close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

První objevy (část 2)

21. listopadu 2010 v 18:46 |  Harry Potter a Dech jednorožce
 Hned po návratu do Bradavic si Harry domluvil s Jeny schůzku po večeři a vydal se rovnou do knihovny. Dnes, přestože bal navázán rozhovor na spoustu věcí, o kterých doposud Harry s nikým nemluvil, se cítil strašlivě dobře. Měl přeci Jeny, která byla tak jemná a neustále se o něho bála a zajímala a to Harryho strašlivě táhlo vpřed. Jako by i jí hrozilo nějaké nebezpečí.
  Hermiona s Ronem už tam na něj očividně čekali dost dlouho. Ron sem tam poklimbával a Hermiona se doslova topila v obrovských haldách nejrůznějších knížek. Harrymu to připadalo, jako kdyby tentokrát vysbírala z celé knihovny ty opravdu největší a nejtlustší svazky, které tu kdy byly a jak v nich tak listovala, skoro za nimi nebyla vidět. Zatímco Hermiona horlivě prohlížela každou stránku a pečlivě ji prostudovávala, zdálo se, že Ron neustále otupěle civí na jednu a tu samou stránku už pěknou chvíli. Hermiona byla však natolik zabraná do svých studií, že si toho nevšimla stejně tak, jako si ani neuvědomila, že Harry už přišel a posadil se naproti Rona, který očividně ve skutečnosti tvrdě spal, jen tvář měl tak opřenou o dlaně svých rukou, jako by to vypadalo, že si čte.
  "Co hledáš Hermiono?" zeptal se a jeho kamarádka samým vyděšením nadskočila na místě, až se stůl zatřásl a Ron se vzbudil.
  "J-já...nespím!" vyhrkl Ron z prudkého probrání se a Hermiona na něho káravě pohlédla, Harry se však snažil zadržet nával smíchu. Ron měl na obličeji vytlačené jakési mapky, které mu způsobily prsty na jeho rukách, jak se o ně už hodnou chvíli opíral.
  "Hledám něco o tvé minulosti," prohodila ledabyle Hermiona a snažila se přitom Rona naprosto ignorovat.
  "O mé minulosti?" nechápal Harry.
  "No jistě," potvrdila mu. "Chápej Harry, že Brumbál je opravdu veliký kouzelník, i když se teď asi nedostaneme na Ministerstvo, kde by měli mít v archivech vypsány všechny kouzelnické rody, jakkoliv jsou staré, mohli by jsme najít nějaké informace o Albusu Brumbálovi a pokud vím, když se dostal na místo ředitele nebo do starostolce, nějaká zmínka v novinách by tu měla být."
  "Podle toho, jak ho Popletal nesnáší a Denní věštec píše jen to, co řekne Ministerstvo silně pochybuji, že tam najdeš něco pozitivního," poznamenal trochu ospale Ron a Harry beze slova otevřel jakousi tlustou knihu plnou ústřižků z nejrůznějších novin a časopisů.
  "Nezapomeň Rone, že je Brumbál ředitelem mnohem déle, než Popletal ministrem a tak si ho nemuseli dobírat hned od začátku," poznamenala Hermiona, "vždyť víš, že se Popletal snaží z Brumbála udělat blázna teprve od té doby, co se poprvé zmínil o Voldemortovu znovuzrození," Harry se na Hermionu zaraženě podíval. Chtěl zjistit, jestli Jeho jméno vyslovila úmyslně, aby se ujistila, že se opravdu nic nestane, anebo prostě jen zapomněla. Ta se však tvářila, jako by si byla vědoma tím, že (konečně bez problémů) vyslovila Voldemortovo jméno.
  "A takové významné události, jako je nové členství v něčem důležitém, se jen tak nedá přehlédnout," blesklo Harrymu.
  "A už vůbec ne, u tak mocného kouzelníka," poznamenala s lehkým úsměvem Hermiona.
  "Přesto ale znáš Denního věštce," bránil se Harry, "myslíš, že by tam psali nějaký rodokmen, když by se mohli zaměřit na cokoliv jiného?"
  "Ne, Denní věštec je bulvár, tam nic takového obyčejného nenajdeme, ale naštěstí je tu spousta ústřižků z jiných časopisů a novin, které v té době ještě existovaly," dodala Hermiona povzbudivě, "stejně - Denní věštec v té době teprve začínal, takže informace o tom rodokmenu Ministerstvo poskytlo nějakému jinému časopisu..."
  "...který byl v té době také dost významný, protože Ministerstvo by neposkytlo zbytečné informace nějakému plátku," zakončil Ron a otáčel mezi tím žlutýma stránkama staré rozpadající se knihy. Hermiona mu dala za pravdu spokojeným kývnutím a Ron se zasmál. "Tady v této knížce je něco o časopisech a novinách. Našel jsem si tu seznam tiskovin, které vycházeli před padesáti až šedesáti lety a myslím, že tyhle Věštecké listy nebo přímo Informační koule by mohlo být to, co hledáme," vysvětlil tak svůj smích a Hermiona ho samou radostí políbila na tvář. Harry se na svého kamaráda zazubil, když se Ron začal červenat a opatrně se ohlížel, jestli je nikdo neviděl, Hermiona mu mezitím vytrhla z rukou knihu a začala si jí bedlivě prolistovávat.
  "Máš pravdu," řekla, "musíme samozřejmě prostudovat všechny ústřižky, ale na tyto dva časopisy se musíme zaměřit nejvíce," rozhodla. "Ten první byl jeden z nejčtěnějších - nejspíš to byl pozdější Denní věštec; a druhý rozebíral až moc velké podrobnosti, takže - ty, Rone, se podívej na ty Věštecké listy a Harry, ty si prolistuj veškerá čísla Informačních listů - hlavně z období před padesáti až šedesáti lety," zavelela Hermiona a Ron se okamžitě zvednul, aby si šel najít všechny výtisky Věšteckých listů, "já si projdu tady tu knihu," Hermiona při těch slovech hodila na stůl obrovitou knihu, nejspíš tu největší, jakou kdy Harry viděl, "jsou to ústřižky všech časopisů ze všech důležitých událostí." Harry musel uznat, že těch významných událostí musel kouzelnický svět zažít opravdu hodně.
  "A nebylo by prostě lepší, kdyby se Harry zastavil za Brumbálem a zeptal se ho, jak to vlastně je?" ozval se rozmrzele Ron, nejspíš už ho chvilkový zápal do věci zase omrzel. Za nedlouho se vyškrábal z jednoho z regálů a táhl těsně nad zemí obrovskou kopu časopisů a Harry pochopil, proč se najednou tvářil tak rozmrzele. Venku bylo teď opravdu moc pěkně a zatímco ostatní si užívali nadcházejícího pěkného počasí, nejspíše nejteplejšího v těchto chladných dnech, oni tři tu měli tvrdnou po celý zbytek dne a to ještě museli doufat, že něco najdou. Podle kopy výtisků Informační koule, kterých nebylo o nic méně, než Ronove, totiž Harry usoudil, že bude rád, když to všechno stihnou projít do zítřka. Když však pomyslel na to, že by se měl Brumbála jít zeptat sám, raději se do toho pustil. Přestože byl strašně rád ředitele Bradavic zase viděl, raději se držel stranou, nevěděl, co by měl svému prastrýci říct po tom, jak se k němu choval. Ať nad tím však Harry přemýšlel jakkoliv, když letmo listoval jedním časopisem za druhým a hledal dle nadpisů něco zajímavého, pořád ještě se mu zdálo divné, že by ho mohlo potkat takové štěstí, že by mohl být jakkoliv spříznění s tak velikým a úžasným kouzelníkem, jako je Albus Brumbál. Pořád tomu tak nějak nemohl věřit a zdálo se mu, jako by to byl nějaký sen.
  "Hele - rodokmen!" vykřikl Ron a Harry s Hermionou k němu okamžitě přiskočili, "Nikolase Flamela," podotkl zklamaně.
  "Ano...to bylo v tom roce, kdy vymyslel Kámen mudrců, už se blížíme," podotkla vzrušeně Hermiona a ukázala do knihy, kterou listovala, ve které bylo několik novinových ústřižků s fotkami s usmívajícím se postarším kouzelníkem, podle nadpisu to byl Nikolas Flamel. Harry cítil, jak jím projel zvláštní pocit, jako by hledal něco, co ani ve skutečnosti hledat nechtěl. Snad se bál, že by se tím něco až moc významně změnilo a ne zrovna k lepšímu. Rozhodně tu byl důvod, proč o probuzeneckém vztahu mezi jím a Brumbálem nevěděl. Opatrně otočil další stránku na které bylo něco o přistavování pater pro Ministerstvo kouzel a ještě opatrněji otočil stránku o navazování vztahů se zahraničím. Harrymu připadalo, jako by v tomto časopise a ve veškerých přiložených ústřižcích vyděl plynout ten čas a jako by každá stránka významné události znamenala další léta plná změn. Dozvěděl se spoustu zajímavých věcí o změnách pravidel ve famfrpálu a dalších zajímavostech a jak prohlížel další a další číslo časopisu, uvědomoval si čím dál tím více, kolika změnami musel už kouzelnický svět projít a jak se rozvíjel - bylo to zajímavé uvažování.
  Najednou se Harry zarazil na jakési dvojstránce s obrovitým nadpisem Kdo nás ohrožoval? (zanedlouho zjistil, že je tomuto tématu je věnována polovina všech stránek časopisu. Hned na první stránce byl vypsán dlouhý seznam nejrůznějších jmen a velká většina jich byla v závorkách vedle jména, kterého si nejspíš daní kouzelníci zvolili jako své nové jméno nebo přezdívku. Některá byla dokonce dvojitě podtržená, nejspíš podle nebezpečnosti a zásahu, kterým se zapsali do dějin, k Harryho uklidnění jich však bylo opravdu jen po skromnu, asi tři nebo čtyři. Přesto to však na Harryho přeneslo zvláštní pocit a najednou přemýšlel nad tím, jak moc nebezpečný by byl podle tohoto plátku Voldemort a kolikrát by byl podtržený. Na dalších stránkách byly rozepsány nějaké informace - drobnosti o životě a hlavně vraždy a nesváry, které zlý černokněžníci vykonali. 
  "Harry," špitla Hermiona a sledovala při tom nějaký ústřižek. Harrymu při tom spadl žaludek až někam do břicha. "Albus Brumbál si konečně mimo svůj ředitelský titul vysloužil i členství u Velkého Starostolce," přečetla nadpis, "bylo to v listopadu, takže se podívejte do listopadového čísla," poručila a Ron s Harrym okamžitě hrábli k dalšímu časopisu, který jim ležel už před nosem a oba začali horlivě listovat.
  Harry ani nemusel listovat moc dlouho. Hned na druhé stránce se zarazil na obrovském rozkresleném obrázku nějakého kouzelnického rodu, který byl přes celou jednu stránku a hned na té vedlejší byl tučně tištěn nadpis Velký kouzelník konečně ukazuje, co umí. Harry se ještě neodvažoval bloudit pohledem k rozkreslenému rodokmenu a raději si ještě přečetl pár úvodních řádků na vedlejší stránce.


  Albus Brumbál, který se už několikrát podílel na velice významných akcích, které měli ukončit pád posledního nebezpečného kouzelníka Marcia Bletha, známého pod jménem Gribhot; se konečně stal členem Starostolce. Stalo se to po hlasování ostatních členů Starostolce, kteří hlasují každý rok pro nějakého nového kandidáta. Za posledních osm let se však stalo, že se nenašel nikdo vhodný tohoto členství. Konečně se to povedlo až Brumbálovi, který, jak jsme se dozvěděli, dostal plný počet hlasů. Je to úžasné, že ještě tak mladý kouzelník, se může zařadit do tak významného společenství. Je to vlastně první kouzelník v historii, který dostal plný počet hlasů a zároveň se mu podařilo dostat se do Starostolce v tak mladém věku, kdy vlastně teprve začíná svojí kariéru.
  A co na to říká Radius Nosnička, nejvyšší divotvorce Starostolce?
  "Albus je opravdu veliký a úžasný kouzelník, proto jsme dokonce podnikli některá opatření a změny, které měli dovolit tomuto mladému kouzelníku dostat se mezi nás, protože, jak jistě víte, do Starostolce se může dostat kouzelník starší alespoň 60 ti let a tento úžasný člověk je téměř o dvacet let mladší," vysvětloval Nosnička nadšeně a očividně toho nelitoval.
  "Už když jsme podnikali několik přísně tajných projektů a akcí, všichni se opravdu obávali, že Gribhot při své obraně někomu vezme život, jediný Albus, jako by viděl do budoucnosti, byl v klidu a byl to právě on, který nebezpečného Gribhota, jehož se bála kouzelnická společnost po celých dlouhých 10 let, vyřídil, jako by to byl žák prvního stupně. Tento člověk je opravdu mocným a velice chytrým kouzelníkem," vykresloval svého přítele ještě lépe bystrozor Liz Simorie. 
  Na to, jak si povede Albus Brumbál, vás budeme mile rádi informovat dále, protože jak jsme se dozvěděli, tento muž ještě mnohokrát zahýbe s kouzelnickým světem svým uměním a nadáním. Nyní ale prý chce odejít na školu v Bradavicích, když prý zatím kouzelnickému světu nehrozí nebezpečí - tak uvidíme.


  "Byl bystrozorem?" vyhrkl Ron nadšeně, "no tak to je něco, já si myslel, že byl učitelem hned od začátku." Harry z toho byl trochu mimo. Marně si snažil vybavit Brumbála jako bystrozora, jak někde nahání nějakého zlého černokněžníka.
  "Vezmi si Moodyho, ten také přišel učit obranu proti černé magii a byl to bystrozor," podotkl Harry.
  "Tady jde alespoň vidět, jaký respekt k němu měli už když začínal a nebyl ještě ani ředitelem," Hermionin hlas zněl povzbudivě.
  "Jistě...k někomu třeba mají respekt, protože si o něm myslí, že je to blázen," prohodil skepticky Harry, ale než mu cokoliv Hermiona stihla říct, přitáhnul si k sobě s odhodláním o něco blíže druhou stránku s rodokmenem. Opravdu byl dost rozvětvený a starý, ale žádná jména Harry neznal, ani mu nebyla povědomá.
  "Hele," ukázal Ron až skoro dolů ke konci, kde byla spojena dvě jména Percival Brumbál a Aurea Smaragdová dvojitou čarou. Od ní se potom rozdělili tři menší čáry. U prostřední bylo napsáno jméno Albus Brumbál, od něhož už nevedla žádná značka, stejně jako u čáry vedoucí napravo, kde bylo vypsáno jméno Aberforth Brumbál; zato poslední jméno úplně nalevo bylo ženské - Harrieta Brumbálová. Harry se zarazil, jako by se nemohl nadechnout, když pod dvojitou čarou, kterou bylo toto jméno spojeno s Nikolasem Potterem, objevil nápis James Potter.
  "No tak to je něco," jásal přímo nadšeně Ron a neustále prstem přejížděl ono spojení od Jamese Pottera po Abuse Brumbála, jako by se chtěl ujistit, že tam opravdu je. "Tak to je něco," opakoval znovu.
  Přestože to Harry konečně viděl přímo před sebou, stejně si připadal, jako by to ani nebylo možné. Cítil se tak otupěle. Musel se vidět se svým prastrýcem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama