Pavián anubi
Pavián anubi (Papio anubis) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovitých, který žije ze všech paviánů na nejrozsáhlejším teritoriu.
Rozšíření
Vyskytují se v Africe po obou stranách rovníku, na severní straně nejzápadněji v jižní Mauretánii, Guineji a Mali, odtud přes Sierru Leone, Pobřeží slonoviny, Burkinu Faso, Ghanu, Togo, Benin, Nigérii, Niger, Čad, Středoafrickou republiku, Kamerun a Súdán až po Etiopii, Eritreu a Somálsko. Na jižní straně rovníku žijí od Konga a Demokratické republiky Kongo přes Rwandu a Burundi po Ugandu, Keňu a Tanzanii. Na západě se jejich teritoria překrývají s paviány guinejskými, na východě s paviány pláštíkovými a na jihu s paviány babuiny; příležitostně se i kříží.
Obývají savany, stepi, polopouště, galeriové lesy i okraje deštných pralesů. Dávají přednost místům s možností blízkého úkrytu, ať na těžko přístupném skalnatém terénu nebo na stromech.
Popis
Mezi oběma pohlavími je značný pohlavní dimorfismus. Samci měří asi 70 cm, váží 24 kg a ocas mívají dlouhý 56 cm, kdežto samice bývají veliké jen 60 cm, váží zhruba 15 kg a délka jejich ocasu je 48 cm. Zvířata chovaná v zajetí bývají dobře krmená a proto jsou průměrně o 2 až 4 kg těžší. Samci mají navíc v přední části těla znatelnou hřívu, zřetelné hřebeny po obou stranách čenichu, podstatně větší špičáky i nadočnicové oblouky. Samicím se v období páření probarvuje genitální oblast do růžova, někdy až do červena.
Srst mají barvy olivově šedé. Lysá kůže obličeje a sedacích partií je tmavě šedé až černé barvy. Hlavu mají nad očnicemi zploštělou. První čtvrtinu ocasu nosí vzpřímenou, zbylá část je převislá (zlomená). Mají 32 zubů, prvnípremolár obrušuje horní špičák, stoličky mají široké.
Stravování
Paviáni anubi jsou všežravci, konzumují listy, květy, lesní plody a semena, kořínky, vejce, hmyz i menší obratlovce. Vzhledem k výskytu na tak velikém teritoriu je jejich jídelníček značně rozdílný, navíc zde hraje roli i střídaní různě intenzivních období sucha a dešťů. Jsou schopni své stravovací návyky přizpůsobit obývanému biotopu. Pokud žijí v blízkosti obdělávaných polí, doplňují svou stravu o zcizovanou kukuřici, banány, atd. Dokáži v tlupě ulovit i menší antilopu.
Společenský život
Žijí v početných smíšených skupinách od 40 do 100 jedinců na území o rozloze asi 0,4 až 2 km². Ráno po probuzení odchází tlupa ze svého nocležiště za potravou. Hledání a sbírání potravy, jak na zemi tak na stromech, prokládají odpočinkem. Se soumrakem se vracejí na své oblíbené spací místo. Nocují přednostně na těžko přístupných skalních římsách nebo v korunách stromů převyšující okolní vrcholky. Časté jsou také přesuny skupin za novým zdrojem potravin. Přesun probíhá organizovaně, po zemni se pohybují po čtyřech. Když běží, lze jejich styl přirovnat ke cvalu koně.
Vztahy ve skupině jsou matrilineární, samice ve své domovské skupině zůstávají. Naopak silnější samci vyhánějí pryč své potencionální konkurenty, mladší samce po pubertě, a staré jedince, kteří se takto často stávají kořisti predátorů. O přijetí cizího samce do skupiny rozhoduji sympatie některé ze samic. Samice, které měly více mláďat, stojí v hierarchii tlupy výše. O postavení samce rozhoduje síla a chytrost.
Mají rozličné hlasové projevy, dávají hlasem najevo svou nadřazenost, vyhrožují svému soku nebo zastrašují případného dravce, vyjadřují strach nebo také přátelské úmysly. V rámci skupiny většinou komunikují vizuálně, kdy zastrašují upřeným pohledem, zíváním, ukazováním špičáků, vytahováním obočí nebo naopak vyjadřují podřízenost sklopením hlavy, odvrácením pohledu, stažením rtů a pod. Vzájemné vztahy v tlupě si utužují dotekovou komunikaci, většinou jen mezi příslušníky stejného pohlaví, reprezentovanou "hledáním blech v kožichu" nebo dotekem nosů. Funguje také chemická komunikace a to především v období říje.
Rozmnožování
V tlupě trvale existuje veliká rivalita při páření, vyhrávají samci větší, silnější i chytřejší. Pářit se mohou v podstatě všechny samice a všichni samci. Samice si většinou vybírá samce a tomu dává najevo připravenost k páření. Pokud si ale tohoto náznaku všimne silnější jedinec, prosadí se k páření sám. Estrus trvá 15 až 20 dnů, za tu dobu se samice spáří s několika samci. Tím není jistý otec a nedochází k útokům agresivních samců na mláďata.
Po březosti dlouhé asi 180 dnů samice porodí převážně jen jedno černě zbarvené mládě o váze cca 1 kg, které je kojeno12 až 14 měsíců, pak se přebarví do šatu dospělého. Pokud mládě uhyne před odstavením, samice je většinou schopnázabřeznout dříve, jinak jsou intervaly březosti 1 až 3 roky. Samice se mláděti stará nejen o potravu, ale chrání ho, pečuje mu o srst, pomáhá mu při transportu a hraje si s ním. Starší samice mládě déle kojí a všestranně o ně více pečují. Samice s kojeným mládětem má v tlupě lepší postavení, proto dochází mezi samicemi ke krádežím ještě nepřebarvených mláďat, hlavně mladým nezkušeným samicím; mnohdy ke škodě mláděte. Jinak o kojená mláďata projevují všichni členové tlupy, i samci, zájem a v případě potřeby převezme o mládě péči jiná samice.
Pohlavní dospělosti dosahují samci za 7 až 8 roků, samice po 6 až 7 létech. Tato doba je závislá na výživě matky během kojení a na kvalitě následně přijímané tuhé stravy mládětem.
Mezi hlavní predátory paviána anubi jsou považováni levharti a šimpanzi. Asi 1 % populace se ročně stane oběti jejich útoků, z toho jsou ze 3/4 mláďata. Průměrná doba života v zajetí je asi 20 let. Pokud likvidují domorodcům úrodu z jejich polí, pořádají tito na ně trestné výpravy.
Pavián babuin
Pavián babuin (Papio cynocephalus) (angl. Yellow Baboon) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Má tři poddruhy. Žije v oblasti střední Afriky od pobřeží Angoly po pobřeží Mosambiku a dále žije v Zambii, Tanzanii, Keni a Somálsku. Obývá galeriové i řídké lesy kterým dává přednost, lze se s nim setkat i v savanách. Nežije v horských oblastech, preferuje prostředí s dostatkem vody.
Popis
Jsou středně velcí, druzí největší z paviánů. Srst na těle má žlutošedou barvu, v lících je světlejší. V obličeji, na uších a sedacích partiích mají lysou kůži tmavé barvy. Lebku mají kulatou, čenich s výraznými hřebeny je protáhlejší a kulatý. Ocas nemají tak výrazně "zlomený" jako ostatní paviáni a samec ho mívá 45 až 70 cm. Samci jsou dlouzí okolo 120 cm a váží asi 25 kg, samice měří na délku 100 cm a váží 10 kg. Samci mají také delší špičáky, dospělý jedinec má 32 zubů.
Stravování
Paviáni babuini se v potravě řadí mezi všežravce, konzumují plody, listy, pupeny, traviny, kořínky, různé hlízy, hmyz, vejce i menší obratlovce. Jsou zaznamenané případy, kdy pořádali lov na zajíce, kočkodany obecnénebo komby ušaté.
Život v tlupě
Běžná tlupa má okolo 20 až 180 členů. Je to skupina samců i samic. Přesuny skupiny jsou vysoce organizované a platí zde pravidlo, že nového stanoviště musí celá skupina dosáhnout ještě před soumrakem. Přes den se zdržují na zemi a na večer, zhruba po 16. hodině, vyhledávají úkryt v korunách stromů, nejčastějiakácií, kde nocují v bezpečí před dravci. Vzhledem k velikosti skupin nocují na několika stromech. Po zemi se pohybují po čtyřech končetinách.
Mladí samci v období puberty sami odcházejí v 70 až 90 % ze své tlupy a vyhledávají samice, se kterými nejsou v příbuzenském vztahu a pro které jsou přistěhovalci zajímavější. O přijmutí nového samce do tlupy rozhodují hlavně samice, pokud mu nabídne spáření, bude přijat. Vztahy v tlupách jsou matrilineární, to znamená, že samice ve skupině zůstávají. Starší samice které měly více mláďat jsou v hierarchii tlupy výše postavené. Staří samci tlupu ochraňují před nebezpečím.
Hlavní komunikace mezi jedinci je vizuální - upřený pohled, nahrbování, různé pózování, vystavování pohlavních orgánů, cenění zubů. K odhánění dravců používají i štěkavým křik. K projevům hmatové komunikace patří vzájemná péče o srst, dotýkání se nosy nebo zavěšování mláďat. Akustická komunikace se skládá z poměrně pestré škály vřískání, štěkání, chroptění, skřípání zuby, cvrlikání mláďat, vrčení a pištění. Chemickákomunikace probíhá především v období samičí říje.
Rozmnožování
U paviánů babuinu má každý samec možnost se spářit se samici, pokud ho příjme. Období říje trvá u samice 32 dnů, za tu dobu se samice spáří s několika samci.Březost trvá 175 až 180 dnů, pak se rodí zpravidla jedno mládě o váze 850 g. Po narození je na matce zcela závislé, matka ho kojí asi rok. Péče o mládě spočívá dále v ošetřování, péči o srst, transportu a hrách. Starší zkušené matky své potomky déle kojí a více o ně pečují. Otcové chrání své potomky, zásobují je i matku potravou, hrají si s dětmi a pomáhají při transportu.
Zemře-li matka, může být mládě adoptováno jinou samicí, bylo-li již odstaveno od mléka, pečuje o otec. Zemře-li mládě před odstavením, může se samice spářit znovu. Jinak jsou období mezi porody dlouhé od 21 do 27 měsíců. Pohlavní dospělosti dosahují samci mezi 4. až 7. a samice mezi 5. až 6. rokem.
Babuiny loví lvi, gepardi, leopardi, hyeny, krajty, šakali, karakali, psi a lidé. S výjimkou člověka, loví predátoři jen mláďata, staré, nemocné a oslabené kusy. Dožívají se v divočině okolo 25 let a v zajetí byly hlášeny případy, kdy se jedinec dožil 40 let.
Vzhledem k blízké genetické příbuznosti paviánů k lidem, bývají babuini používáni k vědeckým experimentům a to především v oblasti fyziologie, výzkumu krve,kardiovaskulárního systému, neurologie a endokrinologie. Bývají též používáni pro modely lidských nemocí a problémů jako je epilepsie, vysoký krevní tlak,alkoholismus a podobně.
Pavián čakma
Pavián čakma (Papio ursinus) (angl. Chacma Baboon) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Má tři poddruhy. Žije v Angole, Botswaně, Zambii, Mosambiku, Zimbabwe, Namibii, Lesothu, Svazijsku a Jihoafrické republice. Obývá savany a lesostepi. Dávají přednost členité krajině se skalními oblastmi.
Popis
Délka těla u dospělého jedince dosahuje 60 - 20 cm a délka ocasu 46 - 70 cm. Hmotnost u samců je 30 - 50 kg a samic kolem 20 kg. Populace z pouště Kalahari je menšího vzrůstu a hmotnosti než ostatní. Nos tohoto druhu je dlouhý s dobře vyznačeným čelním hrbolem. V týle a na krku tvoří prodloužená srst jakousi hřívu nebo chochol. Ocas je "zlomený" jako u většiny paviánů. Sedací hrboly mají malé. Jsou pokrytí šedě olivovou až hnědě olivovou srstí. Kůže na obličeji a v oblasti genitálií je černo červená.. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Dospělý jedinec má 32 zubů.
Stravování
Svou potravou se řadí mezi všežravce. Jedí oddenky, traviny, kořínky, hlízy, vejce, hmyz a menší obratlovce. S oblibou konzumují plody kigélie, fíkovníků a akácii.
Život v tlupě
Vytvářejí početné skupiny mnoha samců a samic i s 80 jedinci, ojediněle však i skupinu tvořenou pouze jedním samcem se samicemi a potomstvem. Po vyčerpání potravních zdrojů dochází k přesunu. Přes noc hledají útočiště na stromech, skaliskách nebo jiných vyvýšeninách. Mladší samci drží v noci stráž před predátory. Po zemi se pohybují po čtyřech končetinách. V tlupě má každý jedinec své přesné postavení. Na vrcholu hierarchie je statný samec, jemuž je podřízeno několik dospělých samců, kteří stádo chrání a v případě potřeby mohou nahradit vedoucího samce. Na dalším stupni stojí samice s mláďaty, nejníže pak jsou "výrostci". Samice které jsou v říji mají zvláštní postavení a doprovázejí dospělé samce. Všichni samci v průběhu puberty opouštějí rodnou tlupu a hledají své uplatnění v okolních skupinách. Dochází pak k nespočetným bojům o samice, kdy vítěz má právo na páření. Potyčky mohou vést i k usmrcení zvířete. Rodinný vztah ve skupině je matrilineární, samice zůstávají v rodné tlupě. Paviáni čakmy mají též širokou paletu komunikačních kanálů. Hlavní komunikace mezi jedinci je vizuální, např. upřený pohled, vyceňování zubů, vystavování pohlavních orgánů a štěkavým křik k odhánění dravců. K projevům hmatové komunikace patří vzájemná péče o srst, dotýkání se nosy nebo nošení mláďat. Významnou roli představuje i fyzický kontakt při zápasech o samice, ale i kousání samic při udržování sociálních vztahů. Akustická komunikace se skládá z různého vřískání, štěkání a pištění. Chemická komunikace se projevuje především v průběhu říje.
Rozmnožování
Samice se během říje, která trvá 30 až 35 dnů, páří s jedním nebo více samci. Po 175 až 180 dnech se rodí většinou jedno mládě s růžovou pokožkou a černou srstí, váží asi 1 kg, je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne pohybovat samo. Odstavena od mateřského mléka bývají mláďata po 14 měsících od narození. Délka intervalů mezi porody je průměrně 18 až 24 měsíců. O mláďata pečují hlavně matky, což spočívá nejen v opatřování potravy, ale i v ošetřování, péči o srst, přenášení, hrách a zábavě. Otcové chrání své potomstvo, zásobují je stravou, úlovky, hrají si s dětmi a pomáhají s jejich transportem při přesunu tlupy. Samice, která přijde o mládě, je rychle připravena k dalšímu páření. U tohoto druhu je vysoká úmrtnost mláďat, způsobená specifickým chováním, jako zabíjení mláďat při stresových situacích nebo mláďat jiného samce za účelem získání jeho samic.
Mezi potencionální predátory patří lvi, levharti a lidé. Pavián čakma se ve volné přírodě dožívá průměrně okolo 30 a v zajetí okolo 45 let. Ohrožení paviána čakmy není vysoké, ale v jistých oblastech, jako je například Kapsko, ubývá přirozených míst výskytu. Dochází pak k synantropnímu způsobu života, kdy často přebírají lidský odpad. Paviáni vybírající odpadky hájí své zdroje potravy, což může vyústit v napadení člověka. Tento fakt bývá řešen vybíjením paviánů v blízkosti lidských aglomerací.
Pavián guinejský
Pavián guinejský (Papio papio) (angl. Guinea Baboon) je úzkonosý primát z čeledi kočkodanovití. Žije v Guineji, Mali, Mauretánii, Senegalu a v Sierra Leone. Tento druh se vyskytuje ve stále zelených lesostepích a galeriových lesích. Je jediným z rodu Papio, který prožívá část života na stromech.
Popis
U dospělého samce délka těla dosahuje 60 až 75 cm a ocasu 40 až 60 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 13 až 26 kg. Samice jsou menšího vzrůstu a menší hmotnosti (poloviční vůči samci). Jsou ze všech paviánů nejmenší. Jejich srst je hnědá s červeným nádechem. Zbarvení se liší, druhy na západě mají červenou barvu výraznější, směrem na východ se více prosazuje barva tmavě hnědá. Samci mají hřívu od hlavy až do půli těla. Čenich není ostrý a oproti ostatním paviánům se jeví baňatější. Obličej mají krémové až pastelové barvy, u samců může být zbarven dohněda. Samci mají větší špičáky a nadočnicové oblouky. Dospělý jedinec má 32 zubů. Genitální oblast je růžová až červená, v období páření se u samic probarvuje do ruda v důsledku zvýšeného prokrvení.
Stravování
Podle potravy se řadí mezi všežravce. Jedí plody, oddenky, traviny, kořínky, hlízy, vejce, hmyz a menší obratlovce. Z plodů často vyjídají semena. Jelikož jsou limitováni svou velikostí, nemohou lézt na menší porosty, ze kterých by sbírali plody. Tuto situaci řeší skoky na rostlinu z silnějších stromů, nebo ze skalisek.
Život v tlupě
Sdružují se do početných smíšených skupin s několika samci a samicemi o počtu 30 až 90 zvířat, popřípadě do skupin tvořených jedním dominantním samcem, jeho harémem a dospívajícími potomky. Větší komunity jsou utvářeny na delší dobu pouze jako obranná formace, popřípadě z důvodu nedostatku potravních zdrojů. Největší zaznamenaná formace čítala 750 jedinců. I když samice nejsou vystaveny fyzickému útlaku od samce, jsou hlídány a nátlak spočívá především v posuncích. Rodinný vztah ve skupině je matrilineární, to znamená, že mladé samice ve skupině zůstávají ale většina mladých samců odchází do jiné tlupy nebo si vytvářejí vlastní skupinky.
Jejich aktivita je pouze denní, pohybují po čtyřech končetinách. Přes noc spí na velkých stromech. Matky s mláďaty spí na okrajích větví, samci blíže kmenu či na silnějších větvích. Jedná se svým způsobem o obranu potomstva během spánků. Predátor, který by na strom vylezl, narazí nejprve na samce. Tím se zvyšují šance na přežití potomstva. Před úsvitem nejdříve vstávají mladí jedinci, následně matky s dětmi a poslední pak dominantní samec. Celá tlupa se pak přesouvá na pastvu. Tam dochází k rozpadu tlupy na menší jednotky a k rozchodu až na jednotlivé jedince. Ani v tomto okamžiku spolu neztrácejí kontakt a velmi hlučně mezi sebou komunikují.
Vzájemná komunikace hraje pro paviány guinejské významnou roli. Dorozumívají se mezi sebou na vzdálenosti čítající několik set metrů. Tento způsob komunikace má ovšem nevýhodu v prozrazení své přítomnosti dravcům. Tento druh paviána dovede vydávat zvuk při nádechu i výdechu. Nejčastějšími důvody ke zvukovému projevu jsou skupinové koordinace a noční hlídky před dravci. Noční projevy mají působit odstrašujícím dojmem. Pokud se predátor nedal zastrašit a nadále se přibližuje, paviáni ztichnou a čekají, zda je šelma mine. Do nejznámějších projevů optické komunikace patří upřený pohled, často doprovázený ceněním špičáků. K nejčastějším projevům dotekové komunikace patří péče o srst, případně dotýkání se nosy. Pouze u tohoto druhu se vyskytuje komunikace mezi samci, kdy jistou formou pozdravu a důvěry je vzájemné uchopení genitálií. Nejedná se útok, ale o projev podřízenosti.
Rozmnožování
Samice se páří s jedním i více samci většinou na odpočinkovém stromě. Často přitom dochází k zápasům a pádům ze stromu, v boji o potomstvo vítězí nejšikovnější samec. Období říje trvá 29 dnů. Po 170 až 173 dnech se zpravidla rodí jedno mládě tmavě hnědého zbarvení, vážící asi 550 až 800 g. Po narození je zcela závislé na matce do doby, než začne přecházet na běžnou stravu a než se začne samo pohybovat. Odstaveno od mateřského mléka je za 13 až 15 měsíců od narození. Délka intervalů mezi porody je průměrně 14 měsíců. Péči o mláďata zajišťují hlavně matky, otcové své potomstvo chrání před nebezpečím. V případě úmrtí matky kdy je mládě závislé na mléce, a je-li v jeho tlupě samice s laktací, otec jí předává sirotka ke kojení. U tohoto druhu nejsou známé případy zabíjení mláďat. Samice, která přijde o mládě, je rychleji připravena k páření.
Paviáni guinejští se stávají se kořistí levhartů, hyen, lvů a lidí. Jsou hostitelé různých parazitů, jenž mohou být nebezpeční i pro člověka. Jedná se například ohlístice rodu Strongyloides, Physaloptera, Streptophargus, Trichuris a Necator, které byly nalezeny ve třetině populace. Asi dvě třetiny populace je infikováno prvokyBalantidium coli (vakovka lidská), Iodamoeba buetschlii a Endamoeba coli. Paviáni guinejští se ve volné přírodě dožívají průměrné 35 a v zajetí 45 let.
Pavián pláštíkový
Pavián pláštíkový (Papio hamadryas) je primát z čeledi kočkodanovití.
Obývají skalnaté hory Etiopie, Súdánu a Arabského poloostrova. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Žijí v tlupě, která může mít až 100 členů, kde vládne neomezeně vůdčí samec. Má takovou autoritu, že může pouhým pohledem, gestem či hlasovým projevem ukončit i rvačku podřízených samců. Každý ze samců má svůj vlastní harém samic (až po desti samicích), které si vybírá už mladé a sám si je vychová. Mají na 60 dorozumívacích zvuků. Jsou velmi odvážní a zaleknou se málokoho.
Samci dosahují hmotnost 20-30 kg, samice 10-15 kg, délka těla okolo 76 cm. Mají krátké končetiny uspůsobené k pobytu na zemi (šplhat umějí, ale nejsou příliš obratní, na zemi se pohybují rychleji rychlejši) Barva srsti je šedavá, samci mají stříbřitou hřívu.
Samice je březí přibližně 190 dní po kterých přivádí na svět jedno osrstěné mládě.
V přírodě se dožívají 25 let, v zajetí až 37.
Dělí se na další čtyři poddruhy:
- Babuni
- Anubi
- Čakma
- Pavián Guinejský