close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Orlové 2, Včelojed lesní

5. listopadu 2010 v 16:55 |  Obratlovci

Orel mořský

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je největší dravec vyskytující se v Česku a zároveň největší evropský orel, rozpětí křídel dosahuje až 2,5 m. Létá s nataženými ručními letkami křídel. Staří ptáci mají žlutý hákovitý zobák a krátký bílý kýlovitý ocas. Mladí jedinci mají tmavě zbarvený zobák i tmavší ocas. Neopeřené nohy jsou žluté. Samec a samice se navzájem liší pouze velikostí.

Popis

Délka těla orla mořského dosahuje 69-92 cm, hmotnost u samce cca 4 kg, u samice 7 kg. Rozpětí křídel může dosahovat až 2,5 m. Zbarvení tmavohnědé jen ocas bílý, případně i jiné světlejší oblasti na hlavě a krku. Za letu se snadno pozná, podle charakteristického vzhledu dlouhých širokých křídel s roztaženými ručními letkami. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění. Přechází od hnědé mladých ptáků, přes hnědobíle mramorovanou k bílé barvě s hnědými okraji rýdovacích per u pohlavně dospělých jedinců. Podobně postupně světlá starším ptákům nejen hlava a hruď, kde může původní hnědá (bíle kropenatá) barva přejít až do hnědožluté, ale i zobák, který z hnědé přechází v jasně žlutou.
Hlasem je zdaleka slyšitelné "kjikjikjiklieklikklik" samec má vyšší hlas, než samice.

Rozmnožování

Orel mořský pohlavně dospívá ve 4 - 5 letech. Hnízdí velmi časně a zásnubní lety mohou začínat již v prosinci. Vlednu a únoru probíhá stavba hnízda a v druhé polovině února již snášejí vejce. Samice snáší nejčastěji 2 bílá vejce na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu cca 38 dní. Mláďata zpočátku krmí jen samice, která jim potravu trhá. Později si s kořistí poradí sama a předkládá jim jí i samec. Doba krmení na hnízdě je asi 70-75 dní. I po opuštění hnízda se mláďata zprvu zdržují poblíž a rodiče je krmí ještě alespoň měsíc.

Hnízdo

Hnízdí na okrajích zatopených území, v jezernatých a rybničnatých oblastech. Hnízdo je obrovská stavba z klacků a proutí umístěná na stromech převážně v blízkosti vody. Průměr hnízda může dosahovat i 100-160 cm. Orli je využívají opakovaně, i když mohou v různých letech několik hnízd střídat. Každý rok hnízdo trochu dostaví, takže po několika letech může dosáhnout výšky dvou metrů a hmotnosti několika set kilogramů.

Potrava

V potravě orla mořského výrazně převažují ryby a vodní ptáci, méně i různí savci. Zvláště v zimě nepohrdnou ani mršinami. Složení potravy se mění v průběhu sezony, zvláště po zamrznutí rybníků nedokáží ulovit dost ryb. Denně potřebuje cca 700 g potravy.
Loví většinou v letu ryby, které jsou těsně u hladiny, vodní ptáky loví pouze z vodní hladiny, letících si nevšímá. Jeho kořist mívá nejčastěji 1-2 kg, ale unese i šestikilový úlovek.

Rozšíření

Orel mořský
Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti (palearktické rozšíření). Na severu tvoří hranici rozšířenílesotundra, na jihu hranice probíhá od Balkánského poloostrova přes Turecko k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Jako okrajové oblasti výskytu se dají označit i některé středomořské ostrovy, Island, Kamčatka, a ostrovy podél severovýchodního pobřeží Asie.
Převážně severněji žijící populace v zimě přetahují do jižnějších oblastí a vyhledávají nezamrzající vodní plochy. Někdy zalétají i mnohem dále na jih, například do oblasti Perského zálivu, severní Indie a podobně. Mladí ptáci podnikají potulky, které však mohou vést i na sever (z Balkánu do střední Evropy a pod.).
Orli byli na velké části svého areálu vyhubeni, nebo byly výrazně sníženy jejich početní stavy. V poslední době se však situace zlepšuje a znovu se šíří zpět do původních lokalit. Početnost orla mořského v Evropě se odhaduje na 5 000 párů.

Výskyt v ČR

V České republice v současné době (první desetiletí 21. století) pravidelně hnízdí zhruba 30-35 párů. Zimujících ptáku je však mnohem víc (tyto počty přesahují 150 jedinců).
V druhé polovině 19. století zanikla poslední hnízdiště v Čechách, na Moravě až ve 20. letech 20. století. Dlouhá desetiletí zde orli jen zimovali. Největším zimovištěm byla Třeboňská pánev. Díky snahám ornitologů a orgánů ochrany přírody se nakonec povedlo dosáhnout toho, že orli na Třeboňsku opět zahnízdili. Žíjí i na Kladenských haldách. První mláďata byla průkazně vyvedena v roce 1986, rodiče byli jedinci odchovaní v zajetí. Patrně zde už před tím hnízdili i ptáci z divoké populace. Dnes se hnízdiště vyskytují i na Českobudějovicku, Jindřichohradecku, Českolipsku, Nymbursku, v Lužických horách a na jižní Moravě.

Ohrožení

Orla mořského, který nemá v naší přírodě přirozeného nepřítele, může ohrozit jedině nezodpovědné chování lidí. Orli jsou v časných fázích hnízdění citliví k vyrušování, takže přítomnost lidí v blízkosti hnízda může vést až k jeho opuštění. Při těžbě dřeva může dojít ke zničení hnízdiště.
Mnohem závažnější je ale ilegální pokládání otrávených návnad, které se u nás velmi rozšířilo v posledních letech. Jen v roce 2006 na něj doplatilo 9 jedinců, desátý byl postřelen. Jedem, který bývá nejčastěji zneužíván, je insekticid karbofuran. Přestože je jakékoli pokládání otrávených návnad nelegální již více než 40 let, dochází k němu v současnosti v takovém rozsahu, že může během několika málo let způsobit vymizení orlů mořských z České republiky.
Orel mořský

Orel východní

Orel východní (Haliaeetus pelagicus), známý též pod názvy orel kamčatský, bělokřídlý nebo Stellerův (podle svého objevitele, německého přírodovědce Georga Wilhelma Stellera[1]), je velký dravec z čeledi jestřábovitých.
Vyskytoval se ve dvou poddruzích: H. p. pelagicus a H. p. niger, který je v současné době již zřejmě vyhuben.

Popis

Orel východní je největším zástupcem rodu Haliaeetus, nejtěžším dravcem světa a jedním z největších dravců vůbec. Dorůstá 86,5-105 cm a v rozpětí křídel měří 203-241 cm. Samice dosahují hmotnosti obvykle v rozmezí od 6,8 do 9 kg, samci pak od 4,9 do 6 kg. Je převážně černý se žlutým zobákem a bílým zbarvením na končetinách, ocasu, spodních krovkách ocasních a křídlech.

Rozšíření

Hnízdí na Kamčatském poloostrově, v pobřežních oblastech Ochotského moře jižně až po řeku Amur a severně poSachalin a Šantarovy ostrovy v Rusku. Je částečně tažný se zimovišti na jihu Kurilských ostrovů a na ostrově Hokkaidō v Japonsku.

Potrava

Orel východní se živí zejména rybami, převážně pak lososy, pstruhy a treskami. Mimo ně však požírá i vodní ptáky (kachny, racky, mladé labutě), savce, kraby, chobotnice a mršiny.

Rozmnožování

Je monogamní. Objemné hnízdo z větví staví vysoko na stromě nebo na skále. Během dubna až května samice klade 1-3 zeleno-bílá vejce, na kterých sedí po dobu 39-45 dnů. Mláďata jsou po vylíhnutí popelavě šedá s bílou spodinou těla. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 4-5 let.
Ačkoli jsou jejich hnízda občas pleněna savci a krkavcovitými, dospělí ptáci již nemají žádného přirozeného predátora a jsou na vrcholu potravního řetězce.
Orel východní

Orel nejmenší

Orel nejmenší (Aquila pennata) je malý až středně velký dravec z čeledi krahujcovitých, dosahující velikosti káně lesní. Od káně se liší mimo jiné šesti (u káně pěti) prstovitými ručními letkami. Dospělí ptáci se vyskytují ve dvou barevných variantách - tmavé a světlé. Ptáci tmavé formy mají tmavohnědou spodinu těla s rezavým nádechem a v letu světlejší vnitřní ruční letky. Ptáci světlé formy mají spodinu těla bílou, kontrastující s černými letkami. Svrchu jsou ptáci obou forem hnědí, se světle hnědými velkými krovkami, bělavým kostřecem, malou bílou skvrnou na předním okraji křídel u hlavy a několik světlých per na lopatkách. Hnízdí v lesích s plochami otevřené krajiny, do České republiky zaletuje jen vzácně.
Orel nejmenší (vpředu mladý pták, vzadu dospělý)

Orel jestřábí

Orel jestřábí (Aquila fasciata, dříve Hieraaetus fasciatus) je středně velký druh orla (dravec z čeledi krahujcovitých. Dospělí ptáci jsou charakterističtí kombinací bělavého těla a tmavých křídel i ocasu. Při bližším pohledu jsou bělavé spodní křídelní krovky a světlejší kořeny letek. Na hřbetě má typickou světlou skvrnu. Mladí ptáci mají spodinu křídel světlou, jen špičky křídel jsou černé. Hnízdí v horách nebo lesích, v západní Palearktidě asi 600 párů na jihovýchodě Evropy a v severozápadní Africe. Vzácně zalétl také do České republiky, kde byl dosud pozorován šestkrát.
Mladý pták v letu

Orel andský

Orel andský (Spizaetus isidori, občas řazen do monotypického rodu Oroaetus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých. Obývá horské lesy And v rozmezí od severní Argentiny přes Bolívii, Peru, Ekvádor a Kolumbii až po Venezuelu. Je stálý.
Orel andský

Orel opičí

Orel opičí (Pithecophaga jefferyi) je vzácný, kriticky ohrožený druh orla, žijící pouze na Filipínách. Se svou délkou 112 cm a hmotností kolem 7 kg patří mezi největší dravce na světě.
Je to filipínský endemit a obývá horské pralesy, kde loví v korunách stromů. Živí se především stromovými savci, jako jsou opice, cibetky, veverky aj, ale ve svém jidelníčku mají i plazy a ptáky. Tak jako všichni velcí orli světa, i orel opičí obsazuje rozsáhlé teritorium. Každý pár potřebuje ke své obživě asi 10 000 hektarů lesa. Hnízdí na vysokých stromech. Klade obvykle jediné vejce, na kterém sedí po dobu 58 - 68 dnů oba rodiče.
Orel opičí

Orlík kejklíř

Orlík kejklíř (Terathopius ecaudatus), občas také uváděný pod názvem orel kejklíř, je středně velký dravý pták a také jediný zástupce rodu Terathopius. Je běžný v savanách na rozsáhlém území subsaharské Afriky.
Orlík kejklíř je výrazný dravec s velmi krátkým ocasem, díky kterému je v letu zcela nezaměnitelný. Dospělí jedinci dorůstají 80 - 85 cm a v rozpětí křídel měří průměrně 175 cm. Je převážně černý s kaštanově hnědým hřbetem a ocasem, částečně šedým opeřením na křídlech a červenými končetinami, zobákem a kůží kolem očí. Obě pohlaví jsou si zbarvením velmi podobná, mladí ptáci jsou narozdíl od dospělců hnědí a kůži kolem očí mají nazelenalou.
Loví zejména ptáky, požírá také malé savce a mršiny. Hnízdí na stromech, ročně přitom klade jediné vejce, na kterém po dobu 42 - 43 dnech sedí pouze samice. Mláďata hnízdo opouští zhruba po 90 - 125 dnech. Žije v trvalých párech a k hnízdění většinou po mnoho let využívá stejné hnízdo.
Orlík kejklíř v zajetí

Včelojed lesní

Včelojed lesní (Pernis apivorus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých.
Včelojed lesní v letu
Mladí ptáci v hnízdě
Dorůstá o něco větší velikosti než káně lesní (52 - 60 cm), v rozpětí křídel měří 135 - 150 cm a dosahuje hmotnosti 580 - 950 g. Zbarvení opeření je u něj variabilní, obecně však mívá hnědý hřbet, skvrnitou hruď a šedou hlavu, za letu jsou patrné i jeho bílé pruhy na spodní straně křídel.
Včelojed lesní hnízdí na většina území Evropy a v západní Asii. Je tažný se zimovišti v tropické Africe. V České republice se jedná o ohrožený druh, který je přísně chráněn. Ročně na našem území hnízdí v počtu 600 - 850 párů.
Včelojed lesní je dravec specializovaný na požírání vos a sršní a jejich larev, ačkoli v malé míře loví i jiné malé živočichy. I přesto, že jeho latinský (jeho druhový název apivorus se dá do češtiny přeložit právě jako včelojed) i český název odkazuje na požírání včel, hrají v jeho potravě menší roli než vosy.
Včelojed lesní hnízdí v lese a po většinu roku je obtížné jej ve volné přírodě spatřit. Výjimkou jsou svatební tance, při kterých je v letu nápadný tleskáním křídel. Samci jsou během období hnízdění, které trvá od května do srpna, silně teritoriální. Hnízdo si staví vysoko na stromech a ročně do něj klade 1 - 2 hnědě skvrnitá vejce.
Včelojed lesní
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 erdekes erdekes | Web | 20. června 2015 v 17:57 | Reagovat

nebankovní půjčka cetelem ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama