Plameňák růžový
Plameňák růžový (Phoenicopterus roseus) je středně velký pták a zřejmě nejznámější zástupce své čeledi plameňákovití (Phoenicopteridae). Obývá území Afriky, jihozápadní Asie (včetně Turecka), jižní Asie (pobřežní regiony Indie) a jižní Evropy (včetně Španělska, Řecka, Kypru, Portugalska a Camargue ve Francii). Občas je plameňák růžový považován za poddruh plameňáka karibského (Phoenicopterus ruber), a proto se u něj můžeme setkat i s názvem plameňák růžový starosvětský (Phoenicopterus ruber roseus). Je blízce příbuzný Chilskému plameňákovi.
Početné skupiny plameňáků obývají rozsáhlé laguny a jezera. Mají dlouhé růžové nohy, které mají mezi krátkými prsty plovací blány. Tělo je růžovobílé, s nohama průměrně 120 - 140 cm vysoké a dosahuje hmotnosti 2100-4100 g. Dlouhý krk a hlava jsou čistě růžové, mnohdy i dočervena. Je dokázáno, že mají oko větší než mozek. Mají také dlouhá, výrazně zbarvená křídla, která dosahují rozpětí 140-170 cm. Obě pohlaví se od sebe nijak nápadně neliší. Jejich zvláštně vyvinutý a tvarovaný zobák jim umožňuje vyhledávat a filtrovat potravu z mělké vody. Zobák přitom drží tak, aby byl horizontálně ponořen do vody. Proud vody protéká zobákem a plameňák tiskne svůj masitý jazyk na vláknité lamely, které zachytí částečky potravy, kterou se stává jak živočišný, tak rostlinný plankton; přijmutá voda poté odteče po stranách zobáku ven.
Plameňáci se rozmnožují ve skupinách, které mohou čítat i několik tisíc kusů. Páření předchází hromadný tok. Hnízda, vzhledem připomínající homoli, si plameňáci růžoví staví z bláta a hlíny . Samice hnízdo vymodeluje zobákem a snáší do něj obvykle jedno, vzácněji dvě křídově bílá vejce. Mláďata jsou několik měsíců plně odkázána na péči rodičů, kteří jim stále nosí potravu, kterou vyvrhují mláďatům přímo do zobáku. Na této stravě jsou závislá do té doby, dokud se jim nevyvine vlastní filtrační aparát. Po asi 65 až 70 dnech se dokáží vznést, a proto začínají své rodiče následovat na krátké vzdálenosti.
Plameňáci růžoví jsou velice oblíbenou atrakcí v zajetí, zvláště v zoologických zahradách. V Česku se plameňák růžový chová v Zoologické zahradě Zlín, Praha, Ústí nad Labem, Olomouc, Jihlava.
Plameňák malý
Plameňák malý (Phoeniconaias minor) je nejpočetnější druh plameňáka žijící zejména v Africe.
Rozšíření
Největší množství plameňáků malých žije ve východní Africe v oblasti Velkého riftového údolí v Keni a okolních státech. Jejich celková populace se odhaduje na více než 2,5 miliónu. Nejsou vázáni na jednu oblast - migrují na vzdálenosti až tisíců kilometrů. Kromě Afriky se vyskytují ještě v severozápadní Indii v oblasti Rann of Katch.
Způsob života
Dospělí jedinci se vyznačují sytě růžovou barvou, mají u kořene široký zahnutý zobák rudé barvy s černým koncem, barva očí je žlutooranžová. Ve věku 3 až 4 let dosahují pohlavní zralosti. Doba hnízdění je nepravidelná a závisí na vhodných podmínkách. Ptáci staví hnízdní kolonie ve stojaté vodě, pro stavbu hnízd kupolovitého tvaru využívají zejména bahno. Samice klade obvykle jedno vejce; mláďata se líhnou po čtyřech týdnech, jsou šedivě zbarvená a brzy opouštějí hnízdo. Poté zůstávají společně s ostatními mláďaty ve skupinách v kolonii a rodiče je hlídají společně; krmí je kašovitým výměškem. Hnízdiště leží zejména ve východní Africe - k největším patří silně alkalické jezero Natron a jeho okolí. Bylo doloženo, že ve volné přírodě se mohou ptáci dožít věku až 35 let. Mimo dobu hnízdění jsou přelétaví, přeletují zpravidla v noci a létají rychlostí až 60 km/h.
Potrava
Potravu plameňáka malého tvoří především jezerní fytoplankton - sinice rodu modularia a druhu spirulina platensis. Potravu si obstarává buď u břehů jezer nebo plave na hladině. Vodu filtruje zobákem, přičemž používá jazyka jako pístu k jejímu nasávání.
Plameňák Jamesův
Plameňák Jamesův (Phoenicoparrus jamesi) je jihoamerický druh plameňáka. Jeho blízce příbuzným je plameňák andský (P. andinus), s kterým tvoří rod Phoenicoparrus.
Dorůstá délky 90-92 cm. Opeření má světle růžové, na hřbetě a kolem krku částečně červené, letky jsou tmavé. Kolem jinak žlutých očí má neopeřenou červenou kůži. Končetiny má cihlově červené a zobák jasně žlutý s černým koncem. Mláďata jsou krátce po vylíhnutí šedá nebo bílá a stejně jako dospělci jsou zbarvená až ve věku 3 nebo 4 let.
Vyskytuje se na slaných i sladkovodních jezerech ve výše položených oblastech And na území Peru, Chile, Bolívie a Argentiny. Až do roku 1956 byl přitom považován za vyhynulého, v současné době, konkrétně od roku 2008, je v Červeném seznamu IUCN zařazen do kategorie téměř ohrožených druhů, a to z důvodu, že byl u jeho globální populace v posledních třech generacích zaznamenán viditelný pokles způsobený především ztrátou přirozeného biotopu.
Živí se planktonem, který stejně jako ostatní druhy plameňáků z vody filtruje pomocí svého zvláštně adaptovanému zobáku. Pohlavně dospívá až ve věku 6 let a je monogamní. Hnízdí přitom nepravidelně, často i ob rok. V každé snůšce je jen 1 oválné vejce, které samice klade do kuželovitého hnízda z bláta. Na jeho 26-31 denní inkubaci se pak podílí střídavě oba rodiče.
Jestřáb Cooperův
Jestřáb Cooperův (Accipiter cooperii) je pták z čeledi jestřábovitých. Podobá se krahujci americkému, ale je vzácnější. Důvod tkví v tom, že se mu nedostává stejné ochrany.
Popis
Dospělí jedinci jsou svrchu zbarveni do modrošeda. Hruď je rezavě stříkaná.
Potrava
Mezi jeho potravu patří především ptáci, ale i malí savci. Pro vylíhnutá mláďat, loví potravu oba rodiče. Pokud jeden rodič zemře s největší pravděpodobností zemřou také mlád'ata.
Hnízdění
Staví si široké a ploché hnízdo z větviček propletené hoblinami z kůry. Hnízdo staví obvykle samice. Většinou snáší 4-5 bílých vajec.
Výskyt
Jestřáb Cooperův preferuje listnaté, každoročně opadavé lesy. Vzácně se vyskytuje v USA, Kanadě a Mexiku.
Jestřáb lesní
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis), známý též pod názvy velký nebo obecný, je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, rozšířený v celé Evropě až na její severní a severozápadní část, v severní Asii, Turecku, Íránu, Tibetu, Japonsku a v Severní Americe.
Popis
- Délka těla (samec): 49-57 cm
- Délka těla (samice): 58-64 cm
- Rozpětí křídel (samec): 93-105 cm
- Rozpětí křídel (samice): 108-127 cm
- Hmotnost (samec): 570-950 g
- Hmotnost (samice): 970-1750 g
Jestřáb lesní je největší zástupce rodu Accipiter. Má krátká široká zaokrouhlená křídla, dlouhý ocas, vhodný k letu mezi stromy, silné pařáty, plochou hlavu, krátký zašpičatělý zobák a hnědé až oranžové oči. Samec má šedou horní stranu těla s modrým nádechem, bílé obočí a bílou spodinu s šedými pásky. Samice je výrazně větší než samec a na rozdíl od něj má horní stranu těla se šedým nádechem. Mladí ptáci jsou svrchu hnědí a místo příčného vlnkování mají na hrudi několik hnědý skvrn. V Evropě si jej lze splést pouze s podobným krahujcem obecným, od kterého se liší větší velikostí, silnější postavou a delšími křídly.
Chování
Jestřáb lesní při útoku na veverku
Jestřáb lesní je na většině území svého výskytu stálým ptákem (včetně Česka), ačkoli v některých lokalitách, např. v Kanadě nebo severní Asii,migruje do jižnějších oblastí. Žije skrytým způsobem života v lesích s hustějším porostem a pozorován bývá jen zřídkakdy, za potravou se však občas vydá i do otevřené krajiny. Na kořist číhá ze své pozorovatelny a poté provádí útok neuvěřitelnou rychlostí. Zpravidla jde o oportunistického dravce, jehož potravou se stávají obvykle menší druhy ptáků, zvláště pak holubi,vlaštovky, vrabci nebo špačci, ačkoli mohou napadnout i mnohokrát větší druhy, např. bažanty, tetřevy, tetřívky nebo vodní ptactvo, až do velikostikachny divoké, nebo menší (veverky, hraboše) ale i větší savce než je on sám (zajíce polní, králíky divoké).
Jestřáb lesní se až na období hnízdění téměř vůbec neozývá, na hnízdě vydává opakovaně kejhavé skřeky podobné skřekům racků chechtavých "kekekekekekekekeke".
Mláďata
Ke svým hnízdním lokalitám se vrací mezi březnem a dubnem a na vejcích sedí od dubna do června. Hnízdní plochy jsou většinou porostlé velkými a silnými stromy, na kterých jestřáb hnízdí. Klade 2 až 5 vajec o velikosti 59×45 mm a hmotnosti kolem 60 g. Svá vejce si přísně brání a prudce útočí i na větší druhy dravců. Inkubační doba trvá 28 až 38 dnů a na vejcích sedí oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 35 dnech života a létat začnou zhruba o deset dnů později. Mladí ptáci mohou zůstat v blízkosti svých rodičů až po dobu jednoho roku života. Jestřáb lesní nemá mnoho přirozených nepřátel a čas od času je loven většími druhy káňat nebo výry velkými, ačkoli často bývají tito dravci oběťmi samotných jestřábů při období hnízdění, kdy se u nich projevuje náhlá agrese.
Výskyt a početnost v ČR
V současné době je jestřáb lesní v Česku dle vyhlášky 395/1992 Sb. ohrožený a přísně chráněný druh. U myslivcůjde o škodnou zvěř, kterou již po několik desetiletích pronásledovali a odchytávali do zvláštních pastí, tzv. jestřábích košů. Počet hnízdících párů v Česku byl mezi lety 2001-003 odhadován na 2000-2800.