close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kosman zakrslý, Lvíček zlatý, Tamarín pinčí

20. listopadu 2010 v 14:23 |  Obratlovci

Kosman zakrslý

Kosman zakrslý (Callithrix pygmaea) je nejmenší zástupce čeledi kosmanovitých (Callithrichidae), který obývá tropické lesy západní Brazílie, jihovýchodní Kolumbie, východního Ekvádoru a východního Peru. Je to jeden z nejmenších primátů vůbec a nejmenší opice.

Historie

Kosman zakrslý byl objeven německým cestovatelem Baptistem von Spixem v roce 1823 a byl považován za mládě kosmana bělovousého, za samostatný druh byl uznán až o několik desetiletí později. Byl objeven v oblasti horní Amazonky nedeleko míst, kde se stýkají hranice Peru, Brazílie a Kolumbie.

Popis

Kosman zakrslý
Kosman zakrslý má hebkou žlutohnědou srst a ocas lemovaný černými kroužky, který je o několik centimetrů větší, než celé tělo. Břicho bývá světlejší. Po většinou mají hustou srst a jeho zbarvení mu velmi pomáhá ve splynutí s prostředím, ve kterém žije. Jeho drápy jsou speciálně přizpůsobeny ke šplhání po stromech, které je pro tento druh charakteristické. Jeho tělo dorůstá sotva 14-16 cm a jeho delší ocas od 15 do 20 cm. Hmotnost samců nepřesahuje 140 g a hmotnost samic 120 g.

Biologie a chování

Kosmani zakrslí se pro svou drobnou velikost stávají častým terčemdravců a hadů, což utvrzuje i jejich prudká aktivita, ale většinou se snaží pohybovat spíše výjimečně a když už, tak se střídavým obdobím nehybné strnulosti. Jeho neobvyklou mrštnost dokazuje i fakt, že dokáže doskočit až do vzdálenosti 5 m. Má dobrý sluch, horší zrak, ale skvělý hmat. Většinu svého života tráví na stromech a na zem slézá jen velice zřídka, buď za potravou, nebo s cílem přemístit se na jiný strom. Je aktivní hlavně přes den, v poledne a na večer často odpočívá. Noci tráví ve stromových dutinách a za potravou vyráží nejčastěji odpoledne. Loví nejrůznější hmyz, malé ptáky a jejich vejce, ale nepohrdne ani různými plody. Je to tvor společenský, který žije buď jen v párech, ale častěji v malých skupinkách čítajících 5 až 10 členů, kde je dominantní samice. Bohužel jeho malá velikost a roztomilý vzhled způsobily jeho tvrdé pronásledování lidmi, které kosmany zakrslé vážně ohrožuje.
Dva kosmani zakrslí v ZOO Dvůr Králové.
Samice rodí asi po 120-140 denní březosti nejčastěji dvě, zřídka tři mláďata, která váží 14-27 gramů. Pečuje o ně samec a samici je předává pouze z důvodu krmení. Dospívají až ve svých 24 měsících. V zajetí se může kosman zakrslý dožít i 11 let.
Rozeznáváme u něj dva poddruhy:
  • Callithrix pygmaea pygmaea
  • Callithrix pygmaea niveiventris.
Dværgsilkeabe Callithrix pygmaea.jpg

Lvíček zlatý

Lvíček zlatý či lvíček malý (Leontopithecus rosalia) je malá půvabná opice z čeledi kosmanovitých(Callithrichidae), která obývá jen malé území jihovýchodní Brazílie (Mata Atlantica). Tento malý primát odolával již celá desetiletí průběžnému a tvrdému pronásledování, lovu, ale hlavně vybíjení jeho přitozeného životního prostředí, které není bohužel ani dnes ustáleno. To je důležitý důvod pro zapsání tohoto druhu do tzv. Červeného seznamu IUCN do kategorie "ohrožených druhů". I přesto se v některých knižních zdrojech udává jako "kriticky ohrožený druh", jelikož se odhaduje, že ve volné přírodě žije už přibližně jen 1000 a v zajetí 500 jedinců.
Lvíček zlatý má ještě tři pokrevní příbuzné (lvíček zlatohlavý, lvíček černý, lvíček černolící), ale právě lvíček zlatý je patrně nejznámější druh.

Synonyma

  • Leontideus rosalia
  • lvíček malý
  • lvíček velký

Popis

Lvíček zlatý v Zoo Wellington.
Pro lvíčka zlatého je nejtypičtější jeho zlatá a zlatohnědá srst, podle které dostala tato opička i svůj název. Jeho chlupy na tvářích jsou delší a tmavší a tvoří půvabnou hřívu na vrcholu hlavy, lících a hrdle, což se stává pro lvíčka zlatého dalším charakteristickým znamením. V této husté srsti se ztrácejí i ušní boltce. I přesto, že má štíhlénohy, má i dlouhé drápy, které jsou schopny zdatně škrábnout, a které se stávají nedocenitelnou pomůckou při jeho stromovém životě. Ačkoli je jeho ocas poměrně dlouhý, není chapavý. Výjimku ve zbarvení představuje jenom jeho konce tlapek, obličej a občas i ocas, které mají barvu černou.
Jeho krásné tělo měří na délku circa 335 milimetrů (13,2 cm, ale obvyklejší je 19-22 cm) a jeho ocas dorůstá 400 milimetrů (může dosáhnout i 36 cm, ale obvyklejší je 26-34 cm). Samci dosahují hmotnosti jen kolem 700 gramů v přírodě, ačkoli v zajetí dosahují i vyšší váhy. Těhotná samice může vážit nad 790 g, ale u netěhotné samice se hmotnost obvykleji pohybuje kolem 550 g.

