Flat Coated Retriever (FCR)
Flat Coated Retriever všeobecně nadaný pes s vrozenými loveckými vlastnostmi, optimistický a přátelský
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Flat Coated Retriever
PŮVOD:
Velká Británie. Toto plemeno bylo oblíbené hlavně v prvních desetiletích našeho století a dnes prožívá v západní Evropě opět renesanci. V České republice byli flat coated retrievři hodně dlouho téměř neznámí.
POPIS:
Flat Coated Retriever je bystrý, živý pes střední velikosti, inteligentního výrazu, který se vyznačuje silou bez nemotornosti a plemenným typem bez přílišné vyzáblosti. Má lehký, plynulý, přímý a vydatný pohyb při pohledu zepředu i zezadu.
VÝŠKA:
Flat Coated Retriever má v kohoutku přibližně psi 59 - 61,5 cm, feny 56,5 - 59 cm.
VÁHA:
Flat Coated Retriever váží v rozmezí psi 27 - 36 kg, feny 25 - 32 kg.
SRST:
Flat Coated Retriever má hustou, jemné až středně hrubou, ale kvalitní, přilehlou jak jen to je možné srst. Končetiny a prut jsou dobře osrstěné. Plné osrstění v dospělosti zvyšuje eleganci jedince. Zbarvení může být pouze černé nebo játrově hnědé.
CHARAKTER:
Flat Coated Retriever má přátelský a klidný charakter. Je to všeobecně nadaný pes s vrozenými loveckými vlastnostmi, optimistický a přátelský, což ukazuje veselým pohybem prutu.
PÉČE:
Flat Coated Retriever potřebuje dlouhé procházky, v horských podmínkách se cítí špatně.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Flat Coated Retriever se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér kořisti.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FCR
ČÍSLO STANDARDU:
121/ 29. 01. 1999 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
08. 09. 1988

-------------------------------------
Foxhaund (Foxhound)
Foxhaund (Foxhound) se hodnotí jako temperamentní lovec, vždy připravený vytrvale pronásledovat svůj úlovek, klidně celý den a při jakémkoliv počasí.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Foxhound; čes.: Foxhaund
odvozené z angl. "fox"-liška a "hound"-lovecký pes, honič.
PŮVOD:
Foxhaund (Foxhound) má svůj původ v Anglii, již v 15. až 16. století, kdy v houfu foxhoundů honili lišky. V roce 1650 tyto psy zavezli do severní Ameriky, kde na jejich základě vyšlechtili Amerického foxhounda. V 19. století bylo plemeno široce rozšířené v Evropě, Kanadě i Americe.
POPIS:
Odlišujeme Anglického foxhounda a Amerického foxhounda.
Foxhaund (Foxhound) je typický lovecký pes, který je vytrvalý a svalnatý. Je to neobyčejně rychlý pes s pevnou kostrou. Vyznačuje se hlasitým a zavilým štěkotem. V současné době plemeno pomalu mizí.
SRST:
Foxhaund (Foxhound) má krátkou srst, která je dobře přiléhající. Zbarvení je různé.
CHARAKTER:
Foxhaund (Foxhound) se hodnotí jako temperamentní lovec, vždy připravený vytrvale pronásledovat svůj úlovek, klidně celý den a při jakémkoliv počasí.
PÉČE:
Foxhaund (Foxhound) potřebuje zajistit dostatek pravidelného pohybu a dlouhých procházek. Jeho srst udržujte čistou a pravidelně vyčesávejte gumovou rukavicí.

---------------------------
Foxterier drsnosrstý (Fox Terrier Wire)
Foxterier drsnosrstý je živý a čilý pes, rychlý v pohybu, horlivý ve výrazu, nadšený v očekávání a napjatý v sebemenší provokaci. Je přátelský, nebojácný a svému pánovi vždy připravený vyhovět.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Fox Terrier Wire
PŮVOD:
Foxterier drsnosrstý je plemenem loveckých psů ze skupiny teriérů. Vyšlechtěný byl v Anglii v 18. století.
POPIS:
Foxteriéři se používají k lovu v norách na jezevce, lišky, mývaly. Rozlišujeme hladkosrsté a hrubosrsté foxteriéry.
Foxterier drsnosrstý je aktivní a živý pes, v proporcích je zcela v rovnováze.
Lebku má téměř plochou, mírně skloněnou, směrem k očím postupně klesající. Stop je jen nepatrně vyznačen. Nos má černý. Mezi délkou lebky a čenichu je jen malý rozdíl. Pokud je čenich znatelně kratší, hlava vypadá slabá a nemotorná. Oči jsou tmavé, plné ohně a inteligence, jsou mírně menší a ne nijak výrazné. Jsou spíše blízko u sebe. Nejsou posazeny ani příliš daleko od sebe, ani příliš vysoko, ani nejsou příliš blízko uší. Světlé zbarvení očí je vysoce nevhodné. Uši má malé, tvarované do písmene "V", jsou mírně silnější, horní linie překlopených uší je nad linií lebky. Hrotové, tulipánovité nebo růžovité uši jsou vysoce nevhodné. Krk je čistý, svalnatý, dobré délky, směrem k ramenům se rozšiřuje, při pohledu ze strany představuje půvabnou zatáčku. Záda má krátká a silná, nikoliv ochablá. Bedra jsou svalnatá a mírně klenutá. Hruď má hlubokou, žebra jsou mírně klenutá. Ocas je vysoko posazený, nesený vzpříměně, nikoliv přes záda, nebo v zatočení. Je dosti silný a dobře dlouhý. Při pohledu zpeředu jsou ramena strmě svažená dolů, při pohledu zee starny jsou dlouhá a dobře položená. Zadeček má silný a svalnatý. Stehna má vždy dlouhá a silná. Hlezna jsou dobře snížená. Tlapky má okrouhlé, kompaktní, s malými a tuhými polštářky a mírně klenutými prsty, nejsou vtočeny dovnitř, ani ven.
VÝŠKA:
Výška v kohoutku u psa nepřesahuje 39 cm, fenky mají o něco méně.
VÁHA:
Ideální váha pro psa v dobré kondici je 8,25 kg, feny váží o něco méně.
SRST:
Foxterier drsnosrstý má hustou srst, s velmi drátovitou strukturou, v délce asi 2 cm na ramenou a 4 cm na kohoutku.Srst na čelisti je kadeřavá a dostatečně dlouhá. Srst na končetinách je hustá a kučeravá. Zbarvení je: bílé převládající, s černými skvrnami, černo tříslové nebo tříslové značení. Strakatá, červená, játrově hnědá nebo břidlicově modrá značení jsou nevhodná.
CHARAKTER:
Foxterier drsnosrstý je živý a čilý pes, rychlý v pohybu, horlivý ve výrazu, nadšený v očekávání a napjatý v sebemenší provokaci. Je přátelský, nebojácný a svému pánovi vždy přichystaný vyhovět.
Foxterier drsnosrstý je však také někdy až příliš svéhlavý, chytrý a ž prohnaný, proto potřebují pevnou výchovu a důslednou disciplánu, jinak vás již nikdy nebude poslouchat. Je to živý a velice energický společník.
PÉČE:
Foxterier drsnosrstý má srst poněkud náročnější na péči. Několikrát ročně potřebuje trimovat a také několikrát týdně kartáčovat. Pro výstavy vyžaduje úprava jeho srsti již větší zručnost.
Foxterier drsnosrstý také vyžaduje pravidelný dostatek aktivní činnosti, dlouhé procházky s běžeckými aktivitami, aportováním nebo hrami s míčem. Bude-li mít dostatek tělesného pohybu, bude pak doma hodným, rodinným psem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Foxterier drsnosrstý se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, vyhaněč lišek, malých savců a lovec králíků.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - vysokonozí a středněnozí teriéři.
Pracovní zkoušky dobrovolné.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FXD
ČÍSLO STANDARDU:
169/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003

--------------------------------
Foxteriér hladkosrstý (Fox Terrier Smooth)
Foxteriér hladkosrstý je živý, čilý, bystrý a pohotový pes. Je také velice přátelský, odvážný a nebojácný. Je velmi vstřícný, svého majitele i jeho děti miluje, bývá vynikající společník.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Fox Terrier Smooth
PŮVOD:
Foxteriér hladkosrstý je plemenem vyšlechtěným v Irsku v první polovině minulého století.
Je možné, že jeho předky byli teriéři z hrabství Cheshire a Shropshire a také Bígl, Greyhound a Buldok. Tyto nenáročné psy farmáři a řemeslníci používali na ochranu dvorů před drobnými dravci a také při lovu na lišky, malé šelmy a hledání zabité zvěře. Doplňovali smečky loveckých psů a v momentě, když se liška ukryla do nory, přebrali jejich práci. Dle tohoto svého zaměřené byli také pojmenováni. Dnešní Foxteriér v sobě spojuje anglické slovo "fox" (liška) a latinské slovo "terra" (země). Tehdy byli upřednostňováni bíle zbarvení pejsci, aby se tak předešlo jejich záměně s liškou. V roce 1862 se v britském Irlingtonu konala velká výstava psů, kde byl poprvé foxteriér představen. V roce 1863 byli v Birminghamu představeni tři foxteriéři, kteří jsou dodnes považováni za přímé předky všech dnešních fosteriérů. Jmenovali se Old Jock, Old Trap a Tartar. Hladkosrstý foxteriér je populární na celém světě. Ve Východní Evropě toto plemeno zatím příliš početně zastoupeno není.
POPIS:
Foxteriér hladkosrstý je elegantní, temperamentní, veselý a živý pes, s pevnou kostrou a silným svalstvem. Má nádhernou svalnatou postavu. Hlava je dlouhá, lebka plochá, poněkud užší, směrem k očím šíře lebky postupně klesá. Stop je jen mírně vyznačen. Čenich je silný a svalnatý, pouze pod očima je jírně hubenější. Čelisti jsou silné. Nos je černý. Líce nejsou nikdy plné. Oči má malé, tmavé a dosti hluboce posazené, s jasným a inteligentním výrazem. Uši má malé, tvarované do písmene "V", spadají dopředu, nikdy nejsou svěšené po straně hlavy. Rýha ucha je nad úrovní lebky, kůže uší je silnější. Krk má čistý a svalnatý, je bez hrubosti, spíše delší, směrem k ramenům se postupně rozšiřuje. Záda má krátká a silná. Bedra jsou silná a velmi mírně klenutá. Hruď má hlubokou, ne příliš širokou. Břicho je vtažené. Ocas má dosti vysoko posazený, silný, je nošený ve veselém zatočení, nikdy však ne zakroucený nebo přehozený přes záda. Přední končetiny mají silnou kostní strukturu. ramena má dlouhá a svažující, v kohoutku čistě zakončena. Zadeček má silný a svalnatý. Stehna jsou silná a dlouhá, hlezna má dobře snížená. Tlapky má malé okrouhlé a kompaktní, s tvrdými polštářky, a mírně klenutými prsty, nejsou vtočeny dovnitř, ani ven.
VÝŠKA:
Foxteriér hladkosrstý má v kohoutku 35 až 39,5 cm.
VÁHA:
Psi váží asi 7,3 až 8,2 kg.
Feny váží asi 6,8 až 7,7 kg.
SRST:
Foxteriér hladkosrstý má rovnou, hladkou, hustou a hojnou srst, která k jeho tělu dobře přiléhá. Nekde na těle, ani na bříše nebo v oblasti třísel nesmí být řídká. Netrimuje se. Po celý rok se nechává jeho srst v naprosto přirozeném stavu, pouze před výstavou se pro vyniknutí postavy některé partie upravují, a to především zadek, zadní končetiny, ocas, a mírně také hlava a krk. Úprava je však značně individuální, je určena k tomu, aby se klady vyzvedly a nedostatky potlačily. Zbarvení: bílé má převládat, zcela bílé, bílé s tříslovou, černé s tříslovou nebo s černými znaky. Na hrudi a tlapách jsou přípustné bíle znaky. Červené nebo jártově hnědé znaky jsou velmi nežádoucí.
CHARAKTER:
Foxteriér hladkosrstý je živý, čilý, bystrý a pohotový pes. Je také velice přátelský, odvážný a nebojácný. Je velmi vstřícný, svého majitele i jeho děti miluje, bývá vynikající společník.
Foxteriér hladkosrstý je živý a rychlý v pohybu, bystrý ve výrazu, plný očekávání a čile reagující při sebemenším popudu.
Někdy však bývá až příliš čilý, často až svéhlavý, proto potřebuje již od štěněčího věku důslednou výchovu. Na to, aby byl chován pouze jako domácí společník, je příliš temperamentní. Lidi však velmi miluje a touží být v jejich společnosti. Ideální proto je, když mu jeho majitel poskytne také dostatečně aktivní sportovní využití.
PÉČE:
Foxteriér hladkosrstý potřebuje dlouhé procházky ve volné přírodě. Jeho srst na údržbu příliš náročná není. Stačí ji dvakrát týdně kartáčovat. Netrimuje se. Pouze před výstavou se srst pro zvýrazněné rámce jeho těla mírně upravuje.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Foxteriér hladkosrstý se průměrně dožívá 13 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, vyháněč lišek.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Skce 1 - vysokonozí a středněnozí teriéři.
Pracovní zkoušky dobrovolné.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FXH
ČÍSLO STANDARDU:
12 / 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM VYDÁNÍ PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU:
29. 10. 2003

-----------------------------
Francouzský bílo-černý honič (Francais Blanc et Noir)
Francouzský bílo-černý honič pochází ze starých keltských psů. Kombinuje v sobě nejen vynikající lovecké vlastnosti, ale i klidný a vyvážený charakter.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Francais Blanc et Noir, French White and Black Hound
PŮVOD:
Francouzský bílo-černý hnič byl vyšlechtěn ve Francii ve 20. století. Pochází ze starých keltských loveckých psů, kteří byli zakladateli mnohých současných plemen francouzských loveckých psů. V minulosti bylo těchto plemen velké množství. Honiči každého popsaného zbarvení byli jako samostatné plemeno oficiálně přiznáni ve Francii v roce 1957. Zakladatelem těchto plemen je francouzský psí vodič Henry de Falander.
POPIS:
Francouzský bílo-černý honič může v současné době pracovat prakticky pro jakoukoliv zvěř.
Francouzští honiči jsou trojích variant: rezavě-bílí, černo-bílí a trojbarevní. Přednost se dává spíše pracovním vlastnostem, než vzhledu.
Francouzský bílo-černý honič je elegantní pes, úměrné a pevné stavby, má silnou kostru, kterou zdědil po gaskoňském honiči. Má nádherný hlas. Má dlouhé nohy. Ocas je silný u kořene, při vzrušení vztyčený vysoko nahoru. Oči jsou tmavě hnědé, se smutným upřeným vyrazem. Hlava má malý týlní hrbol. Uši jsou nízko nasazené, mohou dosáhnout až do nosu.
VÝŠKA:
Dvoubarevní honiči dosahují v kohoutku 62 až 74 cm.
VÁHA:
Dvoubarevní honiči váží od 34 do 35 kg.
SRST:
Francouzský bílosrstý honič má krátkou a hustou srst, vydatně přiléhající, péče o ni není složitá. Zbarvení: bílo-černé, sedlo na hřbetě je velké, černé.
CHARAKTER:
Francouzský bílosrstý honič v sobě kombinuje nejen vynikající lovecké vlastnosti, ale i klidný a vyvážený charakter. Má nevyčerpatelnou zásobu energie. Je to všeobecný domácí miláček. Dobře vychází s dětmi, snadno se cvičí.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Francouzský bílosrstý honič však potřebuje spíše aktivní a mimoměstský život.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Francouzský bílosrstý honič se dožívá 10 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. (Lovil drobnou zvěř.)
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes. (Loví drobnou zvěř.)
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1 - Honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FBC
ČÍSLO STANDARDU:
220 / (Francie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
15.12.1959

----------------------------------
Francouzský bílo-oranžový honič (Francais Blanc et Orange)
Francouzský bílo-oranžový honič je elegantní pes, úměrné a pevné stavby. Kombinuje v sobě nejen vynikající lovecké vlastnosti, ale i klidný a vyvážený charakter. Potřebuje aktivní, spíše mimoměstský život.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Français blanc et orange, French White and Orange Hound
PŮVOD:
Francouzský bílo-srstý honič byl vyšlechtěn ve Francii ve 20. století. Pochází ze starých keltských loveckých psů, kteří založili mnohá současná plemena francouzských loveckých psů. V minulosti bylo těchto plemen velké množství. Honiči každého popsaného zbarvení byli jako samostatné plemeno oficiálně přiznáni ve Francii v roce 1982.
POPIS:
Francouzský bílo-oranžový honič může pracovat prakticky pro jakoukoliv zvěř.
Francouzští honiči jsou trojích variant: bílo-oranžový, černo-bílí a trojbarevní. Přednost se však dává více pracovním vlastnostem, než vzhledu.
Francouzský bílo-oranžový honič je elegantní pes, úměrné a pevné stavby. Až na zbarvení se více podobá bílo-černému honiči, má silnou kostru, kterou zdědil po gaskoňském honiči. Má nádherný hlas a dlouhé nohy. Ocas je u kořene silný, při vzrušení se drží vztyčený vysoko nahoru. Oči jsou tmavě hnědé, se smutným upřeným výrazem.
Hlava má malý týlní hrbol. Uši jsou nízko nasazené, mohou dosahovat až do nosu.
VÝŠKA:
Dvoubarevní honiči dosahují v kohoutku 62 až 74 cm.
VÁHA:
Dvoubarevní honiči váží od 34 do 35 kg.
SRST:
Francouzský bílo-oranžový honič má krátkou, hustou a vydatně přiléhající srst, péče o ni není složitá. Zbarveníje: bílo-černé, sedlo na hřbetě je velké a černé.
CHARAKTER:
Francouzský bílo-oranžový honič v sobě kombinuje nejen vynikající lovecké vlastnosti, ale i klidný a vyvážený charakter. Má nevyčerpatelnou zásobu energie. Všeobecný domácí miláček. Dobře vychází s dětmi, snadno se cvičí.
PÉČE:
Francouzský bílo-oranžový honič nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Potřebuje aktivní, spíše mimoměstský život.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Francouzský bílo-oranžový honič se dožívá 10 až 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes. (Lovil drobnou zvěř.)
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes. (Loví drobnou zvěř.)
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1 - Honiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FBH
ČÍSLO STANDARDU:
316 / (Francie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
01.02.1982
