nakonec se chystá zabít úplně někoho jiného.

Vyběhl z jeskyně a zamířil ke Gribhotovi, který už se dávno probral ze svého omráčení a nyní stál obklíčen několika členy Fénixova řádu. V ruce stále držel hůlku, ale očividně se k ničemu dalšímu neměl.

"Gribhote!" křikl na něj Harry. "Je načase se vrátit tam, kam patříš," vyzval ho.

"Já se nikam vrátit nemíním," ozval se tiše, "nevím, kdo jsi, chlapče, rozhodně by ses tu ale neměl plést, aby se ti nic nestalo," zamumlal.

"Nevím, jestli ve tvé době existoval Azkaban, kterému vládli mozkomorové," spustil Harry, "jestli to tak ale už bylo, přemýšlej, jestli chceš znovu prožít svůj nový život právě tam, kde budeš cítit jen bolest a kde budeš trpět," mluvil Harry a jakoby doufal, že se Gribhot sám rozběhne a skočí šipku z na nějaký balvan. Harry doufal, že mu to Gribhot ulehčí, ale očividně to neměl v úmyslu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama