Labuť malá
Labuť malá (Cygnus columbianus) je malý druh labutě, ptáka z řádu vrubozobých. Podobá se labuti zpěvné, jediným výrazným rozdílem je tvar žluté skvrny u ozobí. U labutě malé je rozsah žluté menší než plocha černého zbarvení zobáku, směrem dopředu končí tupě až zaokrouhleně, nedosahuje k nozdrám (platí pro evropský poddruh bewickii, americký poddruh columbianus má jen malou žlutou skvrnku před okem). Jiné rozdíly, jako relativně kratší krk, jsou mnohem méně výrazné a u jednotlivých ptáků obtížně posouditelné. Mladí ptáci jsou šedohnědí. Hnízdí daleko na severovýchodě v tundře u Severního ledového oceánu, zimuje v severozápadní Evropě. Vzácně zaletuje také do České republiky, kde byla dosud zaznamenána 21×, včetně hejna 20 ex. v únoru 2001 na rybníce u Šumvaldu.
Labutě malé, v pozadí mladý pták s šedohnědou hlavou
Taxonomie
Labuť malá v užším pojetí (Cygnus bewickii) bývala oddělována od severoamerické labutě malé (C. columbianus) jako samostatný druh. Oba poddruhy jsou odlišitelné na základě rozsahu žluté barvy na zobáku; někteří autoři upozorňují na existenci přechodných typů. V současné době došlo k rozšíření areálu obou poddruhů, které nyní hnízdí sympatricky v severovýchodní Sibiři. V tomto místě bylo zaznamenáno vzájemné křížení a smíšené páry již v 70. letech 20. století, jejich zastoupení v populaci není známé. Na základě současných znalostí je rozdělení druhu na dva samostatné považováno za nepodložené.
Labuť malá (dospělý pták)
Labuť velká
Labuť velká (Cygnus olor) je velký vrubozobý pták z čeledi kachnovití.
Popis
- Délka těla: 145 - 160 cm
- Rozpětí křídel: 235 cm
- Hmotnost: 8 - 12,5 kg
Mladý pták
Labuť velká patří mezi naše největší ptáky. Má dlouhé, bíle zbarvené tělo s krátkým ocasem, černýma nohama, obloukovitě zahnutým štíhlým krkem a oranžovým zobákem s hrbolem na kořeni, který je u samce viditelně větší než u samice.
Mláďata v prachovém peří jsou šedobílá, mladí ptáci jsou hnědošedí s černým zobákem bez hrbolu. Labuť létá s pomalými údery křídel a nataženým krkem. Ve střední Evropě si ji můžeme splést snad jen s podobně velkou labutí zpěvnou (Cygnus cygnus), která má černožlutý zobák.
Rozšíření a početnost
Labuť velká obývá stojaté i pomalu tekoucí vody na velkém území Evropy a v mírných oblastech v rozmezí odvýchodní, severní až po západní Asii. Postupem času byla vysazena také v Austrálii, na Novém Zélandu, Islandu,Faerských ostrovech, v jižní Africe a ve Spojených státech amerických. Současná žijící populace je stále početná - čítá zhruba 600 - 620 000 jedinců. Labuť je částečně tažný pták; evropské populace migrují především doseverní Afriky, asijské do střední a jižní Asie.
V České republice se labuť velká chovala nejprve jako okrasný pták v zámeckých parcích a ve volné přírodě se vyskytovala jen velice ojediněle. Během druhé poloviny 20. století se začala výrazně šířit a na několika místech vytvořila nové populace. Přibližně v současné době na našem území pravidelně hnízdí zhruba 600 - 700 párů, které mají svá hnízdiště např. v Praze na nábřeží kolem toku řeky Vltavy. V posledních letech se její početnost v Česku mírně zvyšuje.
Chování
Letící labuť
Mimo období rozmnožování, kdy žije labuť velká spolu se svým partnerem, se zdržuje samostatně nebo v menších hejnech, která se během tahů seskupují.
Nijak výrazně se po celý rok neozývá, díky čemuž získala i svůj anglický název Mute Swan (doslova přeloženo jako němá labuť). Výjimkou jsou pouze hvízdavé zvuky, které vydávají křídla za letu a syčení vydávané na obranu teritoria a obvykle doprovázené esovitým prohýbáním krku a máváním křídel.Labuť velká se živí zejména vodními rostlinami, občas si jídelníček zpestří také starým pečivem, které jí lidé házejí do vody.
Mláďata v prachovém peří
Na rozdíl od příbuzné labutě černé (Cygnus atratus) jsou samci v období rozmnožování silně územní. Opravdovou podívanou jsou velice složité námluvy trvající obvykle jen několik minut, při kterých se obě pohlaví zvedají nad vodu, máchají křídly, roztahují ocasy, kroutí krkem a vzájemně se o sebe třou.
Velké hnízdo z proutí a rákosu staví na okrajích jezer, rybníků a na březích tekoucích vod. Samice do něj klade obvykle během května 4 až 8 zelenavých vajec o velikosti 112 × 75 mm. Na vejcích sedí především samice, samec zatím střeží okolí a na hnízdě ji zastupuje pouze ve chvíli, kdy si samice hledá potravu. Inkubační doba trvá zhruba 35 - 38 dní. Nekrmivá mláďata poté doprovázejí oba rodiče asi dva měsíce.

Labuť zpěvná
Labuť zpěvná (Cygnus cygnus) je velký vodní pták z čeledi kachnovitých rozšířený v subarktických částech Eurasie a Severní Ameriky.
Popis
Labuť zpěvná dorůstá podobné velikosti jako labuť velká, na délku měří průměrně 150 cm, váží 4,5 - 8,2 kg a v rozpětí křídel má 200 cm. Stejně jako ostatní labutě má robustní tělo, velmi dlouhý a štíhlý krk a silný zašpičatělý zobák. Je celá bílá s černými končetinami, v zimě má opeření na hlavě a krku světle hnědé zbarvení.
Od velmi podobné labutě malé, s kterou bývá ve volné přírodě často zaměňována, ji můžeme rozeznat zvláště díky černožlutému zbarvení zobáku. Žlutá barva na zobáku labutě zpěvné je totiž protažena klínovitě dolů dopředu, u labutě malé však končí rovně. Obě pohlaví labutě zpěvné se zbarvením neliší. Mladí ptáci jsou světle šedí. Téměř vždy drží při plavání natažený krk, čímž se liší od všech labutí, které se vyskytují na území České republiky.
Rozšíření
Labuť zpěvná hnízdí na rozsáhlých vodních plochách na širokém území subarktické Evropy, příležitostně bývá zaznamenána také na západě Severní Ameriky. I přes svou mohutnou velikost je velmi vytrvalý a zdatný letec, který ke svým zimovištím v severní Evropě a východní Asii pravidelně cestuje obvykle několik set kilometrů. V České republice je k vidění především na začátku zimy při průtahu, nepravidelně na našem území v malém počtu (max. 15 jedinců) i zimuje a ojediněle se u nás zdržuje i přes léto. Labuť zpěvná je stále poměrně hojným druhem labutě. V roce 2004 čítala její populace odhadem asi 180 000 jedinců.
Ekologie
Žije obvykle v menších skupinách, občas se vyskytuje i ve velmi početných, až 1000 členných hejnech. Tvoří trvalé páry, které spolu obvykle setrvávají po celý život. Podobně jako ostatní labutě se živí především vodními i suchozemskými rostlinami, často také navštěvuje pole, kde požírá obilniny a cukrovou třtinu. V letu i na vodě se velmi často ozývá troubivým "anghe".
K hnízdění preferuje nejrůznější typy bažin, může však zahnízdit v těsné blízkosti prakticky jakýchkoliv velkých vodních ploch. Hnízdo si staví především z rákosu a jiných travin rostoucích poblíž vody. Obvykle klade 4 - 7 (maximálně 12) vajec, na kterých sedí téměř výhradně samice. Samec při hnízdění hlídá okolí a svou družku na hnízdě střídá pouze v případě, pokud si jde hledat potravu. Mláďata se z vajec líhnou zhruba po 36 dnech. Prachové peří u mláďat je šedé nebo hnědé a plně mizí zhruba mezi 80. až 90. dnem života.
Labuť koskoroba
Labuť koskoroba (Coscoroba coscoroba, dříve Cygnus coscoroba) je nejmenší ze všech žijících labutí. Pro svou nápadnou odlišnost od svých nejbližších příbuzných je v současné době již zařazena do samostatného a odděleného rodu Coscoroba popsaného v roce 1853 německým přírodovědcem Ludwigem Reichenbachem.
Labuť koskoroba dorůstá přibližně 90 - 115 cm, váží 3,2 - 5,4 kg a v rozpětí křídel měří kolem 1,57 m. Stejně jako ostatní labutě má velké, zavalité tělo, delší krk a nápadně krátký ocas, ale svým celkovým vzhledem připomíná spíše husu. Je celá bílá s červenými končetinami a zobákem a s šesti tmavými vnějšími letkami, které jsou výrazné především za letu. Samec se od samice zbarvením nijak neliší, mladí ptáci jsou částečně šedohnědí.
Labuť koskoroba hnízdí v Jižní Americe v rozmezí od jižní Chile a střední Argentiny až po Ohňovou zemi a Falklandské ostrovy. Je tažná a na zimu pravidelně migruje směrem do střední Chile, severní Argentiny, Uruguayje a do jihovýchodní Brazílie. V současné době je její populace odhadována přibližně na 100 000 jedinců.
K životu preferuje mělké bažiny a laguny. Živí se především trávou, různými vodními rostlinami a v menší míře požírá také slávky a menší ryby. Samice snáší 4 - 7 vajec do velkého hnízda z rostlinného porostu a sedí na nich asi po dobu 35 dnů. Samec v období hnízdění střeží okolí hnízda a odhání od jeho blízkosti nebezpečné predátory. Průměrná délka života labutě koskoraby ve volné přírodě činí přibližně 20 let.
Labuť koskoroba
Labuť černokrká
Labuť černokrká (Cygnus melancoryphus) je nejmenší zástupce rodu Cygnus na světě. Samci dorůstají 115-140 cm a váží 4,5-6,7 kg, samice jsou pak dlouhé 102-124 cm a váží 3,5-4,4 kg. Je celá bílá s černým krkem a hlavou, šedým zobákem a růžovými končetinami. Přes oko se jí táhne bílý pruh a na zobáku má výrazné červené ozobí. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, samice jsou pouze o něco menší. Žije ve sladkovodních bažinách, lagunách a na jezerech na území Argentiny, Brazílie, Chile, Falkland a Uruguaye. Mimo hnízdní období, kdy je přísně teritoriální, se často zdržuje v hejnech. Živí se převážně vodními rostlinami. 3-7 vajec klade do velkého kopcovitého hnízda z rostlinného materiálu.
Labuť černá
Labuť černá (Cygnus atratus) je druh australské labutě.
Popis
Nezaměnitelný, 1,1 - 1,4 m velký pták s rozpětím křídel 1,6 - 2 m a hmotností mezi 6 - 9 kg.
Stejně jako ostatní labutě má mohutné tělo, krátký ocas a končetiny a velmi dlouhý, mírně ve tvaru písmena S prohnutý krk, který má vůbec nejdelší ze všech druhů labutí.
Stejně jako ostatní labutě má mohutné tělo, krátký ocas a končetiny a velmi dlouhý, mírně ve tvaru písmena S prohnutý krk, který má vůbec nejdelší ze všech druhů labutí.
Je celá černá s bílými letkami, které jsou nápadné zvláště za letu, a červeným zobákem s příčným bílým pruhem. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, samci bývají pouze o něco větší. Mladí ptáci jsou hnědošedí.
Rozšíření
Labuť černá žije na sladkých, poloslaných a slaných jezerech, řekách s hustě zarostlými břehy, zaplavených pastvinách a v bažinách na území jihozápadní a východní Austrálie a na přilehlýchostrovech.
V minulosti se početně vyskytovala i na Novém Zélandě, kde byla však již vyhubena. V roce 1864 se na Nový Zéland znovu dostala jako ozdobný pták chovaný na parkových jezírcích a postupem času zde vytvořili jedinci, kteří z těchto chovů ulétli, několik menších populací žijících na vnitrozemních jezerech.
Podobným způsobem vznikly volně žijící menší populace i jinde ve světě včetně České republiky, kde se zřídka na větších vodních plochách objevuje několik jedinců. Není tažná, ale v závilosti na dostupnosti potravy přelétává. Globální populace druhu je odhadována na 300 000 - 500 000 jedinců, kteří žijí na značně rozsáhlé ploše - 1 - 10 000 000 km2
Ekologie
Žije v trvalých párech (pouze v 6 % případů se stává, že se páry rozpadají). Plave s mírně nebo obloukovitě prohlým krkem. Při vyrušení a obraně teritoria vydává syčivé zvuky a mává křídly. V letu a klidné poloze u ní můžeme také často zaslechnout výrazný a daleko slyšitelný hlas.
Živí se zejména vodními rostlinami, které z vodního dna získává pomocí nápadně dlouhého krku. Občas požírá i rostliny rostoucí na souši.
Labuť černá hnízdí obvykle v od února do září, občas i v početných koloniích. Rozměrné, v průměru 1 - 1,5 m velké a až 1 m vysoké hnízdo, které tvoří velká hromada rákosů a travin umístěná v mělké vodě nebo na ostrůvcích, využívá několik let po sobě a dle potřeby jej upravuje nebo rozšiřuje. Ročně klade 4 - 8 zelenobílých vajec, na kterých sedí oba rodiče po dobu 35 - 40 dní. Krátce po vylíhnutí se mláďata ve větších hloubkách občas vozí na hřbetech rodičů, v jejich blízkosti zůstávají do doby, než se zbaví prachového peří - tedy asi po dobu 6 měsíců.
Ve volné přírodě se dožívá průměrně 10 - 15 let.