Stanoviště

Většina divokých populací žije na území biologické rezervace Poço das Antas, v chráněné oblasti v bažinatých lesíchve městě Rio de Janeiro. To je důležité území určené pro lvíčky zlaté, jen 2 % tohoto území představuje původní území rozšíření lvíčků. Mimoto, jeho existující lokalita má zničené životní podmínky a zemědělství; to má postupně za následek izolaci populací a plemenění zvířat mezi s sebou, což postupně vede pravděpodobně k vyhynutí.
Dvojice lvíčků zlatých s mládětem v ZOO Dvůr Králové
Početnost lvíčků zlatých poskytuje i baldachýn a nemálo ji komplikuje i narůstající početnost už tak četných predátorů. Jeho hlavními predátory jsou dravci, velké kočky a hadi. Baldachýn také poskytuje důležitý zdroj o potravě lvíčka; malý lvíček spoléhá na dešťovou vodu a na dostatek hmyzu u vodních nádržích na různé plody a jiná menší zvířata obývajících kůru na stromech.

Chování a rozmnožování

Lvíček zlatý je velice mrštné zvíře, které se dokáže až neuvěřitelnou rychlostí pohybovat po stromech, kde hledá především masnou potravu jako hmyz, ještěrky, malé ptáky a jejich vejce, ale také různé ovoce. Aktivní je jak ve dne, tak v noci. Nikdy nežije samotářsky, vždy minimálně v párech, ale nejčastěji v malých skupinkách, které vydávají bohatou škálu nejrůznějších zvuků. Jsou to velice inteligentní zvířata, která dokáží před nebezpečím velice rychle uprchnout. Ačkoli žijí ve skupinách, může být jedna skupina rozprostřena i na několik desítek metrů a pokud se objeví nebezpečí a strážní opice vydá poplašný zvuk, lvíčci zmizí hluboko v korunách stromů.
Samice rodí nejčastěji jedno nebo dvě, velice vzácně i tři mláďata po 132 až 134 dnech březosti. Matce pomáha i samec, kterému je samice jen občas půjčuje a to pod přísným dohledem. Nejprve je několik týdnů kojí, poté jim začne pomalu dávat i pevnou potravu (nejčastěji hmyz), kterou pečlivě rozmačká ve svých prstech.
Lvíček zlatý v ZOO Jihlava.

Tamarín pinčí

Tamarín pinčí (Saguinus oedipus) je malý zástupce čeledi kosmanovitých (Callitrichidae) obývající velice omezené území tropických deštných lesů v Kolumbii.

Popis

Je 20-25 cm dlouhý a obvykle neváží více jak 450 g. Tato půvabná opička je charakteristická svou dlouhou, splývavou bílou srstí na temeni hlavy, díky které získala i německý název "opice Lisztova" (něm. Lisztaffe), pro svou údajnou podobnost se skladatelem Ferencem Lisztem. Hřbet má zbarven hnědě v různých odstínech a končetiny, břicho a mnohdy i hrdlo jsou žlutavě bílé. Hýždě a vnitřní strana zadních končetin jsou rudě oranžové. Obličejová maska je černá s dvěma bílými pruhy - kolem čenichu a tlamy a po obvodu celého obličeje.

Chování

Cottontop Tamarin 1.jpg
Je to denní primát, který tráví většinu času na stromech. Potravu vyhledává téměř po celý den a živí se především ovocem, hmyzem, mladými listy a pupeny, malými plazy a nektarem, přičemž často prohledává pukliny ve větvích nebo dutiny stromů. Pokud se cítí ohrožena, vztyčí prodlouženou srst na temeni hlavy a postaví se na zadní končetiny pro vzdání větší velikosti.
Žije ve skupinkách tvořených 3 až 9 jedinci. Skupiny nemusejí být tvořeny jednou rodinou, ale občas se zde objevují zástupci několika rozdílných rodin, vedeny nejsilnějším párem. Není teritoriální a různé domácí lokality se vzájemně překrývají. Stejně jako většina tamarínů rodí většinou i tamarín pinčí dvě mláďata po 183 denní březosti. O mláďata pečují oba rodiče. Samec malá mláďata nosí na zádech a matce je přenechává ke kojení. Jsou odstavena ve věku mezi čtyřmi až pěti měsíci a pohlavní dospělosti dosahují kolem patnáctého roku života.

Ohrožení

Až do 80. let 20. století obýval tamarín pinčí poměrně velké území od jižní Kostariky až po severní Kolumbii. Již v roce 1992 byl jeho rozsah omezen jen na severní Kolumbii, za což mohly především exporty těchto opic do výzkumných stanicí, což trvá až do současnosti a v zajetí žije již více tamarínů pinčích než v přírodě.
V současné době patří mezi přísně chráněné druhy, ale stále je ohrožován masivní ztrátou svého přirozeného biomu, která jej jistě dovede pomalu k zániku v přírodě. V Červeném seznamu IUCN jej nalezneme v kategorii ohrožených druhů.
Popis obrázku chybí

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama