Puštík bělavý
Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území se vyskytuje jen velmi vzácně v oblasti Beskyd a Šumavy a Českého lesa.
Rozšíření
Vyskytuje se v Evropě v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.
V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčníhoprogramu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava odhaduje na 15 až 20 párů, na Slovensku jde o 400-500 hnízdících párů.
Stanoviště
Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.
Vzhled
Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytují se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540-730 g, samice 720-1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne.
Chování
Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké "hu-hauhauhau", resp. "vůhu-hu-hu" s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky "hé" nebo "ve", případně (v blízkosti hnízda) "chrú-chru-chru". Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz.
Rozmnožování
Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1-5 (obvykle 2-4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27-34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují. Stejně jako u dalších puštíků rodiče své hnízdo urputně brání před vetřelci, výjimečně napadnou i člověka.
Puštík obecný
Puštík obecný (Strix aluco) je noční pták z čeledi puštíkovití. Je největší sovou běžně se vyskytující na českém území a nejhojnější evropskou sovou.
Rozšíření
Žije v celé Evropě, kromě severních oblastí , v severozápadní části Afriky (severní Tunis, středomořský Alžír aMaroko) a v některých oblastech Asie (jižní Rusko, Kavkaz, černomořské a středomořské části Malé Asie. Na českém území jeho populace kolísá v rozmezí 6-9 tisíc jedinců, na Slovensku žije 2,5-3 tisíce puštíků.
Stanoviště
Jeho prostředím jsou zejména listnaté, ale i smíšené a jehličnaté lesy, háje i parky, někdy jenom sady a zahrady.
Vzhled
Nenápadná sova o něco větší něž kalous ušatý (obvykle 36-43 cm). Má mohutnou kulatou hlavu a okrouhlý obličej se závojem a hnědočernýma očima. Nohy jsou krátké a opeřené až po prsty, křídla jsou relativně krátká (rozpětí 81-96 cm), široká a zaoblená, ocas krátký. Zbarvení je velmi variabilní, základní barva se pohybuje od šedé přes různé odstíny hnědé až po rezavou, s tmavým žíháním. Samice jsou (jako u všech sov) o něco větší.
Etologie
Aktivní je v noci, živí se převážně lesními hlodavci (myšice, norník), hmyzožravci (rejsek, krtek), dále ptáky do velikosti sojky a obojživelníky. Občasně konzumuje i větší hmyz a výjimečně i ryby. Hlasovým projevem obou pohlaví je hlasité houkání (např. "húú hu huhuhuhúú", ale je to variabilní), samice často vydává i pronikavé "kivik". Mláďata vydávají skřeky v podobě "k-sít".
Rozmnožování
Hnízdo si nejčastěji buduje ve stromových dutinách, vzácně i na hnízdech jiných ptáků (zejména dravců), výjimečně i v budovách, nebo na zemi. S oblibou osidluje velké ptačí budky. Námluvy a výběr hnízda začínají zhruba v půli února (ve středoevropských podmínkách). Samice snáší 1-6 vajec (obvykle 2-5) během první půle března. Vajíčka jsou bílá s jemnými hnědými skvrnkami.
Samička zůstává většinou v hnízdě, které opouští jen sporadicky (hlavně zbavit se vývržků a výkalů), a sedí na vejcích, sameček jí nosí potravu. Po vylíhnutí mláďat (28-30 dnů) je krmí a polyká nečistoty, které produkují, prvních 10 dnů hnízdo prakticky neopouští. Později z hnízda povyletuje a ještě později v noci též loví. Nestává se však, aby hnízdo bylo dlouhodoběji bez dozoru, vždy se v jeho blízkosti zdržuje jeden z rodičů.
Puštík obecný je podobně jako další členové tohoto rodu známý urputností, s níž svou snůšku a později mláďata hlídá. Samice sedící na vejcích napadne cokoliv živého, co by se pokusilo proniknout do hnízda, s rostoucím věkem mláďat rozšiřuje bráněný prostor na okolí hnízda. Bez váhání napadne i velkou šelmu nebočlověka, pokud by se přiblížil ke vstupu do hnízda, přičemž své útoky směřuje na hlavu. Dokáže tak zahnat na ústup značně větší a silnější vetřelce, než je sama. Neopatrného člověka nahlížejícího do hnízda může připravit o oko či úplně o zrak.
Puštík proužkovaný
Puštík proužkovaný (Strix varia) je noční pták z čeledi puštíkovitých (Strigidae).
Popis
Puštík proužkovaný dosahuje výšky okolo 50 cm, hlavu má dokonale kulatou a širokou s tmavohnědýma očima. Jeho opeření je hnědé s intenzivním tečkováním, má bílou hruď s podélným proužkováním a s příčnými vlnkami na hrudi.
Výskyt
Obývá smíšené lesy, ale hnízda si staví v čistě listnatých porostech v blízkosti vod. Obývá Severní Ameriku, Evropua Asii.
Chování
Houkání tohoto puštíka patří k těm nejneobvyklejším z nočních zvuků. Prozrazuje svou přítomnost vysoce znějícím hlasem, pohově odpovídá magnetofonovému záznamu, nebo dobré hlasové napodobenině. Své hnízdo umisťuje do dutin stromu, které se dají využívat několika generacemi, nebo až desítky let. Také využívá opuštěná hnízda dravců a krkavcovitých pěvců. Obvykle snáší dvě až tři bílá vejce.
Potrava
Mezi jeho potravu patří malí savci, plazi, menší ptactvo, obojživelníci a korýši.
Puštík vousatý
Puštík vousatý (též puštík bradatý, věd. Strix nebulosa) je velká sova z čeledi puštíkovití. Je největším z puštíků, na délku těla přerůstá i výra velkého (postrádá však jeho mohutnost). Jméno dostal podle bílých peříček zespodu lemujících jeho masku, což budí dojem bílého kníru.
Rozšíření
Přirozený areál puštíka vousatého zahrnuje Fennoskandinávii, jižní část severní Asie a Severní Ameriku, kde hnízdímezi Velkými jezery a Hudsonovým zálivem a dál na západ až k pobřeží Aljašky. Na západě jeho areál zasahuje hluboce na jih Ameriky, je známa i malá populace z kalifornské Sierry Nevady. Velikost kanadsko-americké populace se odhaduje na 20 000-10 000 puštíků vousatých.
Stanoviště
Vyhledává vzrostlé a nepříliš husté jehličnaté lesy, kde je dostatek mýtin, luk a volného prostoru.
Vzhled
Puštík vousatý náleží k největším sovám. S délkou těla 61-84 cm (obvykle okolo 72 cm) a rozpětím křídel až 152 cm (obvykle kolem 140 cm) a hmotností 790-1454 g je největší severoamerickou sovou. V Evropě mu konkuruje výr velký, který je na délku menší, ale celkově mohutnější a má delší křídla. Samice puštíka vousatého jsou mírně větší než samci. Starší jedinci mají žluté oči a okolo nich tmavé kruhy v šedé masce. Zdola je maska lemována bílými pírky připomínajícími knír, což dalo druhu jeho jméno.
Etologie
Puštík vousatý létá velice tiše a má vynikající sluch. Často loví tak, že létá nad sněhem a naslouchá zvukům pod něj. Když zaslechne kořist, vrhne se prudce celou svou vahou na místo, kde se kořist pohybuje, čímž dokáže prorazit krustu, která by unesla osmdesátikilového člověka. Kořistí jsou zejména malí savci, převážně hlodavci. Schopnost lovit kořist i v hlubokém sněhu, kde jsou ostatní sovy bez šancí na úspěch, ho předurčuje k životu v chladných podmínkách. Dospělý puštík spořádá v zimě za jediný den hlodavce představující třetinu jeho hmotnosti. Severní populace migrují za potravou stovky kilometrů podle výskytu hrabošů, kteří jsou jejich téměř výhradní potravou, naproti tomu jižní jsou usedlejší, mají pestřejší stravu a někdy vytvářejí trvalá lovecká teritoriao průměru až 8 km.
Rozmnožování
Hnízdí na pahýlech starých stromů nebo v hnízdech dravců. Obvyklá snůška se pohybuje okolo 3-4 vajec. Pro puštíky není problém zahnízdit v zimě za hlubokého sněhu. Mláďata se rozlézají z hnízda mnohem dříve, než začnou létat (asi ve 4 týdnu života), rodiče je pak ještě celé léto hlídají a krmí. Jako řada jiných puštíků bez váhání napadnou kohokoliv, kdo by se příliš přiblížil k jejich hnízdu, včetně velkých šelem či člověka. Vzhledem k jejich velikosti a síle jejich útok není nic příjemného a dokážou úspěšně zahnat i velké vetřelce. Přesto hyne až 1/3 mladých puštíků, příčinou je hlad nebo predátoři, zejména lasice, krkavci a výři virginští.
Puštík západní
Puštík západní (Strix occidentalis) též známý jako Puštík karibský je noční pták z čeledi puštíkovitých.
Popis
Dorůstá do výšky okolo 45 centimetrů. Vrchní část jeho opeření je hnědá a intenzivně bílá, spodní části těla jsou pruhované a hnědě skvrnité.
Výskyt
Obývá pralesy v USA, kde se jeho stavy zmenšují z důvodu stále menšího teritoria, na vině je dřevozpracující průmysl.
Chování
Většinu života tráví vysoko nad zemí ve větvích mohutných stromů a vychovává přesně dvě mláďata za sezonu. Hnízdo si staví v dutinách stromů, využívá opuštěná hnízda a skalní římsy. Samice snáší dvě až tři bílá vejce.
Potrava
Živí se lovem poletuch, hrabošů a malými savci.