Mandelík hajní
Mandelík hajní (Coracias garrulus) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi mandelíkovitých. Je blízce příbuzný s vlhou.
Popis
Manelík hajní je velký asi jako kavka, dorůstá přibližně 29 - 32 cm, váží kolem 180 g a v rozpětí křídel měří 52 - 58 cm. Je nádherně zbarvený, azurově modrý s červenohnědým hřbetem, pravoúhle zastřiženým ocasem, dlouhými křídly, silným zobákem a krátkýma nohama. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí jedinci nemají břicho azurové, ale zelenohnědé. Při zpěvu vydává drsné zvuky: "Krak, krak, krak."
Rozšíření
Hnízdí v jižní, střední a jihovýchodní Evropě, západní a střední Asii a v severní Africe. Ptáci v srpnu až září na zimu migrují do východní Afriky, odkud se do střední Evropy začínají navracet obvykle během dubna.
Ekologie
Mandelík žije v řídkých lesích a lučinách. Živí se větším hmyzem, loveným za letu, méně také drobnými hlodavci, žábami a ještěrkami. Hnízdí jednou ročně, hnízdo si buduje během května v dutinách stromů (např. po datlech), norách a zdech opuštěných staveb. Žije zpravidla osaměle, pouze v jižní Evropě také v koloniích. Snáší 4-6 vajec, o krmení mladých se starají oba rodiče. Mandelík je poměrně hojně rozšířen, nicméně v posledních třiceti letech jeho populace dosti rychle klesá.
Jméno
České jméno mandelík vychází z faktu, že tento pták číhá na kořist na vyvýšených místech, jako stromech a sloupech. Na polích jej lidé nejčastěji pozorovali, jak sedí na postavených "panácích" neboli mandelech.
Mandelík indický
Mandelík indický (Coracias benghalensis) je 26-27 cm velký pták z čeledi mandelíkovitých (Coraciidae). Díky svému modrému temenu a jasně modrým křídlům se silným, tmavě modrým pruhem je velmi výrazný. Vyskytuje se v řídkýchlesích, travinatých krajinách a v kulturní krajině na rozsáhlé části jižní poloviny asijského kontinentu v rozmezí od Iráku až po Thajsko; izolovaně je zastoupen také na Lakadivách a Maledivách. Je částečně tažný. Na kořist, kterou tvoří hmyz,členovci, malí plazi a obojživelníci, číhá z pozorovatelny, kterou se nejčastěji stávají dráty elektrického vedení nebo stromy. Je znám zejména díky výrazným zásnubním letům, které během námluv předvádí samci. Hnízdí ve stromových dutinách, v jedné snůšce pak bývá 3-5 bílých vajec.
V letu
Dudek chocholatý
Dudek chocholatý (latinsky: Upupa epops) je pták z řádu srostloprstých a jediný žijící zástupce čeledi dudkovitých (druhý zástupce, dudek velký (Upupa antaios), který se v minulosti vyskytoval na ostrově Svatá Helena, byl vyhuben během 16. století). Od května roku 2008 je národním ptákem státu Izrael.
Rozšíření
Dudek chocholatý se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy, Asie a severní a subsaharské Afriky. Je převážně tažný, evropští ptáci mají svá zimoviště v subsaharské Africe, asijští zase na jihu asijského kontinentu (viz mapka rozšíření níže). V České republice se vyskytuje jako hnízdič.
Dudek velký
Dudek velký (Upupa antaios) je vyhynulý pták z čeledi dudkovitých, blízký příbuzný dudka chocholatého (Upupa epops), který je v současnosti jediným druhem dudka na světě.
Žil pouze na Svaté Heleně v jižním Atlantiku, vyhynul na počátku 16. století, po roce 1502. Byl pravděpodobně mnohem větší než dudek chocholatý a nebyl schopen letu. Dudek velký je znám pouze z neúplné subfosilní kostry, kterou nalezl v roce 1975 paleontolog Storrs L. Olson, nález obsahuje obě korakoidy a levou stehenní kost.
Příčina vyhynutí zůstává neznámá, ale může souviset s objevením Svaté Heleny 21. května 1502 a následnou kolonizací a s tím spojeným zavlečením krys a koček domácích a ničením životního prostředí.
Dudek velký se možná živil velkými škvory Labidura herculeana, endemickými pro Svatou Helenu, kteří jsou považováni za vyhynulé, neboť je od roku 1967 nikdo neviděl.
Ibis skalní
Ibis skalní (Geronticus eremita) je vzácný brodivý pták z čeledi ibisovitých.
Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70-80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2-3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy.
V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. Z Evropy byl zcela vyhuben zhruba před 300 lety a v současné době je řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Jeho volně žijící populace je dnes odhadována na 500 jedinců v jižním Maroku a méně než 10 dalších v Sýrii, kde byl jeho výskyt nově objeven teprve v roce 2002. Stále se přitom jedná o ubývající druh, a to i přes nedávno prováděné reintrodukční programy v Turecku, Rakousku, ve Španělsku a v severním Maroku.
Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy.
Vlha pestrá
Vlha pestrá (Merops apiaster) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi vlhovitých.
Popis
Je o něco větší než kos, dorůstá přibližně 27 - 29 cm, váží 50 - 32 g a v rozpětí křídel měří 36 - 40 cm. Má štíhlé tělo s nápadně krátkým ocasem, dlouhými křídly a delším zašpičatělým zobákem. Je naprosto nezaměnitelná, má světle až tmavě hnědý hřbet, hnědomodrá křídla, modré břicho a prsa, tmavé končetiny, žluté, od prsou černě ohraničené hrdlo, černý zobák, světlé čelo a tmavé temeno a zátylek. Obě pohlaví se zbarvením neliší.
Rozšíření
Hnízdí v jižní, střední a jihovýchodní Evropě, severní Africe a v západní Asii. Evropští ptáci na zimu migrují na dlouhé vzdálenosti až na tropický africký kontinent, odkud se do střední Evropy začínají navracet obvykle během března. Asijští ptáci migrují do severozápadní a jižní Indie a Šrí Lanky. Jako letní, ačkoli nepočetně zastoupený host se pravidelně vyskytuje až do října také v České republice, každým rokem na našem území přitom hnízdí kolísavě 30 - 80 párů.
Ekologie
Vlha pestrá k životu preferuje otevřené krajiny s rozptýlenou zelení a stržemi. Jedná se o společenský druh, který se obvykle zdržuje v menších skupinách. Je převážně hmyzožravá, rychlým výpadem ze své pozorovatelny loví zejména včely, vosy, sršně, vážky nebo brouky. Nebezpečného žihadla z vos, včel a sršní se přitom zbavuje neobvyklým způsobem. Hmyzím zadečkem totiž tak dlouho tluče o nějaký tvrdý předmět, dokud žihadlo neodstraní. Denně může takovýmto způsobem ulovit až 250 hmyzích jedinců, je proto velmi užitečná.
Hnízdí v písčitých nebo hlinitých stěnách, kde si sama buduje 1 - 2 m dlouhou hlubinu, do které během června klade 5 - 8 čistě bílých vajec. Na jejich sezení, které trvá přibližně 3 týdny, se střídavě podílejí oba rodiče. O vylíhlá mláďata společně pečují dalších 32 dní.
Pohlavní dvojtvárnost
Rozdíly mezi samcem a samičkou jsou velmi těžko rozeznatelné.
Moudrost, kterou pohádkovy děd Rozum p?i?aroval Matějovi, pochází ze Ctiradovy královské hlavy. Právě v této chvíli se ke Ctiradovi blí?í Závist, o?klivá je?ibaba, kterou vyhnali z Mojmírova království, a která se vydává za Ctiradovu sest?enici. Závist postupně o?ebra?í polovinu místní ?lechty, nau?í v?echny hrbit se a nosit ?a?kovské ?epice.