close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rorýs obecný, Kolibřík velký, Kalypta nejmenší, Ledňáček říční

7. listopadu 2010 v 8:55 |  Obratlovci

Rorýs obecný

Rorýs obecný (Apus apus) je malý stěhovavý pták z řádu svišťounů (Apodiformes), patřící k nejlepším letcům vůbec. 

Popis

Dorůstá 16-17 cm a v rozpětí křídel měří 42-48 cm, je štíhlý, celý černohnědě zbarvený se světlým hrdlem, dlouhými srpovitými křídly, vidličitým ocasem, nápadně krátkým zobákem a zakrslými končetinami. Obě pohlaví se zbarvením neliší.
Na jihu a západě Evropy žije velmi podobný rorýs šedohnědý (A. pallidus) a rorýs velký (Tachymarptis melba), který vzácně zaletuje i na území České republiky a který se od rorýse obecného liší bílým zbarvením břicha.

Hlas

Známé pronikavé "sríí".

Rozšíření

Hnízdí téměř v celé Evropě, v severní Africe a na rozsáhlém území Asie. Je tažný se zimovišti na jižní polovině Afriky. Sem táhne v září a do střední Evropy se naopak začíná vracet v březnu. Žije převážně ve městech a na vesnicích, vzácně i vlesích nebo skalnatých oblastech.
V ČR je zvláště chráněný jako ohrožený druh. V letech 2001-2003 na našem území hnízdil v počtu 60 000-120 000 párů.

Etologie

Rorýs obecný se s výjimkou hnízdního období téměř neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí, pije a páří se, střídá přitom svižný let s plachtěním, během kterého nabírá výšku okolo jednoho až dvou kilometrů, aby následně během spánku mohl klesat. Během klesavého letu upadá do mikrospánku, kdy vypíná jednu polovičku mozku, přičemž druhá kontroluje let. Rorýsové nocují za letu v hejnech. Ve vzduchu létá průměrnou rychlostí 35 km/h, ačkoli může dosáhnout i rychlosti přesahující 200 km/h. Minimální pohyb po pevném povrchu dokazují také jeho zakrnělé končetiny, díky kterým druh získal i binomické jméno (Apus apus - z řeckého apous = bez nohou).
Živí se létajícím hmyzem.
Původně hnízdil na skalách a v dutinách stromů, v současné době však k tomuto účelu využívá převážně otvory a štěrbiny v lidských stavbách. Hnízdí v rozmezí od května do září jednou ročně, v jedné snůšce pak bývají 2-3 čistě bílá vejce, na jejichž 18-20 denní inkubaci se střídavě podílí oba rodiče. V případě nepříznivého počasí dokáží mláďata snížit teplotu těla a zpomalit tak svůj růst, díky čemuž dokáží přežít i jedno- až dvoutýdenní nedostatek potravy.

Predátoři

Dospělí ptáci mají vzhledem ke svým výborným manévrovacím schopnostem v letu jen malé množství predátorů, mezi které patří zejména ostříž lesní (Falco subbuteo) a sokol stěhovavý (Falco peregrinus).

Pták roku

Rorýs obecný byl Českou společností ornitologickou vybrán za Ptáka roku 2004.
Rorýs obecný

Kolibřík velký

Kolibřík velký (Patagona gigas) je s průměrnou délkou 21,5 cm a hmotností mezi 18 - 20 g největším zástupcem čeledi kolibříkovitých. Jedná se též o jediného představitele rodu Patagona. Svrchu je hnědý, spodina těla je u samců oranžová a u samic naoranžovělá. Žije v suchých otevřených andských lesích a křovinatých porostech v nadmořské výšce mezi 2000 - 4300 m n. m., a to v rozmezí od jihozápadní Kolumbie až po střed Chile a Argentiny.
Pár kolibříku velkých na ilustraci Johna Goulda

Kalypta nejmenší

Kalypta nejmenší (Mellisuga helenae) je druh kolibříka vyskytující se na Kubě a ostrově Isla de la Juventud, pozorováni byli též na sousedních ostrovech Jamajka a Haiti. Jedná se o nejmenší ptačí druh na světě. Samičky dorůstají průměrné délky 6,12 cm a váží 2,6 gramů, samečci dorůstají dokonce jen 5,51 cm a váží 1,95 g. Průměrné rozpětí křídel je 3,25 cm.
Obě pohlaví mají zelenavý hřbet a světlou spodinu těla, samci jsou navíc nápadní svým jasně červeným opeřením na hrdélku. Zobák je rovný a v porovnání s jinými kolibříky poměrně krátký. Podobně jako ostatní kolibříci je i kalypta nejmenší velmi dobrý letec, který se živí rostlinným nektarem. Létací svaly tvoří 22-34 % hmotnosti jejich těla a stejně jako další kolibříci mohou křídly v ramenních kloubech otáčet až o 180°. Tito ptáčci jsou schopni navštívit až 1500 květů v jednom dni, a hrají tak velmi významnou úlohu při opylování. Některé druhy, jako např. Hamelia patens, dokonce přizpůsobily tvar svých květů tak, aby se k jejich nektaru mohly dostat pouze kalypty nejmenší.
Kalypty nejmenší hnízdí na konci období dešťů a začátku období sucha, tj. v době, kdy stromy a keře jsou v květu. Snáší 1 až 2 vejce, která patří k nejmenším na světě - co do velikosti se totiž nevyrovnají ani kávovému zrnu. Kalypty na vejcích sedí 14-23 dní, mladí ptáci opouštějí hnízdo po 18-38 dnech a samičky snáší svá první vejce po 1 roce života.
Kalypta nejmenší

Ledňáček říční

Ledňáček říční (Alcedo atthis) je průměrně 16,5 cm velký pták z čeledi ledňáčkovitých (Alcedinidae). Je velmi výrazně zbarvený s oranžovou spodinou a modrým hřbetem, křídly a temenem. Výrazným znakem je také jeho nápadně dlouhý zašpičatělý zobák. Pro své krásné zbarvení je nazýván Létající drahokam.
Vyskytuje se u pomalu tekoucích čistých vod na velkém území Evropy, Asie a v severní Africe. Ve střední Evropě se přitom jedná o jediného zástupce své čeledi.
Ledňáček říční je po většinu roku samotářsky žijící a přísně teritoriální pták. Živí se především menšími rybami, které loví střemhlavým útokem pod vodou, ale v malé míře se v jeho potravě objevuje i vodní hmyz a obojživelníci. Hnízdí v norách, které si sám hloubí ve strmých březích vod, v jedné snůšce přitom bývá 5-7 světlých vajec.
V roce 2000 jej Česká společnost ornitologická (ČSO) označila za "Ptáka roku".

Popis

Ledňáček říční v letu
Ledňáček říční je jen o něco málo větší než vrabec. Dorůstá 16-17 cm, v rozpětí křídel měří 24-26 cm a dosahuje hmotnosti mezi 40-45 g. Má zavalité tělo, krátký ocas a končetiny, široká křídla a zhruba 4 cm dlouhý rovný zašpičatělý zobák. Je výrazný svým zářivým zbarvením, které se mírně liší v závislosti na jednotlivých poddruzích (viz Taxonomie). Středoevropský poddruh, A. a. ispida, má vnější část křídel, hřbet, ocas a téměř celou hlavu modrou, hruď a končetiny jsou jasně oranžové, zobák tmavý, skvrna pod ním a po stranách krku je pak zbarvena bíle.
Obě pohlaví se přitom zbarvením nijak výrazně neliší, samice však na rozdíl od samců mají červeně zbarvený kořen spodní čelisti. Mladí ptáci jsou obecně jednotvárněji zbarveni a jejich opeření má zelenavější odstín.
V severní Africe, Evropě a ve většině Asie se jedná o naprosto nezaměnitelný druh, v její jihovýchodní části však může být relativně snadno zaměněn s více jak 6 jinými druhy ledňáčků, zejména pak s ledňáčkem modrohřbetým (Alcedo meninting).
Jeho let je rychlý (dokáže dosáhnout i rychlosti vyšší jak 45 km/h) a přímý a dá se při něm relativně snadno určit díky jeho jasně modře zbarvenému kostřci.
Často a nápadně se ozývá, nejčastěji krátkým, ostrým a při vzrušení často opakovaným tyt-tyt.

