Orel mořský
Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je největší dravec vyskytující se v Česku a zároveň největší evropský orel, rozpětí křídel dosahuje až 2,5 m. Létá s nataženými ručními letkami křídel. Staří ptáci mají žlutý hákovitý zobák a krátký bílý kýlovitý ocas. Mladí jedinci mají tmavě zbarvený zobák i tmavší ocas. Neopeřené nohy jsou žluté. Samec a samice se navzájem liší pouze velikostí.
Popis
Délka těla orla mořského dosahuje 69-92 cm, hmotnost u samce cca 4 kg, u samice 7 kg. Rozpětí křídel může dosahovat až 2,5 m. Zbarvení tmavohnědé jen ocas bílý, případně i jiné světlejší oblasti na hlavě a krku. Za letu se snadno pozná, podle charakteristického vzhledu dlouhých širokých křídel s roztaženými ručními letkami. Ocas je klínovitý, jeho zbarvení se v průběhu života výrazně mění. Přechází od hnědé mladých ptáků, přes hnědobíle mramorovanou k bílé barvě s hnědými okraji rýdovacích per u pohlavně dospělých jedinců. Podobně postupně světlá starším ptákům nejen hlava a hruď, kde může původní hnědá (bíle kropenatá) barva přejít až do hnědožluté, ale i zobák, který z hnědé přechází v jasně žlutou.
Hlasem je zdaleka slyšitelné "kjikjikjiklieklikklik" samec má vyšší hlas, než samice.
Rozmnožování
Orel mořský pohlavně dospívá ve 4 - 5 letech. Hnízdí velmi časně a zásnubní lety mohou začínat již v prosinci. Vlednu a únoru probíhá stavba hnízda a v druhé polovině února již snášejí vejce. Samice snáší nejčastěji 2 bílá vejce na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu cca 38 dní. Mláďata zpočátku krmí jen samice, která jim potravu trhá. Později si s kořistí poradí sama a předkládá jim jí i samec. Doba krmení na hnízdě je asi 70-75 dní. I po opuštění hnízda se mláďata zprvu zdržují poblíž a rodiče je krmí ještě alespoň měsíc.
Hnízdo
Hnízdí na okrajích zatopených území, v jezernatých a rybničnatých oblastech. Hnízdo je obrovská stavba z klacků a proutí umístěná na stromech převážně v blízkosti vody. Průměr hnízda může dosahovat i 100-160 cm. Orli je využívají opakovaně, i když mohou v různých letech několik hnízd střídat. Každý rok hnízdo trochu dostaví, takže po několika letech může dosáhnout výšky dvou metrů a hmotnosti několika set kilogramů.
Potrava
V potravě orla mořského výrazně převažují ryby a vodní ptáci, méně i různí savci. Zvláště v zimě nepohrdnou ani mršinami. Složení potravy se mění v průběhu sezony, zvláště po zamrznutí rybníků nedokáží ulovit dost ryb. Denně potřebuje cca 700 g potravy.
Loví většinou v letu ryby, které jsou těsně u hladiny, vodní ptáky loví pouze z vodní hladiny, letících si nevšímá. Jeho kořist mívá nejčastěji 1-2 kg, ale unese i šestikilový úlovek.
Rozšíření
Orel mořský je rozšířen v Evropě a Asii mimo tropické oblasti (palearktické rozšíření). Na severu tvoří hranici rozšířenílesotundra, na jihu hranice probíhá od Balkánského poloostrova přes Turecko k jižnímu pobřeží Kaspického moře. Jako okrajové oblasti výskytu se dají označit i některé středomořské ostrovy, Island, Kamčatka, a ostrovy podél severovýchodního pobřeží Asie.
Převážně severněji žijící populace v zimě přetahují do jižnějších oblastí a vyhledávají nezamrzající vodní plochy. Někdy zalétají i mnohem dále na jih, například do oblasti Perského zálivu, severní Indie a podobně. Mladí ptáci podnikají potulky, které však mohou vést i na sever (z Balkánu do střední Evropy a pod.).
Orli byli na velké části svého areálu vyhubeni, nebo byly výrazně sníženy jejich početní stavy. V poslední době se však situace zlepšuje a znovu se šíří zpět do původních lokalit. Početnost orla mořského v Evropě se odhaduje na 5 000 párů.
Výskyt v ČR
V České republice v současné době (první desetiletí 21. století) pravidelně hnízdí zhruba 30-35 párů. Zimujících ptáku je však mnohem víc (tyto počty přesahují 150 jedinců).
V druhé polovině 19. století zanikla poslední hnízdiště v Čechách, na Moravě až ve 20. letech 20. století. Dlouhá desetiletí zde orli jen zimovali. Největším zimovištěm byla Třeboňská pánev. Díky snahám ornitologů a orgánů ochrany přírody se nakonec povedlo dosáhnout toho, že orli na Třeboňsku opět zahnízdili. Žíjí i na Kladenských haldách. První mláďata byla průkazně vyvedena v roce 1986, rodiče byli jedinci odchovaní v zajetí. Patrně zde už před tím hnízdili i ptáci z divoké populace. Dnes se hnízdiště vyskytují i na Českobudějovicku, Jindřichohradecku, Českolipsku, Nymbursku, v Lužických horách a na jižní Moravě.
Ohrožení
Orla mořského, který nemá v naší přírodě přirozeného nepřítele, může ohrozit jedině nezodpovědné chování lidí. Orli jsou v časných fázích hnízdění citliví k vyrušování, takže přítomnost lidí v blízkosti hnízda může vést až k jeho opuštění. Při těžbě dřeva může dojít ke zničení hnízdiště.
Mnohem závažnější je ale ilegální pokládání otrávených návnad, které se u nás velmi rozšířilo v posledních letech. Jen v roce 2006 na něj doplatilo 9 jedinců, desátý byl postřelen. Jedem, který bývá nejčastěji zneužíván, je insekticid karbofuran. Přestože je jakékoli pokládání otrávených návnad nelegální již více než 40 let, dochází k němu v současnosti v takovém rozsahu, že může během několika málo let způsobit vymizení orlů mořských z České republiky.
Orel východní
Orel východní (Haliaeetus pelagicus), známý též pod názvy orel kamčatský, bělokřídlý nebo Stellerův (podle svého objevitele, německého přírodovědce Georga Wilhelma Stellera[1]), je velký dravec z čeledi jestřábovitých.
Vyskytoval se ve dvou poddruzích: H. p. pelagicus a H. p. niger, který je v současné době již zřejmě vyhuben.
Popis
Orel východní je největším zástupcem rodu Haliaeetus, nejtěžším dravcem světa a jedním z největších dravců vůbec. Dorůstá 86,5-105 cm a v rozpětí křídel měří 203-241 cm. Samice dosahují hmotnosti obvykle v rozmezí od 6,8 do 9 kg, samci pak od 4,9 do 6 kg. Je převážně černý se žlutým zobákem a bílým zbarvením na končetinách, ocasu, spodních krovkách ocasních a křídlech.
Rozšíření
Hnízdí na Kamčatském poloostrově, v pobřežních oblastech Ochotského moře jižně až po řeku Amur a severně poSachalin a Šantarovy ostrovy v Rusku. Je částečně tažný se zimovišti na jihu Kurilských ostrovů a na ostrově Hokkaidō v Japonsku.
Potrava
Orel východní se živí zejména rybami, převážně pak lososy, pstruhy a treskami. Mimo ně však požírá i vodní ptáky (kachny, racky, mladé labutě), savce, kraby, chobotnice a mršiny.
Rozmnožování
Je monogamní. Objemné hnízdo z větví staví vysoko na stromě nebo na skále. Během dubna až května samice klade 1-3 zeleno-bílá vejce, na kterých sedí po dobu 39-45 dnů. Mláďata jsou po vylíhnutí popelavě šedá s bílou spodinou těla. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku 4-5 let.
Ačkoli jsou jejich hnízda občas pleněna savci a krkavcovitými, dospělí ptáci již nemají žádného přirozeného predátora a jsou na vrcholu potravního řetězce.
Orel nejmenší
Orel nejmenší (Aquila pennata) je malý až středně velký dravec z čeledi krahujcovitých, dosahující velikosti káně lesní. Od káně se liší mimo jiné šesti (u káně pěti) prstovitými ručními letkami. Dospělí ptáci se vyskytují ve dvou barevných variantách - tmavé a světlé. Ptáci tmavé formy mají tmavohnědou spodinu těla s rezavým nádechem a v letu světlejší vnitřní ruční letky. Ptáci světlé formy mají spodinu těla bílou, kontrastující s černými letkami. Svrchu jsou ptáci obou forem hnědí, se světle hnědými velkými krovkami, bělavým kostřecem, malou bílou skvrnou na předním okraji křídel u hlavy a několik světlých per na lopatkách. Hnízdí v lesích s plochami otevřené krajiny, do České republiky zaletuje jen vzácně.
Orel jestřábí
Orel jestřábí (Aquila fasciata, dříve Hieraaetus fasciatus) je středně velký druh orla (dravec z čeledi krahujcovitých. Dospělí ptáci jsou charakterističtí kombinací bělavého těla a tmavých křídel i ocasu. Při bližším pohledu jsou bělavé spodní křídelní krovky a světlejší kořeny letek. Na hřbetě má typickou světlou skvrnu. Mladí ptáci mají spodinu křídel světlou, jen špičky křídel jsou černé. Hnízdí v horách nebo lesích, v západní Palearktidě asi 600 párů na jihovýchodě Evropy a v severozápadní Africe. Vzácně zalétl také do České republiky, kde byl dosud pozorován šestkrát.
Orel andský
Orel andský (Spizaetus isidori, občas řazen do monotypického rodu Oroaetus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých. Obývá horské lesy And v rozmezí od severní Argentiny přes Bolívii, Peru, Ekvádor a Kolumbii až po Venezuelu. Je stálý.
Orel opičí
Orel opičí (Pithecophaga jefferyi) je vzácný, kriticky ohrožený druh orla, žijící pouze na Filipínách. Se svou délkou 112 cm a hmotností kolem 7 kg patří mezi největší dravce na světě.
Je to filipínský endemit a obývá horské pralesy, kde loví v korunách stromů. Živí se především stromovými savci, jako jsou opice, cibetky, veverky aj, ale ve svém jidelníčku mají i plazy a ptáky. Tak jako všichni velcí orli světa, i orel opičí obsazuje rozsáhlé teritorium. Každý pár potřebuje ke své obživě asi 10 000 hektarů lesa. Hnízdí na vysokých stromech. Klade obvykle jediné vejce, na kterém sedí po dobu 58 - 68 dnů oba rodiče.
Orlík kejklíř
Orlík kejklíř (Terathopius ecaudatus), občas také uváděný pod názvem orel kejklíř, je středně velký dravý pták a také jediný zástupce rodu Terathopius. Je běžný v savanách na rozsáhlém území subsaharské Afriky.
Orlík kejklíř je výrazný dravec s velmi krátkým ocasem, díky kterému je v letu zcela nezaměnitelný. Dospělí jedinci dorůstají 80 - 85 cm a v rozpětí křídel měří průměrně 175 cm. Je převážně černý s kaštanově hnědým hřbetem a ocasem, částečně šedým opeřením na křídlech a červenými končetinami, zobákem a kůží kolem očí. Obě pohlaví jsou si zbarvením velmi podobná, mladí ptáci jsou narozdíl od dospělců hnědí a kůži kolem očí mají nazelenalou.
Loví zejména ptáky, požírá také malé savce a mršiny. Hnízdí na stromech, ročně přitom klade jediné vejce, na kterém po dobu 42 - 43 dnech sedí pouze samice. Mláďata hnízdo opouští zhruba po 90 - 125 dnech. Žije v trvalých párech a k hnízdění většinou po mnoho let využívá stejné hnízdo.
Včelojed lesní
Včelojed lesní (Pernis apivorus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých.
Dorůstá o něco větší velikosti než káně lesní (52 - 60 cm), v rozpětí křídel měří 135 - 150 cm a dosahuje hmotnosti 580 - 950 g. Zbarvení opeření je u něj variabilní, obecně však mívá hnědý hřbet, skvrnitou hruď a šedou hlavu, za letu jsou patrné i jeho bílé pruhy na spodní straně křídel.
Včelojed lesní hnízdí na většina území Evropy a v západní Asii. Je tažný se zimovišti v tropické Africe. V České republice se jedná o ohrožený druh, který je přísně chráněn. Ročně na našem území hnízdí v počtu 600 - 850 párů.
Včelojed lesní je dravec specializovaný na požírání vos a sršní a jejich larev, ačkoli v malé míře loví i jiné malé živočichy. I přesto, že jeho latinský (jeho druhový název apivorus se dá do češtiny přeložit právě jako včelojed) i český název odkazuje na požírání včel, hrají v jeho potravě menší roli než vosy.
Včelojed lesní hnízdí v lese a po většinu roku je obtížné jej ve volné přírodě spatřit. Výjimkou jsou svatební tance, při kterých je v letu nápadný tleskáním křídel. Samci jsou během období hnízdění, které trvá od května do srpna, silně teritoriální. Hnízdo si staví vysoko na stromech a ročně do něj klade 1 - 2 hnědě skvrnitá vejce.
nebankovní půjčka cetelem ;-)