close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Potáplice, Potápky

5. listopadu 2010 v 15:52 |  Obratlovci

Potáplice malá

Potáplice malá (Gavia stellata) je nejmenší druh potáplice, ptáka ze stejnojmenného řádu. Má štíhlý krk a ploché čelo, zobák při plavání směřuje mírně nahoru. Ve svatebním šatu má šedou hlavu a krk, vpředu na krku je rezavá skvrna. V prostém šatu je shora šedohnědá, zespodu bílá; ve srovnání s potáplici severní je bílá větší část krku, bílé zbarvení zasahuje i nad oko. Váží od 1200 do 1600 gramů a dožívá se až 20 let. Hnízdí často na malých jezerech v tundře, za potravou zaletuje na větší jezera nebo na moře.
Potáplice malá ve svatebním šatu

Potáplice severní

Potáplice severní (Gavia arctica) je středně velký druh potáplice, vodního ptáka ze stejnojmenného řádu. Zobák je silný a rovný, slabší než u potáplice lední. Oproti potáplici malé má strmé čelo, kulaté temeno a silnější krk. Ve svatebním šatu má šedé temeno a zadní stranu krku, černou skvrnu na přední straně krku a černobíle proužkované strany krku. Na hřbetě má kontrastní černobílou kresbu. V prostém šatu je shora tmavá, zespodu bílá; větší část krku je tmavá. Charakteristická je při plavání bílá skvrna v zadní části těla nad hladinou. Hnízdí na sladkovodních jezerech nebo v mořských zálicech, v České republice se objevuje převážně na tahu od října do prosince.
Potáplice severní ve svatebním šatu

Potáplice lední

Potáplice lední (Gavia immer) je velký druh potáplice ze stejnojemnného řádu ptáků. Má silný zobák a krk, velkou hlavu a výrazný hrbol na čele. Ve svatebním šatu je hlava černá, záda mají kontrastní černobílou kresbu, strany krku jsou proužkované. V prostém šatu je shora tmavá, nevýrazná, zespodu bělavá. Hranice mezi světlým a tmavým zbarvením je na hlavě a krku velmi ostrá; v dolní části krku vybíhá tmavé zbarvení do částečného obojku. Zobák je modravě šedobílý s tmavou špičkou, kolem oka výrazný světlý kroužek. Hnízdí na velkých jezerech Severní Ameriky, asi 300 párů hnízdí také na Islandu.
Potáplice lední ve svatebním šatu

Potáplice žlutozobá

Potáplice žlutozobá (Gavia adamsii) je největší druh potáplice, vodního ptáka ze stejnojmenného řádu. Ve všech šatech se velmi podobá potáplici lední; liší se především žlutavě bílým zobákem, který drží zvednutý mírně nahoru. V prostém šatu jsou strany krku a hlavy světlejší (včetně okolí oka a příuší). V opeření zůstává několik černobíle skvrnitých krovek. Hnízdí podél arktického pobřeží Ruska, zimuje v malém počtu u severního pobřeží Norska, vzácně dále na jih.
Potáplice žlutozobé ve svatebním šatu
Výjimečně zalétla také do České republiky, dosud byla zaznamenána čtyřikrát - v lednu 1935 střelena samice u Bukovky (okres Pardubice), v lednu 1942 střelen samec u Roudnice nad Labem, v prosinci 1942 střelena samice u Lobodic (okres Přerov) a v únoru 1976 pozorován 1 ex. u Děčína.
Pěnice žlutozobá, mladý pták

Potápka černokrká

Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) je malá potápka s rozsáhlým areálem rozšíření. Vyskytuje se v západní, střední, jižní a východní Evropě, západní a východní Asii, severní a jižní Africe a na západě Severní Ameriky.

Popis

  • Délka těla: 28 - 34 cm
  • Rozpětí křídel: 56 cm
  • Hmotnost: 250-400 g
Potápka černokrká je o něco menší než potápka rudokrká. Má poměrně krátké tělo, robustní hlavu se štíhlým zobákem s výrazně vzhůru zahnutou spodní čelistí. V létě je svým pestrým zbarvením naprosto nezaměnitelná. Má červenohnědé boky, zadek a černé hrdlo a hlavu se žlutými chomáči dlouhých per za očima. V zimním šatě je šedá s černým temenem hlavy a může být často zaměněna s potápkou žlutorohou. Pohlaví se zbarvením neliší, čerstvě vylíhlá mláďata jsou bílá s černým pruhováním.

Chování

Potápka černokrká v prostém šatu
Potápka černokrká vyhledává dostatečně porostlé stojaté vodní plochy. Je částečně tažná, na zimu většina jedinců migruje do jižní a západní Evropy. V České republice se vyskytuje od března do října jako letní host.
Nijak zvlášť se po většinu roku neozývá vyjma toku, kdy u ní můžeme při troše štěstí zaslechnout hvízdavé "puí (bibib)".
Potápka černokrká se chová po celý rok velice pospolitě. Umí se výborně potápět i plavat, na souši se pohybuje velice neohrabaně. Svou kořist, kterou z větší části tvoří vodní živočichové, nalézá tak, že klidně pozoruje vodní hladinu a když nějakého živočicha spatří, bleskově se za ním potopí. Příležitostně si svůj jídelníček zpestří i hmyzem a jeho larvami. Pokud spatří nebezpečí, velice často se namísto úletu potápí.
Hnízdí od dubna do června, často ve společnosti racků chechtavých. Hnízdo, která si staví z větví a rákosu plave na hladině. Obvykle klade 2 vejce, která se inkubují 20 až 21 dní. Prvních několik týdnů po vylíhnutí vozí rodiče svá mláďata na hřbetě.

Výskyt a početnost v ČR

V České republice jde dnes již o ohrožený druh, který se pravidelně vyskytuje jen na několika jezerech a rybnících.
Potápka černokrká

Potápka roháč

Potápka roháč (Podiceps cristatus) je středně velký vodní pták z řádu potápek a největší zástupce tohoto řádu v Evropě. Vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a je tak jednou z nejrozšířenějších potápek světa. K životu přitom preferuje hlubší vodní plochy bohaté na potravu a porosty rákosin, které ji slouží jako úkryt a místo pro hnízdění.
Během období rozmnožování je nápadná svými výraznými tmavými límcovými pery, která jsou nejvýraznější při jejich zásnubních tancích, při kterých se obě pohlaví uklání a představují svému partnerovy kusy vodních rostlin, pro které se potápí pod vodní hladinu a která později slouží jako materiál pro stavbu hnízda. Je monogamní (žije v párech) a živí se zejména menšími rybami, které loví pod vodou.

Taxonomie

Potápky jsou malí až středně velcí vodní ptáci. Rozlišuje se u nich několik rodů, z nichž nejpočetnější, Podiceps, do kterého se řadí i potápku roháče, čítá celkem 9 druhů, z toho jeden nedávno vyhynul. Název rodu Podiceps pochází z latinských slov podicis, což znamená otvor nebo řiť, a pes, který se překládá jako končetiny a které odkazuje na jejich výrazně dozadu posunuté umístění končetin. Její druhové jméno, cristatus, je pak odvozeno z latinského crista, které lze přeložit jako hřeben a odkazuje na její tmavou chocholku na hlavě. Tento název druhu přiřkl švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.

Poddruhy

Potápka roháč se vyskytuje ve 3 poddruzích. První, nejpočetnější, P. c. cristatus, se vyskytuje na území Evropy a Asie, druhý, P. c. infuscatus, v Africe a poslední, P. c. australis, v Austrálii a na Novém Zélandě.

Popis

Mladý pták společně s dospělcem
Potápka roháč je největší zástupce potápek v Evropě. Dorůstá 46-51 cm, v rozpětí křídel měří 59-73 cm a dosahuje hmotnosti v rozmezí od 750 do 1200 g, samice jsou přitom o něco menší než samci.
Stavbou těla je potápka roháč skvěle přizpůsobena životu ve vodě. Má relativně dlouhé tělo a krk porostlý měkkým, velmi hustým a vysoce vodotěsným peřím a vysoce pohyblivé klouby na končetinách, na jejichž prstech nemá na rozdíl od většiny jiných vodních ptáků plovací blány, ale kožní laloky.
Svrchu je celkově tmavá s černými křídly, hnědým hřbetem a boky, světlým obličejem a dlouhým, zašpičatělým, tmavým zobákem. Spodní strana těla je bílá, končetiny olivově zelené, od kořene zobáku k oku se na její hlavě táhne silný černý pruh. Ve svatebním šatě (tj. opeření během období rozmnožování) je zcela nezaměnitelná a nápadná zejména svou tmavou chocholkou a výraznými roztažitelnými límcovými pery, která jsou tmavě hnědá s černými konci.
V zimním šatě límcová pera zcela postrádá, chocholka ji však zůstává, hlavu má jinak celou světlou a světlejšího zbarvení je i zobák.
Obě pohlaví se zbarvením nijak viditelně neliší, mladí ptáci však mají na rozdíl od dospělců tmavé pruhování na hlavě.
Létá nízko, s nataženým krkem a končetinami a pravidelnými údery křídel.
Výrazně se ozývá, zejména pak během období rozmnožování, kdy je možné zaslechnout chraptivé grekke ke kearrr nebo koorr. Mláďata v hnízdě se pak často ozývají výrazným a daleko slyšitelným pí pí.

Rozšíření

Mapka s rozšířením:     hnízdiště     zimoviště     oblasti s celoročním výskytem
Potápka roháč je široce rozšířeným ptákem. Hnízdí téměř v celé Evropě (zcela chybí pouze v severní Skandinávii), výrazně zasahuje také do Asie, pobřežních oblastí Austrálie, na Nový Zéland a do Afriky. Její globální areál rozšíření přitom zaujímá plochu velkou více jak 20 000 km².
Je částečně tažná, ptáci z východní, severní a částečně pak i ze střední Evropy na zimu migrují zejména do Středomořía k pobřeží Atlantského oceánu. Migrují přitom v noci a na svá hnízdiště se obvykle opět navrací již v dubnu. V oblastech s nezamrzajícími vodními plochami se často zdržuje po celý rok.

Početnost

Ačkoli je potápka roháč v současné době hojným druhem, jehož globální populace je odhadována na 530 000-1 700 000 jedinců, (její evropská populace přitom čítá více než 300-450 000 párů) v minulosti byla v mnoha zemích ve vysokém ohrožení. Typickým příkladem je Velká Británie, kde byla v průběhu 19. století téměř zcela vyhubena, v roce 1860 na jejím území ve volné přírodě přežívalo dokonce jen 42 párů. Hlavním důvodem tohoto drastického poklesu početnosti byl lov, její límcová a hrudní pera totiž byla velmi oblíbenou součástí dobové módy a sloužila jako dekorace na kloboucích.
V současné době pro ni však představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biotopu způsobená odvodňováním, znečistěním a vysušováním mnoha vodních ploch.

Biotop

Pár potápek ve svém přirozeném prostředí
Potápka roháč obývá prakticky všechny typy vod, k životu však preferuje zejména velké, hluboké vodní plochy se sladkou vodou a dostatečně zastoupeným porostem rákosin na jejich okrajích. Nejčastěji se tak vyskytuje na jezerech,rybnících, ale i na nádržích, v močálech, lagunách, na pomalu tekoucích řekách a v jejích ústích.

Rozšíření v ČR

V posledních letech byl u její populace patrný viditelný pokles, načež byla zařazena na seznam zranitelných druhů. I přesto je však českou nejhojnější a nejznámější potápkou. Vyskytuje se prakticky na celém území státu až po nadmořskou výšku 600 m a hnízdí zde v počtu 3500-7000 párů. Ačkoli se v České republice vyskytuje po celý rok, v zimě je zde výrazně vzácnější (přezimuje zde pouze 1-2000 jedinců, ostatní odlétají do zimovišť).

Chování

Počátkem 20. století potápky roháče zkoumal anglický zoolog Julian Huxley, který roku 1914 publikoval průkopnickou etologickou publikaci s názvem The courtship habits of the Great Crested Grebe ("Namlouvací zvyky potápek roháčů").
Potápka roháč je skvěle přizpůsobena životu ve vodě, na souši se naopak pohybuje velmi nemotorně, a proto na ni vylézá jen velmi zřídkakdy. Dokonce i při blížícím se nebezpečí se namísto úletu přednostně potápí.
Je monogamní (tzn., že žije v párech), trvalé svazky s jedním partnerem přitom vytváří jen na jedno hnízdní období; během tahu se často združuje do hejn.

Potrava

Hlavní složku potravy u potápky roháče tvoří ryby, které loví pod vodou. Zde přitom dokáže vydržet až 3 minuty a dosáhnout hloubky až 20 m, většinou se však nepotápí hlouběji než 6 m. Křídla má přitom složená podél těla a k pohybu pod vodou využívá končetin. Živí se zejména menšími rybami ve velikosti 5-20 cm, přednostně pak zástupci z čeledi kaprovitých, denně přitom spotřebuje zhruba 150-200 g potravy. Mimo nich požírá i hmyz, korýše (včetně mořských krevet),měkkýše, pulce a žáby.
Poraněním ostrými kostmi předchází polykáním vlastního peří, které v žaludku vytváří hmotu, do které se nestravitelné zbytky obalují.

Rozmnožování

Pár potápek při zásnubních tancích
Potápka roháč může v příhodných oblastech a podmínkách začít hnízdit již v lednu, ve střední Evropě však obvykle hnízdí od dubna do července.
Potápka roháč na hnízdě
Je přitom pozoruhodná svými zásnubními tanci, při kterých obě pohlaví vztyčují své chocholky a límcová pera, uklání se, zvedají se nad vodu, potápí se pro vodní rostliny a vzájemně je představují svému partnerovi. Nevysoké a proto relativně náchylné, až 60 cm široké hnízdo si buduje z odumřelých rákosů a jiných vodních rostlin. Bývá většinou dobře skryté a umístěné v mělké vodě mezi rákosy nebo přichycené k nad vodu vyčnívajícím pařezům.
Hnízdí jednou až dvakrát do roka, v jedné snůšce přitom bývá 3-6 zpočátku světlých, 56-37 mm velkých a 39,5 g (z toho 9 % zabírá skořápka) těžkých vajec. Pokaždé, když rodiče hnízdo opustí, snůšku důkladně přikryjí vodními rostlinami a vejce tak později získávají hnědé zbarvení. Na jejich inkubaci, která trvá 27-29 dnů, i na péči o mláďata se podílí oba rodiče. Mláďata jsou světlá, tmavě pruhována a krátce po vylíhnutí jsou již schopna plavat a dokonce se i potápět, ale po dobu 3 týdnů se nechávají vozit na hřbetech svých rodičů, později je však již odsud sami rodiče vyhání. Na nich se pak stávají zcela nezávislí po 71-79 dnech.
Na svá hnízdiště se obvykle pravidelně vrací, opak nastává většinou pouze tehdy, pokud je zde již nedostatek potravy.
Pohlavně dospívá ve věku 2 let. Ve volné přírodě se obvykle dožívá 10-15 let, zatím nejvyšší zaznamenaný věk pochází z roku 2008 z Ruska a činí celkem 19 let a 3 měsíce.

Onemocnění a parazité

Potápka roháč je náchylná na řadu onemocnění. Byl u ní již zaznamenán i virus ptačí chřipky H5N1 (první potvrzený případ pochází z oblasti Vitorie na severu Španělska, kde byl nalezen mrtvý zástupce tohoto druhu). Vyskytuje se u ní i řada parazitů, namátkou tasemnice řemenatka ptačí (Ligula intestinalis) čiMircia shigini a zástupci rodu Tatria a Confluaria.
Potápka roháč ve svatebním šatě

Potápka rudokrká

Potápka rudokrká (Podiceps grisegena) je středně velká potápka rozšířená ve střední a východní Evropě, na Sibiři, Kavkazu, pobřeží Aralského moře a v severní části Japonska a Severní Ameriky v rozmezí od Aljašky po Labrador.

Popis

  • Délka těla: 43 cm
  • Rozpětí křídel: 70 cm
  • Hmotnost: 0,5-0,9 kg
Potápka rudokrká je o něco větší než potápka černokrká. Má poměrně dlouhé a zavalité tělo a dlouhý silný zobák. Přes léto má tmavý hřbet, rezavočervené hrdlo, břicho a spodní stranu křídel bílou, stejně zbarvené líce a zbytek hlavy leskle černý. Severoamerický a severoasijský poddruh P. g. holboelii má navíc na rozdíl od toho evropského (P. g. grisegena) zobák z větší části žlutý, zatímco evropští jedinci jej mají černý a žlutý pouze u kořene. V zimním šatě je nenápadně šedobílá s občasnými tmavými odstíny. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší.

Chování

Potápka rudokrká preferuje dostatečně porostlé stojaté vodní plochy. Je částečně tažná, část populace na zimumigruje do západní Evropy. V České republice pobývá od března až do listopadu jako letní host.
V toku se ozývá protáhlým "ga" nebo "kek".
Její hlavní složku potravy tvoří menší ryby, ale významnou roli v jejím jídelníčku hraje i hmyz a korýši. Jejími přirozenými predátory jsou sokolové, větší druhy sov, při hnízdění norci, tchoři a orli, mláďatům hrozí největší nebezpečí ze strany havranů, vran, racků a štik.
Má velice složitý námluvní rituál, při kterém se vzájemně dvoří, plácají křídly, kroutí krky a potápí se. Hnízdí od květnado června a 4 až 5 vajec klade do plovoucích hnízd z větví a vodních rostlin. Pokud pár přijde o první snůšku při sezení, obvykle zahnízdí znovu. Vejce se inkubují zhruba 28 dnů a mladé potápky se až do 17 dnů života vozí na rodičinných hřbetech. Od svých rodičů se vzdalují již v 9. až 10. týdnu života.

Výskyt a početnost v ČR

Potápka rudokrká patří ke druhům, ke kterým se vztahuje Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA). V posledních letech počty volně žijících jedinců v Česku znatelně poklesly díky ztrátě přirozeného biomu a výraznému znečistění vod. V současné době jde dle vyhlášky 395/1992 Sb. okriticky ohrožený druh.
Potápka rudokrká

Potápka žlutorohá

Potápka žlutorohá (Podiceps auritus) je malý až středně velký druh potápky. Podobá se potápce černokrké (zvláště v prostém šatu), od níž se liší rovným krátkým zobákem a temenem, které vybíhá do špičky až v zadní části. Ve svatebním šatu má výrazné žluté opeření za okem a červenou přední stranu krku a hrudi. V prostém šatu má tmavé temeno a zadní část týla, ostře oddělené od bílých tváří a stran krku; hranice mezi světlým a tmavým zbarvením prochází přímo přes oko. Hnízdí většinou na mělkých, hustě zarostlých jezerech. Do České republiky zaletuje vzácně, ale každoročně; v letech 1989-2007 bylo zaznamenáno minimálně 24 pozorování.
Soubor:Podiceps auritus oisillons.jpg

Potápka malá

Potápka malá (Tachybaptus ruficollis, dříve Podiceps ruficollis) je nejmenší potápka žijící na území České republiky.

Popis

  • Délka těla: 25-27 cm
  • Rozpětí křídel: 40 cm
  • Hmotnost: 120-300 g
Potápka malá v zimním šatě.
Potápka malá je o něco menší než holub domácí. Má krátké a robustní tělo s krátkými křídly, kulatou hlavu, krátkým krkem a špičatým a silným zobákem. Ve svatebním šatě je svrchu tmavohnědá s červeným hrdlem a zobákem, nejčastěji šedým temenem hlavy, bílou skvrnou na lících, šedými končetinami a bílým nebo nažloutlým opeřením na zadku. V zimě je nenápadně hnědá s tmavým temenem hlavy. Pohlavíse zbarvením neliší, čerstvě vylíhlá mláďata jsou tmavá se světlejším proužkováním na hlavě a hřbetě, starší a nedospělí jedinci mají žlutý zobák s černým koncem.

Rozšíření

Má velice rozsáhlý areál rozšíření a patří mezi vůbec nejrozšířenější druhy potápek. Vyskytuje se v téměř celéEvropě vyjma její východní části, většího území Skandinávského poloostrova, Francie a Islandu. Hojně se vyskytuje i ve střední, jižní a východojižní Asii, v subsaharské Africe a v nejsevernějších částech kontinentu, na Madagaskaru a na Nové Guineji.
V České republice se objevuje celoročně na stojatých vodách s dostatečně porostlými břehy, občas se objevuje i na menších tůních nebo volně i v méně navštěvovaných a skrytých parkových jezírkách, kde bývá většinou dobře skryta a tudíž velice obtížně viditelná.
Většina evropských populací je stálá, ačkoli část jedinců ze severnějších oblastí na zimu migrují do jižní a západní Evropy.

Chování

Potápka malá žije téměř výhradně na vodě, jelikož se díky daleko posazeným a nedostatečně silným končetinám pohybuje na souši malátně, ačkoli o něco lépe než jiné druhy potápek. Umí přitom ale výborně a poměrně rychle plavat, potápět se a delší dobu vydržet pod vodou. Většinou je skryta v hustém porostu rákosů nebo jiných vodních rostlin a i při nebezpečí, které ji díky její malé velikosti hrozí hned ze strany několika predátorů (sokol, norek, sovaapod.), se raději potápí, než vzlétává.
Při toku se ozývá hlasitým, pomalu klesajícím "bibibibibi".
Hlavní složku její potravy tvoří drobní bezobratlí živočichové (např. korýši, měkkýši, vodní hmyz nebo pulci), drobné rybky a jejich potěr. Na svou kořist číhá v klidné poloze a následně se za ní rychle potápí.
Hnízdí od dubna do července a ročně mívá většinou dvě snůšky. 4 až 7 vajec o hmotnosti 13,79 g a délce 38 mm klade do hnízda z vodních rostlin, které plave na hladině nebo bývá ukotvené mezi kořeny stromů ve vodě nebo mezi vodními rostlinami. Na vejcích sedí 20 až 21 dní a první dny života se mláďata vozí na matčiným hřbetě. Plně se osamostatňují 45 dnů po vylíhnutí.
Potápka malá na hnízdě (letní šat).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 4. března 2014 v 16:44 | Reagovat

Díky, pomohlas' mi. :-)

2 plink plink | Web | 8. září 2016 v 2:14 | Reagovat

nejvýhodnější hotovostní půjčka O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama