Kočkodan Allenův
Kočkodan Allenův (Allenopithecus nigroviridis) (angl. Allen's swamp monkey) je primát rozšířený v centrální a východní části Konžské pánve. Žije v Kamerunu, Demokratické Republice Kongo, Angole a v Kongu. Tento druh kočkodana upřednostňuje galeriové lesy mokřadů a bažin. Patří k nejstarobylejší formě kočkodanů s řadou morfologických znaků připomínající ostatní kočkodany, mangabeje i makaky.
Popis
Kočkodan Allenův má přední část těla a vnitřní stranu končetin pokrytou srstí bílé barvy. Záda, boky, hlava a ocas jsou olivové barvy, pod ocasem má chomáč červené srsti. Narůžovělý obličej a uši jsou lysé. Tmavě zbarvené licousy v průběhu stárnutí šednou. Tělo je oproti jiným kočkodanům robustnější. Genitálie má červené. Délka těla dospělého jedince se pohybuje od 45 do 60 cm. Ocas bývá až 50 cm dlouhý. Samci dorůstají hmotnosti okolo 6 kg, samice pouze 3,5 kg.
Stravování
Tento druh z je hlediska potravy omnivorní, převážnou část potravy tvoří plody, listy, kořínky, traviny, květy, brouci i červi. V období sucha loví ryby uzavřené ve vysýchajících bahnitých tůních. Ke zpracování rostlinné potravy má uzpůsobeny poměrně široké stoličky.
Život v tlupě
Kočkodan Allenův patří k primátům s denní aktivitou. Sociální jednotky mají v průměru kolem čtyřiceti jedinců. Při shánění potravy se rozdělují na skupinky dvou až šesti opic. Schází se k večeru na "spacích stromech", které jsou vždy v blízkosti vody a zpravidla se vracejí na stejné místo, ze kterého se ráno rozptýlili po okolí. Vyskytují se převážně ve spodních patrech pralesů a často sestupují na zem, kde se pohybují po čtyřech končetinách. Tlupa je společenstvím mnoha samců a samic, často žijí společně s kočkodanem Wolfovým(Cercopithecus wolfi) a kočkodanem černolícím (Cercopithecus ascanius).
Každá tlupa má stanovenou svou hierarchii. Doteková komunikace hraje svou důležitou roli především z hlediska sociálního. Nejčastějším projevem této komunikace je čištění srsti od parazitů. Své teritorium si jednotlivé tlupy značkují pachovými žlázami na hrudi.
Vizuální komunikace je podobná jako u ostatních kočkodanů, od cenění zubů až po pohyby ocasy. Dále mezi sebou komunikují chrochtavými zvuky. Ve svém "jazyku" mají výraz pro dravé ptáky, hady a šimpanze. Při přehrávání zvuku se záznamu bylo shledáno, že při zvuku označujícím dravého ptáka celá skupina přerušila svou dosavadní činnost a věnovala svou pozornost obloze. Tento akustický signál se však dle oblastí liší. Bylo zjištěno, že mláďata se na tyto zvuky postupně učí reagovat.
Rozmnožování
Pohlavní dospělost nastává mezi třetím a pátým rokem života. Samici se v období říje zduří okolí pohlavních orgánů. Páří se s jedním i více samci. Délka březosti je 5 až 6 měsíců. Samice rodí jedno mládě s průměrnou hmotností 220 g a kojí ho dva měsíce. O mládě se stará pouze samice do jeho tří až šesti měsíců, starostlivost spočívá v zajištění potravy, ošetřování, transportu a ochraně před dravci. Opět zabřeznout může samice až po dvou létech.
Přestože nejsou kočkodani Allenovi díky svému místu výskytu příliš ohrožováni těžbou dřeva v lesích, bývají lidmi loveni pro maso. Potenciálními predátory jsou kromě člověka hadi, orli, šimpanzi a levharti. V zajetí se chovají stále jen vzácně. Dožívají se ve volné přírodě kolem 20 let a v zajetí průměrně 23 let.
Zvláštnosti
Výborně plave a dokonce se i potápí, mezi prsty má zřasenou kůži jako adaptaci na život ve vodním prostředí. Úkryt před dravci hledá nezřídka ve vodě. V Angličtině je nazýván Allenovou bažinnou opicí.
Kočkodan Brazzův
Kočkodan Brazzův (Cercopithecus neglectus) je starosvětská opice pojmenovaná na počest francouzského průzkumníka Pierre Savorgnan de Brazza. Obývá mokřiny, bambusové a horské lesy ve střední Africe, konkrétně na území Angoly, Kamerunu, Středoafrická republiky, Konga, Demokratické republiky Kongo, Rovníkové Guinee, Etiopie, Gabonu, Keni, Súdánu a Ugandy.
Popis
Váží kolem 7 až 8 kg, má 50-59 cm dlouhé tělo, zelenozlatou srst s rudohnědým trupem, černými údy a ocasem a bílým zadkem. Samci mají modrý šourek. Mezi další znaky patří viditelný úzký bílý pásek, modrobílá bradová brázda, modrobílý horní pysk, bílý čenich, lícní torby a oranžový půlkruh nad bílými víčky. Ocas je 50 až 59 cm dlouhý.
Chování
Díky jeho skvělému maskování a skrytému způsobu života ho můžeme v přírodě spatřit jen velmi zřídka. Je to denní živočich, který tráví většinu času na stromech, často, zvláště za potravou, však sestupuje na zem. Žije samostatně, v párech nebo v menších skupinkách tvořených obvykle méně jak čtyřmi kusy. Hájí siteritorium o rozloze 6-13 ha, které si značí slinami a pachovými výměšky. Za potravou se vydávají především ráno a večer, kdy vyhledávají především semena a plody, ale spokojí se i s listy akvěty, ba dokonce i s houbami, brouky, termity nebo s červy. Jsou skvělými plavci, ale špatnými běžci. Pokud tudíž spatří nebezpečí na větší vzdálenost, spoléhají na své zamaskování a zůstávají stát bez pohybu. Dorozumívá se nejrůznější škálou posunků, např. ceněním zubů nebo trhání hlavou, ale také pomocí hlubokých a dunivých zvuků.
V přírodě se kočkodan Brazzův páří většinou v období mezi únorem a březnem. Samice rodí po 5 až 6 měsíční březosti jedno, vzácně dvě mláďata, která jsou po narození již osrstěná a vidí. Po dobu dvou měsíců, kdy začínají přijímat pevnou stravu, jsou však na matce plně závislé a první týdny života se drží srsti na matčině břiše, kde mají mateřské mléko kdykoliv k dispozici. Mládě je odstaveno zhruba ve věku jednoho roku.
V zajetí se může kočkodan Brazzův dožít i 30 let, v přírodě podstatně méně.
Ohrožení
V současné době nehrozí tomuto druhu hrozba ohrožení, ačkoli je na mnoha místech hojně loven zvláště pro maso a odchytáván do umělých odchovů. Velkou hrozbu pro něj, stejně jako pro ostatní obyvatele tropického deštného lesa, představuje masivní ztráta přirozeného biomu, který nahrazují lidská obydlí, pole a nebo rozsáhlé plantáže. V Červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie málo dotčených druhů, v CITES jej nalezneme v příloze II. I přes jeho poměrně vysokou početnost byl v mnoha lokalitách s jeho výskytem lov přísně zakázán a porušení tohoto zákona se zde trestá. Názorným příkladem je Etiopie, kde se tak děje od roku 1975.
Kočkodan Dianin
Kočkodan Dianin (Cercopithecus diana) je starosvětský primát a jeden z nejznámějších zástupců čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae), pojmenovaný podle římské bohyně lovu Dianě, zřejmě díky jeho elegantnímu vzhledu a nápadným pohybům. Dříve jsme rozlišovaly u tohoto kočkodana dva poddruhy, které byly nedávno uznány za samostatné druhy: Cercopithecus roloway, obývající Pobřeží slonoviny a Ghanu, a Cercopithecus dryas, obývající území Republiky Kongo.
Popis
Kočkodan Dianin je 40 až 55 cm dlouhý vyjma ocasu, který je průměrně 3-4 cm tlustý a 50-75 cm dlouhý. Má černou nebo tmavě šedou srst s bílým hrdlem, podpažím, nápadným vousem, pruhem na vnitřní straně stehnech a dlouhým límcem, který roste směrem nahoru. Černou obličejovou masku lemuje seshora bílý proužek prodloužené srsti, jinak je kromě vousu a límci jejich srst na většině těla krátká a uhlazená. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje mezi 4 až 7 kg.
Chování
Kočkodan Dianin obývá tropické deštné lesy, často poblíž lidských obydlí a plantáží. Je to primát s denní aktivitou, který tráví většinu svého života ve všech stromových patrech, noci tráví v korunách mohutnýchstromů a na zem sestupuje zřídkakdy. Dorozumívá se různými pohyby těla a hlučnými a výraznými zvuky, díky kterým se stává snadno nalezitelným. Pro každého predátora mají odlišný hlasový signál, na který podle nedávných průzkumů reagují i jiní obyvatelé tropického pralesa, zvláště pak zoborožec palmový (Ceratogymna elata). Mezi jeho hlavní predátory patří leopardi, hadi, lidé a větší druhy africkýchorlů. Pokud predátora spatří, během chvíle doslova zmizí díky svým výborným lezeckých schopnostem v hustých spletích stromových větví. Za potravou se vydávají téměř po celý den, přičemž vyhledávají převážně ovoce a hmyz, spokojí se však i s květinami, mladými listy a drobnými obratlovci.
Kočkodan Dianin je poměrně dlouhověká opice dožívající se až 20 let. Je to vysoce společenské zvíře žijící v menších skupinách tvořených jedním dospělým a vedoucím samcem, několika dospělými samicemi a jejich mláďaty. V dobrých podmínkách se mohou samice tohoto druhu rozmnožovat i každoročně. Březost trvá zhruba 5 měsíců a samice rodí většinou jedno mládě, velice vzácně dvojčata. Ačkoli se mláďata rodí dobře vyvinutá a vidící, několik prvních měsíců života se musí držet matčiny srsti na břiše, kde má snadný přístup k mateřskému mléku. Samice mládě důkladně střeží a nechá o samotě jen zřídka až téměř do doby, kdy je dospělé. Když se již mláďata nemusí nosit na matčině břiše, jsou velmi hravá a aktivně si hrají s ostatními mláďaty ve skupině. Kočkodan Dianin dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve věku 3 let. Samice zůstávají s matkami i po dosažení této věkové hranice, samci skupinu opouštějí těsně před dosažení pohlavní dospělosti.
Stejně jako většina primátů může i kočkodan Dianin v menším množství roznášet nemoci, které jsou nakažitelné i pro člověka. Do této skupiny virů patří převážněžloutenka a tuberkulóza.
Ohrožení
Kočkodan Dianin je ohrožován převážně masivní ztrátou přirozeného biomu, která jej donutila obývat pouze okraje deštných pralesů, a lovem. V Červeném seznamu IUCN jej nalezneme v kategorii ohrožených druhů, v CITES v příloze I.
Kočkodan Hamlynův
Kočkodan Hamlynův (Cercopithecus hamlyni, anglicky Hamlyn's Monkey) je primát rozšířený v Demokratické Republice Kongo, Rwandě a na jihozápadě Ugandy. Žije v hustých bambusových a deštných pralesích od kopcovitých až po vysokohorské terény v pohoří Virunga v nadmořské výšce 900 až 4600 m.
Popis
Obličej a přední strana je černá, hřbetní část pak olivově šedá. Přes obličej od čela po horní pysk se táhne charakteristický bílý proužek, který dává kočkodanu Hamlynovu jakési soví vzezření. Nad obočím je vidět vodorovně orientovaný pruh hnědozeleně zbarvené srsti. Ve spojení oba proužky vytvářejí písmeno "T". Zbarvení dospělých jedinců vytváří dokonalé maskování před dravci. Srst mají dlouhou a hustou. Oblast genitálií je holá, světle modře zbarvená. Jasnější probarvení reprodukčních orgánů nastává v období pohlavní dospělosti.
Jedinečně uzpůsobené končetiny s dlouhými články prstů umožňují silné uchopení, jež je pro ně důležité zejména při pohybu v mokrém bambusu. Zadní končetiny mají oproti jiným kočkodanům kratší, proto nejsou dobrými skokany. Pohlavní dimorfismus je především ve velikosti. Samci v dospělosti dosahují délky těla 50 až 70 cm a hmotnosti 7 až 10 kg, zatímco samice dorůstají jen do 40 až 60 cm a mají hmotnost jen 4 až 6 kg.
Stravování
Kočkodan Hamlynův žije ve spodních patrech pralesa a pojídá plody, semena, listy a výjimečně i živočichy. Preferuje růstové vrcholy bambusů, ale i jiných stromů. Vyhledává různé byliny, obzvláště divoké miříkovité rostliny. Plody pojídá sezónně. Tento druh má lícní vaky, ve kterých shromažďuje potravu při pastvě.
Život v tlupě
Jako jediný z kočkodanů je tento druh aktivní i v noci. Žijí ve skupinách čítajících okolo deseti jedinců. Jsou vedeny dominantním samcem. Rozsah jejich domácí lokality bývá poměrně malý, což je dáno hojností potravy a nízkým počtem jedinců ve skupinách. Své teritorium si jednotlivé tlupy značkují pachovými žlázami na hrudi. Přebývají převážně na stromech, ale slézají i na zem, kde se pohybují po čtyřech končetinách.
Komunikace mezi jedinci je hlasová, vizuální, čichová (žlázové výměšky) a doteková. Například výhružný stav dávají najevo strnulým a upřeným pohledem na objekt, přitom zvedají obočí a kůži na obličeji napínají pohybem uší vzad. To vše bývá přibarveno otevíráním úst, někdy i ceněním zubů a pohybem rtů. Přibarvení vrčením závisí na rozčílení a důrazu, jež chce jedinec do posunků vložit.
Rozmnožování
Se samicemi se páří jen dominantní samec. Délka březosti je 5 až 6 měsíců. Samice rodí jedno, zcela výjimečně i dvě mláďata od května do října. Do další březosti se pak může dostat až po dvou letech od porodu. Novorozená mláďata jsou světle žlutohnědá, v průběhu dospívání postupně šednou, okolo jejich růžových tváří se začne vytvářet černé okruží a následně se přebarvuje celá obličejová část.
Protože se nepředpokládá rozšíření tohoto druhu do jiných oblastí, jsou tito kočkodani závislí na situaci v regionu jejich výskytu. Těžba dřeva a válka se na jejich počtech dosti negativně podepisuje. Bývají loveni lidmi a leopardy. Zranitelnost spočívá i ve velice nízkém populačním přírůstku. Možnost vyhynutí nesnižují ani pokusy umělého odchovu v zajetí, které jen vzácně končily zdárně.
Kočkodan husarský
Kočkodan husarský (Erythrocebus patas) je primát rozšířený v západní až východní Africe v travnatých stepích. Pobíhá po čtyřech, tak rychle, že vyvine rychlost až 50 km/h.Za den dokáže uběhnout až 10 km. Na strom se neuchyluje ani v případě nebezpečí, ale někdy na nich nocuje.Také porod probíhá na stromě.
Popis
Dosahuje délky 60 - 88 cm a váhy 10 - 13 kg. Živí se převážně ovocem, semeny, hmyzem, ještěrkami a ptačími vejci. Žije ve větších skupinách po 10-15, každá skupina má své území okolo 20 km².
Musí být neustále pohromadě, nebo se alespoň vidět.Proto se také příliš často neozývají, jsou si stále jeden druhému na dohled.
Musí být neustále pohromadě, nebo se alespoň vidět.Proto se také příliš často neozývají, jsou si stále jeden druhému na dohled.
Kočkodan obecný
Kočkodan obecný (Chlorocebus aethiops) je úzkonosý primát, je to jediný druh rodu Chlorocebus Gray, 1870 a vyskytuje se v šesti podruzích. Je také znám pod původním jménem kočkodan bělozelený Cercopithecus aethiops. Žije v celé subsaharské Africe mimo tropické deštné pralesy a aridní oblasti východní a jižní Afriky, nejvíce v lesích na okrajích savan. Hojně se vyskytuje v Súdánu na východ od Bílého Nilu, v Eritreji a v Etiopií. Žije ve vysokohorských lesích až do nadmořské výšky 4500 metrů. Druhotně žije i ve Střední Americe, byl dovezen na karibské ostrovy a na Floridu, kde se zabydlel v tamější přírodě. Kočkodany obecné znali již staří Egypťané, zobrazovali je na zdech chrámů v údolí Nilu i u Rudého moře. Dochovali se i ve freskách na Kypru z období 2000 let před naším letopočtem.
Popis
Kočkodan obecný je na hřbetu pokryt srstí hnědé až hnědozelené barvy, na spodní straně trupu, okraji obličeje, a vnitřní straně končetin a přední straně krku je šedý. Tváře, konce končetin a uši má černé. Přesné odstíny jsou specifické pro jednotlivé poddruhy. Barva srsti je také částečně ovlivňována pitným režimem, skladbou potravy, věkem a zdravotním stavem daného jedince. Samec je zpravidla dlouhý 50 až 70 cm, vysoký 40 až 60 cm a váží 5 až 8 kg, šourek má azurově modrý a penis sytě červený. Samice měří na délku 40 až 50 cm a váží 4 až 5 kg. Ocas mívají dlouhý i přes 60 cm, pomáhá při skocích udržovat rovnováhu.
Stravování
Při shánění potravy je nejaktivnější ráno a v podvečer, přes polední horko odpočívá skrytý ve stínu. Je všežravec, živí se plody, listy, travinami, oddenky, kořínky, semeny, vejci, ulovenými ptáky i drobnými živočichy. Potravu si obstarává převážně na zemi.
Život v tlupě
Kočkodani obecní jsou opice denní, v noci spí na stromech. Vytvářejí společenstva o 10 až 50 členech. Menší skupiny mají jen jednoho samce, větší mají samců několik. Samci mohou migrovat do jiných tlup, samice se páří s více samci. Ve větších tlupách může být několik dominantních samců, kteří vyžadují uznávání své nadřazeností. Velikost teritoria je přímo úměrná velikosti skupiny a nepřímo úměrná potravním zdrojům, které v horských oblastech nejsou vysoké. Protože mají potřebu pít vodu, zdržují se vždy v blízkosti vodních zdrojů. Mají mezi sebou poměrně vyspělou komunikaci, dokáži se navzájem hlasitě varovat jednotlivými signály před nebezpečím.
Rozmnožování
V období říje otečou samici genitálie. Po zhruba 160 až 170 dnech samice porodí jedno mládě černé barvy s průměrnou hmotností 300 g, vybarvení dospělého jedince dosáhne za tři měsíce. Asi dva měsíce ho matka kojí, po šesti měsících se o dítě přestane starat. Pohlavní dospělost nastává u obou pohlaví mezi třetím a v pátým rokem života. Samice jsou březí jednou za dva roky.
Ve volné přírodě se dožívají deseti až dvanácti let, zatímco v zajetí délka života mnohdy přesahuje čtrnáct let a někdy dokonce třiceti let. Kočkodani obecní jsou z kočkodanů nejčastějšími obyvateli zoologických zahrad. Stávají se kořistí leopardů, hadů, lvů, psů hyenovitých a orlů, a mohou být též loveni paviány.
I přesto, že se kočkodani obecní oddělili od člověka v evoluci před asi 50 milióny let, mohou být hostiteli parazitů či přenašeči nemocí a tím nebezpečnými pro člověka. Bývají proto používáni jako laboratorní zvířata. Provádí se na nich i výzkum HIV. Jsou zároveň jedním z možných přenašečů viru ebola.
Rozdělení
Kočkodani obecní jsou děleni do šesti poddruhů. Odlišují se poměrně málo, částečně barvou srstí, velikostí a místem výskytu. Na územích kde se jednotlivé obvody výskytu prolínají dochází k vzájemnému míšení. Rozeznáváme tyto poddruhy:
- kočkodan obecný bělozelený Chlorocebus aethiops aethiops Linnaeus, 1758 (angl. grivet).
Žije v savanách a lesostepích Súdánu, Eritreje a Etiopie. Výskytem okrajově sezónně zasahuje i jihovýchod Egypta a západ Džibutska. Záda, boky, ocas, vnější strana končetin, lebka a zadní část krku je pokryta středně dlouhou srstí šedé barvy, která může mít olivový nádech. Břicho, vnitřní strana končetin, lem obličeje, přední část krku a hruď je pokryta bílou srstí. Obličej, ušní boltce a konce končetin jsou černé. Má poměrně dlouhé bílé licousy směřující do stran a bělavou špičku ocasu. Z kočkodanů obecných se tento podruh nejvíce zdržuje na zemi. Na jihu, kde se ve výskytu překrývají s kočkodanem červenozeleným, spolu hybridizují.
- kočkodan obecný červenozelený Chlorocebus aethiops pygerythrus Cuvier, 1821 (angl. vervet).
Obývá ekosystémy s dostatkem vody a stromů, keřů či jiných úkrytů. Žije v savanách, lesostepích, horských i bažinatých oblastech, od centrální části Etiopie na jih, skrz Keňu po sever Tanzanie. Východní hranici tvoří aridní oblasti Somálska a vyskytuje se také na východě Ugandy. Záda, boky, ocas, vnější strana končetin, lebka a zadní část krku je pokryta středně dlouhou srstí tmavší, hnědavé barvy, která může mít olivový nádech. Břicho, vnitřní strana končetin, lem obličeje, přední část krku a hruď je pokryta bílou srstí. Obličej, ušní boltce a konce končetin jsou sytě černé. Má krátké bílé licousy přecházející pozvolna v srst hlavy a šedavou špičku ocasu, pod kterým je chomáč červené srsti. V Etiopii, poblíž řeky Omo, hybridizuje s kočkodanem obecným bělozeleným. V Ugandě hybridizuje s kočkodanem obecným tantalem.
- kočkodan obecný ďamďam Chlorocebus aethiops djamdjamensis Neumann, 1902.
Žije pouze v Etiopii. Obývá horskou oblast Bale mountains, známé i jako pohoří Urgoma. Nachází se tam náhorní plošina Sanetti, jejíž průměrná nadmořská výška sahá nad 4000 m. Obývá také horské lesy v jižní části etiopského riftu. Vzhledem k nadmořské výšce a teplotám, ve kterých žije, má nejhustší a nejdelší srst. Záda, boky, ocas, vnější strana končetin, lebka a zadní část krku je pokryta delší a hustou srstí hnědozelené barvy se žlutým akcentem. Břicho, vnitřní strana končetin, lem obličeje, přední část krku a hruď mají dlouhou bílou srst. Obličej, ušní boltce a konce končetin jsou černé. Má poměrně dlouhé bílé licousy a méně výrazný bílý knírek. Nad obočím je zřetelná úzká bílá linka. Oční víčka a okolí očí jsou světle zbarvené, což využívají při vizuální komunikaci.
- kočkodan obecný olivošedý Chlorocebus aethiops cynosurus Scopoli, 1786 (angl. malbruk).
Pro svou potřebu třikrát denně pít je vázán na území s dostatečným přístupem k vodním zdrojům. Vyskytuje se od soutoku Nilů v Súdánu a od riftové propadliny na východě po hranici tropického deštného pralesa Konžské pánve na západě, až po Jihoafrickou republiku na jihu, vyjma aridních oblastí pouště Kalahari. Záda, ocas, lebka a zadní část krku je pokryta středně dlouhou srstí hnědožluté barvy, která mívá zelenkavý nádech. Břicho, vnitřní strana končetin, lem obličeje, přední část krku a hruď má bílou srst. Lysý obličej, ušní boltce a konce končetin mají černé. Oči jsou hnědé. Z kočkodanů obecných má nejširší škálu akustické komunikace. Na severu svého výskytu se překrývá s kočkodanem bělozeleným a hybridizují spolu, podobně tak i s kočkodanem červenozeleným.
- kočkodan obecný tantalus Chlorocebus aethiops tantalus Ogilby, 1841.
Žije v savanách a lesostepích od severní Keni a Súdánu až po východní břeh řeky Volta v Ghaně. Severní hranicí výskytu jsou aridní oblasti pouště Sahary, zatímco jižní hranici tvoří tropický deštný prales Konžské pánve. Záda, boky, ocas, vnější strana končetin, lebka a zadní část krku je pokryta středně dlouhou šedou srstí. Konec ocasu je bílý, u kořene ocasu jsou dva chomáče bílé srsti. Vnitřní strana končetin, lem obličeje, přední část krku a hruď má bílou srst. Přední část, ušní boltce a konce končetin jsou sytě černé. Hřbet rukou a nárt nohou bývá řídce pokryt šedou srstí. Má poměrně dlouhé bílé licousy vyčesané vzhůru a na hrudi dlouhá bílá srst vytváří jakousi hřívu. Šedá srst může mít sezoně olivový nádech. Má nápadný bílý pásek na čele, který je od tváří oddělen černým pruhem. Modré pohlavní orgány samce jsou obklopeny oranžovou srstí.
- kočkodan obecný zelený Chlorocebus aethiops sabaeus Linnaeus, 1766.
Žije v savanách a lesostepích od Mauretánie a Senegalu po Sierru Leone a Libérii na jihu, na západním břehu řeky Volta v Ghaně a deltu Nigeru v Mali. Kočkodan zelený byl zavlečen na Kapverdské ostrovy, a do Střední Ameriky (Barbados, Svatý Kryštof a Nevis, Florida). Záda, boky, ocas, vnější strana končetin, lebka a zadní část krku je pokryta středně dlouhou šedou srstí, která má od páteře se zesvětlující přeliv zlatavě hnědé srsti, jež může mít až olivový nádech. Vnitřní strana končetin, lem obličeje, přední část krku a hruď má bílou srst. Špička ocasu je zlatavě hnědá. Přední část, ušní boltce a konce končetin má sytě černé. Hřbet rukou a nárt nohou je pokryt šedou srstí. Bílé licousy jsou středně dlouhé. Ocas má délku až 110 cm.