Rozšíření

Mapka s rozšířením
 ŽLUTÁ - hnízdiště   MODRÁ - zimoviště   ZELENÁ - oblasti s celoročním výskytem
Čisté potoky s bohatým výskytem ryb poskytují ledňáčkům říčním ideální životní prostředí
Ledňáček říční se vyskytuje téměř v celé Evropě s výjimkou Islandu, severního cípu Britských ostrovů a Skandinávie. Značně zasahuje také na rozsáhlé území Asie, zejména pak do její západní, východní, jižní a jihovýchodní části. Izolovaně obývá také severní Afriku. Jeho globální areál rozšíření přitom zaujímá plochu velkou zhruba 24 900 000 km2.
Severské populace jsou většinou tažné, ptáci z jižních populací na svých hnízdištích setrvávají po celý rok. Tažní jedinci zimují zejména ve střední Evropě a Středomoří a někteří migrují až na vzdálený africký kontinent. Asijští ptáci pak zimují zejména v jihovýchodní Asii. Migruje především v noci a často i na dlouhé vzdálenosti, např. sibiřští ptáci musí ročně zdolat i více jak 3000 km.

Početnost

V posledních letech nebyl u jeho populace, která čítá zhruba 600 000 párů, zaznamenán pokles vyšší jak 30 % a proto je v Červeném seznamu zaznamenán jako málo dotčený druh. Evropská populace pak čítá 67 - 135 000 párů.
Jeho početnost je však většinou rok od roku odlišná a to zejména v závislosti na teplotách v zimním období. Typickým příkladem je Belgie, kde bylo po zimě s velmi nízkými teplotami zaznamenáno jen 8 párů, během 5 let se jeho početnost na území tohoto státu zvýšila až na 45 párů, z toho však v následujícím roce nepříznivou zimu přežilo pouze 25 párů. Vážnou hrozbu pro něj však představuje i ničení přirozeného biotopu a nedostatek hnízdních míst.

Biotop

Žije v blízkosti pomalu tekoucích čistých vod bohatých na ryby. Z tohoto důvodu mohou ledňáčci sloužit také jako bioindikátor čisté vody. Nejčastěji tak obývá řeky, potoky, rybníky, jezera, přehrady a mokřiny. Během zimního období často zalétává i k poloslaným vodám.

Rozšíření v ČR

V České republice se ledňáček říční vyskytuje celoročně. I přesto, že je jeho populační trend na našem území v posledních letech na mírném vzestupu, stále jej řadíme mezi silně ohrožené a tudíž i přísně chráněné druhy. Na území ČR totiž hnízdí pouze v počtu 300 - 700 párů, a to maximálně do nadmořské výšky 900 m.

Ekologie

Ledňáček říční je plachý a po většinu roku samotářsky žijící a přísně teritoriální pták. V případě, že na jeho území vnikne konkurent, skloní se, začne pomalu kývat hlavou ze strany na stranu a roztahuje křídla. K soubojům dochází jen zřídkakdy, jeho podstatou je však shození jednoho z účastníků do vody a jeho přidržení pod ní. Tyto souboje se však téměř vždy obcházejí bez jakýchkoli vážných zranění.

Potrava a lov

Ledňáček na pozorovatelně
Živí se zejména menšími rybami do velikosti 12 cm, které v jeho potravě zaujímají 60 - 67 %. Nejčastěji jsou zde zastoupeny vranky, pstruzi, štiky, tloušti a jiní zástupci čeledi kaprovitých. Vyjma ryb požírá i obojživelníky, hmyz a korýše. Ledňáček ztrácí rychlým létáním hodně energie, denně proto musí spořádat takové množství potravy, které se vyrovná celým 60 % jeho celkové hmotnosti.
Ledňáček říční s kořistí
Na kořist většinou číhá vsedě na větvi visící obvykle 1 - 2 m nad vodou, v případě, že se v okolí žádné vhodné větve nenacházejí, vyhlíží ji i za třepotavého letu (takto se však stává pouze ve 3 % případů). Pokud kořist spatří, vrhá se rychlým střemhlavým letem pod vodní hladinu, uchopí ji do zobáku a poté se opět vrací zpět na svou pozorovatelnu. Pod vodou má oči otevřené, ale chráněné jemnou blankou, díky které nevidí a spoléhá se tak pouze na dotek.
Ulovenou potravu následně zabijí údery o větev a polyká ji hlavou napřed, aby se neporanil o rybí šupiny a ploutve. Při lovu se může potopit i jeden metr pod vodní hladinu, obvykle však nepřesahuje hloubku 25 cm. Úspěšnost lovu je velmi nízká, jen totiž přibližně každý desátý pokus je úspěšný.
Nestravitelných zbytků, jako jsou kosti, se několikrát denně zbavuje v podobě malých šedých vývržků.

Rozmnožování

Umělé hloubení strmých břehů u vodních ploch napomáhá k zvýšení počtu hnízdících ptáků
Obě pohlaví ledňáčka říčního pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Hnízdění je po celý rok jediné období, kdy se nezdržuje samotářsky, ale v párech, každý pár přitom obhajuje teritorium velké až 1 km. Je známý svými námluvami, při kterých samec pronásleduje samičku, oba se spolu střemhlav vrhají do vody, avšak v poslední chvíli změní směr a letí vysoko ke korunám stromů. Ledňáččí zásnuby mohou trvat i několik hodin, poté dochází k tzv. zásnubnímu krmení. Samec přináší samici potravu, uklání se a předává ji přímo samičce do zobáku.
Mladý pták
Hloubí si vlastní noru na příkrých březích v blízkosti vod. Většinou bývá umístěna vysoko, v některých případech až 37 m nad hladinou, díky čemuž je chráněna před mnoha predátory, jako jsou například lasičky. Pro její vybudování potřebuje měkkou půdu, do které zobákem naráží až do doby, dokud se v ní neobjeví důlek. V konečném stádiu nora může na délku měřit až půl metru a na jejím konci je malá komůrka. Pokud je na okraji hnízda trus, znamená to, že noru obývají mláďata.
Hnízdí od května až do září, ročně má přitom obvykle 1 - 2 snůšky. Klade 5 - 7 bílých, 22 x 19 mm velkých a 4,3 g těžkých vajec (z toho 5 % tvoří skořápka), na jejichž sezení, které trvá 19 - 21 dní, se střídavě podílí oba rodiče. Výjimkou jsou pouze noci, kdy inkubaci vykonává pouze samice. Mláďata se rodí slepá a holá, v prvních dvou týdnech měří zhruba 5 - 8 cm. Zpočátku je rodiče krmí v intervalu 45 minut, v pozdějším věku již v intervalu 15 minut. Hnízdo opouští po 23 - 27 dnech. V tomto období jsou velmi náchylná a díky promoknutí peří se často při pokusu o lov kořisti utopí. Dospělosti se tak dožívá průměrně jen 50 % z nich.
Ve volné přírodě se dožívá průměrně 7 let, zatím nejstarší zaznamenaný jedinec pochází z Belgie s věkem 21 let.
Ledňáček říční
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 achoj achoj | 13. května 2013 v 16:26 | Reagovat

Zkopírováno z wikipedie!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama