"Tak co tam je?" vyzvídala napjatá Ginny, která vypadala, že každým okamžikem po Harrym skočí a vytrhne mu balíček z ruky.
"Jen taková hloupost," začervenal se Harry ještě víc. "Já... našel jsem to v jednom obchůdku v Prasinkách, ani jsem si nevšiml, že tam dřív byl," usmál se tajemně. "Já vám to zatím neřekl," zazubil se na Rona zlomyslně, když si všimnul, jak napjatý výraz jeho kamarád má. "Řetízek na krk," utrousil ještě, když mu to přeci jen nedalo. "Já jsem opravu nevěděl, co jiného jí koupit," pokýval Harry hlavou, ale podle toho, jak se Ronovi zablýsklo v očích a Hermiona s Ginny skoro až zasněně povzdechly. Střevlík nepřítomně mlčel.
Když konečně dorazili do Bradavic, čekalo je však překvapení. Harry původně plánoval, že okamžitě najde Jeny a dá ji svůj dárek, ale hned u vchodu je čekal Seamus, který se tvářil opravdu strašlivě unaveně a dokonce i vyděšeně.
"Slyšeli jste to?" vyhrkl na Hermonu, Rona a Harryho místo pozdravu. "Už za tři dny nás čekají zkoušky a vy si odjedete," huboval Harrymu, který nejprve neměl nejmenší tušení, o čem to mluví, došlo mu to až později, ale necítil žádnou vinu a v nejmenším nechápal, proč se Seamus tak rozčiluje.
"Prosím tě," vložila se do toho rázně Hermiona, která, stejně jako Harry, očividně také měla až moc dobrou náladu, než aby se s někým hned zkraje dohadovala. "Vždyť ty zkoušky každý zvládne bez problémů," ujišťovala ho a Seamus se zatvářil zaraženě. Zřejmě nečekal takový klid právě z Hermioniny strany - očividně to na něho zapůsobilo, takže jen zamumlal něco ve smyslu, že člověk není nikdy připraven a raději se jde učit a pak se otočil na podpatku a rychle odchvátal.
Harry se za sebe otočil a zjistil, že Střevlík za ním stojí jako solný sloup. Bylo mu už jasné, proč se Seamus prvně nezarazil a nezačal si nový obličej prohlížet. Harry by v ten moment vsadil krk za to, že Střevlík je jen dobře vytesaná socha.
"Kam teď chcete jít?" zeptala se Střevlíka Hermiona.
"J-já, nevím," povzdechl si Střevlík ztěžka a tvářil se naprosto bezmocně. Harrymu v ten moment došlo, že má zakázáno vejít do kolejních místností - určitě se o to postaral Brumbál a Harry mu za to byl neskonale vděčný. Přestože Střevlík nyní dělal nenapodobitelné grimasy, které by možná až Harryho, Rona nebo Hermionu přiměli něco vymyslet, všichni tři si byli naprosto jistí, že to je jen šikovný a nanejvýš přesvědčivý výraz, který nebyl opravdový, jen naučený. Proto mlčky pokračovali dále a ani jeden z nich si Střevlíka nevšímal. Ten zůstal stát u nehelvítské společenské místnosti.
"S tím Střevlem musíme něco udělat," poznamenal rozhořčeně Ron, ale ani nemusel otvírat pusu, bylo jasné, že ho tu nechce nikdo.
"Takový podraz," ztěžoval si Harry, "je vidět, jak mi důvěřují," ucedil nanejvýš zklamaně.
"Má tu být pro tvoji ochranu," zastala se Střevlíka Hermiona, ale očividně sama nevěřila, že by Harryho Střevlík nějak mohl ochránit, kdyby se něco semlelo, spíš naopak, vypadalo to, že na sebe maléry jen přitahuje.
"Spíš to má být špicl pro řád, jestli se Harry nevydává na vlastní pěst, jako to třeba dělal Snape," ušklíbl se hořce Ron. "Taky si to mohli odpustit, mohlo je napadnout, že Harry to vždycky bere do svých rukou," zakřenil se škodolibě.
"Zatím ho budeme muset obcházet nějak jinak," prohodila ještě Hermiona, "teď se soustřeďte na zkoušky z přemisťování a... " ohlédla se, jestli je místnost prázdná, "... na proměnu na zvěromágy, Rita Holoubková tu bude ještě ten večer po zkouškách," oznámila jim prostě a Harry si nemohl nepovšimnout nadšeného záblesku v jejích očích.
"Já myslel, že přijede až... " zpustil ještě Ron, ale ten se rozhodně netvářil tak nadšeně, jako jeho kamarádka.
"Týden od dopisu vychází na ty zkoušky," ujistila ho Hermiona, "a teď, jestli mě omluvíte, už je docela pozdě," otočila se a vydala se k dívčím ložnicím. Teprve nyní si Harry uvědomil, že už je opravdu docela pozdě a všichni se pomalu schylují k spánku. Odložil tedy svoje setkání s Jeny, i když velice nerad, na zítřek a rozhodl se, že se s Ronem půjdou poohlédnout do Velkého sálu, kde ještě byla zcela určitě večeře pro opozdilce, kteří dnes pozdě dorazili. Možná, že Jeny ještě potká. To se ale nestalo - ve Velkém sále bylo totiž sotva pět lidí a mrzimorský stůl byl naprosto prázdný. Harry zamyšleně usrkával čaj a zadumaně hleděl na Rona, který do sebe právě cpal jakýsi pšeničný chléb.
"Tak co Harry, jak si myslíš, že to přemisťování zvládneme?" zeptal se Ron s plnou pusou pšeničného chleba, očividně se mu dnes nechtělo mlčet a raději by si povídal, Harryho pozornost však přilákal Malfoy, který se právě doslova vsypal do místnosti a okamžitě na sebe strhl veškerou pozornost. Byl totiž celý zmáčený, jako by promokl skrz - přestože venku bylo chladné a mrazivé počasí - rozhodně nepršelo ani nepadal sníh. Harry si všiml, že se Draco opřel o roh zmijozelského stolu a podivně schoulený jakoby rukama kryl něco pod svým pláštěm, aby to také nepromoklo.
Harryho nejprve napadlo, že by se o Draca raději neměl zajímat, Malfoy se ale choval strašlivě podivně. Neustále, jako by s někým mluvil - nejprve šeptal a místy se začal zběsile, skoro až šíleně smát. U stolu nebyl už žádný učitel a několik žáků se bázlivě dívali na Malfoye, jako by věděli, co mu je, ale příliš se ho báli, aby něco podnikli nebo se vůbec odvážili odejít. Harry za sebou dokonce zaslechl jakýsi přidušený až skoro bolestný výkřik havraspárského studenta asi tak z druhého ročníku, který se krčil na svém místě a vypadal, že naprosto zdřevěněl. Harry letmo pohlédl na Rona, ten však už odložil svoji pozdní večeři a Harry si všimnul, že se kdesi hluboko v hábitu roztržitě snaží nahmatat hůlku.
"R-rone, co to děláš?" Harry byl naprosto zaražený, ale jeho kamarád nic neřekl. Připadal si, jako by jako jediný netušil, co se právě odehrává a jako jediný také nevěděl, co má dělat. Zatímco Ron zatím lovil po kapsách hůlku, zbylý studenti se zděšeně srazili do hloučku, jako by se chtěli bránit před útokem, a naprosto zkoprnělí vyčkávali. Ani jeden nemohl chodit do vyššího ročníku, než do třetího a každý z nich alespoň jednou lítostně pohlédl ke dveřím z Velkého sálu a v očích se mu nadějně a toužebně zajiskřilo.
Nato Malfoy zvedl prudce hlavu, až mu sjela kápě a zahleděl se přímo na Harryho. Ten měl dojem, že v jeho očích ještě nikdy nespatřil tolik nenávisti, jako právě nyní. Jakoby se veškerá zloba v jeho pohledu zabodávala do Harryho a snažila se ho roztrhnout a zničit.
Harry byl nyní stoprocentně přesvědčený, že Malfoy přišel za ním. Draco se škodolibě a téměř vítězoslavně usmál a opravdu se vydal směrem k Harrymu, který za sebou zaslechl jen slabounký vzdychot jakési dívky. Neměl však čas už se ohlížet, postavil se na nohy a čekal, až se k němu Malfoy ztěžka dopotácí. Ten chodil ztěžka, jakoby za sebou ještě něco táhnul, ale odhodlanost v jeho očích jen jiskřila a vypadal přímo nadšený. Harry musel uznat, že jeho šílený pohled v naprosto bledém obličeji však budil obrovskou bázeň a respekt, přestože se Draco smál.
"Malfoyi já tě varuji!" vzkřikl na něho varovně Ron tak hlasitě, až Harry nadskočil. Nechápal však, co se děje a Malfoy už se blížil. Najednou konečně promluvil a jeho hlas zněl ještě děsivěji než jak vypadal.
"Budeš se pořád za někoho schovávat Pottere?" sykl zlostně a Harry si uvědomil, že se teď nebezpečně podobá svému otci.
"Co ode mě chceš?" vyjel po něm zostra, ale Draco se nezarazil ani se netvářil dotčeně, že Harryho nijak nezastrašil.
"Mě se ale schovávat nebudeš!" osopil se na něho a závistně se mu zablýsklo v očích.
"Jak tě napadlo, že se ti schovávám?" vyhrkl Harry podrážděně a nahmatal si v kapse hábitu svoji hůlku.
"H-harry, nech toho," špitl za ním Ron a Harry se k němu užasle otočil, nezmohl se však na žádný odpor, když jeho kamarád pokračoval, "nevíš všechno," zakončil prostě, ale to Harrymu nijak nevadilo. Byla to přeci sebeobrana, kdyby Draca napadlo zaútočit. Na to byl však příliš zbabělý.
Ani si nestihl uspořádat myšlenky v hlavě, když na něho Draco ukázal svojí hůlkou. "Zemřeš!" vzkřikl z takovou nenávistí v hlase, až Harryho opravdu přesvědčil, že má v plánu ho zabít. Ten neváhal a okamžitě reagoval stejně - vytáhl si hůlku. Hlouček žáků krčící se v rohu vykřikl a Dracův výkřik přivolal i několik studentů, kteří zřejmě byli někde na chodbě a chtěli se podívat, co se děje. Náhlý křik za dveřmi se začal rozléhat podél stěn a některý ze studentů zřejmě spěchal pro nějakého učitele.
Harry se zahleděl na Malfoyovu druhou ruku, ve které dřímal nějaký kámen - Harry znal ten kámen. Moc dobře si na něj pamatoval. Voldemort, zřejmě zaskočený tím, že se Harry dokáže ubránit kletbě Imperialismus, pověřil jednoho ze smrtijedů na konci prázdnin, aby tiridem Harryho oslabil. A opravdu se mu to dařilo.
"Draco, není to dobrý nápad," začal mu to rozmlouvat Ron a Malfoy, jako by se dostal ze svého poblouznění, podle Harryho to způsobil křik na chodbě a dusot kroků, blížících se učitelů, rozhlédl se poprvé kolem sebe, jako by se chystal uprchnout.
"Čekej mě Pottere," sykl zlostně, "já přijdu, vyzívám tě k souboji a pokud jsi tak dokonalí a odvážný, za jakého tě všichni považují, tak přijmeš," podíval se pohrdavě na Harryho.
"Kde jsi vzal ten kámen?" vyhrkl Harry, rozhodl se nevšímat si jej, dokud mu to neřekne.
"Zničím tě, jako jsi ty zničil mého otce," prskl Draco, který zřejmě jeho otázku bral jako souhlas k výzvě. "Za měsíc venku, před hájenkou toho obra, ať se ještě můžeš rozloučit s tvýma přátelíčkama," utrousil škodolibě, otočil se a zmizel.
Zanedlouho přiběhla profesorka McGonagallová celá uřícená v doprovodu několika k smrti vyděšených žáků.
"Pottere," vyhrkla užasle, "co se tu stalo? Prý jste se tu měl s někým bít," oznámila mu a rozhlížela se kolem, jako by opravdu hledala nějaké stopy po zápase.
"Ne profesorko," špitl Harry zaraženě, ještě stále si nemohl vybavit, co to všechno mělo znamenat, "k ničemu nedošlo," ujistil ji a všiml si, jak si spokojeně oddechla, že nepřišla pozdě, ale podle toho, jak pořád ještě očima klouzala po místnosti a sem tam se zahleděla na stále ještě vyděšené studenty, si byl Harry jistý, že tušila, o co šlo. Zjevně to tušil i Ron, který nyní se zájem zkoumal podlahu a věděli to i všichni ostatní, kteří se tvářili vyděšeně už když Malfoy vstoupil. Nevěděl to zas jen Harry. Do Velkého sálu ještě vběhl Střevlík.
"N-nic se nestalo," Harry netušil, jestli utěšuje profesorku McGonagallovou nebo spíš sám sebe a bylo mu to jedno.
"A to není vaším přičiněním," sjela ho rázně profesorka. "Na to, jak jste o toto místo usiloval, se zatím nijak nečiníte a jak tak pozoruji, vůbec neděláte to, co je ve vašich povinnostech," Střevlík se ani nepohnul a tvářil se jako opařený. Několik studentů zvědavě nakukovalo do Velkého sálu, komu tam ředitelka nehelvírské koleje tak nadává. Střevlík se snažil jen něco zamumlat na svoji obhajobu, dál však mlčel. Alespoň něco pozitivního pro Harryho. Ten však nyní přemýšlel o Malfoyovi.