Rehek zahradní
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) je malý stěhovaný pták z řádu pěvců.
Vzhled
Sameček má jasně bílé čelo, boky hlavy a hrdlo černé, horní stranu těla břidlicově namodrale šedou, spodní stranu, kostřec a ocas rezavě červené., ocasní pera kromě prostředního páru rezavé Samička je hnědavá, na spodní straně rezavá, podobná samičce rehka domácícho.
- Délka těla: 14 cm (asi jako vrabec)
- Rozpětí křídel 20-24 cm
- Hmotnost: 12-19 g
Výskyt a stanoviště
Ve střední Evropě přilétá v prví polovině dubna, odlétá v září až v první polovině října. Vyskytuje se ve světlých listnatých a smíšených lesích, zahradách a parcích, většinou v nížinách.
Potrava
Hmyz a pavouci.
Rozmnožování
Rehek zahradní hnízdí dvakrát do roka v dutinách všech druhů stromů (rád zahnízdí i v odpovídající budce - v. 20 cm, rozměr dna 12 x 12 cm, Ø vletového otvoru 32 mm). Začátek prvního hnízdění je v květnu, druhého koncem června. Samička snáší 5-7 jednobarevných modrozelených vajíček o velikosti 18x13 mm, na kterých sedí 13-14 dní. Po vylíhnutí rodiče mláďata krmí drobným hmyzem, popř. jeho larvami. Mláďata hnízdo opouštějí po 12 až 14 dnech.
Hnízdo rehka zahradního s vejci
Rehek domácí
Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je malý tažný pták z řádu pěvců. Lidově bývá nazýván kominíček nebo čermáček.
Vzhled
Rehek domácí je o něco menší než vrabec, na délku měří 14 - 15 cm, v rozpětí křídel 23 - 26 cm a váží 15 - 19 g. Od jiných drobných pěvců je dobře odlišitelný díky svému výrazně zářivě oranžovému ocasu, kterým neustále kmitá.Sameček má sytě černé, místy popelavé zabarvení a bílou skvrnu na křídle. Samička je oproti samci méně nápadnější, temně šedá. Mláďata mají zpočátku tmavě šedé prachové peří, později jsou tmavohnědá.
Při vábení se ozývá ostrým fit-tek-tek, zpěv má krátký, zvučný s řadou švitoření a vrzavými úseků.
Rozšíření
Rehek domácí hnízdí v celé Evropě a na velkém území Asie. Je převážně tažný, na zimu se stahuje do jižní a západní Evropy a Afriky, odkud se do střední Evropy navrací na přelomu března a dubna. Jeho původním prostředím jsou skalnaté oblasti a lomy, dnes se však ve velkém počtu vyskytuje také ve městech a na vesnicích, méně početně i v řídkých lesích. V České republice se zdržuje až do listopadu, velmi vzácně zde setrvává po celý rok (ročně jen 5 - 10 jedinců). Stále je poměrně hojný, na našem území každoročně hnízdí v počtu 200 - 400 000 párů.
Ekologie
Mimo období hnízdění se vyskytuje samostatně. Jeho potravu tvoří nejrůznější hmyz, pavouci a bobule.
Rehek si staví hnízdo v dutině budovy nebo skály z kořínků, stébel, mechu a listí, vystýlá jej peřím a chlupy. Samička snáší pět až deset světlých vajíček, na kterých sedí přibližně 14 dní. Po vylíhnutí rodiče mláďata krmí drobným hmyzem, popř. jeho larvami (motýli, brouci,...). Po 12 až 14 dnech mláďata hnízdo opouští a pár si krátce poté staví nový příbytek pro novou snůšku.
Hnízdo s vajíčky
Slavík modráček
Slavík modráček (Luscinia svecica) je středně velký druh pěvce z čeledi lejskovitých. Ve všech šatech má nápadný bělavý nadoční proužek a rezavě červené strany kořene ocasu. Samec má modré hrdlo, lemované zespodu černým a rezavým proužkem, s červenou nebo bílou skvrnou uprostřed modrého zbarvení. Samice mají na hrdle většinou jen kresbu z černých skvrn (starší samice i modré zbarvení). Hnízdí v severní Evropě na vřesovištích, jinde v bažinatých oblastech u řek.
V České republice hnízdí dva poddruhy se zcela odlišnými ekologickými nároky.
- Slavík modráček středoevropský (L. s. cyanecula) hnízdí především v porostech rákosu, orobince a ostřic na okrajích rybníků. Pozorování tohoto poddruhu v hnízdní době se začala množit zejména po roce 1970 (jižní a jihozápadní Čechy), hnízdo bylo poprvé nalezeno v rcoe 1982 naDomažlicku. Poté počty výrazně rostly a modráčci se rozšířili i do dalších oblastí (jižní Morava, Ostravsko, Českomoravská vysočina, severozápadní a východní Čechy). Početnost byla odhadována v letech 1985-1989 na 90-140 párů, v letech 2001-2003 už na 400-600 párů.
- Slavík modráček tundrový (L. s. svecica) hnízdí u nás na rašeliništích na hřebeni Krkonoš, kde byl poprvé zaznamenán v roce 1978. Početnost se dále zvyšovala, až dosáhla vrcholu v roce 1989 (min. 40 samců a 21 samic). Od té doby došlo k výraznému poklesu, v letech 2001-2003 byla populace odhadována na 15-30 párů. V roce 1989 byl zjištěn zpívající samec na vrcholu Pradědu v Hrubém Jeseníku, hnízdění zde dosud nebylo doloženo.
Lejsek šedý
Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý pták z čeledi lejskovitých.
Lejsek šedý je 14 - 15 cm velký, nevýrazně zbarvený, štíhlý pěvec s dlouhými křídly a ocasem. Dospělý pták má šedý hřbet a ze spodní strany je zbarven bíle s charakteristickým jemným proužkováním na hrudi. Zobák a končetiny má zbarveny černě. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná, mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci hnědější.
Lejsek šedý hnízdí na většině evropského kontinentu a v západní Asii. Je tažný, zimuje v Africe. V České republice je pravidelným letním hostem, který se na našem území zdržuje od dubna do začátku října, ročně zde přitom hnízdí v počtu 30 - 60 000 párů.
Obývá opadavé lesy, parky a zahrady. Zdržuje se samostatně. Na svou kořist, kterou tvoří drobný létající hmyz, číhá z pozorovatelny, kterou se nejčastěji stávají holé větve stromů a keřů. Létá rychle, často se s třepotavými pohyby zdržuje ve vzduchu na jednom místě. Ozývá se většinou nenápadně, nejčastěji ostrým sri. Hlas má tichý, drsný.
Otevřené hnízdo z trávy, větviček, lišejníků a pavučin staví obvykle v polodutině stromů nebo v budovách, často hnízdí i v budkách. Snáší 4 - 6 světlých vajec s jemným žlutavým nádechem, na kterých sedí po dobu 11 - 15 dnů pouze samice. U lejska šedého byla také zaznamenána neobvykle vyvinutá schopnost rozeznání cizích vajec ve vlastním hnízdě. Je tedy pravděpodobné, že dříve mohl být jedním z mnoha hostitelů kukačky obecnéa postupem času se naučil její vajíčka odlišovat.
Červenka obecná
Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých.
Je hojně rozšířená na celém území Evropy kromě severu Skandinávie, vyskytuje se také v severozápadní Asii a v severní Africe.
Popis
- Délka těla: 12-14 cm
- Rozpětí křídel: 22 cm
- Hmotnost: 16-18 g
Červenka obecná je velká asi jako vrabec domácí. Má kulovité tělo s dlouhým ocasem a končetinami a krátkými křídly a zašpičatělým zobákem. Svrchu je světle hnědá, zespodu modrošedá a bílá, na hrdle a na obličeji má nápadnou oranžovočervenou náprsenku. Oči a zobák jsou černé, končetiny šedé. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou skvrnití a postrádají oranžovou skvrnu.
Chování
Červenka obecná celoročně žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. Ráda se zdržuje v křovinách a živých plotech. Velice často přilétává i na zorané pole nebo se drží v blízkosti divokých prasat, kde sezobává vyorané živočichy. Poměrně často se objevuje i ve městech.
Velice často můžeme díky její hojnosti zaslechnout krátké, často opakované "tik", nebo varovné "cií" či "cik". Zpěv je složený z poměrně dlouhých, velice zvučných a různorodých melodií.
Potrava
Živí se drobným hmyzem a jeho larvami, členovci nebo pavoukovci, na podzim u ní hraje důležitou roli také rostlinná strava, nejčastěji plody bezu nebo tisu. Sama se nejčastěji stává potravou sokolů, orlů, káňat, kun nebo lasic.
Rozmnožování
V Evropě hnízdí od dubna do července. Během období námluv jsou samci vysoce územní a pokud nějaký rival překročí hranice jejich teritoria, načepýřují peří, hlasitě křičí a do druhého samce neohroženě klovou. Občas však byly zaznamenány i případy, kdy samec červenky obecné napadl jiného stejně velkého ptáka, který vnikl za hranice jeho teritoria.
Samice klade do miskovitého hnízda z mechu, listí a trávy, umístěného v dutinách stromů, děrách, porostu popínavých rostlin nebo v dřevěných budkách ve výšce pod 4 m 5 - 6 bílých, červeně skvrnitých vajec o velikosti 20 × 15 mm. Ročně mívá obvykle 2 snůšky, při ztrátě jedné z nich zahnizďuje většinou ještě jednou. Inkubační doba vajec trvá 13 až 14 dní a sedí na nich pouze samice. Mláďata opouštějí hnízdo po 12 až 15 dnech. První oranžovočervená pera na hrudi se jim začínají objevovat po 2 až 3 měsících, stejně jako dospělci jsou zbarveni až po dalších 3 měsících.
V přírodě se průměrně dožívá jednoho roku. Nejvyšší naměřený věk u červenky obecné byl 12 let.