9. listopadu 2010 v 15:46
|
Lemčík velký
Lemčík velký (Chlamydera nuchalis) je běžný zástupce čeledi lemčíkovitých obývající suché lesy a křovinaté porosty v blízkosti vody na rozsáhlém území severní Austrálie.
Dorůstá 33-38 cm a je celý šedý s tmavšími křídly a ocasem. Samci mají navíc na rozdíl od samic růžovou chocholku na hlavě.
Podobně jako většina ostatních druhů lemčíků staví v trsu trávy i tento druh loubí. To následně zdobí ulitami plžů a snaží se upoutat pozornost samic, které sami následně provádí inkubaci vajec a starají se i o již vylíhlá mláďata.
Lemčík hedvábný
Lemčík hedvábný (Ptilonorhynchus violaceus) je zpěvný pták z čeledi lemčíkovitých.
Dorůstá 28-32 cm. Samci jsou celí leskle modří se světlým zobákem a hnědými končetinami, samice a mladí ptáci jsou svrchu olivově zelení s hnědými křídly a ocasem a spodinu těla mají žlutou s jemnými černými pruhy.
Obývá deštné lesy východní Austrálie v rozmezí od jižního Queenslandu poVictorii. Izolovaná populace žije také v severním Queenslandu.
Podobně jako všichni lemčíky má i tento druh velmi zajímavé a originální námluvy. Samci v trávě staví chodbičku, tzv. loubí, kterou po stranách zdobí šťávou a na zem pokládá různé barevné, nejčastěji modré, žluté a lesklé předměty, například bobule, květy, papíry, sklo nebo kusy plastu. Zajímavostí je, že s pokročilým věkem samci dávají přednost modrým předmětům před ostatními. Samice si tato loubí prohlíží a samci se přitom snaží upoutat jejich pozornost tancem. Na následné stavbě hnízda i na inkubaci vajec se však již podílí samotná samice.
Křivka velká
Křivka velká (Loxia pytyopsittacus) je středně velký pěvec z čeledi pěnkavovitých. Od příbuzné křivky obecné se liší především poměrně větší hlavou a mohutným zobákem s esovitě prohnutým okrajem dolní čelisti (podobá se zobáku papoušků). Hnízdí na severu a východě Evropy v lesích s převahou borovic. Do České republiky zaletuje jen zřídka.
Křivka obecná
Křivka obecná (Loxia curvirostra) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.
Popis
- Délka těla: 17 cm
- Rozpětí křídel: 28 cm
- Hmotnost: 94 g
Křivka obecná je nápadný pták (mírně větší než vrabec) se silně stavěným tělem, nápadně krátkým ocasem a charakteristickým zakřiveným zobákem s překříženými špičkami (odtud název). Samec je cihlově červený s hnědými křídly a ocasem, šedým zobákem a hnědými končetinami. Samice je méně nápadná, nejčastěji olivově žlutozelená s křídly a ocasem stejně zbarvenými jako samec. Mladí ptáci se podobají samicím. Jsou olivově zelení s tmavohnědým žíhaním.
Ve střední Evropě bývá velice často zaměňována se vzácnější křivkou bělokřídlou (Loxia leucoptera), která má bílé pruhy na křídlech, a skřivkou velkou (Loxia pytyopsittacus), která má zase větší hlavu a mohutnější zobák.
Rozšíření
Jde o hojně rozšířeného pěvce žijícího v Evropě, Asii a Severní Americe. Současná populace je přitom odhadována na 15 000 000 jedinců, kteří žijí na ploše větší než 10 000 000 km2.
Oblast hnízdění, početnost i doba výskytu ve střední Evropě se každoročně mění v závislosti na úrodě semen. Nepravidelné přesuny mají často charakter invazí. Často celá populace opustí oblast a na několik let osídlí invazivně jiné území. V České republice jde o prozatím běžného obyvatele jehličnatých lesů. Ročně u nás hnízdí asi 30 - 100 000 párů a zimuje 30 - 120 000 jedinců.
Ekologie
Mimo hnízdění žije křivka obecná obvykle v menších, rozvolněnějších hejnech. Je velice obratná, rychle přeskakuje z větve na větev, často visí i vzhůru nohama. Je typickým semenožravcem, který požírá výhradně semena jehličnatých stromů, především smrků a borovic. Často se ozývá tvrdým "kip kip", zpěv tvoří směs trylků a vrzavých a praskavých zvuků.
Hnízdí po celý rok, nejčastěji v době od prosince do května, v závislosti na množství potravy jednou i dvakrát do roka. Dobře ukryté hnízdo si staví nejčastěji na smrcích ve výšce 4 až 5 m. Během března do něj klade 3 - 4 vejce o velikosti 22 × 16 mm, bílá s černými a hnědými skvrnami, jejichž inkubační doba trvá 14 - 16 dní. V chladném období samička opouští hnízdo jen zřídka a nechává se krmit samečkem. Rodiče mláďata krmí až do té doby, dokud jim neztvrdnou a nezakřiví zobáčky (14-20 dní).
Poddruhy
U křivky obecné rozeznáváme asi 21 poddruhů. V České republice se přitom vyskytuje pouze jeden - křivka eurosibiřská (L. c. curvirostra).
Chov a kulturní význam
Křivka obecná byla v minulosti vítanou kořistí čižbářů. Od prehistorie, po celý středověk a v novověku až do poloviny 19. století byla spolu s jinými pěnkavovitými ptáky běžně chytána jako zdroj potravy. Od nepaměti až do 40. let 20. století byla oblíbeným a rozšířeným klecním ptákem, zejména v horských oblastech. Například v pověrách jizerskohorských horalů voda, ve které se křivka vykoupala platila za léčivou. Pověrčiví horalé věřili, že křivka chrání dům před bleskem nebo má schopnost "vytáhnout" z nemocného horečku. I v současnosti jsou chování a dále rozmnožováni jedinci v přímé péči člověka pocházející z registrovaných chovů (v souladu s platným zákonem na ochranu přírody a krajiny). Takový chov je cenným zdrojem poučení a i informací o bionomii druhu. V zajetí se objevují vedle přírodně zbarvených ptáků i některé barevné mutace. Křivky s oblibou vyzobávají vápennou omítku ze zdí chalup v horských oblastech. Škody však patrně nejsou významné.
Křivka bělokřídlá
Křivka bělokřídlá (Loxia leucoptera) je středně velký pěvec z čeledi pěnkavovitých. Od příbuzné křivky obecné se liší především širokými bílými páskami v křídle (někteří jedinci křivky obecné mohou mít slabé křídelní pásky) a širokými bílými špičkami ramenních letek. Samci jsou světleji červení, obě pohlaví mají kontrastnější skvrnění na hřbetě. Hnízdí pravidelně v Rusku, v některých letech i ve Finsku a Švédsku; dává přednost modřínovým šiškám.
Pěnkava obecná
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je široce rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a díky svému častému výskytu v těsné blízkosti lidských obydlí je i dobře známá. Samec je díky svému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Naproti tomu samice je převážně nevýrazně hnědá se světle růžovým břichem.
Pěnkava obecná je převážně semenožravá, u mlaďát však hraje významnou složku potravy i hmyz. Hnízdí v hustých keřích nebo na stromech, kde si staví úhledné hnízdo maskované mechem a lišejníkem.
Popis
Pěnkava obecná je velká asi jako vrabec domácí, dorůstá 14 - 16 cm, v rozpětí křídel měří 24,5 - 28,5 cm a dosahuje hmotnosti kolem mezi 18 - 29 g. Má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky.
Samec je díky svému charakteristickému zbarvení naprosto nezaměnitelný. Ve svatebním šatě má jasně hnědočervený hřbet, růžovou spodinu těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec. V letu i v klidu jsou u obou pohlaví patrné také dva výrazné bílé pruhy na křídle a ocase. V prostém šatě je samec o něco méně výrazný a má poněkud bledší opeření, stále je však velmi charakteristicky zbarven.
Samice jsou po celý rok nepříliš výrazné, svrchu zelenošedé a spodinu těla mají šedou s růžovým nádechem. Mladí ptáci jsou samicím velmi podobní, na rozdíl od nich však nemají zelenavý ocas.
Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá.
Hlas

Zpívající samec na větvi stromu Ozývá se velmi často a charakteristicky, obvykle jasným pink (při vábení) nebo trif (známým jako "volání deště"), za letu také známým jip-jip a při znepokojení nebo vyrušení nevýrazným ce-ce-ce-ce. Samec zpívá z vyvýšených míst, nejčastěji z koncových větví stromů a keřů od února do července, často je velmi snadno určitelný i díky vystavování své jasně oranžové hrudi.
Zpěv pěnkavy obecné je všeobecně známý a tvořený řadou zvučných jasných tónů (v základu rrr-čafčafčafrajčák).
Trvá maximálně 5 sekund, za minutu ho tak samec může zopakovat až 10 ×. Má navíc i 2 nebo 3 odlišné verze a v různých částech světa je jeho podoba proměnlivá. Samci zprvu obvykle opakují zpěv po ostatních zástupců svého druhu, ale občas mohou odposlouchat i hlasy jiných druhů pěvců, např. kanárů.
Pěnkava obecná
Nahrávka s hlasem
Rozšíření

Lesy s bohatým podrostem představují pro pěnkavu obecnou přirozený biotop
Pěnkava obecná je velmi rozšířený pěvec, jehož domovinou je Evropa, Asie a Afrika. Hnízdí prakticky v celé Evropě s výjimkou Islandu a nejsevernější části Skandinávie, v Asii zasahuje na západě až po Afghánistán. Izolovaně hnízdí také v severní Africe. Je částečně tažná, ptáci ze střední Evropy na přelomu září a října migrují směrem do západní a jihovýchodní Evropy, odkud se zpět začínají navracet již během března.
Člověkem byla pěnkava obecná zavlečena také do Austrálie a na Nový Zéland.
Obývá celou řadu krajin. Nejčastěji se vyskytuje v lesích, parcích a zahradách, kde se jí nabízejí vhodná hnízdní místa a snadno dostupná potrava, po vyhnízdění se také často přesouvá na hospodářskou půdu, do sadů, na břehy řek či jiná otevřená prostranství.
Početnost
V současné době je pěnkava obecná s téměř 220 000 000 jedním z nejhojnějších ptáků Evropy. Velice rozsáhlý má i areál rozšíření, který zaujímá plochu velkou přibližně 10 milionů km². Díky své hojnosti je od roku 2008 v Červeném seznamu IUCN oficiálně zařazena mezi málo dotčené druhy a zatím u ní proto nebyla zahájena žádná oficiální ochranářská opatření.
V České republice patří pěnkava obecná mezi nejhojněji hnízdící druhy ptáků a časté návštěvníky zahrad. Vyskytuje se na celém jejím území od nížin až po nadmořskou výšku 1510 m. Její stavy jsou v současné době stabilizované, v letech 2001 - 2003 na našem území hnízdila v počtu 4 - 8 milionů párů. Ptáci hnízdící v České republice jsou převážně tažní a proto zde ročně zimuje "pouze" 0,8 - 1,6 milionů jedinců.
Ekologie
Pěnkava obecná se mimo hnízdní období, kdy se združuje do párů, vyskytuje samotářsky, přes zimu i ve společnosti s jinými zrnožravými ptáky, nejčastěji s pěnkavou jikavcem. Zdržuje se přitom hlavně na stromech, ale pro potravu většinou slétá na zem.
Potrava

Pár pěnkav obecných při hledání potravy Patří mezi zrnožravé ptáky, tzn. že značnou část potravy u ní zabírají semena, u tohoto druhu konkrétně až tři čtvrtiny, převážně přitom semena plevelná a obilná, zbylou jednu čtvrtinu z celkové potravy tvoří bobule, pupeny a malí bezobratlí živočichové (hmyz, pavouci, housenky), kteří hrají významnou roli hlavně u mláďat. Přes zimu, kdy je potravy nedostatek, se stálí ptáci stahují více do parků a zahrad a proto bývá často k vidění i na krmítkách, kde preferuje zejména slunečnicová semena.
Predátoři
Pěnkava obecná je díky své malé velikosti a velké hojnosti častou obětí nejrůznějších predátorů. Dospělí ptáci se stávají častou kořistí jestřábovitých dravců (krahujců, poštolek), sov a koček, na vejcích a holátkách se často přiživují zase ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).
Rozmnožování
Samec je v období rozmnožování silně územní a ze svého teritoria vyhání všechny možné samčí konkurenty. Při námluvách načechrává peří a pozornost samice se snaží upoutat vábením a vystavováním své jasně zbarvené hrudi.
Na stavbě hnízda, která začíná již v březnu, se podílí pouze samice. Je obvykle umístěno ve výšce 2 - 10 metrů na bočních větvích stromů nebo keřů a základním materiálem pro jeho stavbu jsou rostliny a kořínky, které slepuje pavučinami, z vnitřní strany jej často vystýlá pery a ze strany vnější hnízdo maskuje lišejníky, mechem a občas i jiným měkkým materiálem.
Hnízdí jednou nebo dvakrát do roka, jednou v rozmezí od dubna do května, popřípadě podruhé v rozmezí od června do července. V každé snůšce bývá 4 - 6 světlých, 19 × 14,5 mm velkých vajec s řídkým tmavým skvrněním, na jejichž sezení se podílí pouze samice. Mláďata se líhnou po 12 - 13 dnech a zprvnu jsou oběma rodiči krmena malými bezobratlovci. Hnízdo opouští zhruba po 13 - 14 dnech.
Zatím nejstarší zaznamenaný jedinec se ve volné přírodě dožil celých 14 let.
Pěnkava jikavec
Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.
Popis
- Délka těla: 14 - 17 cm
- Rozpětí křídel: 25 - 28 cm
- Hmotnost: 22 - 27 g
Pěnkava jikavec je velká stejně jako její hojnější příbuzná pěnkava obecná. Má štíhlé tělo, poměrně dlouhý ocas a krátký zašpičatělý zobák. Samec ve svatebním šatě má šedou až černou hlavu, zátylek, hřbet, ocas a křídla s dvěma viditelnými pruhy. Hruď je oranžová, břicho a kostřec bílé, zobák a končetiny nažloutlé, na bocích má hnědé skvrny. V prostém šatě je zbarvený podobně jako samice, která má hlavu a hřbet oranžovou s černým skvrněním. Od pěnkavy obecné ji spolehlivě rozeznáme díky oranžové hrudi a tmavému hřbetu.
Rozšíření
Hnízdí v rozmezí od Britských ostrovů a Skandinávského poloostrova po Estonsko a Kamčatku. Zimuje ve střední ajižní Evropě, severní Africe, Pákistánu, Indii, Číně a v Japonsku. Současná evropská populace čítá zhruba 25 - 43 000 000 jedinců.
V České republice se vyskytuje pravidelně jako zimní host, který se na našem území zdržuje od října do dubna. Každoročně u nás zimuje zhruba 200 - 40 000 jedinců, jejichž stavy viditelně kolísají.
Žije především v otevřených jehličnatých, břízových a bukových lesích, na lesních mýtinách a v plevelnatých lokalitách.
Chování
Pěnkava jikavec žije zpravidla v hejnech, často ve společnosti pěnkav obecných. Jde o velice zdatného letce. Ozývá se charakteristickým nosovým "tééép" či "kvek".
Živí se drobným hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, přes zimu vyhledává především semeny různých rostlin a stromů (zvláště pak bukvice).
Hnízdo si staví nejčastěji na jehličnatých dřevinách. Díky jeho zamaskování lišejníkem a travami je většinou dobře ukryté. Během května až července do něj klade 3 - 8 bílých vajec s černým skvrněním. Na vejcích sedí po dobu 11 - 12 dní pouze samice.
půjčka pro eu občany :-P