close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

racci 2

6. listopadu 2010 v 9:15 |  Obratlovci

Racek středomořský

Racek středomořský (Larus michahellis) je blízký příbuzný racka stříbřitého a racka bělohlavého. Patří mezi velké racky s dlouhým zobákem. Dospělí jedinci mají šedá záda a křídla s černými špičkami letek. Nohy jsou jasně žluté. Zobák je žlutý s červenou skvrnou na špici. Mladí jednici jsou převážně hnědí s tmavě skvrnitými zády. Problematicky rozlišitelný od racka stříbřitého a racka bělohlavého.
Hlas - volání "aau--kja-kja-jak", při vyrušení "gag-ag-ag", varování opakované "kiou".
Hnízdění - hnízdní areál zahruje pobřežní a jezerní oblasti od Francie a Holandska po Balkánský poloostrov a Polsko. Od druhé poloviny 20. století se šíří východním směrem. Hnízdí počátkem května jednou ročně. V ČR pravidelně hnízdí v počtu do 5 párů.
Potrava - především ryby, bezobratlí, měkkýši, vejce, drobní obratlovci a též odpadky na skládkách.
Racek středomořský je stálý až potulný pták. Na podzim často zaletuje podél velkých řek ze Středomoří do vnitrozemí Evropy.
Racek středomořský

Racek bělohlavý

Racek bělohlavý (Larus cachinnans) je jeden z druhů velkých bělohlavých racků. Původní hnízdiště leží v oblasti Černého a Kaspického moře, odkud se v druhé polovině dvacátého století rozšířil k severovýchodu do vnitrozemí Polska. V mimohnízdní době zaletuje až do západní a severní Evropy. Racek bělohlavý se živí přednostně rybami, zaletuje také na skládky odpadků.

Populace

V hlavní oblasti hnízdění na ukrajinském pobřeží Černého a Azovského moře a přilehlých ostrovech bylo během sčítání v roce 1998 zaznamenáno 28 226 párů racků bělohlavých. 

Tah

Podle kroužkovacích výsledků jsou racci bělohlaví z kolonií na ukrajinském pobřeží Černého moře víceméně stálí, také většina mladých ptáků zůstává na hnízdišti i v zimě. Přesto malá část ptáků v prvním roce života zaletuje dosti daleko jihozápadním směrem (Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Kypr, Řecko a Egypt) a severozápadním směrem (Polsko, Německo, Dánsko a Nizozemsko). Někteří z těchto ptáků pokračují ve svém putování Evropou i v druhém roce.

Výskyt v České republice

Racek bělohlavý se v České republice začal poprvé objevovat v polovině devadesátých let, v dnešní době je pravidelným hostem. Ptáci se vyskytují v kterékoliv roční době, především však v zimě. Velká část ptáků přiletuje v polovině listopadu a na vhodných místech (nezamrzlé vodní plochy) přezimuje. V ostatních částech území protahuje hned po rozmrznutí vodních ploch jako první z racků, často již v první polovině února. Tah dospělých ptáků doznívá v březnu, mladí ptáci se zdržují do května. Největší počty bývají zaznamenány na Ostravsku (až tisíce jedinců).
Racek bělohlavý (Larus cachinnans) na hnízdišti v Polsku.

Racek žlutonohý

Racek žlutonohý (Larus fuscus) je velký, převážně mořský pták z čeledi rackovitých.
Patří mezi velké druhy racků, dorůstá přibližně 48 - 56 cm, váží 550 - 1180 g a v rozpětí křídel má 117 - 134 cm. Má silně stavěné tělo, poměrně dlouhý ocas a dlouhá úzká křídla. Svrchu je obvykle tmavý, šedý až téměř černý, často s modravým nádechem, konce křídel jsou tmavé, jejich okraje, ocas, břicho, prsa a hlavu má bílé. Končetiny jsou stejně jako silný zobák žluté, na zobáku je navíc výrazná velká červená skvrna.
Letící racek.
Dvojce racků žlutonohých na mořském pobřeží (v popředí je mladý, vedle dospělý pták).
Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci mají stejně jako u většiny ostatních druhů racků hnědá křídla a hřbet, tmavé zbarvení na ocasu, částečně šedé opeření na hlavě a růžové končetiny. Dospělí ptáci bývají v České republice nejčastěji zaměňováni s podobným rackem mořským, který je však výrazně větší a má růžové končetiny.
Racek žlutonohý početně hnízdí při evropském pobřeží Atlantického oceánu. Zimující areál rozšíření je značně rozsáhlý a rozprostírá se na rozsáhlém území v rozmezí od Britských ostrovů v severní Evropě až po západ afrického kontinentu. Přes zimu bývá pravidelně zaznamenán také až v Severní Americe, kam přilétávají pravděpodobně jedinci z Islandu. Pravidelně, ale nepočetně protahuje také přes Českou republiku, ojediněle na našem území několik jedinců zůstává přes celou zimu.
Přes léto se zdržuje převážně na mořském pobřeží, často bývá zaznamenáván i na volném moři. V zimě ve vnitrozemí preferuje větší vodní plochy, obzvláště vodní nádrže, jezera nebo řeky. Většinovou část jeho potravy tvoří malé až středně velké ryby, různí mořští i sladkovodní korýši, hmyz a různí červi. Často napadá i větší vodní ptáky a okrádá je o kořist nebo následuje větší rybářské lodě, na kterých požírá zbytky ulovených ryb. Ozývá se velmi podobně jako racek stříbřitý, má však výrazně hlubší hlas.
Hnízdí v početných koloniích. Neúhledné hnízdo si staví na zemi nebo na útesech, velikost obvyklé snůšky činí 3 vejce, na kterých sedí střídavě oba rodiče přibližně 24 - 27 dní.
Racek žlutonohý na Britských ostrovech.

Racek velký

Racek velký (Larus ichthyaetus) je jedním z největších druhů racků. Dospělí ptáci ve svatebním šatu mají černou hlavu a nápadně zbarvený žlutý zobák s černou a červenou páskou na špičce. Mladí ptáci se na první pohled podobají mladým rackům stříbřitým a podobným druhům, mají však bílý ocas s černou páskou na konci. Racek velký hnízdí ve vnitrozemí od severního Černého moře přes Kaspické moře po jezera střední Asie. Zimuje na jižním pobřeží Asie od Izraele a Rudého moře na východ po Barmu. Velmi vzácně zaletuje na západ do střední Evropy, pravidelně se objevuje v Polsku a Maďarsku. Výjimečně zalétl také do České republiky, kde byl dosud zjištěn dvakrát.
Racek velký, jednoletý pták

Racek Audouinův

Racek Audouinův (Ichthyaetus audouinii) je středně velký druh racka z rodu Ichthyaetus. 

České jméno

V navrhovaném názvosloví, schváleném ČSO je uváděn název racek zelenonohý. Již předtím však byl tento druh na našem území pozorován a jeho výskyt publikován pod názvem racek Audouinův. Ornitologická veřejnost proto uznává a používá toto o deset let dříve publikované jméno.

Popis

Skupina adultních ptáků, Baleáry
Zbarvením se podobá racku stříbřitému a podobným druhům, má však červený zobák s černou páskou na špičce a světlou špičkou. Mladí ptáci jsou pro laika těžko odlišitelní.

Rozšíření

Racek Audouinův hnízdí na několika místech Středozemního moře, s největší kolonii v deltě řeky Ebro. Zatímco v roce 1966 byla celosvětová populace odhadována na pouhých 800-1000 párů, do roku 1997 vzrostla na 18 500-19 000 párů. V zimě se rozptyluje po tomto moři a dále na pobřeží severozápadní Afriky. Výjimečně zaletuje dále na sever do vnitrozemí a na atlantské pobřeží Evropy. V květnu 2003 byl poprvé pozorován ve Velké Británii a Nizozemsku. V září 2005 byl zjištěn až na Azorských ostrovech. Zalétl také doČeské republiky, kde byl dosud zjištěn třikrát.
Racek Audouinův, adultní pták

Racek černohlavý

Racek černohlavý (Ichthyaetus melanocephalus) je malým až středně velkým druhem racka z rodu Ichthyaetus. 

Popis

Pták v šatu 1. roku
Na první pohled se podobá racku chechtavému, má však černou hlavu, korálově červený zobák a bílá křídla bez černé kresby. V prostém (zimním) šatu je černé zbarvení hlavy omezeno na proužkování za okem a kolem oka, na zobáku se objevuje tmavá koncová páska. Mladí ptáci se podobají mladým rackům bouřním.

Výskyt

Hnízdí velmi roztroušeně na pobřeží i ve vnitrozemí Evropy od Británie aŠpanělska po severní Černé moře, včetně České republiky. Zimují v oblasti Středozemního moře a na atlantském pobřeží Evropy.

Expanze areálu

K první expanzi areálu racka černohlavého došlo v 50. a 60. letech 20. století, kdy poprvé zahnízdil v řadě zemístřední a západní Evropy. V roce 1981 zahnízdil poprvé v Polsku, do roku 1997 byla místní populace stabilní (do 10 párů), poté došlo k rychlému růstu. V současnosti hnízdí v Polsku každoročně 26-39 párů, z toho asi polovina na ostrovech středního toku řeky Visly.

Hnízdění v České republice

Racek černohlavý byl území České republiky pozorován poprvé v roce 1962, první hnízdění bylo zjištěno v roce 1967. Od roku 1983 hnízdí pravidelně na jižní Moravě. Od roku 1999 hnízdí každoročně přes 10 párů, největší počet (35 párů) byl zjištěn v roce 2000. Mimo jižní Moravu hnízdí pravidelně u Olomouce a na Karvinsku; hnízdění bylo prokázáno také v jižních a východních Čechách.
Racek černohlavý, adultní pták

Racek chechtavý

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) je nejběžnější evropský zástupce čeledi rackovitých. Je typickým obyvatelem mořských i vnitrozemských pobřeží v západní, severní, střední i jižní Evropě a na velkém území Asie.

Popis

Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu
Mladý pták
Racek chechtavý patří se svou délkou 35-38 cm a hmotností kolem 260-350 g mezi malé druhy racků. Má štíhlou postavu, oranžové až červené nohy, bílé břicho, ocas a hrdlo, křídla svrchu světle šedá, s převážně černými konci, v zimě i bílou hlavu s minimálně jednou černou skvrnou za okem. V létě je pro něj typické čokoládově hnědé opeření na hlavě, které pomalu s příchodem zimy mizí. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci mají hnědá křídla, tmavý ocas a v létě méně viditelné hnědé opeření na hlavě.

Chování

Racek chechtavý se živí podobnou potravou jako ostatní racci. V létě vyhledává drobné bezobratlovce (žížaly, hmyz), občas i části rostlin, v zimě pak především odpadky, ale nepohrdne ani potravou, kterou mu u pobřeží nabízejí lidé.
Racek chechtavý patří k opravdu hlasitým dlouhokřídlým ptákům. Nejčastěji u něj můžeme zaslechnout chraptivé "krrrjéé", "kik" nebo "kikikik", kterým se ozývá při hledání potravy.

Hnízdění

Hnízdí mnohdy i ve velkých koloniích v močálech nebo v rákosí. Hnízdo, které je umístěno na zemi, je tvořeno z rostlinného materiálu mezi řídkou vegetací nebo na trsu trávy. Samice do něj mezi dubnem a červnem klade obvykle 3 špinavě bílá až nazelenalá vejce, na kterých sedí 20-24 dní. Hnízdní péče trvá 35-42 dnů a mláďata dosahují pohlavní dospělosti po dvou letech života.

Výskyt

Racek chechtavý hnízdí v mírném pásu Evropy a Asie od Velké Británie po Kamčatku. Ve 20. století rozšířil svůj areál k západu - zahnízdil na Islandu (1911), vGrónsku (1969) a v roce 1977 v Kanadě, kde nyní hnízdí na atlantském pobřeží západně po Quebec. Populace jsou zčásti stálé, část ptáků táhne přezimovat na jih na atlantské pobřeží Evropy a do oblasti Středozemního moře, asijské populace na severním pobřeží Tichého oceánu. Méně početně zimují v Africe severně rovníku. Vzácně, ale pravidelně zimuje v oblasti Karibského moře, zatoulaní ptáci byli zjištěni až v severní Austrálii, jižní Africe a na Havajských ostrovech.

Ohrožení a početnost

Již v dávné minulosti byl racek chechtavý na našem území početně hnízdícím druhem, především v jižních Čechách (na jediném rybníce bylo ročně uloveno na 3 000 mladých ptáků). Po polovině 19. století se jeho početnost snížila, takže bylo dokonce zakázáno sbírat jeho vejce.
Od první poloviny 20. století se začala početnost racků chechtavých na území České republiky rapidně zvyšovat. Nejvíce párů (200-350 tisíc) u nás hnízdilo v 70. letech. Tento trend však v 80. letech skončil a od té doby počty hnízdících párů v Česku klesají až na 50-100 tisíc hnízdících párů v letech 2001-2003. Druh je tedy hodnocen pro Česko jako silně ubývající a je zařazen do kategorie zranitelných druhů. Naše největší kolonie se nachází na střední nádrži vodního díla Nové Mlýnyna jižní Moravě.
Počet racků chechtavých se do 80. let 20. století zvyšoval na území celé Evropy, zřejmě díky stále menší početnosti dravců a jejich přizpůsobivosti lidské společnosti. Poté však došlo na mnoha místech areálu k výraznému poklesu - mimo České republiky např. v Dánsku (zde o 50 %), Švédsku, Finsku a Lotyšsku. Důvody tohoto poklesu nejsou známy.
Soubor:Larus ridibundus nest with eggs.jpg
Vajíčka racka chechtavého
Racek chechtavý ve svatebním šatu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama