Faraónský pes (Pharaoh Hound)
Faraónský pes je plemeno krátkosrstých loveckých psů. Chytrý, věrný a hravý pes, dobře se cítí mezi dětmi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Pharaoh Hound, Kelb-tal Fenek
PŮVOD:
Dávnověké plemeno psů, známé již před více než 5 tisíci let, o čemž svědčí nálezy kreseb a zobrazení Faraónských psů ve staroegyptských hrobkách. Předpokládá se, že féničtí kupci zavezli toto plemeno na ostrov ve Středozemním moři, kde se tito psi po celá tisíciletí rozmnožovali v čistotě. V roce 1920 se Faraónský pes dostal do Velké Británie, ihned však velký úspěch nesklidil. Teprve po 40ti letech od přivezení, zde začali mít tito psi mít větší popularitu. V roce 1968 byli přiznáni ve Velké Británii, poté i v Kanadě, ale teprve v roce 1975 byli oficiálně přiznáni. Ve východní Evropě a v dalších zemích mají pouze jednotlivé exempláře.
POPIS:
Využívá se hlavně jako pes-společník, třebaže může lovit jako stopař i "po zraku".
Pes je středního vzrůstu, s majestátním držením těla a ušlechtilými obrysy. Vyznačuje se neobvyklou krásou a elegancí, vyzývající pocit nadšení. Hlava je dlouhá, ve tvaru tupého klínu. Přechod od čela na čenich je vyrovnaný. Čenich nosu je velký, tělové barvy. Oči jsou jantarové, nevelké a oválné. Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou stojaté a vysoko posazené. Hrudník má spuštěný až k loktům. Ocas je středně vysoko nasazený, u kořene dost silný, prudce se zužující ke konci, při vzrušení nesený vzhůru a srpovitě zahnutý.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 63,5 cm (ideál je 56 cm).
Fena má v kohoutku 53 až 61 cm (ideál je 53 cm).
VÁHA:
Není udána.
SRST:
Srst je lesklá a přiléhající. Zbarvení je rezavě hnědé různé sytosti, povoleny jsou i bílé značky na hrudi a prstech. Žádoucí je bílý koneček ocasu.
CHARAKTER:
Chytrý, věrný a hravý pes, cítí se dobře mezi dětmi. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý. Pro držení v domácích podmínkách se nehodí.
PÉČE:
Nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 6 - Primitivní plemeno.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FC
ČÍSLO STANDARDU:
248 / 15.09.1997 (Malta)

-----------------------------------------
Field španěl (Field Spaniel)
Field španěl je neobvykle poddajný, aktivní, citlivý a nezávislý. Je to zároveň rozvážný, chytrý a oddaný pes.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Field Spaniel
PŮVOD:
Field španěl byl vyšlechtěný ve Velké Británii počátkem 19. století. Standard plemene byl přiznán v roce 1892. Pro zesílení kostry a vylepšení zevnějšku mu asi před sto lety byla dodána krev Susek-španěla, což přispělo k rychlému výsledku - tělo Field španěla se stalo příliš těžkým a širokým, ztratil značnou část svých pracovních vlastností a přestal mít úspěch mezi lovci. Ke konci druhé světové války tak byl již na hranici zániku. Díky velkému úsilí jeho milovníků byl po roce 1948 vypracován a přijat standard Field španěla. Byl rozšířen po Velké Británii, Francii i Belgii.
POPIS:
Field španěl má dobře vyvážený, vznešený, vzpřímený a sportovní vzhled. Je to krásný a harmonicky rostlý pes. Hlavu má velkou, s dlouhým, avšak ne širokým čumákem. Oči jsou středně velké a v závislosti na barvě psa černé, temně nebo světle hnědé, jemného a důstojného výrazu. Čenich nosu je velký, s odkrytými nozdrami. Uši jsou nízko nasazené. Ocas je posazen níže, než je úroveň zad, drží se rovně nebo zlehka zahnut dolů, dříve se na polovinu své délky kupíroval.
VÝŠKA:
Field španěl má v kohoutku přibližně 45,7 cm.
VÁHA:
Field španěl váží v rozmezí 18 až 25 kg.
SRST:
Field španěl má rovnou nebo zlehka vlnitou a hedvábnou srst. Na uších, hrudi, břichu a zadních straně nohou je srst dlouhá a zobrazuje "závěsy". Zbarvení je černé, játrové, zlatě játrové, barvy červeného dřeva, strakaté nebo libovolné z těchto barev s nádechem nad očima, na krku, zadních a předních končetinách. Vyžaduje každodenně srst čistit kartáčem a rozčesávat hřebenem, ale také sledovat, zda se mezi prsty nenahromadilo bahno.
CHARAKTER:
Field španěl je neobvykle poddajný, aktivní, citlivý a nezávislý. Je to zároveň rozvážný, chytrý a oddaný pes.
PÉČE:
Potřebuje dlouhé procházky, v horských podmínkách se cítí špatně.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Field španěl se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Aportér kořisti.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FS
ČÍSLO STANDARDU:
123/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003

---------------------------------------
Finský honič (Suomenajokoira, Finnish Hound)
Finský honič je klidný, aktivní a přátelský pes, nikdy není agresivní. Má vlídnou a mírnou povahu, není tedy příliš dobrým hlídačem. Dobře vychází i s dětmi.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Finnish Hound; fin.: Suomenajokoira; čes.: Finský honič
PŮVOD:
Finský honič je lovecký pes, určený především k lovení zajíců a lišek, jež sleduje prostřednictvím jejich pachu. Je horlivým lovcem i při obtížných okolnostech. Pracuje nezávisle, je vynikajícím stopařem a kořist stíhá s rezonantním štěkáním.
Počátkem 19. století ve Finsku docházelo k přírůstku finských venkovských psů, mnoho psů se také podobalo plemenům evropských honičů. Po založeni Finského psího klubu v roce 1889 započal vývoj a šíření Finského honiče. První standard byl napsán v roce 1932. Asociace plemene v různých částech země hráli ve vývoji tohoto plemene velmi důležitou roli. Křížení plemene, které bylo provedeno na začátku 20. století také napomohlo k vytvoření základního kmene, ze které Finský honič pochází.
POPIS:
Finský honič je trojbarevný pes, střední velikosti, stejnoměrně vysoký, zřetelně vyšší v těle, než v kohoutku, silné postavy, ne však těžký.Tělo je ve své zadní části široké přinejmenším stejně, jako v oblasti hrudi vepředu. Pohlaví je zřetelně vyznačené. Poměr mezi délkou těla a jeho výškou s kohoutku je 1,1:1. Hloubka hrudi je poloviční jeho výšky v kohoutku. Délka čenichu je rovná délce jeho lebky. Délka lebky se rovná její šíři i hloubce. Lebka je při pohledu zpředu stejně široká, na svém vrcholu poněkud klenutá. Čelo je z profilu mírně konvexní, horní linie lebky je k nosnímu mostu paralelní, brázda mezi očima je sotva viditelná, obočí a týl jsou viditelné zřetelně. Stop je nepatrný, ale jasně ohraničený, s výrazným obočím. Noj má dobře vyvinutý, černý, s otevřeným a mobilním chřípím. Čenich je stejně dlouhý, jako lebka, mírně hlubší, nosní most je rovný. Dolní ret tvoří spodní linii, která je téměř paralelní s horní linií čenichu. Rty má dobře vyvinuté, dobře pigmentované. Horní ret je krásně zakřivený. Rty a koutky úst jsou těsně přiléhající. Líce jsou jemné. Oči jsou středně velké, nevyčnívají, jsou oválného tvaru, tmavě hnědého zbarvení, dívají se vpřed. Oční víčka jsou černá, výraz očí je klidný. Uši má svěšené, blízko u hlavy, jsou otočené tak, že zadní okrajové body jsou otočené ven a konečky jsou téměř vpředu. Jsou posazené v linii, tažené od nosu k očím, jsou ploché a natažené vpřed dosahují do poloviny délky čenichu. Krk je středně dlouhý, svalnatý, dosti čistý, výrazný a jen mírně klenutý. Záda má střední délky, jsou rovná a svalnatá. Bedra jsou dosti krátká a silná. Hruď má dlouhou a hlubokou, dosahuje až k loktům. Ocas je nízko posazený, mírně klenutý, dosahuje až k hleznům, u základu je silný, směrem ke konci se zužuje, při odpočinku visí blízko u zadečku, při akci se může zvednout, nikdy však nad linii zádi, srst na ocase je podobná, jako na ostatních částech těla. Celkový vzhled je dosti hranatý, při pohledu zpředu je rovný a paralelní, předloktí má vertikální, nejhlubší bod hrudi dosahuje až k loktům, nadloktí a předloktí jsou stejné délky. Ramena má dosti dlouhá, silná a šikmá, jsou blízko u těla ale velmi mobilní. Předloktí jsou silná a šlachovitá, se silnými oválnými kostmi. Tlapky jsou mírně oválné, s těsnými klenutými prsty, silnými, spíše černými drápy a s pružnými, spíše černými polštářky. Zadní končetiny jsou rovné, svalnaté, dobře hranaté a při pohledu zpředu paralelní, stehna má dlouhá široká, se silnými svaly. Kolena má silná a dosti nízká. Zadní tlapky jsou konstrukcí stejné, jako přední, vždy jsou nasměrovány vpřed. Chůze je v poklusu lehká a efektivní, s dlouhými kroky, horní linie těla zůstává ve stejné úrovni a pevná v pohybu, končetiny se pohybují paralelně. Kůži má silnou, na celém těle dobře přiléhající a bez vrásek.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 55 až 61 cm, ideál je 57 až 59 cm.
Fena má v kohoutku 52 až 58 cm, ideál je 54 až 56 cm.
VÁHA:
Finský honič váží v rozmezí 20 až 25 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)
SRST:
Finský honič má srst s krátkým, hustým a strukturou měkkým podsrstím. Krycí srst je střední délky, dobře přiléhající, rovná, hustá a spíše hrubá. Zbarvení je trojbarevné, má černý plášť, bohatě tříslové zbarvení je na hlavě, dolních částech těla, ramenou, horních částech zadních končetin ale také i jinde na nohách. Bílá značení jsou obvykle na hlavě, krku, hrudi, dolních částech končetin a na špičce ocasu.
CHARAKTER:
Finský honič je klidný, aktivní a přátelský pes, nikdy není agresivní. Má vlídnou a mírnou povahu, není tedy příliš dobrým hlídačem. Dobře vychází i s dětmi.
PÉČE:
Finský honič potřebuje dostatek pravidelného pohybu, dlouhé procházky, pravidelnou zátěž a přiměřenou péči o srst. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Finský honič se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovec zajíců a jelenů.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.2. - Honiči střední velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FH
ČÍSLO STANDARDU:
51/ 14. 11. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 07. 1997

----------------------------------------------------
Finský špic (Suomenpystkorva)
Jde o plemeno loveckých psů. Je to odvážný, nezávislý pes s dobrou pamětí a vyváženým charakterem.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Finnish Spitz, fin.: Suomenpystykorva
PŮVOD:
Finský špic má svůj původ u dávných psů národa v sukni - Finů, kteří žili v nevelkých společenstvích v lesích a vydělávali si lovem a rybolovem. Avšak s objevením jiných plemen psů začalo Finských špiců postupně ubývat a zachránili se pouze v severních krajích Finska, Laponska a Karélie. Díky námaze dvou skandinávských myslivců Chugo P. Sandberga a Chugo Rosa bylo toto vzácné plemeno zachráněno.
POPIS:
Ve Finsku toto plemeno rovněž oceňují pro jeho krásný a silný hlas, který vyniká zvláště při lovu.
Sympatický a veselý pes střední velikosti s ohnivě rezavou hustou srstí. Uši jsou maličké, stojaté, špičaté a vysoko posazené. Oči má nevelké, šikmo posazené. Je to pes téměř kvadratického tvaru s hlubokým a silným hrudníkem. Ocas má chlupatý, od samého základu směle zatočený nahoru.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 44 až 50 cm.
Fena má v kohoutku 39 až 45 cm.
VÁHA:
V rozmezí 12 až 16 kg.
>SRST:
Srst je hustá, trčící, střední délky, s měkkým, krátkým a hustým základem. Srst ho spolehlivě ochraňuje v jakémkoliv počasí a nevyžaduje zvláštní péči.
CHARAKTER:
Odvážný, nezávislý pes s dobrou pamětí a vyváženým charakterem. Nebojí se zimy. Je dobře přizpůsoben k životu v bytě.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 2 - Severští lovečtí psi.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FS
ČÍSLO STANDARDU:
49 / 19.04.2001 (Finsko)

--------------------------------------------
Flanderský bouvier (Bouvier des Flandres)
Flanderský bouvier je plemeno služebních psů. Ke členům rodiny se chová oddaně, avšak uznává pouze jednoho majitele.
ANGLICKÝ NÁZEV:
Bouvier des Flandres
PŮVOD:
Belgické plemeno pasteveckých psů, známé již ze 17. století. Pochází z Flander, středověkého hrabství, spadajícího částečně do Belgie, Francie i Holandska. Kombinuje v sobě krev mnohých belgických pracovních plemen. Flanderský bouvier je vytrvalý, stádový, honící pes. Slovo "bouvie" z francouzského překladu znamená "dobytkářský pastevec." Flanderský bouvier měl v minulosti větší štěstí, než jiní pastevečtí psi Belgie. V roce 1910 plemeno obnovili nadšenci, avšak k jednotnému standartu nedospěli. Teprve po první světové válce Belgický klub milovníků Flanderského bouviera, založený roku 1922, vypracoval jednotný standart a přijal opatření pro všeobecná zlepšení.
POPIS:
Silný, robustní pes, vydatné postavy, pevné hrubé tělesné stavby, čtvercového tvaru. Rozvinuté, vyduté svaly. Hlava se zdá být silná, v důsledku velkého kníru a vousu, je ale úměrná. Přechod k čumáku není hluboký, avšak zvýrazněný huňatým obočím. Uši jsou vysoko nasazené, obvykle kupírované. Hrudník je hluboký, dobře rozvinutý. Břicho krátké, mírně vypouklé. Ocas je vysoko posazený
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm (ideal je 65 cm).
Pro feny 59 až 65 cm (ideal 62 cm).
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 35 až 40 cm.
Fena váží v rozmezí 27 až 35 cm.
SRST:
Srst je bohatá, hrubé chlupy společně s hustým chmýřím z tenkých a měkkých chloupků, vytvářejí výbornou ochranu před špatným počasím. Má měkký a hustý základ, je lehce zvlněná. Zbarvení: jediná standartni barva je šedá, popř. šedočerná. Ostatní barvy jsou nepřipustné. O barvě "pepř a sůl" se velmi diskutuje.
CHARAKTER:
Důvěřivě a oddaně se chová ke všem členům rodiny, avšak uznává pouze jednoho majitele. Smělý a spolehlivý ochránce, velice seriozně plní svoje povinnosti. Hodí se pro chování v bytě.
PÉČE:
Nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 2 - Honáčtí psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
FBO
ČÍSLO STANDARDU:
191 / 30.08.1993 (Belgie/Francie)
