Letucha malajská
Letucha malajská, resp. letuška indická (Cynocephalus variegatus Audebert, 1799) je zvláštní noční savec z čeledi letuchovitých.
Synonyma
- Galeopithecus natunae
- Galeopithecus tellonis
- Galeopithecus variegatus
- Galeopterus abbotti
- Galeopterus lautensis
- Galeopterus variegates
- Galeopterus variegatus
Popis
Letucha malajská má štíhlé tělo dosahující délky přibližně 40 cm, z toho ocas tvoří mnohdy více než polovinu. Hmotnost je v rozmezí 0,9 - 2 kg. Hlava je malá, má malé zakulacené uši a tupý čenich a velké kulaté oči. V dolní čelisti mají zvláštní hřebínkovité řezáky. Jemná srst má hnědošedou barvu se světlejšími skvrnami na hřbetě. Nápadná je rovněž osrstěná blána táhnoucí se od krku přes končetiny až k ocasu sloužící jako padák umožňující letuše klouzavý let mezi stromy až na vzdálenost přesahující 100 m. Prsty jsou opatřeny ostrými drápky, díky kterým se udrží na kmenech a větvích stromů.
Areál rozšíření
Státy jihovýchodní Asie, včetně Sundských ostrovů.
Potrava
Letucha malajská je býložravá - žere ovoce, mladé výhonky rostlin, pupeny i některé květy.
Rozmnožování
Letucha rodí velmi malá a nevyvinutá mláďata po 60 dnech březosti, podobně jako u vačnatců. Prvních 6 měsíců života mláďata žijí na matčině břiše. Ta je přenáší a chrání v jakémsi vaku, který vytvoří stočením ocasu a létací blány. Mláďata rostou velmi pomalu, teprve ve dvou nebo třech letech dorostou do plné velikosti.
Tana severní
Tana severní (Tupaia belangeri) je drobný savec z čeledi tanovitých. Obývají tropické pralesy Jihovýchodní Asie do nadmořské výšky 1000 metrů.
Popis
Tana severní je drobný živočich o hmotností 100 až 150 gramů, její délka těla je od 12,5 do 18 cm, osrstěný ocas má dlouhý 14,5 až 17,5 cm. Má dlouhé štíhlé tělo, zřetelné ušní boltce a velké černé oči. Končetiny mají stejně dlouhé,chodidla jsou lysá, prsty mají zakřivé drápky. Mají dlouhý čenich bez viditelných hmatových vousků a stejně jako ostatní tany vyvinutý podjazyk, který požívají k čistění své šedivé až šedočerné srsti.
Stravování
Jsou to všežravci, živí se různými tropickými plody, semeny i listy určitých stromů, ale hlavně svým protáhlým čenichem prohledávají spadlé listí a trouchnivějící dřevo, aby tam nalezli hlavní složku své potravy bezobratlé i drobnéobratlovce, někdy uloví i malé savce. Při hledání potravy se orientují převážně zrakem, málo čichem.
Způsob života
jsou to výrazně denní živočichové, zdržují se na stromech i na zemi. Stejně hbitě jako po zemi se pohybují ve větvích, dlouhé pohyblivé prsty s ostrými drápy umožňují pevné uchycení větví. Kořist chytají a usmrcují špičatými předními zuby, stoličky používají k drcení potravy. Při žrádle sedí na zadních nohou a kořist si přidržují předními končetinami po způsobu veverek. Samec se samicí sdílí společné hnízdo v dutině stromů.
Rozmnožování
Samice po 45 až 55 dnech březostí rodí 1 až 2 holá mláďata vážící jen 10 až 15 gramů, která ukládá do nového hnízda v dutině stromu. Rodiče shánějí přes den potravu a přebývají v jiném hnízdě, samice přichází mladé nakojit jen jednou denně. Mláďata rychle rostou, asi měsíc stará mláďata jsou odstaven a již žijí společně s rodiči a ve věku dvou měsíců jsou téměř stejně veliká. Pohlavní dospělost dosahují za 2 až 4 měsíce. Dožívají se v přírodě asi pěti let a v umělých chovech 12 let.
Tana obecná
Tana obecná (Tupaia glis) je malý savec z čeledi tanovitých (Tupaiidae). Průměrná tělesná délka se pohybuje mezi 16 až 21 cm a průměrná hmotnost okolo 190 g. Barva srsti je velice různorodá. Od rudě hnědé, našedlé až černé, břicho je bělavé. Její dlouhý ocas, který dosahuje délky 12-21 cm je hustě osrstěný a téměř dosahuje stejné délky, jako celé tělo tany. Tlapky jsou holé, ale mají ostré drápky a i nad nosem má neosrstěné místo. Obě pohlaví jsou si velmi podobná.
Tana obecná patří k největším zástupcům své čeledi. Obývá převážně jihovýchodní Asii, zvláště nížiny v deštných lesech Thajska, Malajsie, Indonésie a blízkých ostrovů.
Tana obecná je denní a velice mrštné zvíře, které před nebezpečím dokáží velice rychle uprchnout. Přes noc tany spí nejčastěji v dutině padlého stromu nebo mezi kořeny. Obývají jak stromy, tak i, a to je u tohoto druhu běžnější, zem. Zde aktivně hledají potravu, kterou tvoří především hmyz (zvláště mravenci), ovoce, listy, pupeny, semena a zřejmě i drobné myšky a malí ptáci. Žije většinou samotářsky, ale přílišnou výjimkou není ani život v párech.
Rozmnožuje se v průběhu celého roku. Svá hrubá hnízda si staví především v dutinách padlého stromu nebo mezi kořeny a v Malajsii, kde je rozmnožování tan sledováno nejčastěji, rodí samice po 46 až 50 dnech jedno, nebo méně častěji až tři mláďata. Ta se rodí zcela holá a slepá a hnízdo opouštějí zhruba po 33 dnech.
Tana obecná je nejpočetnějším a nejčastěji chovaným druhem ve své čeledi. Jelikož se daří tany obecné hojně rozmnožovat i v zajetí, zatím jim vážná nebezpečí nehrozí. Má také největší lokalitu rozšíření a proto je v Červeném seznamu IUCN ohodnocen jako málo dotčený druh.
Tana péroocasá
Tana péroocasá (Ptilocercus lowii) je druh tany žijící v Indonésii, Malajsii a Thajsku. Je jediným známým členem rodu Ptilocercus a čeledi péroocasovití (Ptilocercinae). Jméno získala podle vzezření svého ocasu (viz obrázek). Je široce známa jako nezdolný pijan.
Nezdolný pijan
Většinu potravy tany péroocasé tvoří přirozeně zkvašený nektar palem rodu Eugeissona, který může obsahovat až 4 % alkoholu. V její krvi lze po vydatné konzumaci nalézt takové koncentrace ethanolu, že by to u člověka způsobilo smrt, popřípadě těžké bezvědomí, tana péroocasá však za této situace nevykazuje absolutně žádné známky opilosti. Z tohoto důvodu je předmětem intenzívního výzkumu, neboť vědci doufají, že jim poznání procesu, jakým se brání opilosti, pomůže s hledáním prostředku proti otravě alkoholem.
Lori štíhlý
Lori štíhlý (Loris tardigradus) je malý primát z čeledi outloňovitých (Lorisidae) a nejznámější zástupce rodu lori(Loris), který obývá deštné, světlé a lužní lesy na Srí Lance (Cejlonu) a v jižní Indii. Jeho první název lori pochází zholandského slova loeris, což znamnená klaun. Lori tento název získal díky svému komickému vzhledu.
Popis
Lori je malá poloopice, která má na hřbetě a hlavě šedou, rezavou nebo hnědou a na břiše světlejší srst. Nejnápadnější jsou jeho obrovské oranžové oči, kolem kterých má černé zvýraznění a které mu napomáhají vidět ve tmě. Nápadné jsou i jeho dlouhé končetiny na kterých má palec postavený proti ostatním prstům, což mu skvěle pomáhá se pevně držet na větvích stromů. Jeho tělo měří 18-26 cm a ocas mu chybí, je zakrnělý. Hmotnost se pohybuje circa od 85 do 350 g. Lori je velmi starobylý druh a patří k jedné ze sedmi čeledi poloopic, od nichž odvozujeme dnešní opice.
Biologie a chování
Podrobnosti o životě loriho štíhlého se získávají velice těžce, jelikož je to typicky noční živočich a pohybuje se vysoko v korunách stromů, kde tráví i většinu svého života. Přes den spí smotaný v klubíčku a pevně se drží větve, což dokazuje i fakt, že strhnout spícího a držící ho se loriho ze stromu je velice složité a namáhavé. K tomu, že se může neustále několik hodin pevně držet větví ve spánku mu umožňuje jeho rozvinuté svalstvo, které vydrží až neuvěřitelné vypětí. Velkou a známou charakteristikou loriho štíhlého je i jeho pomalý a váhavý pohyb, který se stal spolehlivou charakteristikou všech členů čeledi outloňovitých. Jeho pomalý pohyb mu představuje obrovskou výhodu, jelikož je pro dravce méně viditelným, ale zároveň se tak stává snadnou kořistí hadů a jiných predátorů, kteří se pohybují po zemi.
K zorientování ve velké tmě, ve které se pohybuje, má své velké oči, které ve tmě svítí. Důležitým faktorem je však i jeho stopa, pach, který za sebou zanechává a který mu pomáhá za svítání najít znovu cestu ke svému stromu, kde přečkával minulou noc. Tento pach slouží také k dorozumívání mezi jednotlivci. Jeho způsob lovu potravy je prostý. Velice pomalu a neslyšně se přiblíží ke své oběti, nejčastěji k hmyzu - zvláště sarančí - ale i ještěrek, malých ptáků, jejich vajec, a pokud se dostane do odpovídající vzdálenosti, rychle oběť chytí pevně do svých rukou a sežere ji. Jeho potrava je však i rostlinná, např. výhonky, nejrůznějšími plody nebo listy.
Loriové mají skvělý sluch a dokáží postřehnout i ty nejjemnější šelesty. Žijí obyčejně v párech nebo v malých skupinách, samostatně jen velice zřídka. V Indii se lori štíhlý rozmnožuje dvakrát ročně, většina porodů v květnu a v prosinci. Samice rodí nejčastěji 2-3 mláďata, která se ihned po narození chytí matky za srst na břiše a ihned hledají struky. Samice svá mláďata při spánku pečlivě skryje v klubíčku. Zavěšené na matce zůstávají mláďata celý rok, poté se osamostatňují a matku následně opouštějí.
U loriho štíhlého rozeznáváme dva poddruhy:
- Loris tardigradus tardigradus
- Loris tardigradus nycticeboides
Hrozby
Lori štíhlý patří mezi ohrožené živočichy a je tudíž zapsán do Červeného seznamu ohrožených živočichů (IUCN). Největší hrozbou pro něj představuje tvrdé ničení jeho původního biotopu. Velkou hrozbu představuje i globální oteplování, které významně ovlivní jeho aktivový plán podle počasí, tedy síly slunce, což by mohlo nešťastně zapůsobit na jeho zrak. Hrozí mu i to, že by začal být následně využíván jako laboratorní zvíře. Hrozeb je opravdu plno, ale je nutné uvést ještě dvě další základní hrozby, mezi které patří poprava elektrickým vedením a nelegální obchodování se zvířaty.
Outloň jávský
Outloň jávský (Nycticebus javanicus) je poloopice z čeledi outloňovitých. Žije pouze na ostrově Jáva v Indonésii, kde obývá tropický deštný les. Někdy je také outloň jávský uváděn jako podruh outloně váhavého Nycticebus coucangsubspec. javanicus É. Geoffroy, 1812.
Popis
Outloň jávský je poměrně malý, jeho váha je udávána mezi 560 až 1200 gramy, měří asi 30 cm. Má světle hnědousrst s tmavým pruhem na zádech, přes čenich má svislý světlý pás. Kolem velkých očí má černé nebo hnědé okruží, které jeho oči zvýrazňují. Oči mu umožňují dobré noční vidění, vidí však jen černobíle. Uši celkem malé, má skryty v srsti. Zakrslý ocas je dlouhý 1 cm. Končetiny má poměrně krátké, k vůli nim působí zavalitým dojmem. Pod lokty předních končetin vyměšuje, stejně jako ostatní outloni, mírně jedovatý sekret, který si roztírá po srsti.
Stravování
Jsou to všežravci, potravu si však opatřují jen v korunách stromů. Konzumují plody, květy, mladé výhonky a listy, stromovou pryskyřici, hmyz i další bezobratlé, které chytá předními tlapkami.
Způsob života
Jsou to noční živočichové, kteří celý svůj život stráví v korunovém patře tropických stromů. Den přespí v hustých větvích nebo v dutinách, s příchodem noci se vydávají na lov. Po větvích neskáčou, ale loudavě popolézají. Lezou i hlavou dolů. Většinou se větve drží alespoň třemi končetinami, ve svých končetinách mají vekou sílu. Mají více obratlů než ostatní outloňovití a proto se mohou na větvi i otočit. V období odpočinku mohou na větvích i viset pověšeni za končetiny.
Mimo reprodukční období jsou samotáři, nemají vyhraněná teritoria, při setkání s jiným outloněm nedochází ke konfliktům. Mezi sebou se dorozumívají hlasovými projevy, pachy a rituálním chováním.
Rozmnožování
Outloň jávský si nevytváří harémy, nežije se samicemi pohromadě. Březost samice je asi 5,5 až 6 měsíců, většinou se narodí jedno mládě. Samice ho kojí až 6 měsíců a pak ještě 3 měsíce opatruje, samec žije odloučeně. Pohlavní dospělost dosahují samci okolo 20 a samice 24 měsíců. Mají průměrnou délku života 12 až 14 let.
Ohrožení
V případě ohrožení kouše, stočí se do klubíčka a nastavuje srst natřenou svými jedovatými výměšky žláz nebo spadne se stromu. Mezi jeho přirozené nepřátele patří krajta, jestřáb nebo orel. Více než těmito dravci je ohrožován pytláky, nedovoleným obchodováním a ničením jeho přírodního prostředí.
Outloň jávský je podle červeného seznamu IUCN prohlášen za ohrožený druh.
Outloň váhavý
Outloň váhavý (Nycticebus coucang) je ploskonosá poloopice z čeledi outloňovitých.
Popis
Dospělí jedinci dosahují výšky 21 - 40 cm. Je pokryt jemnou šedohnědou srstí, v nichž se téměř ztrácejí jeho malé zakulacené uši a zcela zakrslý ocas. Jeho velké oči se žlutými duhovkami mu dodávají jakýsi ustrašený výraz, ale v noci jsou mu pomocníkem při lovu.
Způsob života
Patří mezi noční živočichy, přes den spí přitisknutý k středně silným větvím stromů, připomínaje spíše mechový chomáč. Lovit a sbírat potravu začíná při západu slunce. Na rozdíl od ostatních poloopic není tak obratný, svými pomalými, téměř rozvážnými pohyby, kdy pozvolna posunuje jednu končetinu za druhou, by zdálky mohl připomínat spíš koalu. Šplhat ale dovede výborně a to i pozpátku po svislých větvích a kmenech.
Potrava
Outloň loví drobné obratlovce a hmyz, ale v jeho jídelníčku spíše převládají rostlinné výhonky, různé květy, listí, ořechy a plody.