close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nejlepší v nejhorším (část 2)

21. listopadu 2010 v 18:37 |  Harry Potter a Dech jednorožce
  Najednou se však stalo ještě něco jiného. V jizvě ho, snad poprvé v životě, zastudilo. Jako by jí projel jakýsi chlad. Harry si připadal neuvěřitelně silný. Už když Malfoy letěl vzduchem rychlostí šípu, připadalo mu, jako by měl dvakrát tak větší sílu, jako obyčejně. Nechápal, čím by to mohlo být, že si nyní připadal strašlivě dobře, musel se však věnovat Hermioně, která se vrátila zpátky v doprovodu McGonagallové a Snapea.
  "C-co se tu proboha stalo?" vyhrkla McGonagallové a jako kočka přiskočila k Malfoyovi, očividně chtěla zjistit, zda dýchá. To Harryho zamrzelo - jakoby se domnívala, že by ze vzteku dokázal Draca zabít. Začal tedy přemýšlet, jestli jí vůbec odpoví a snažil se nejdříve si svoji odpověď pořádně rozmyslet, než by řekl něco, co by si jeho třídní učitelka mohla špatně vyložit. Hermiona už ale měla očividně odpověď dávno nachystanou a naštěstí mohla říct s klidným svědomím pravdu, aniž by jí někdo podezříval, přesně tak, jak podezřívají Harryho, přestože mluví pravdu a to jen protože některé situace, které zažil, byli opravdu těžko uvěřitelné.
  "Chtěli jsme se ven trochu projít..." začala Hermiona, ale už odsud Harry věděl, že začnou problémy.
  "Už to je zakázané a navíc... U svatého Munga... jak jste se mohl pokusit o něco tak nebezpečného, pane Pottere," spalovala Harryho výhružným pohledem. A už to tu bylo zase. Ať by se stalo cokoliv, schytal by to Harry. "Víte, že jste hlídaný."
  "Ale dokud nezjistím, proč mě necháváte hlídat jako nějakého vězně, budu se ho snažit co nejvíc zbavit," vyprskl vztekle Harry a bylo mu jasné, že za normálních okolností by profesorka McGonagallová ohrnula rty, až by se jí úplně zúžily, tentokrát byla ale buď naprosto dokonale zaražená anebo ještě ospalá. Ohlédla se k Hermioně, jako by jí Harry ani nic neřekl a pokývala hlavou, aby pokračovala. V tom okamžiku po schodech přiklusal Střevlík. Měl na sobě jakési bílé a široké pižamo, div se o něj nepřizabil, jak se řítil ze schodů. Na hlavě měl naražený jakýsi zvláštní čepec, jako kdyby si na hlavě přes noc nechal narůst veliký žampion. Nebýt takové situace, Harry by se asi neudržel a vyprskl by smíchy.
  "P-propásl jsem něco?" funěl Střevlík a okamžitě zaostřil na ležícího Malfoye, kterého se McGonagallová snažila probrat. 
  "Malfoy se choval už v posledních dnech divně," poznamenala Hermiona, jako by to byla důležitá poznámka před tím, než je všechny odsoudí. "Nakonec tu Harryho odsoudil ze... smrti svého otce a zaútočil na něj," Harry si všiml, jak váhavě pohlédla na Snapea, který stál překvapivě úplně bokem a ani se nepodíval na ležícího žáka své koleje, který byl ještě pořád v bezvědomí. Podle Harryho názoru ještě čekal, až Hermiona domluví, aby se do něj poté mohl opřít pořádně a dokázat, jak moc špatný a problémový Harry je. Ten už si nepřipadal tak moc dobře a silně, jako před chvílí a mrzelo ho, že jej ten báječný pocit opustil. Najednou ho naplnila naprostá bezmoc a podivný pocit úzkosti. Věděl, že Brumbál mu věří a snad by mu věřil i nyní, i když spolu nejsou dvakrát za dobře, ale jako by tito tři kouzelníci - McGonagallová, Snape a Střevlík - měli být jeho porotou, která jej odsoudí. Připadal si divně, jako by byli jeho nepřátelé a i oni by se na něho zanedlouho měli sesypat a napadnout jej.
  "Ten hoch to má těžké, ať je jakýkoliv a ať jeho otec byl jakýkoliv," pronesla McGonagallová, "odvedu ho k paní Poymfreyové," zakončila prostě a ještě pronesla: "enervace". Harry na ni nechápavě pohlédl. Na rozdíl od Hermiony s Ronem však nebylo důvodem profesorčino obhajování, ale výraz, jaký kladla na slovo "byl". Znamená to tedy, že byl Lucius Malfoy opravdu zabit a to jeho vinou? Jak to, že mu to nikdo neřekl? Zase jej chtěli ušetřit starostí?
  Malfoy se mezi tím probral z omráčení a bez jakéhokoliv slova nebo pohledu se dle pokynů McGonagallové postavil s velikou námahou na nohy a vyšel s ní po schodech nahoru na ošetřovnu. "Vy tu počkejte," zavolala na ně ještě McGonagallová, než zmizela na schodišti. Harry cítil, jak jej někdo pevně pozoruje. Snape si jej prohlížel s jakousi zvědavostí, jako by dělal nějaký experiment a zajímalo jej, jak se jeho objekt zachová. Harry měl dojem, jako by byl v nějaké pasti a hrozilo mu a jeho dvěma přátelům nebezpečí.
  Jsou to nepřátelé, ozvalo se kdesi hluboko v hlavě, neobvinili někoho, kdo mě chtěl zabít. Harry se nadechl a ještě jednou se kolem sebe rozhlédl. Najednou mu všichni připadali podivní, jako by se chovali nějak jinak. Znovu pohlédl na Snapea, tentokrát pevně do očí.
  "Ne, Pottere, držte se," ozval se Snapeův hlas, přestože učitel lektvarů ani jednou neotevřel pusu. Harry měl dojem, jako by už blouznil, ale tak nějak nemohl odtrhnout pohled od Snapeového a tak znovu jeho hlavou zazněl ten samý hlas. "To On se vás snaží takto vyprovokovat - nenechte ho. Když mu v některých věcech můžete odolat, chce ještě zkusit vás vyprovokovat proti přátelům a všem..."
  Harrymu to v ten moment došlo. Snape ovládal myslozpyt a cítil jeho myšlenky. Jste pro něho silným protivníkem, mnohokrát jste mu unikl," zakončil konečně svůj hovor Snape a Harry se od něj odtrhl prudce pohledem a sklopil oči dolů. Cítil, jak jej Ron pevně chytil za rameno a zlobně se podíval na Snapea. Harry rychle zavrtěl hlavou, aby Ron neudělal ani neřekl nic proti tomuto neoblíbenému učiteli. Byl zatím strašlivě překvapený, že Snape užil myslozpyt. Věděl už, že umí nitrozpyt - protože jej loni tak nějak učil, Aberforth však říkal, že ne každý kouzelník zvládne o tolik těžší myslozpyt.
  Harry pevně zavřel oči, jako by jej pronásledovala nějaká strašlivá myšlenka. Přestože měl oči stále ještě pevně zavřené, před sebou jako by viděl jakési plameny. Zaslechl najednou onen chladný a bezvýrazný hlas.
  "Ale no tak Harry, jsou to nepřátelé, nebraň se tomu," zněl tak pobaveně, až to Harryho rozčílilo. Zničeho nic se mu před očima zobrazil i Voldemort, který na něj upřeně zíral svýma mrtvýma očima a úzké rty se mu pohybovali nahoru a zase dolů, jak se sípavě smál. Harry se snažil bránit tomu hrůznému pocitu zloby, který se ho zmocňoval.
  "Co je ti Harry?" promluvil na něj Střevlík odněkud z dálky a Harry cítil, jak jej nenávidí. Opravdu jej neměl rád, ale tentokrát pocítil naprostou čirou a smrtelnou nenávist, která jako by nebyla jeho.
  "Ne!" vzpíral se Harry. "NE! NE!" najednou ho někdo prudce strhl za rameno, tak bolestně, až Harryho donutil otevřít oči. Byl to Snape, který si ho prohlížel.
  "Na to jste ještě slabý, Pottere," ušklíbl se, jako pokaždé, ale najednou v jeho pohledu bylo jakési uspokojení, které značilo, že se mu ve skutečnosti něco, co Harry udělal, zalíbilo. Harry se pohlédl po ostatních, kteří na něho upřeně a vyděšeně pohlíželi, tentokrát už k nim necítil onu nenávist a zlost, ani nejistotu, jako by se nacházel na nějakém nebezpečném území plném nepřátel.
  "Na co je slabý?" divil se Střevlík a kulil na Snapea svoje, už tak rozespalé a vypoulené oči.
  "Na to, aby zápasil s Pánem zla svými myšlenkami," zakončil s ledovým klidem Snape, ale Střevlík vyděšeně vykvikl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama